Bratři

17. září 2009 v 15:37 | Atthea |  Bouře
Ahojky tak mám tu druhou kapitolu. Vím, že to trvalo dlouho, nemohla jsem příjt na název i tenhle se mi moc nelíbí. I takl vám přeji příjemné čtení ^.^



Vběhnu do prostorné haly, jen proto, abych hned vyběhnul. Zapomněl jsem zkontrolovat Bleska. Pořádně mu prohlédnu nohy, jestli se nezranil a podkovy, jestli nějakou neztratil nebo se neuvolnila, jak jsme klopýtali dolů. Jsou v pořádku. Oddechnu si a znovu jdu domů. Kena pustím dovnitř a jdu se podívat na svůj pokojíček.
Neujdu ani deset kroků, když mě zavolá táta do obýváku.
"Naoki, kde ses toulal? Blesk byl ve stáji, ale ty a Ken nikde! Měl jsem o tebe strach," mračí se táta.
"Promiň, potkal jsem jednoho kluka a nabídl mi, že mně tu trochu provede. Zapomněl jsem ti to říct." Omluvím se.
"Neměl ten kluk náhodou sebou labradora?" zeptá se sympatický hlas z nedalekého křesla.
Otočím se po hlase a překvapeně zamrkám na sympatického mladého muže. Jestli mu je dvacet, to bych mu hádal spíš osmnáct. Jeho temně černé, delší vlasy mu poletují kolem hlavy, jako nezkrotní hádci jiskrné azurové oči mají nádherný teplý odstín. Rovný nos a ústa, roztáhlá do mírného úsměvu. Pokud jsem mohl soudit, byl vysoký a byl stejně svalnatý jako ten kluk na útesech.
"Jo měl, černého a slepeckou hůl," odpovím s úsměvem.
"Tak znovu změnil svou imič? To mě nepřekvapuje,"pousměje se pro sebe mladý muž.
"A jestli se můžu zeptat, kdo vlastně jsi?" zeptám se ho drze.
"Naoki ovládej se, nemusí hned poznat, že jsi buran," zděsí se máma. Táta se začne uchichtávat.
"A proč?" zeptám se s úsměvem.
"Nech ho, měli by si zvyknout, když tu budou bydlet," zasáhne táta.
"Moment, jak bydlet?" zeptám se a přemýšlím, co mi zase uteklo.
"No všechno kolem zámku sám nezvládnu, tak mi bude vypomáhat, kde bude třeba, ale hlavně se bude starat o stáje a zahradu. Bydlet bude i se svým bratrem tady na zámku. Mají pokoje v našem bytečku jinde je to nemožné. Plus je, že nemusíš už chodit do stájí," usměje se táta.
"O tom ani nepřemýšlej, o Bleska se budu starat sám osobně jako do teď. Není mi jasné, na co potřebujeme pomocníka, když se řeklo, že to budeme dělat jen my," namítnu rovnou.
"Nic jiného jsem od tebe ani nečekal Naoki. Jsem Ramies Gludford a tohle je můj mladší bratr Erden," podá mi ruku, kterou přijmu a ukáže na další postavu v druhém křesle. Přitom se postaví a poodejde, abych lépe viděl.
Kluk skovaný za křeslem zvedne hlavu a já se utopím v azurovém pohledu. S překvapením sleduji jak se do očí, o kterých se mi zdálo, pomalu dopracovávají od nekonečného smutku k naprostému zděšení. Zbytek nevnímám, vidím jen ty křišťálově azurové oči, do kterých se pomalu vkrádá nenávist, kterou nechápu.
V momentě mám jen jediné přání, aby se ty oči na mě dívaly s láskou.
Jejich nenadálá ledová ostrost mi do srdce vrazí dýku stejně jako následující slova.
"To snad nemyslíš vážně Ramei, tu nezůstanu ani vteřinu. Radši budu spát na útesech než tu s ním pod jednou střechou," zaječí kluk z mých snů.
V dalším okamžiku mu přistane facka od bratra. Kluk se otočí napatě a zmizí s místnosti, než ho stačím zachytit a začít utěšovat.
"Co si dovoluješ na něj šahat?" zaječím na Ramiese a v afektu mu vrazím ještě větší facku, než dal svému bratrovy.
Ramies sletí na křeslo a podívá se na mě. Místo očekávané facky nebo nadávek mu po tváři přeběhne úsměv.
"Jsi to ty," zašeptá s úsměvem.

Nechápu jeho slova ani nepátrám po jeho významu, jen se otočím na patě a vyběhnu za Erdenem. Nohy mě táhnou někam do hlubin zámku a po schodech, které neznám. Bez dechu vyběhnu na věž a se zděšením vidím Erdena, jak stojí na vrcholku a chystá se, že skočí.
Něco mi říká, že když to udělám tak ho ztratím navždy. Bez myšlení skočím za ním na kraj věže a obejmu ho kolem pasu.
Začne se bránit a odstrkovat mě. Několikrát mi ujede noha a jen stěží udržím rovnováhu.
Nevnímá zděšený křik, který se ozývá ze zdola. Všechno se soustředí jen na to, aby Erden neskočil. Po nekonečné době a nespočetných ran, které mi uštědří Erden, se mi podaří ho strhnout z věže. Spadne na záda a já přistanu na něm.
"Co ses to pokoušel udělat ty hlupáku? Jestli chceš spáchat sebevraždu tak prosím, až budu po smrti, ale teď si to laskavě ušetři," ječím na něj jak smyslu zbavený.
Před očima mám hrůzou černo ještě teď a tak nevidím, že ze zděšených očí se mu valí slzy. Toho si všimnu, až když se mi trochu vrátí smysly.
"Promiň, že jsem na tebe křičel, ale vyděsil jsi mě," utřu mu slzy a impulzivně mu vtisknu polibek na rty. Rukama přejedu po jeho nahém těle, na sobě má jen kalhoty a zvednu se. Chytnu ho za ruku a vytáhnu na nohy. Vůbec se nebrání. Jen na mě zírá s čirou hrůzou.
Táhnu ho dolů a zastavím se pod schody, kde má košili.
"To ses chtěl nachladit, blázínku?" podám mu ji s úsměvem.
"Já… ne, nechtěl. Prosím pusť mě," zašeptá skoro neslyšně Erden.
Překvapeně se podívám na svou ruku, vždyť ho nesvírám tak pevně. Udiveně se na něho podívám.
"Slibuji, že už tam nevkročím," dívá se mi do očí.
Váhavě ho pustím a hned mě zasáhne pocit nezměrné ztráty někoho blízkého. Počkám, než si navlékne košili a začnu mu zapínat knoflíčky. Nebrání se. A to ani tehdy, když ho znovu chytnu za ruku a vedu zpět do obýváku, kde sedí naši a Ramies jim nalévá něco ostřejšího na šok.
Sednu si do křesla a Erdena si automaticky stáhnu na klín.
Moji rodiče na to vyvalí oči, polknou to, co mají v ústech a nastaví skleničky na další alkohol. Ramies jim s úsměvem nalije trochu víc a láhev schová.
Erden na mém klíně sedí strnule jako socha. Překvapí mě to. Hádal bych, že hned vyskočí a uteče. Ruku mám sice ovinutou kolem jeho pasu, ale nesvírám ho.
"Co jste dělali na věži, můžete mi to, povědět?" zeptá se přísně otec.
"Omlouvám se, mám rád výšky a tak jsem se chtěl podívat na výhled. Bylo to ode mě nezodpovědné, zvlášť když jsem ohrozil život vašeho syna. Moc se omlouvám," sklopí pohled Erden.
"Ještě, že se nic nestalo, ale tam už vás nechci vidět je vám to jasné?" přesouvá táta pohled z Erdena na mě a zpět.
"Ano pane," zamumlá Erden.
" Je mi to líto, slibuji, že dám na bratra pozor," ozve se zkroušeně Ramies.
"Jestli na něho dáváš pozor jako dnes, tak to se divím, že se dožil dneška," odseknu kousavě.
"Naoki!" napomene mě máma.
"To je v pořádku, omlouvám se, v tomhle má pravdu, měl jsem předpokládat jeho reakci. Je dost pozdě, jestli nás omluvíte, půjdeme si lehnout. Vstáváme časně," ozve se Ramies.
"Ale jistě. Omlouváme se za zdržení," ozve se otec.
"Prosím pusť mě. Na věž nepůjdu, slibuji," zašeptá neslyšně Erden.
Ač nerad pustím ho a sleduji ho, jak jde za bratrem se skloněnou hlavou.
"Měli jsme tušit, že jsi na kluky. Měl jsi nám to říct Naoki," ozve se otec.
Překvapeně se na něho podívám.
"Tati, ale já…" zkouším se mu vysvětlit.
"Klid to je v pořádku. Sice si musíme zvyknout, že nebudeme mít vnoučata, ale zvykneme si. Erden je slušně vychovaný, jsme rádi, že sis nevybral nějakého gaunera. No nic půjdeme si lehnout dobrou noc a moc neponocuj," rozloučí se, se mnou rodiče a trochu vrávoravě se vydají spát.
Nechápavě se za nimi dívám.
"…nejsem na kluky," dopovím do ticha.
Nechápavě se dívám na dveře a snažím se přijít na to, co se tu vůbec děje. Jen jsem se podíval do očí Erdena a byl jsem jako očarovaný. Musel jsem se ho dotýkat a líbat ho, ale já nechci kluka, já chci holku!
Po dvou hodinách, kdy se marně snažím přijít na to co se děje, se protáhnu.
"Taky máš pocit, že je tu něco divného?" podrbu Kena, který podřimoval u mích nohou, za uchem.
Ken se protáhne a souhlasně štěkne.
Vstanu a s Kenem v patách se vydám do svého pokoje, který jsem ještě neviděl. Ve vteřině, kdy se dotknu hlavou polštáře, usnu.

Na věži se objeví mladý muž a smutně se dívá do dálky. Už víc jak tři století čeká až se setká s tím koho miluje. Místo toho je stejně jako bratr, odsouzen čekat, až se objeví ten, který jeho bratříčka a tím i jeho a jeho lásku, z prokletí vysvobodí. A jak se zdá ten den konečně nadešel.
Muž se nakloní a podívá se do okna, kde jeho bratr spí.
Tváře má mokré od slz, které vyplakal a na jeho ruce se třpytí jemný stříbrný náramek s rolničkami.
,Zdá se, že tě konečně někdo dokáže zkrotit, orle bouřek´pousměje se jemně muž. Pak přesměruje pohled k oknu, kde spí jejich zachránce.
,Měj s ním trpělivost prosím, nevzdej to jako ti ostatní. Cítím, že ty jsi naše poslední záchrana´ zašeptá tiše a podívá se do dáli.

Na kopci nad zámkem stojí další muž. U nohou mu sedí černý pes jen vzdáleně připomínajícího vlka.
,Vydrž miláčku. On je ten pravý cítím to, už brzy budeme spolu´zašeptá potichu a sleduje siluetu muže na věži.

 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kira-chan Kira-chan | 17. září 2009 v 16:52 | Reagovat

No to byla fantastické!!! Já úplně žeru Erdena, ale Naokiho samozřejmě taky *unešený pohled* a ten konec *.* No to je síla. Čekání se opravdu vyplatilo.

2 Ester Ester | 17. září 2009 v 19:14 | Reagovat

Krása.těšim se na další díl.

3 Ebika Ebika | E-mail | Web | 17. září 2009 v 19:24 | Reagovat

Páni tolik tajemství už aby byly vyřešený jéééj to je napínavý jak kšandy honem pokráčko...A kdo je ten chlápek s tím psem??*nechápavý výraz*
Mno asi si budu muset počkat:-DI když se mi nece:-DJá bych to raději hned:-D

4 May Darrellová May Darrellová | Web | 17. září 2009 v 20:40 | Reagovat

Ahojky,
kapitolka byla povedená. Moc se těším na další... ^___^

5 Gel-chan Gel-chan | Web | 17. září 2009 v 21:14 | Reagovat

Mmoc se těším na pokráčko. Konečně jsem pochopila (vzdáleně) kdo kdo jr :P. což mi ohromě pomohlo :D

6 Lachim Lachim | 18. září 2009 v 7:37 | Reagovat

Nemůžu se dočkat pokraačování. Jen doufám, že všechno dopadne dobře.

7 Lex-san Lex-san | Web | 18. září 2009 v 19:31 | Reagovat

Každý na někoho čeká, že? Ale strašně se mi líbila reakce rodičů Naokiho, proetě svělý :-)) Jinak se mi líběj jak oba bráchové, tak i Naoki, je to mkoc povedéná a zápletka nemá chybu...

8 Sax Sax | Web | 20. září 2009 v 21:37 | Reagovat

Moc pěkné... taky se už těším na pokračování... Jsem zvědavá, jak dlouho bude tvrdit, že se mu kluci nelíbí, když v jeho přítomnosti se k němu chová, jako by spolu chodili už léta... zajímavá povídka... jen tak dál...

9 Teressa Teressa | 21. září 2009 v 9:41 | Reagovat

wow...tak uzasnu poviedku som uz davno necitala!!!...uzasna zapletka...jednoducho dokonalost sama...rychlo prosiim pokracovanie=)

10 Keiro Keiro | Web | 28. září 2009 v 1:06 | Reagovat

Vidím, že se to začíná zamotávat. Skvělé! To mám ráda... Jdu na další a doufám, že budou přibývat další díly, které nám rozpletou záhadu tohoto příběhu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama