Hromové útesy

11. září 2009 v 13:28 | Atthea |  Bouře

Městečkem projedeme takřka, krokem. Stále nám do cesty vbíhají děti, aby se podívali, kdo to jede. Ti větší nakukují do přepravního boxu až se Blesk plaší. Nakonec mě dojde trpělivost.
"Nemůžeš na to dupnout? Takhle splaší Bleska a víš jak je pak nebezpečný,"zavrčím.
Ken se mnou štěknutím souhlasí.
Táta zmáčkne klakson, a když se děti rozprchnou, přidá plyn a za chvíli jsme za městečkem. Zhluboka si oddechnu a připravím si uzdu. Jediná je dost pevná, aby ho udržela, když se vzpíná.
Auto namáhavě supí do kopce a nakonec dorazíme na nádvoří. Stěhovaci už tam čekají. Jeden z nich si naštvaně poklepe na hodinky.
"Měli jste tu být před hodinou. Kdyby, jsme měli zaplaceno, už tu dávno nejsme," vyčítá tátovi.
"Omlouvám se. Na statku došlo k zdržení a pak jsme museli stavět každou hodinu, abychom nechali proběhnout Bleska," vysvětluje jim omluvně táta.
"Koho jste museli nechat proběhnout?" zeptá se zmateně jeden ze stěhováků.
"Však uvidíte," usměji se a jdu k přepravnímu boxu, napřed nechám vyběhnout Kena, který si svým zvřením hned sjedná respekt, a teprve potom vklouznu do boxu za Bleskem. Napřed mu sundám ohlávku a pak nasadím uzdu. Dá mi to trochu zabrat, protože je nervózní a škube sebou. Když se trochu uklidní, vyvedu ho z boxu. Jak jsem čekal. Zjankovatí. Vzpíná se a vyhazuje zadními nohami, mydlí sebou a snaží se na komkoliv vybít zlost.
Chvíli ho nechám a pak přitáhnu uzdu a začnu ho vodit kolem nádvoří. To ho celkem uklidní a za chvíli v klidu kluše kolem.
Přivážu ho k nedaleké podélné tyči a jdu pomoct tátovi vynášet zbytek věcí a rovnat nábytek. Nejsem jim moc platný, protože co chvíli vyběhnu, abych zkontroloval Bleska. Dát mu napít, převést ho do stínu nebo ho nechat proběhnout na dlouhé otěži na louce pod zámkem.

Vůbec si nevšimnu dvou postav, které stojí na vyvýšenině naproti zámku a sledují vše co se tam děje.
Jeden je vysoké svalnaté postavy a vyzařuje z něj autorita. Druhý je o trochu menší a vyzařuje z něj smutek a tesknota. Na první pohled je jasně vidět, že se jedná o bratry.
Oba mají černé delší vlasy a azurově modré oči.
"Vypadá to, že tu budeme mít nové bydliště a práci," uchichtne se vyšší a spokojeně se dívá na kluka co se přímo ukázkově stará o svého nádherného hřebce.
"Když si to myslíš. Musím jít, za chvíli začne bouřka," povzdechne si s pohledem na ocelově šedé nebe, které stále temní.
"Dobře, dej pozor na mlhu, posledně ses v ní málem ztratil, já mezitím dohodnu tu práci a nocleh," usměje se vyšší kluk.
"Ty jsi starší bratříčku," usměje se smutně mladší a rozběhne se k útesům.
"Snad on tě z toho prokletí dostane, bratříčku. Už týden se mi o něm zdá," zamumlá si pro sebe a dívá se za bratrem. Pak otočí hlavu zpět a uvidí, jak kluk sedá na neosedlaného hřebce, který se okamžitě rozběhne po louce, až mu vlaje hříva.
Usměje se a vydám se směrem k zámku vyjednat práci, kterou vlastně ani nepotřebuje.

"Naoki vezmi toho koně pořádně proběhnout, jsi tu potřebný asi jako štěně, když pořád odbíháš," uslyším zaječení otce a milerád ho poslechnu.
Se sedlem se ani nezdržuji, jen přehodím uzdu přes krk a vyšvihnu se mu na hřbet. Blesk se radostně rozběhne po louce.
Nechám ho běžet, jak se mu zlíbí, chápu, že potřebuje trochu volnosti. Ani nevím, jak se dostanu k útesům.
Zastaví, až pod nejvyšším z nich a postaví se na zadní. Nečekám to a tak spadnu na zadek. Rozzlobeně se na něj podívám a pak otevřu ústa údivem.
Stejně jako ve snu. Na nejvyšším útesu kousek u kraje stojí kluk a dívá se na rozbouřené moře. Oblečen jen do černých kalhot, vystavuje světu na obdiv své dokonalé tělo. Doslova ho hltám pohledem a takřka nevnímám okolí. Vzpamatuje mě až nervózní trhnutí opratěmi. Rozhlédnu se a zjistím, že se dost zatáhlo a schyluje se k bouřce.
,Jestli to bude jako ve snu…´nedomyslím a přivážu Bleska, aby neutekl.
Začnu šplhat po příkrém svahu nahoru. Snažím se dostat nahoru dřív než skočí. Zahřmí. Po nekonečně dlouhé době se mi podaří vyšplhat nahoru a klopýtavě se rozběhnu ke klukovi.
V tom okamžiku uhodí blesk a kluk se rozběhne a skočí. Zakopnu a spadnu na útes. Doplazím se ke kraji a pohlédnu dolů.
Vidím, jak se mění v černého orla a se vzduchem v perutích míří přímo do bouře.
"Erdene," zavolám.
Orel se v půlce pohybu zarazí a vrátí se zpět. Zůstane vyset kousek nade mnou.
"Proč, proč jsi musel přijit? Bez tebe bych byl svobodný, mohl bych si lítat v oblacích a na nic nemyslet. A ty si klidně přijdeš a vezmeš mi, co mi zbylo. To nejcennější svobodu, které si tak vážím. Nikdy nebudu tvůj," zaječí mi v hlavě sametový hlas a v dalším okamžiku vedle mě udeří blesk. Do toho se ozve vyděšené zařechtání koně, po kterém se ohlédnu, i když ho nemůžu vidět.
Podívám se zpět a vidím orla, jak na mě útočí. Hrůzou se nedokážu ani pohnout. Jeho napřažené spáry jen o milimetr minou můj obličej a zmizí se zablesknutím v mlze, která, se z ničeho nic objeví na útesech.
Netrvá dlouho a útesy jsou zahaleny v mléčné mlze.
Otočím se a klopýtavě se vydám k okraji, když tu mě něco strhne dolů. Tím pohybem mi podjede noha a spadnu na zadek. Uvolním tím několik kamínků, které se skutálí, podle zvuku, ze srázu. Teprve teď poznám, jak blízko jsem byl k smrti.
Vedle mě se ozve známé zakňučení a já obejmu Kena, který mě srazil dolů a tím mi zachránil život.
"Děkuji, ti Kene. Znáš cestu dolů?" zeptám se mého přítele.
Ken souhlasně štěkne a nechá mě stoupnout. Pak s rukou na jeho obojku mě vede bezpečně dolů. Když tam dorazíme jemně hvízdnu, abych zjistil, kde je Blesk. Zprava se ozve zafrkání a Ken mě dovede k němu. Popaměti nahmatám opratě a uvolním uzel.
"Půjdu pěšky, jet za takové mlhy se rovná sebevraždě," zamumlám a Blesk si souhlasně odfrkne. Pak se naše malá družina vydá na zpáteční cestu.
Najednou Ken štěkne a zmizí. Za okamžik se vrátí s černým, roztřeseným labradorem, který má na sobě slepecký postroj.
Ken znovu zmizí a za necelých pět minut se ozve nejisté štěknutí. Tence hvízdnu a za okamžik je u nás i nějakým klukem, který kulhá.
"Promiňte je tu někdo? Potřeboval bych se dostat do vesnice u útesů, bydlím tam," promluví vyděšeně kluk.
"Jo někdo tu je, ale do vesnice se nedostaneme. Je taková mlha, že by se z ní dala udělat krupice. Půjdeš k nám a zavoláš vašim. Snad tam trefíme," pousměji se na něho.
"Dobře, neviděl jsi Dicka prosím? Vodí mě, kvůli té mlze asi zabloudil,"zeptá se ustaraně kluk.
"Je tu vedle mě a je vyděšený. Ken nás odvede domů, neboj," oznámím mu, hned mi dojde, že tím myslel onoho labradora, co se ke mně tiskne, a tiše hvízdnu na Kena. Ten přiběhne a strká mi do ruky podlouhlí předmět. Vezmu ho. Klukovu ruku položím na opratě, které sevře, Kena přivážu na jednu z opratí, aby se nám neztratil, a v druhé držím hůl a psa za obojek.
"Ty máš koně?" zeptá se zvědavě kluk.
"Jo, dostal jsem ho k patnáctinám," odpovím mu.
"Tak můžeme," zavolám a naše družina, rozrostlá o dva členy, se vydá na cestu. Přiznám se mám dost pochybnosti, ale za okamžik Bleskovy podkovy zazvoní o dláždění nádvoří. Ken nás dovede až ke stáji, kde ho odvážu.
"Prosím tě počkej tady, jen ustájím Bleska a hned jsem tu, ano?" otočím se na kluka.
Ten kývne a pustí opratě. Trochu poodstoupí, abych ho mohl zavést do stání. Pořádně ho utřu do sucha, hodím přes něj jeho deku a žlabu dám žrádlo i vodu. Někdo už na zem dal slámu a jsem mu za to vděčný.
Nakonec ho poplácám děkovně po krku a opustím stáje.
"Tak pojď, ukážu ti, kde si můžeš zavolat," vezmu ho za ruku a vedu tu malou smečku dovnitř. Chvilku tápu, než ho najdu, ale podaří se a já se vzdálím, aby si mohl zavolat. Kenovi podám kus nejlepší šunky a neošidím ani Dicka, který se konečně vzpamatoval a už se netřese.
"Děkuji za půjčení telefonu, naši už měli strach, kde jsem, asi bych se měl představit, jsem, Juno Azuki," ozve se za mnou přátelsky.
Postavím se a s úsměvem se představím. Přitom si ho dobře prohlédnu. Světlé,skoro blonďaté, krátké vlasy měl rozcuchané. Oválná trochu baculatější tvář, ze které na mě koukaly dvě velké zelené oči. Vlastně nekoukaly, i když byly jasné, byly podivně zastřené a dívaly se strnule dopředu. Ústa ve tvaru srdce se stáhla z přátelského úsměvu do tuhé masky. Středně vysoká souměrná postava navlečená do vybledlých džin a vytahané teplé košile.
"Vadí ti, že jsem slepý?" zeptá se, zklamaným hlasem, Juno.
"Proč by mě to mělo vadit? Jen mě to překvapilo, i když jsem to měl předpokládat. Vše vysvětluje ta hůl a pes. Běž si sednout ke stolu, je po tvojí levé ruce vzdálen asi pět až sedm kroků, máš tam talíř se sendvičem a horký čaj. Dick už své dostal," odpovím a pokrčím rameny.
"Děkuji ti. Nemusel sis dělat práci, počkali bychom domů," usměje se Juno. V dalším okamžiku mu zakručí v břiše. Juno, rozpačitě, zrudne a hodí po mě omluvným úsměvem.
"Ty možná jo, ale žaludek ne. Tak dobrou chuť," snažím se potlačit smích v hlase. Podle jeho úšklebku se mi to nepodařilo. Vzdálím se, abych mu umyl hůl od blata, zároveň se mrknu z okna.
Zdá se, že mlha ustoupila. Když vyjdu z koupelny, kterou jsem pracně hledal, je mlha pryč docela.
Vstoupím do kuchyně a vidím ho stát rozpačitě u stolu s talířem a hrnkem v ruce.
"To jsi měl nechat na stole. Jestli chceš, můžeme jít, mlha už je pryč," oznámím mu a vezmu mu věci z rukou a dám do dřezu.
"Jestli by to šlo, šel bych hned," usměje se, Juno.
"A moc děkuji za pohoštění pro sebe a Dicka" vzpomene si, Juno, na dobré vychování.
"Nemáš za co. Doprovodím tě domů. Budu mít klidnější svědomí a trochu to tu poznám," usměji se a do ruky mu strčím jeho hůl.
"Děkuji. Budu jen rád," odpoví mi a spolu opustíme zámeček. Mě navíc doprovází Ken.

 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kira-chan Kira-chan | 11. září 2009 v 18:27 | Reagovat

Skvělé!!! *.* Tahle povídka je neskutečně inspirující a má úžasnou atmosféru. Opravdu dokonalou!!! Nemůžu se dočkat dalšího dílu... ^.^

2 Ichigo S. Yuki Ichigo S. Yuki | Web | 11. září 2009 v 20:10 | Reagovat

fakt nádherný, těším se na další díl xD
PS:Nechceš se spřátelit? xD

3 Ebika Ebika | E-mail | Web | 11. září 2009 v 22:04 | Reagovat

Páni to je...čím dál tím napínavější jestli tu nebude pokráčko nejmíň do zítřka tak se zcvoknu!!!:-D

4 Gel-chan Gel-chan | Web | 12. září 2009 v 21:01 | Reagovat

Těším se na pokráčko, jenom mám guláš v těch bratrech atd.. On to neni guláš je to že jsem nedočkavá kdo co je xD.

[3]: Ebíí, há jak jsem slíbila jukla jsem se sem xD.

5 Lachim Lachim | 12. září 2009 v 21:41 | Reagovat

Krása. Je to čím dál lepší. Honem další díl.

6 Lex-san Lex-san | Web | 15. září 2009 v 9:57 | Reagovat

Povedené, pěkné, už se těším na další dílek. A doufám, že mi budou zodpovězeny některé otázky :-))

7 Keiro Keiro | Web | 27. září 2009 v 22:59 | Reagovat

Moc hezké. Zdá se, že jsem si našla novou závislost.

8 Lucysek Lucysek | 4. září 2011 v 16:13 | Reagovat

Opravdu povedené...jenom si říkám, víš, co znamená Dick v angličtině? =D No, to je jedno...To já jen ze zvědavosti =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama