Minulost

28. září 2009 v 1:34 | Atthea |  Bouře
Minulost

Ve dveřích stojí muž a rozzlobeně se dívá na syna.
Syn stojí u postele na tváři posměšný úšklebek.
V posteli tiše vzlyká kluk jen o rok mladší než princ.
"Za pár minut v mojí pracovně. Lépe řečeno za minutu," řekne klidně král a odejde.
"Tak to vypadá, že máš celkem kliku, ale neboj, zas si tě pozvu, teď vypadni," vyhodí kluka z postele a za ním hodí šaty.
Víc se o něj nestará a oblékne se. Spěchá do otcovy pracovny.
Když je rozzlobený je to zlé a on ho nechce rozzlobit ještě víc.
On je jediný z koho má strach.
Přesně za minutu klepe na jeho dveře a vstupuje dovnitř.
"Volal jsi mě, otče?" dívá se na krále s pohledem andílka, ale tentokrát ho neošálí.
"Slyšel jsem, co vyvádíš. Nejde o to, že si do postele vodíš chlapce,
ale o to jak se k nim potom chováš. A i k poddaným pod hradem.
Nejednomu jsi rozbil zboží, z čeho mají potom žít? Jsi neurvalý fracek.
Přiznávám, dost dlouho jsem tvé chování přehlížel, je to i moje chyba, ale to co jsi způsobil, zaplatíš.
Už jsem dal příkaz, aby veškeré škody, které budou nahlášeny do večera, budou zaplaceny z tvého podílu, dále ti zakazuji jezdit na tom divochovy. Co nejdřív ti najdu nevěstu a do dvou dnů bude svatba," křičí král na syna, kterému s každou větou vyprchává barva z tváře. Místo úsměvu má najednou zděšený výraz. Vždyť mu bere všechno, díky čemu má pocit, že žije.
Bere mu svobodu.
"Nikdy. Nikdy ze mě neuděláš svého otroka,"ječí na otce.
"Otče, prosím, přísahám, že na něho dám pozor, jen ho nech být," ozve se ve dveřích Ramies.
"Tak otroka? Co je pro tebe nejdůležitější? Ty nebo ten kdo na tebe dře?" zeptá se vyrovnaným hlasem otec. Svého staršího syna ignoruje.
"Svoboda! Je mi jedno, jestli pro ni umřu, ale bez svobody nebudu nikdy!" rozkřikne se Erden.
"Svoboda?! Jak chceš tak budeš svobodný navěky, ale jako orel bouřek. Budeš svobodný jako pták a ty…" ukáže na svého staršího syna "… ty ho budeš doprovázet a starat se o něj tak jak jsi mi teď slíbil. Budete tu žít třeba do skonání věků, sami a svobodní. Prokletí s vás sejme jen ten, kdo pro Erdena sám od sebe obětuje život! Musí žít tu na zámku, nikde jinde. Ten kdo to neudělá, bude roztrhán mou přízračnou smečkou. A teď se mi kliďte z očí a pamatujte, jen zabouří, kdy se objeví jednorožec nad útesy, se to může podařit a ten se objevuje jen jednou za tisíc let," vykřikne ve vzteku král.
V další moment se venku rozpoutá bouře.
Jeho mladší syn se v mžiku proměňuje v černého orla a vylétává z okna do bouře. Ramies jako by táhnut neviditelnou silou, míří na útesy, aby dával na bratra pozor. Tam napíše v slzách celý příběh a pošle vzkaz své lásce.

Muži se smaragdovýma očima, který se po přečtení zhroutí. Pláče, pláče tak dlouho, že si vypláče oči a oslepne. Jeho oči neztratí jasnost, jen schopnost vidět.
Přísahá, že bude s ním, ať to stojí, co chce.
Příběh, který sepsala jeho láska, skovává do bludiště pod zámkem. Může ho najít jen vyvolený.
Za každé bouře stojí na nedalekém útesu, jen aby zdálky mohl pozorovat svou lásku, a čeká spolu s nimi na vysvobození.
Král, který proklel své syny, bloudí po chodbách zámku a hledá toho, kdo by jeho syny vysvobodil.

Až teď se odváží vkročit i do pokoje svého mladšího syna a zůstane stát u postele. Dívá se na neznámého kluka, který tam leží a po tváři mu přeběhne úsměv.

Vztyčím se na posteli a podívám se z okna ven, kde zuří bouře. Mám pocit, jako by byl v pokoji někdo se mnou. Otočím hlavu a dívám se na neznámého muže.
Černé vlasy se mu kroutí po zádech, smutné azurové oči. Oblečen do starodávného bohatého ošacení. Něco v něm mi připomíná Erdena a Ramiese.
"Pomož jim," požádá mě a zmizí.
Zmateně vstanu a vyběhnu na chodbu. Nikde nikdo, jen chodbou se ozývají vzdalující kroky. Vrátím se do pokoje a pořádně se obléknu.
Běžím do stájí, kde vyděšeně podupává Blesk. Hrom, ani Ramiesův kůň Ross tu nejsou.
Vyšvihnu se na neosedlaného Bleska a kopnutím ho pobídnu do trysku. Zcela automaticky se rozběhne k útesům. V jeskyni, kam vběhne, uvidím oba koně. Přivážu Bleska k nim a vyběhnu na útesy.
Na kraji stojí Ramies a starostlivě se kouká po obloze. Po chvíli se objeví černý orel a z posledních sil míří k útesům. Jakmile se dostane nad ně, bouře skončí.
Rozběhnu se k ležící postavě pod nimi. S hrůzou v ní poznám Erdena. Sundám si koženou bundu a opatrně ho do ní zabalím.
"Co tu děláš?" ozve se za mnou přísně Ramies.
"Co mu je?" zeptám se vyděšeně, aniž bych mu odpověděl na otázku.
"Je jen unavený, ráno bude v pořádku," usměje se Ramies.
Hodím, po něm vzteklím pohledem a zamířím k jeskyni, kde jsou koně. Ramies mě předběhne a podrží Erdena, než se vyšvihnu na hřbet Bleska. Potom mi ho podá a sám se vyšvihne na Rosse. Hrom mě následuje sám. Tryskem dojedu na nádvoří a u stájí, aniž bych pustil Erdena z náručí, opatrně seskočím. Ramies odvede koně a postará se o ně. Já odnesu Erdena do jeho pokoje.
Až v bytě si uvědomím, že vlastně nevím, kde ho má a než abych se zdržoval hledáním, vezmu ho do svého pokoje a uložím do postele. Pořádně ho přikryji a lehnu si vedle něho, kde hned usnu.

V pokoji se zhmotní přízrak dlouhovlasého muže, který přistoupí k posteli. Po tváři se mu rozlije úsměv a před očima staršího syna, který se šel zeptat, kde je Erden se rozplyne. Ramies chvíli strnule zírá do míst, kde před chvíli stál jeho otec, pak se přikrade k posteli a s úsměvem se vytratí z pokoje. Jeho bratr je v dobrých rukou.

Erden se probudí s rozbřeskem a posadí se na posteli. Nechápavě se rozhlédne po tak známem a přece neznámém pokoji. Podívá se vedle sebe a úžasem se mu rozšíří oči. Rychle vztáhne ruku, a vzápětí ji stáhne zpět. Chtěl se ho dotknout, ale dostal strach, že ho probudí. Opatrně vstane z postele a opustí pokoj. Při tom pohybu se rozezní rolnička, která probudí Naokiho.

Vzbudím se a rychle se podívám na místo, kde měl spát Erden. Jen promáčklé, ještě teplé místo svědčí o tom, že tam byl. Vstanu a převléknu se. Po rychlé snídani jdu do stáje se podívat na koně. Všichni spokojeně chroupou oves ze žlabu. Kousek od nich stojí jak Ramies tak Erden. Nevím proč, ale vypadá rozzlobeně.
"Erdene, vyjel by sis se mnou po obědě?" zeptám se ho.
"Dobře jak chceš v jednu tady," promluví rozkazovačným tónem a odejde.
"Prosím,…" snaží se omluvit bratra.
"To nic," usměji se a začnu kontrolovat Bleskovy nohy a kopyta. Potom odejdu.

Na schůzku se dostavím o půl třetí.
"Řeklo se v jednu," vyjede po mě Erden.
"Ne tys to řekl. A novinka nebudu se řídit tvými výmysly, princátko," usměji se sladce na Erdena. Skoro se začnu smát nad jeho otřeseným výrazem. Sevře náhle bílé rty a vyšvihne se na Hroma. Společně vyjedeme z brány, aniž bychom si všimli postavy na hradbách.
"Jak to víš?" zeptá se mě, když u jezera seskočíme z koní a sundáme jim sedla aby si odpočinuli.
"Jak vím co?" zeptám se ho.
"Jak víš, že jsem princ?" ujasní Erden otázku.
"Měl jsem sen," odpovím.
"Víc říkat nemusíš, odsuzuješ mě?" zeptá se tiše, zády ke mně.
"Ne," odpovím pevně.
Překvapeně se na mě podívá.
"Víš ty a já. Máme stejnou minulost a nemůžu tě odsoudit za to, co jsem dělal i já," podívám se na něho.
Pak mu potichu začnu vykládat svou minulost, když skončím, podívám se s obavou na Erdena.
Chvilku stojí na místě a pak přijde ke mně a sedne si mi na klín.
"Máš pravdu, jsme stejný, rozdíl je pouze v tom, že ty sis to uvědomil," opře se mi hlavou o rameno a začne plakat. Držím ho ještě dlouho po tom, co přestane a usne mi v náručí.
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Teressa Teressa | 28. září 2009 v 5:41 | Reagovat

nadherny diel=) uz sa tesim na dalsi=) rychlo prosiiim =)

2 Lachim Lachim | 28. září 2009 v 12:55 | Reagovat

Krása. Nemůžu se dočkat pokračování. Rychle Prosíííííííím.

3 Ebika Ebika | E-mail | Web | 28. září 2009 v 16:46 | Reagovat

Tak to bylo...nemám slov já chci pokráčko!:-D
A myslím to vážně teda takový nápad jsem ještě neviděla nechtěla by si napsat knihu??
Ta tvoje by se určo hned rozprodala , rotrhali by tě na cucky piraně jedny fanouškovský a hlavně já*záludný hihňot*Ale jako fakt, jsem tvůj velkej fanda tak mě nesklam :-D
...Jakoby to uměla sklamat někoho jako jsi ty...
*odvětí moje podvědomí a já jen pokrčím rameny*
"Pro jednou s tebou souhlasím..."
*zamyšlení*
"...někdo jako ty mě vážně nemůže sklamat:-D"
*Vysmátá jak lečo:-D*

4 Kira-chan Kira-chan | 28. září 2009 v 17:40 | Reagovat

*.* kyaaaaaaa! To bylo nádherné!!! jejky lidi kdybyste teď viděli ten můj výraz XD no to by vás asi kleplo, nebo mě? XD no nevím, ale tahle povídka je prostě čím dál dokonalejší až pro ni nenacházím vhodný superlativ *.*

5 zrzka zrzka | 28. září 2009 v 19:55 | Reagovat

Nádhera. Tak jen dál už se těším na další dílek téhle skládačky!!!

6 Lex-san Lex-san | Web | 28. září 2009 v 20:45 | Reagovat

Hlavně ten konec byl roztomiloučký!!
Ale konečně už víme něco z jejich minulosti, ale jaká bude budoucnost?

7 Sax Sax | Web | 29. září 2009 v 14:57 | Reagovat

Paráda, pěkná kapitolka... Koukám, že nejen Erden měl zajímavou minulost... A ten otec jako duch na noční návštěvě - to je dobré znamení... Mě by asi kleplo, kdybych se vzbudila a stál mi někdo takový v pokoji... O.o Těším se na pokračování...

8 Atthea Atthea | 29. září 2009 v 23:33 | Reagovat

děkuji vám za komentáře :) opravdu se budu snažit vás nezklamat :)

9 Lucysek Lucysek | 4. září 2011 v 19:24 | Reagovat

Myslím, že Erden je parchant, který si to prokletí zaslouží...
Hezká kapitola =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama