Sen

8. září 2009 v 1:45 | Atthea |  Bouře
Mám tu pro vás první povídku. Doufám, že se bude líbit a zanechte komentíky ^.^




Stál jsem na útesech a za vodící lano jsem držel Bleska. Mého černého koně hřebce fríského plemene.
Oči jsem upíral na útes, který se tyčil nad námi, a měl jsem je rozšířené hrůzou.
Stál tam kluk a zdál se mladší než já.
Jeho tyrkysový pohled se upíral na rozbouřené moře a na něco čekal.
Vlastně jsem mu do tváře ani neviděl, netušil jsem jaké má oči, i když mi vše napovídalo, že právě tyrkysové, ale přece jen jsem měl pocit, že mu na rtech hraje smutný úsměv, plný očekávání.
Ale jakého? Na co čekal? Po čem tak toužil?
V dálce se zablesklo a kluk vykročil ke kraji útesu.
Vykřikl jsem, ale z úst mi nic nevyjde.
Bleskovy otěže upevním o pevnou skálu, aby neutekl, a spěchám nahoru, abych ho zachytil.
Marně.
V momentě, kdy ho už, už chytám, se kluk odráží a skáče.
S děsem v očích si lehnu na kraj a čekám, že ho uvidím roztříštěného.
Nevěřím, nechci věřit tomu, co vidím.
Kluk jakoby visel mezí nebem a zemí. Jakoby zpomaleně pozoruji,
jak se jeho tělo pokrývá černo, černým peřím.
Paže se mění v perutě, nohy v orlí spáry a jeho nádherné oči v orlí zrak.
Ve zlomku vteřině proměna, kterou jsem sledoval jako by zpomaleně.
Těsně nad zemí nabere do perutí vzduch a vzlétne k temnému nebi.
"Erden," zašeptám mimoděk.
Orel, jako by zachytil to jméno, přilétne a kousek přede mnou zastaví, máchajíc perutěmi tak,
aby se udržel ve vzduchu.
Upírá na mě zděšený pohled.
"Proč, proč jsi to zrovna ty?" vybuchne mi v hlavě jasný hlas.
Vedle mě udeří blesk a ozáří mě.
Trhnu sebou. Nevím, z čeho jsem víc vyděšený.
Z hlasu v hlavě nebo z blesku, který uhodil vedle mě.
Začnu opatrně couvat od srázu a v duchu se ptám co se tu vůbec děje.
Dole zděšeně zařehtá Blesk a já se po něm ohlédnu, i když ho nemůžu vidět.
Je to jen zlomek vteřinky, ale když se obrátím zpět, je orel pryč.

Otevřu oči a posadím se na posteli. Po zádech mi teče studený pot a složím hlavu do dlaní.
Co to mělo znamenat? Co se to děje? Je to už týden, co se mi zdá jeden a ten samí sen. Pomalu ho začínám považovat za noční můru.

Zdává se mi o tom, co jsem se dozvěděl, že se budeme stěhovat.
Táta dostal nabídku, po které skočil s nadšením malého dítěte. Bude dělat kastelána v nějakém zapadlé vesničce.
Jedná se o nějaký zámek… bůh ví jeho jméno.
Žádný z předchozích,majitelů´ tam nevydržel déle jak měsíc. Proto se plat skoro rovná královskému. Z toho co jsem tajně vyslechl, se toho chytil jen kvůli dluhům, které už z běžného platu nestačily utáhnout.
Máma nakonec kapitulovala a dala výpověď v práci, aby mohla následovat svého muže. Místo toho se ji poštěstilo najít jinou, kterou může provádět přes internet.
"Co se stalo?" vejde do pokoje rozespalá máma.
" Nic mami jen se mi zdál špatný sen," uklidním ji a znovu si lehnu.
"Vstávej, nemá cenu si znovu lehat, když za pár minut vstáváš," napomene mě. A za chvíli ji slyším, jak kramaří v kuchyni, aby udělala snídani.
Podívám se na budík a s povzdechem vstanu. Převléknu se do pracovního a vyběhnu s Kenem v patách ke stájím, kde už netrpělivě podupává Blesk.
Dostal jsem ho k patnáctým narozeninám. Tehdy jsme na tom byly finančně skvěle. Vlastně jsme byly odporně bohatý. Pak přišel úpadek a my se museli prakticky ze dne na den naučit šetřit.
Pro mě to byla šíleně obrovská rána. Byl jsem rozmazlený a rozhazovačný, ale hrozba, že přijdu o Bleska, mě vzpamatovala a já si našel brigádu, abych finančně vypomohl na jeho krmení a veterináře.
Ze začátku to bylo těžké. Kamarádi, o kterých jsem si myslel, že jsou mí nejlepší přátelé, se ke mně otočili zády a pomlouvali mně, kde jen mohli.
To bylo asi nejhorší. Vědomí, že se, se mnou přátelili jen kvůli mým prachům, které jsem rozhazoval plnými hrstmi.
Pak jsem nad tím mávl rukou a smířil jsem se s tím.
Rychle vyhřebelcuji a nakrmím Bleska a vyženu ho do ohrady, abych mu mohl vyčistit stáj. Tohle byla jen má povinnost. Ještě mu nanosím vodu, aby měl co pít a běžím se osprchovat, převléct a s taškou na rameni seběhnu do kuchyně na snídani.
"Naoki, dnes vrať učebnice. Je zbytečné hodit na ty dva dny do školy. Musíme nakoupit věci, co tam budeme potřebovat a teplejší oblečení," povzdechne si mama.
" Jasně, vím, abych řekl pravdu, už se docela těším. Ken to tu ohlídá, že chlupáčci," zajedu mému druhému příteli do huňaté srsti.
Jeho jsem zase pro změnu našel před rokem jako šestiměsíční štěně, skoro uškrceného a napůl mrtvého hlady v lese, když jsem honil Bleska, který mi utekl. Nějak jsem ho přitáhl domů, a i když máma lamentovala na celé kolo, zůstal u nás.
Ken se po mě ohlédne a znovu se vrátí k misce s jídlem.
"Stejně by mě zajímalo, co je to za plemeno. Kdokoli přijde někdo cizí, je málem sežrán za živa a nepustí ho z dohledu, dokud neodejde. Párkrát napadl i psy," přemýšlivě se po něm kouká.
"Už jsem to zjistil. Jedná se o kražského pasteveckého psa. Je to razantní hlídací pes, k cizím je ostražitý a nevyzpytatelný. K rodině milý a přítulný," odrecituji z knihy, kterou jsem si přečetl v knihovně.
"No tak už vím, proč se lidé našemu statku vyhýbají," povzdychne si máma a jde tátovi udělat vajíčka.
"Ale díky němu nás v létě nevykradli, když jsme byly ve městě nakupovat," připomenu ji příhodu se zloději.
"To je fakt, musel jsi ho odtáhnout, aby ty zloděje zatkli. Ten velitel ho chtěl na místě koupit, rozmyslel si to, když mu Nero málem ukousl ruku. Ale ta odměna stála za to," usměje se máma.
Zasměji se při té vzpomínce. Ten policista koukal dost vyjeveně a táta ho tenkrát konečně přijal.
Do té doby se na něj díval jak na příživníka. Dojím poslední sousto a vyběhnu s pozdravem z kuchyně.

Ve škole to přežiji jen tak, tak. Porvu se s bývalým kamarádem a skončím v ředitelně. S kamennou tváří si vyslechnu výhružky o vyhazovu, načež mu na stůl vyskládám učebnice a s přátelským sbohem mu třísku s dveřmi. Na poslední vteřinu zahlédnu jeho vytřeštěný, nic nechápající pohled. Uchichtnu se, s veselou náladou minu bývalého kámoše a s přáním pěkného dne vyjdu, kolem zkoprnělé sekretářky, do jasného slunečného dne.
Venku už čeká, na mě, v autě máma a zrovna s někým telefonuje. Podle sevřených úst to odhadnu na ředitele mé bývalé školy. Když mě uvidí, usměje se na mě a něco odsekne do telefonu a zavěsí.
"Poslední den a ty se musíš poprat," přivítá mě máma s jemnou výčitkou.
"Promiň, nemohl jsem se dívat, jak šikanuje někoho slabšího než je on sám," omluvím se provinile.
"Kdysi jsi byl stejný," poznamená máma.
"Kdysi," přikývnu se smutkem nad svými činy. Kdysi jsem se na to díval jinak, ale to odvál čas.

Zbytek dne, stejně jako následující dva dny uplynou v šíleném trysku nákupu, balení a odvážení věcí do nového domova.
Prodej statku, který nás zbavil zbytku dluhů, proběhnul bez problémů a druhý den ráno jsem se vzbudil nevyspalý do šedého rána, který hrozil bouřkou.
Oblekl jsem se do pomačkaných džínů a sešel dolů, abych naposledy nakrmil Bleska v jeho starém domově. Potom přes něj přehodím deku a vyvedu ho ven.
Ken jde za mnou v těsném závěsu.
Novému majiteli statku se rozšíří oči úžasem, když spatří Bleska.
"Chci toho koně, kolik za něj požadujete?" zeptá se otce.
Zatrne ve mně a Blesk, který vycítí mé rozpoložení, se začne plašit a jankovatět.
"Je mi líto, není na prodej, dohodli jsme se na statku a na ničem jiném," odbude ho otec tvrdě.
Nový statkář se vrhne ke mně a snaží se mi vytrhnout opratě. V dalším okamžiku zasáhne Ken, který se postaví před Bleska a tvrdě zasáhne proti statkářovi.
"Ta bestie je vzteklá, zavolejte policii," začne ječet, až přiláká lidi z okolí.
" Viděl jsem to od začátku a můžu jen říct, že ten pes jen bránil krádeži, takže jestli se chcete zodpovídat před soudem, směle do toho," zasáhne policejní hlídka, která šla okolo.
Statkářovi sklapne a já můžu Bleska, když ho po půl hodině uklidním, naložit do přepravního boxu. Nero zůstane s Bleskem a já nasednu do auta.
Po nekonečných pěti hodinách s pěti zastávkami, aby se Blesk mohl protáhnout a napít se, dorazíme do našeho nového domova. Už od silnice jdou vidět vysoké strmé útesy a věže zámku, kde má otec pracovat.
Z těch útesů mě jímá hrůza a ještě do toho se po nebi rozběhne klikatý blesk, který neprovází hrom.
Z otcových dalších slov mnou projede hrůza.
"Hromové útesy nás vítají, rodinko," pronese se širokým úsměvem.

 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kira-chan Kira-chan | 8. září 2009 v 16:47 | Reagovat

To bylo fantastické!!! Opravdu skvělé nemůžu se dočkat pokračování. Že by měl Rick věštecké sny? ;)

2 Aylen Aylen | 8. září 2009 v 19:28 | Reagovat

Pááni,moc se těšim na pokračování.

3 Ester Ester | 10. září 2009 v 15:57 | Reagovat

super kapitolka,už se nemůžu dočkat pokráčka...

4 Lachim Lachim | 10. září 2009 v 19:18 | Reagovat

Je to perfektní. Má to jen jeden malý problém, chybí tu pokračování. Rycle piš. Prosíííím.

5 Ebika Ebika | E-mail | Web | 10. září 2009 v 20:12 | Reagovat

No páni to je nádhera to je vážně dokonalé takovou povídku jsem už dlouho nečetla je fakt boží:-D
A chtělo by to docela dost rychle pokráčko už teď mě svrbí představivost jak by to asi tak mohlo být:-D
Páni tak napjatá jsem už dlouho nebyla:-D

PS:Nechceš spřátelit??Estli jo tak mi plísky písni an blog do zprávy autorovi nebo na meil a nebo do rubriky , kterou, tam mám:-DPřímo na toSice nepíšu, tak skvěle jak ty, ale nemít někoho jako si ty ve spřátelených páni mě by kleplo, tak si to tam, když tak vomrkni jj?

6 Atthea Atthea | 10. září 2009 v 22:18 | Reagovat

Jsem ráda, že se vám můj výmysl líbí a doufám, že si přečtete i další děsivé vyplody mé fantazie:)

7 Lex-san Lex-san | Web | 15. září 2009 v 9:48 | Reagovat

První dílek vypadá perfektně. Má to zajímavý nápad. Jen čekám, co se bude dít dál :-)) A tu práci jako kastelána bych bral všemi deseti!!!

8 darknesska darknesska | Web | 27. září 2009 v 18:40 | Reagovat

stoprocentně to bude ještě zajímavé... :)

9 Keiro Keiro | Web | 27. září 2009 v 22:38 | Reagovat

Tak tohle vypadá jako velice zajímavý začátek ještě zajímavějšího cyklu. Vrhám se dál a jsem zvědavá, kdo ve skutečnosti je ten orel. :o)

10 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 9. února 2012 v 19:14 | Reagovat

Hmm zní to velice zajímavě ^^ Určitě si přečtu další díly

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama