Bludiště

14. listopadu 2009 v 14:56 | Atthea |  Bouře
Varování: hororové prvky






Jen co dorazím domů, zahrabu se v knihovně a dám se do hledání starých map, nejlépe těch, které jsou staré několik tisíciletí. Stavitelé přece museli podle něčeho pracovat.
Bez ladu a skladu, bez ohledu, že poškodím některé staré a vzácné knihy, které vyhazují z polic, se zoufale dívám po nějakých pergamentech.
Konečně na nějaké narazím a opatrně je rozbaluji.
"Copak to děláš za binec v naší knihovně?" zeptá se nevraživě Ramies.
Pootočím hlavu a podívám se na jeho cukající obočí.
"Co bys řekl? Národní úklid určitě ne," odseknu kousavě a znovu se pohroužím do plánu zámku.
"Dobře a co tak důkladně hledáš?" zeptá se Ramies.
Nemůžu si pomoct, ale zdá se mi, že tohle znělo pobaveně. Kouknu na něho přes rameno a opravdu. Jeho koutka sebou povážlivě cukají.
"Bludiště," odpovím a vrátím se k mapám. Chvíli je až dusivé ticho, přerušené dunivým pádem knih.
V dalším okamžiku jsem odtržen od map a při máčknut ke stěně.
"Kdo ti o něm řekl? O něm ví jen královská rodina. Mapy bludiště neexistují. Tak kdo ti to řekl?" ječí na mě vztekle.
"Nikdo a laskavě mě pusť," odstrčím ho od sebe.
Ještě že mluvím pravdu. Přízračný jezdec přece o bludišti nemluvil, jen mi to napsal.
To, že skutečně existuje, mi právě potvrdil Ramies. Když, ale není nikde na mapě a přesto existuje, kde se může nacházet?
Jedině pod zámkem.
A když o něm nikdo nemá mít ani tušení, vchod ve sklepě nebude. Toho by si zvědavé služebnictvo všimlo. Ale kde tedy je? A proč mi Ramies zakázal chodit do té komnaty?
Hlavou mi bleskne podezření a vyřítím se z knihovny. Podle toho jak jezdec naléhal, nebude moc času na jejich záchranu.
Vyřítím se po točitých schodech a tápu, až najdu tu komnatu co posledně. Zamčeno a v zámku je klíč. Odemknu a vytáhnu se, rychle proklouznu dovnitř a těsně před Ramiesovím obličejem je zabouchnu.
Rychle otočím klíčem.
Právě včas. V dalším momentě, Ramies na druhé straně začne cloumat klikou.
"Naoki neblázni, odemři ty dveře! Ta komnata je nebezpečná, nesmíš tam být sám! Radši budu do sklonku světa prokletý, než aby byl Erden jen chvíli nešťastný," bouchá na dveře Ramies. Podle hlasu, který se mu třese, zjistím, že jsem na správné stopě. Stejně jako posledně se rožnou louče po stěnách a osvětlí tmavý pokoj. Vezmu jednu z pochodní a přistoupím k obrazům. Minu obrazy Erdena, Ramise a jejich otce a podívám se na ostatní.
Hledám co nejstarší obraz. Konečně najdu obraz s rámem, který se trochu odlišuje od jiných. Podívám se na něj a zjistím, že se na mě dívají chladné azurové oči.
Otřesu se při představě, že bych se s ním setkal osobně a začnu si podrobně prohlížet rám. Nic, žádný výstupek, zářez prostě nic.
Povzdechnu si a znovu se podívám na obraz.
Azurové oči se teď usmívají. Trochu pohne rukou, na kterém je nápadný safírový prsten. Nevěřícně zamrkám a podívám se znovu do očí na obraze. Jsou znovu chladné.
Chvíli zaváhám, ale na konec uznám, že za zkoušku nic nedám a zmáčknu kámen v prstenu.
Nenadálí hluk mě přinutí k rychlému otočení. Dole ve tmě se pohne něco bílého, ale než se na to stačím zaměřit, zmizí to.
Za dveřmi uslyším vzlyk. Nevšímám si ho a zamířím k tajným dveřím. Projdu jimi a začnu sestupovat po schodech. Za mnou se zabouchnou tajné dveře. Pochodeň, kterou držím v ruce, vydává jasné světlo.
Jdu dlouho. Určitě je to níž, než je sklep. Nakonec přece jen je to pod ním.
Konečně dojdu nakonec a dostanu se na rozcestí. Z jednoho místa vybíhá pět možností a každá vede jiným směrem. Nakonec se rozhodnu jít cestou nejmenšího odporu a vykročím střední cestou. Snažím se z toho směru neuhnout a jednou se odvážím posvítit do boční uličky.
S hrůzou louč stáhnu a rázem pochopím těžký vzduch a pocit přítomné smrti.
V uličce leží hnijící mrtvola. Hned uhodnu, že není jediná. Po dalších nepátrám. Jako zázrakem se ocitnu před malým oltářkem zhotoveným z jednoho kusu kamene. Jsou do něj vytesaná nějaká slova starodávným písmem, které nedokážu přečíst. S velkými obtížemi to nakonec přelouskám.
S hrůzou si uvědomím, že to jsou nejspíš jména stavitelů bludiště, které tu zavřeli a nechali svému osudu, aby nevyzradily tajemství zámku a tohoto bludiště.
Pak si všimnu starých pergamenů a dám se do čtení. Nevím kolik nad tím strávím času, ale přečtu vše a konečně se dozvím jak vysvobodit Erdena. I osud těch, které postavili bludiště.
Místo slíbené královské odměny byly zavřeny zde, aby se na povrch nedostala zmínka o bludišti.
Někteří stavitelé to předpokládali a postavily ještě jeden východ. Tehdejší král se to bohužel dozvěděl a před východ nechal tajně postavit stěnu, která stavitele spletla a odsoudila je k smrti.
Erdenův pra… předek byl krutý.
Utřu si slzy a vstanu. Vezmu do ruky louč a svitek, který mapuje druhý východ z bludiště. Pochybuji, že tajné dveře jdou otevřít i s téhle strany.
Ujdu sotva pár kroků, když mně svitek někdo vytrhne z ruky.
Prudce se otočím a pár kroků couvnu. Za mnou stojí kostra, pokrytá hnijícím masem. Rozhlédnu se kudy utéct, ale každou z cest mě zastoupí jedna mrtvola, nakonec jsem jimi obklíčen.
"Ten plánek potřebovat nebudeš, protože tu zůstaneš s námi navěky. Nedovolíme, aby někdo z nich došel klidu. Za to co nám ten rod provedl, si to nezaslouží," zavřeští jedna kostra.
Zrovinka ta, která mi vytrhla plánek.
Seberu veškerou odvahu a natáhnu k ní ruku.
"Erden, Ramies a jejich otec nemůžou za to, co vám provedl ten, který nechal zámek i bludiště postavit. Vždyť v té době nebyli ani naživu. Tak proč se mstíte zrovna na nich?" zeptám se a zkouším ovládnout třas rukou.
Neříkám, že nemám strach, ale touha pomoct Erdenovi je silnější.
"To tě nemusí zajímat a doufám, že jsi připraven tu zůstat tu s námi navěky," ozve se za mnou.
Otočím se a strnu. Jedna z koster drží krumpáč a je připravena mi rozdrtit nohu. Pochybuji, že by byly tak laskavy a rozbili mi lebku, abych moc netrpěl.
Už se chystám k poslednímu soudu, když se kolem mě mihne jeden z přízračných psů a strhne kostru stranou.
Další psy zaměstnají ostatní mrtvoly až na jednoho, který se na mě vyčkávavě podívá.
Nemeškám ani vteřinu a rozběhnu se za ním. Jen zázrakem mě dovede k druhému východu. Před stěnou se zarazím. Není divu, že stavitele zmátla, vypadá naprosto stejně.
Pes mě zatahá za rukáv, a když získá mou pozornost, protáhne se škvírou mezi zdmi. Následuji ho a málem tam zůstanu zaklíněný, jak je průchod úzký.
Nečekaně mi pomůže přízračný jezdec a nečekanou silou mě vytáhne z průchodu. Ocitnu se na břehu moře pod útesy.
"Díky už jsem myslel, že tam zůstanu," vydechnu a usměji se na něho.
"Pojď, nemáme moc času," vleče mě ke koni. Nasedne a podá mi ruku. Chytnu se ji a vyhoupnu se za něj. Jakmile mě pustí vnitřně se otřesu. Bylo to jako bych svíral jen samotné kosti.
Doveze mě před zámek.
"Proč jsi mi pomohl?" zeptám se ho.
"Protože, chceš pomoct člověku, kterého miluji i přes to, co všechno prováděl. Nemusíš mít strach, nebudu se vám plést do vztahu. Nikdy jsem ho nepřiměl k tomu, aby mě miloval, a pak jsem jen duch minulosti," odpoví a stáhne si klobouk.
Pod ním je jen lebka, která na mě zírá prázdnými důlky.
Namáhavě polknu.
"Děkuji ti za pomoc," usměji se na něj z posledních sil a podám mu ruku.
"Nemáš za co a pamatuj. Láska je silnější než čas," promluví, nasadí si klobouk a s prvními slunečními paprsky se rozplyne i se smečkou.
Upřu pohled do čarovného východu slunce. Ještě dva dny do zlomení prokletí.
Vejdu na nádvoří a do náruče mi v ten moment vletí Erden do náruče.
"Už jsem myslel, že jsi mrtvý! Jak jsi mohl mýt tak šílený nápad tam lézt?!!" začne mi bušit do hrudi.
Kdybych v jeho hlase neslyšel pláč, myslel bych si, že mě nenávidí.
"Promiň miláčku, ale jsou věci, které jsem mohl zjistit jen tam," přitisknu ho k sobě,
"Ten pokoj nechám zazdít," zavrčí mi do ucha a prudce mě políbí, hned potom zmizí jak pára nad hrncem.
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ebika Ebika | E-mail | Web | 14. listopadu 2009 v 15:23 | Reagovat

Ježiš fuj já bych chytla ifarkt mno rozhodně udělá dobře, když tio tam zazdí fuj tajbl při té představě*polkne*
Krásný díleček a honem pokráčko...=)

2 Teressa Teressa | 14. listopadu 2009 v 15:33 | Reagovat

nadherny diel =) uz sa moooc tesim na pokracko =) rychlo prosiim =) pises naozaj skevele =)

3 Lafix Lafix | 14. listopadu 2009 v 15:46 | Reagovat

Jsem zvědavá jak to celé dopadne, rychle další:D

4 Lachim Lachim | 14. listopadu 2009 v 17:40 | Reagovat

Krásný díl. Už jsem myslel, že tam zůstane. Rychle napič pokračování. Prosíííííííííím!!!!!!!!!!!!

5 Satiras Satiras | 14. listopadu 2009 v 21:15 | Reagovat

Pěkný a já myslela, že ho aspoň zraní  :-D fakt se mi to líbilo. Už se těším na pokráčko tak honem moc prosím

6 Kira-chan Kira-chan | 14. listopadu 2009 v 22:12 | Reagovat

proboha!!! co ten konec? to ho jako necháš jen tak zmizet?! si děláš srandu ne? chceš mě zabít?! O___O rychle piš pokračování a ať jsou spolu!!! Nebo umřu!!! TT_TT
Ještě že aspoň přežil to bludiště... *oddech*

7 tess tess | Web | 14. listopadu 2009 v 22:29 | Reagovat

ááá páni. v jednu chvíli sem se fakt celkem bála, že tam zařve. ty hnijící mrtvoli, no brrr. já bych si umřela hrůzou. skvělá kapitola. ale sem strašně zvědavá jak se vypořádají s oním časovým posunem.už se těšim na další kapitolu.

8 Ni-chan Ni-chan | Web | 15. listopadu 2009 v 10:42 | Reagovat

whuaaa *uculuje se* perfektní úžasný a chci co nejdříve pokráčko :-)

9 noriuke sairo noriuke sairo | 16. listopadu 2009 v 13:14 | Reagovat

honem další díl nebo se zbláznííím(heh já zapomněla že už blázen jsem)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama