Záchrana

4. října 2009 v 16:16 | Atthea |  Bouře

Večer se vrátíme z projížďky a postaráme se o koně, volá nás máma k večeři. Opláchneme se a jdeme.
"Mám pro tebe novinku. Za týden začínáme provádět lidi tak si prohlédni pořádně zámek a podívej se do historie," oznámí mi táta při večeři. Málem se udusím kouskem bramboru, který vletí tam, kde nemá.
"Proč bych se to měl učit, když najmete průvodce?" zeptám se nechápavě.
"No smůla, nikdo sem nechce jít, tak to zbývá na tobě a na mě, maminka bude vybírat vstupné," pokrčí rameny táta.
Protočím panenky a kývnu. Co jiného můžu dělat?
Zbytek týdne se každou chvíli učím historii zámku a procházím ho.

Jednou se dostanu do obrazárny, kterou jsem do téhle chvíle neviděl. Jsou v ní obrazy v těžkých zlatých rámech posázené drahokamy. V místnosti je šero, tak vezmu louč, která visí na stěně, a s obtížemi ji zapálím. Začnu si prohlížet obrazy.
Zarazím se u třech.
Opatrně se k nim přiblížím a v mihotavém světle si je prohlížím. Je to tak nemýlím se.
Z těch obrazů, které jsou víc jak tři tisíce let staré, na mě shlíží Ramies, Erden a podle štítku Rich, první král této země a jejich otec.
Zároveň v něm poznám ducha, který mě vyděsil. Že by na tom snu bylo přece jen něco pravdivého?
"Co tu děláš? Sem nikdo nesmí," ozve se za mnou přísný hlas.
Polekaně se hlédnu a ve dveřích stojí Ramies.
"Procházím zámek, a proč sem nikdo nesmí, kdo vůbec jste?" zeptám se ho.
"Jednou se to dozvíš a teď pojď, nech duchy minulosti spát." Usměje se na mě a hodí smutný usměv na obraz za mnou. Chci se otočit a podívat se kdo na něm je, když mi vytrhne louč z ruky a vystrčí mě ven.
"Jestli ti můžu poradit, sem už nechoď," řekne Ramies a vede mě před ním ven.
Neptám se ho proč, tuším, že by mi to neprozradil. Uprostřed schodiště se potkáme s Erdenem. Jen se na mě podívá a se sevřenými rty se otočí a jde před námi. Dostihnu ho až na nádvoří. Zastav jen proto, že ho obejmu kolem pasu a přitisknu k sobě.
Přitisknu ho do rohu, odkud nemůže utéct a rukou mu zajedu pod košili. Nejlepší na tom je, že vůbec netuším, proč to dělám.
Ve vesnici jsem potkal šikovnou holku, která se mi líbila a tak jsme spolu chvilku laškovali. Slíbila, že zítra přijde.
A teď? Mám ruku pod Erdenovou košilí, laskám jeho kůži a nakláním se k němu pro polibek. Nedokážu se nijak ubránit, když jsem s ním, prostě se ho musím dotýkat.
Přitisknu se na něho a zmocním se jeho úst. Po chvilce šoku, na mé polibky začne odpovídat, obejmu ho a trochu zatlačím jazykem na jeho rty. Trochu váhavě je pootevře a já jím vklouznu dovnitř a začnu si pohrávat s jeho jazykem. Po chvíli se od něj omámeně odtrhnu. Pohne rukou, aby mě odstrčil, a při tom jemně zacinká jeho zápěstí. Vezmu mu ruku do své a okouzleně si začnu prohlížet jeho zápěstí, které je ozdobené rolničkami, které vypadají jako drobounké zvonky.
"Jsou nádherné, jak dlouho je nosíš a kde jsi je vzal?" zeptám se zvědavě.
"Kde jsem je vzal?" zeptá se a v jeho hlase je náhle slyšet nenávist.
Nechápavě se na něho podívám a zkamením, pod jeho ledovím pohledem.
"To ty jsi mi je navlékl, přímo jsi mě k sobě přikoval," procedí skrz zuby. Vytrhne mi ruku a zmizí v zámku.
Nechápavě se za ním dívám. Já ho k sobě přikoval?
Jak?
Kdy?
Proč tohle říká? Honí se mi hlavou otázky, na které neznám odpověď.
Erden, který by je mohl zodpovědět, někam zmizel a mám takové tušení, že dnes se mi bude vyhýbat.

"To je neuvěřitelné, netušil jsem, že se tolik lidí zajímá o zámek," jásá táta a sleduje dav před zámkem.
Ušklíbnu se. Nedělám si iluze, že by ten dav zajímal zámek. Podle mě se spíš zajímá o ty ztřeštěnce, co se sem přistěhovali, tedy o nás.
"To si sice nemyslím, ale je to jedno. Když budeme mít co odevzdat, snad dostaneme nějaké prémie," uvažuje máma ekonomicky a jde si sednout za kasu. Já s tátou seběhneme dolů a jako správný kastelán přivítá lidi. Já se mezitím koukám, jestli Aneta přišla.
Zahlednu, jak na mě mává známá černovláska a hned vedle uvidím Anetu. Usměji se na ni. Víc nestihnu, protože beru první hlouček na prohlídku. Naštěstí je v něm i Aneta a za celou prohlídku se dohadujeme o faktech.
,Historii zámku má nastudovanou´uznám s respektem a vesele se s ní hašteřím o drobnostech. Bavíme se nejen my, ale i lidi co si pod mým vedením prohlíží zámek. Co chvíli v mojí skupince vypukne smích. A lidi se sem tam k naší hašteřenici přidají.
"Teda mladíku v životě jsem nezažil tak zajímavou a zábavnou prohlídku. Moc rád se sem vrátím a určitě přijedu i s rodinou," poklepe mi jeden pán s uznáním na rameno a stále si utírá slzy. Které mu sem tam vyhrknou, když si vzpomene na některé pasáže.
"Tak to, pane, můžete poděkovat Anetě. Nedá si říct, že já jakožto chlap mám ve všem pravdu," ujistím pána pobaveně.
"Jistě jen v případě, že tvůj mozek vzal dovolenou," opáčí hbitě Aneta a zavěs se mi na rameno.
Hlouček znovu propukne v smích a já obtočím ruku kolem Anetina pasu.

"Vidíš to? Ty lidi jsou jako hmyz. Prolízají naším zámkem bez našeho dovolení," zuří Erden na hradbách a svůj zrak nedokáže odtrhnout od ruky, která objímá drobnou brunetku.
"Ale no tak bratříčku, žárlíš?" zeptá se Ramies bratra, když zjistí, kam se Erden dívá.
"Jedu se projet," oznámí škrobeně Erden a vytratí se za bratrova pobaveného pohledu.

V půlce prohlídky strnu a chvíli se dívám do prázdna.
"Naoki, je ti něco?" zaslechnu mámu.
"Vezmi to za mě," křiknu a nechám překvapenou skupinku stát uprostřed prohlídky. Letím na nádvoří, kde je Blesk a vyvádí, jako by se na něj hnalo samotné peklo. Vyskočím na jeho vzpínající se hřbet a kopnutím do slabin s ním tryskem vyjedu z brány, nestarajíc se o vyděšené výkřiky davu.
Zamířím přímo k útesům, i když nevím, co mě tam žene.
V okamžiku, kdy se tam přiřítím, spatřím skupinku dětí, jak hází kamením po někom, kdo z posledních sil visí z útesu a snaží se na nich udržet.

S běsnícím koněm vletím přímo do skupinky a nezajímám se o to, jestli někoho zraním. S děsným řevem začnou utíkat. Na nic nečekám a seskočím z koně a běžím nahoru.
"Erdene," vykřiknu, když jsem nahoře. Bohužel právě v ten moment se pustí.
Na poslední vteřinu ho chytnu za ruku. Překvapeně se na mě podívá a křečovitě se mě chytne. Ruce, ramena, a záda má celé krvavé a poseté drobnými rankami.
Ze všech sil ho vytáhnu na útesy a co nejdál od okraje, kde si ho přitisknu na sebe. Jeho ramena se začnou otřásat potlačovaným pláčem.
Sundám si bundu, a zabalím ho do ní. Potom ho vezmu do náruče a pomalu s ním jdu ke koni. K mému Blesku se připojil i Hrom. Hned postřehnu, že je také zraněný. Jeho tělo pokrývají oděrky. Nijak velké, ale i tak krvácí.
Vysadím Erdena na Bleska.
"Miláčku na chvilku se drž ano?" zašeptám mu. Jeho ruka se zachytí Bleskovi hřívy. Rychle za něj vyskočím a obejmu ho. Skoro okamžitě se mi skácí do náruče.
"Hrom?" zeptá se tiše.
"Je zraněný, ale nijak vážně. Doma ho ošetříme," odpovím tiše.
Erden přikývne a unaveně zavře oči. Pobídnu Bleska do trysku a za chvíli zastavujeme na nádvoří,
"Proboha co…?" upře na mě zděšené oči Ramies, který zrovna vběhnul na nádvoří.
"Pak. Postarej se o koně, Hrom je zraněný. Já se postarám o Erdena," přeruším ho a s Erdenem v náručí se rozběhnu do svého pokoje, kde ho položím do postele. Hned mu začnu sundávat košili i kalhoty, abych zjistil jak moc je zraněný.
Odběhnu do koupelny, abych se vzápětí vrátil s lavorem studené vody, hadříkem a lékárničkou pod paží.
Nejdřív smyji krev a pak ranky vydezinfikuji a namažu mastičkou. Obléknu ho do mojí košile a přikryji ho.
"Snaž se usnout ano?" zašeptám mu do ucha. Sevře mi ruku a zavře oči.
"Co se stalo?" zeptá se mě tiše Ramies, který se objeví ve dveřích.
Řeknu mu, čeho jsem byl svědkem. Ramies přikývne a odejde.

Té noci se objeví přízračný jezdec s přízračnou smečkou, trestající ty, co ublížili Erdenovi.
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ester Ester | 4. října 2009 v 19:48 | Reagovat

Krásnej dílek.Těšim se na další.

2 Ni-chan Ni-chan | Web | 4. října 2009 v 20:00 | Reagovat

páni *vydechne* tohle je naprosto úžasné :-) jsem moc ráda, že mi tuhle stránku Aky doporučila
máš to tady nádherné a ta povídka *usmívá se* vážně úchvatné :-)

3 Kira-chan Kira-chan | 5. října 2009 v 0:00 | Reagovat

Hej já tuhle povídku prostě nehorázně žeru!!! Ale úplně strašně moc! Ta je taaak skvělá že to ani nejde popsat. Asi jsem se zamilovala. Ano já jsem se do téhle povídky dočista zamilovala. XD Je potřeba říkat ještě něco? To byla dokonalost... prostě perfektní. *.* *umírá úžasem*

4 Lachim Lachim | 5. října 2009 v 9:37 | Reagovat

Nemám slov. Je to nádherný. Nemůžu se dočkat dalšího dílu.

5 Teressa Teressa | 5. října 2009 v 13:28 | Reagovat

wow...super kapitola...uz sa tesim na dalsie=) rychlo prosiim =)

6 Lex-san Lex-san | Web | 5. října 2009 v 14:20 | Reagovat

Přízračnými postavami se to tam jenom hemží :-)) Další díl vždycky přinese další a další otázky, moc povedené...

7 Ebika Ebika | E-mail | Web | 5. října 2009 v 16:33 | Reagovat

Páni tak z toho bude nakonec drama??
Já nemám slov pro dokonalost neexistují výrazy odhadující skutečnou cenu téhle povídky, protože na tohle prostě nejsou stoprocentně vystihující slova.
A asbych nezapoměla...to bych potom nebyla já, kdybych an to zapoěmla:-D
HONEM POKRÁČKO!!!

8 tess tess | Web | 11. října 2009 v 17:35 | Reagovat

skvělá povídka. zhltla sem všechny kapitoly ani ne zchvilku. už se strašně těšim na další kapitolu ale i na další povídku. trak sem s tím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama