Erden

25. listopadu 2009 v 14:44 | Atthea |  Bouře

Popoženu Hroma ještě k rychlejšímu tempu. Proč jsem na něj nezapomněl? Od té doby co jsem se vrátil, je všechno obráceně.
Naprosto nic mě nebaví. Otočím, Hroma a tryskem se vracím domů. Na tržišti, které se rozkládá kolem hradu, zpomalím. Nemám zájem nic rozbít.
Nepodaří se. Hrom zadním kopytem rozbije pár hrnců. S povzdechem mu přitáhnu uzdu a seskočím.
"Ty Ťulpasi, podívej se, cos udělal," zamračím se na Hroma a vydám se k trhovkyni. Ta se na mě mlčky podívá pichlavýma očima.
Ten pohled mě mrzí, i když vím, že za tohle si mohu sám. Bez řečí sáhnu do měšce a vytáhnu nějaké mince, které vtisknu trhovkyni. Všichni na trhu nevěřícně otevřou pusu, nevšímám si jich.
"Snad to bude stačit jako náhrada, kdyby ne, ozvěte se správci," řeknu a znovu se vyšvihnu do sedla, teď už krokem se propletu mezi zbožím k zámku a zmizím ve vnitř. Hromovi sundám uzdu a vyhřebelcuji ho.
Vrchní stájník na mě sice valí oči, ale nevšímám si ho. Vejdu do zámku a zamířím k pokoji. Nemám zájem někoho vidět.

Správce zámku se vyklání, div nevypadne z okna. Mám co dělat, abych se nerozesmál.
"Veli… Veličenstvo viděl jste to co já?" snaží se předejít vlastnímu infarktu.
"Jo viděl, konečně se zachoval jako královský syn a ne zmetek," odtuším a poodstoupím od okna.
Vím, komu mohu za tuhle proměnu vděčit. Naokimu.
Mám větší starosti než se starat o to, co někdo provedl nebo neprovedl.
Ramies se vzdal následnictví s okamžitou platností a Erden mě oznámil, že než by se oženil, radši skočí z okna.
Nejlepší na tom bylo, že to řekl před samotnou dědičkou sousedního trůnu.

O dva dny dřív
"Princi Ramiesi, dovolte, abych vám připomněl Vaši povinnost vůči lidu," snaží se správce rychle napravit hrubé odmítnutí.
"Nemám vůči němu žádné povinnosti, když jsem se vzdal trůnu ve prospěch mladšího bratra,"usadí správce Ramies a přejde k Junovi. Mrkne na něho, obtočí mu ruku kolem pasu a vtiskne mu obrovský polibek. Pak se omluví a táhne, znachovělého Juna, přič ze sálu.
Princezna nestačí valit oči.
Zavolám Erbena a doufám, že bude mít víc rozumu. Nemá.
"Cože? Oženit se s touhle fuseklí? To radši skočím z nejvyšší věže a s útesem na zádech," odsekne vztekle Erden.
"Musíte splnit povinnost království. Po tom, co jste jim provedl, si to zaslouží," vyjede na Erdena správce.
Princezna se zapýří, je vidět, že můj syn se jí líbí.
"Musím jedině zemřít," usměje se na správce, ledově syn.
"Otče, pokud ti mohu poradit, tuhle nánu dej vyprovodit na hranice a tohle," ukáže štítivě na správce, " Dej to do hladomorny nebo ještě líp do bludiště ať si sní, co spískal a když už jsme u toho, dej to bludiště laskavě zazdít," třískne Erden dveřmi. V zápětí se objeví ve dveřích.
"A co se týče tohoto zámku a království, strč si ho třeba za klobouk. Bez něj to stejně není domov," zabouchne s konečnou platností dveře.
Stráže nemusí mít ani mé svolení, aby poslechli prince Erdena. Po jejich odchodu se musím zasmát, takhle povedené námluvy jsem ještě neviděl.
Hned ustanovím nového správce, svého důvěrníka. Chvíli o problému přemýšlí a nakonec navrhne ďábelskou myšlenku, které se hned chytím. Sednu za stůl¨a sepíšu závěť, že vše odkazuji Naokimu.
Jestli to klapne, máme vyhráno.

Vyběhnu schody do svého pokoje a potom rovnou zamířím k plátnu, který stojí uprostřed pokoje. Nejsem kdovíjaký malíř, ale tuhle podobu jsem vystihnul. Pousměji se a pohladím Naokiho tvář, která se na mě usmívá z plátna.
Vyruší mě služčin výkřik. Otočím se a vidím, že šťouchá do nějakého předmětu ležícím na stolku u postele.
"Moc se omlouvám veličenstvo, přísahám, že před chvílí to tu nebylo," roztřese se při pohledu na mě.
Rukou ji pokynu ať opustí místnost. Poslechne, ale při tom ji z ruky vypadne předmět, který byl před tím na stolku. Pronikavě se na ni podívám, zatímco služka zbledne a začne něco blekotat. Nevšímám si ji a zavolám stráže, kteří ji vyvedou z hradu jen s jejími osobními věcmi a mzdou.
Po tom co opustí místnost, přejdu k lesklé hromádce a zvednu ji. Místo mince se mi v ruce objeví řetízek se zvláštním přívěškem, jimž je srdce rozlomené na půl.
Jedna polovina chybí a na téhle je něco vyryto.
Přejdu k oknu a podívám se blíže na nápis a v zápětí téměř neznatelně vzlyknu. Je na něm nápis Naoki.
Nezapomněl na mě. Připnu si řetízek kolem krku a srdíčko pohladím. Ozve se zaklepání. Po vyzvání vejde sluha.
"Vaše výsosti váš obraz je hotový," oznámí a s úklonou se vzdálí.
Jdu do hradního atelieru a podívám se na obraz. Dokonale mě vystihnul i s tím smutkem v očích. Jenže něco chybí, něco moc důležitého. A já vím co. Nechám si zavolat malíře, který přiběhne. Viditelně se mu třese brada strachy. O to víc vyjeveně zírá, když ho slušně požádám, aby na portrét domaloval řetízek. Bez námitek ho nakreslí, aniž by se staral o cokoliv.
Při večeři jsem totálně mimo.

Zírám na Erdena a ťukám prsty do stolu. Mám toho dost. S jídlem, místo toho aby ho jedl, si s ním jen hraje. Ladné pohyby ruky připomínají tahy štětcem jako by něco kreslil.
"Králi, co se s princem děje? Je to už týden co se změnil, všichni jsou z toho nešťastní," zašeptá mi správce.
"Vy si stěžujete, ať je situace jaká chce. Když si dělá, co chce, stěžujete si, že dělá jen problémy a chová se jako grázl, když se zklidní, tak si zase stěžujete, že je moc klidný. Víte vy vůbec co chcete?" zavrčím naštvaně.
Nelíbí se mi, že je Erden takový a ještě víc mě štve, že všichni přede mnou hází narážky, že jsem byl na prince moc přísný.
Je to záhada, ale po tom co jsme se vrátili, neuběhla ani vteřina minuty, jako by se nic z těch tří tisíc let nic nestalo.
"Nic proti králi, ale všem nám chybí ten divoký ehm grázl, jak jste se ráčil zmínit například včera. Do pokoje jsme mu dovedli drobného blonďáčka, přesně jeho tip. Víte co udělal?" stěžuje si dál správce.
"No copak znásilnil ho ještě v tu vteřinu?" zeptám se sargasticky.
"Ne. Vyhodil nás i s tím klukem a poznámkou, že jestli tohle uděláme ještě jednou, tak nás nechá vysušit na slunku do křupava," stěžuje si skoro plačky správce.
Vyprsknu víno, kterého jsem se zrovna napil. Tohle jsem nečekal. Podívám se na Ramiese a ten mi oplatí ustaraný pohled.
Než stačím něco říct, rozječí se služka a ukazuje ke dveřím, jako na povel se tam všichni otočíme a mě vypadne pohár z ruky a víno se rozlije po stole. Strnule zíráme ke dveřím, kde stojí duch Naokiho. Zatím co se všichni začnou křižovat, Erden vyskočí od stolu a rozběhne se k duchovi, než se ho stačí dotknout, Naoki zmizí.
"Naoki," zašeptá Erden a s lesknoucími se oči vyběhne z jídelny.

Utíkám chodbou ke svému pokoji a bez dechu se podívám na jeho obraz. Změnil se, nakreslil jsem ho, jak sedí na útesech a s úsměvem se dívá do dáli. Tak jsem si ho zapamatoval v srdci.
Teď sice sedí na útesech, ale dívá se přímo na mě smutnýma očima. Na krku má řetízek s druhou polovinou srdce a jménem Erden. Roztřese se mi brada.

Poprvé cítím něco jiného než smutek nebo prázdnotu, kterou jsem se marně snažil zaplnit zástupy kluků.
Poprvé cítím… lásku?


Skryti za těžkým černým mrakem, aby je nikdo neviděl,

plachtí černý orel a vedle něj se drží, bílí jednorožec.
"Nemůžu se na to dívat. Jsou na stejném místě a přece je dělí propast času.
Nikdy jsem netušil, že tak blízko může být někdy tak daleko," zanaříká jednorožec.
Orel přistane na skrytém útesu a složí křídla. Jednorožec stane u něj.
" Mě je jich také líto, ale nemůžeme nic dělat. Můžeme jen doufat, že čas bude milosrdný," povzdechne si orel.
"Čas je neúprosný, víš to stejně jako já," povzdechne si jednorožec.
Orel jen mlčky souhlasí.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lachim Lachim | 25. listopadu 2009 v 15:07 | Reagovat

Pevně doufám, že se ti dva setkají. Pro tenhle příběh se nic jiného, než Hapyend, nehodí. Prosíííííííííííím.

2 kira-chan kira-chan | 25. listopadu 2009 v 15:08 | Reagovat

*záchvat pláče* tak za tohle ti nic nenapíšu!!! TT_TT jak je můžeš takhle trápit? já už to nevydržím... to je tak příšerně mučivě smutné TT_TT *jde se vybrečet pod stůl*

3 Ni-chan Ni-chan | Web | 25. listopadu 2009 v 15:22 | Reagovat

oni se prostě musí setkat *pevný pohled* je to úžasné a ty obrazy :-) už aby byly spolu :-)

4 Ebika Ebika | E-mail | Web | 25. listopadu 2009 v 17:46 | Reagovat

Ježiš chudáčci vždyť ty je týráš to chce pokráčko a šup ať už jsou spolu=)

5 Teressa Teressa | 25. listopadu 2009 v 17:50 | Reagovat

nadherna kapitola...uz sa nemozem dockat pokracovania =) uz aby tu bolo =) prosiiim =)

6 Satiras Satiras | 25. listopadu 2009 v 19:52 | Reagovat

Áááááá ty mě zabíjíš to děláš schválně? Ale že se Erden změnil asi bych se taky divila :-D tak prosím nenech nás dlouho čekat na pokráčko

7 Davida666 Davida666 | 25. listopadu 2009 v 20:52 | Reagovat

Moc pěkná kapitola doufám, že pokračování bude brzo

8 Aylen Aylen | 25. listopadu 2009 v 21:18 | Reagovat

Ach jo,je to smutný...těšim se na pokráčko.

9 tess tess | Web | 25. listopadu 2009 v 22:08 | Reagovat

tak ti teda pěkně děkuju. jestli pudu spát takhle ubulená budu zejtra vypadat jako angorák. miluju tuhle povídku, ale brečet sem opravdu nechtěla, ale nakonec se s tím nedalo nic dělat. ono to nějak samo. jenom doufám a tak trochu si přeju, že příští díl bude tak nějak veselejší. ano? prosííííím!!!!

10 noriuke sairo noriuke sairo | 26. listopadu 2009 v 16:57 | Reagovat

za tohle bych tě měla nenávidět!!!
ale já jen zloměně prosím o další díléééék!!!prosím prosím prosím prosím

11 Keiro Keiro | Web | 29. listopadu 2009 v 23:26 | Reagovat

Něco mi říká, že příběh pomalu ale jistě spěje ke konci. Bude šťastný? Nebo snad nešťastný? Nevím. Ale ať už to dopadne jakkoliv, a já jsem ten poslední kdo může klást podmínky pro šťastný konec, když je moc nepíšu, bude to dokonalý konec tohoto příběhu.
Protože ti dva se setkali, prožili lásku. Sice je rozdělil čas, ale jak správně podotkl jednorožec, čas je bohužel neúprosný. Ale bylo tam i jiné přání. Čas bude milosrdný. A já se tedy ptám: Jak tohle skončí? :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama