Lekce

7. listopadu 2009 v 2:52 | Atthea |  Bouře
Lidičky moc se omlouvám, že tu tak dlouho nic nepřibilo. Slibuji, že se polepším a další kapču přidám co nejdřív.





Vztekle se dívám na zabouchnuté dveře a zachvěji se zimou. I teď když je venku teplo, táhne tu. Opovržlivě se podívám na udusanou hlínu, která je zde místo podlahy a na půl shnilý slamník.
Nechápu, jak na tom někdo mohl spát. Mám hlad a žízeň.
Prohrabu batoh, jestli tam přece jen nezůstala stará svačina. Světe div se, jsou tam bramborové placky, které jsme měli k večeři. Musel mi je tam dát Naoki i s láhví ledového čaje jinak si nedovedu vysvětlit, jak se tam dostali.
Hladově se do nich pustím. Včas se zarazím, aby mi zbylo na snídani. Pečlivě zbytek zabalím a ustelu si na hliněné zemi, ráno mě čeká moc práce.

Ráno se probudím zimou, když ještě ani nevyjde slunce. Pčiknu.
,No skvělé, Erdene ještě nastydneš, ´ povzdechnu si a vyhrabu se z příliš tenké deky.
První co udělám je, že vytáhnu slamník na nejbližší hnojiště a začnu plést nový. Na té zemi se nedá spát je příliš tvrdá, studená a páchne.
Pomalu ztrácím nervy. Zkouším to plést snad po tisící a dělám to úplně stejně jako ta lůza, co žila pod hradem! Díval jsem se na to stokrát a stále se to rozpadá!
Z očí mi pomalu začnou kapat slzy. Tohle je nesplnitelný úkol. Nakonec to jakž takž drží pohromadě, ale má to daleko do těch pohodlných a měkkých madrací na zámku.
Rozhlédnu se kolem a vrhnu se do úklidu. Za chvíli jsem doslova strhaný. Doma to za mě dělalo služebnictvo nebo bratr. Proč to musí být tak těžké?
V žaludku mi zpívá opera a placky jsem snědl už dávno, už nemám nic ani jeden hrnek.
Vyrazím do lesa, kde určitě najdu něco k jídlu, jen abych se po půl hodině vrátil s ještě větším zoufalstvím. Nenašel jsem nic, a když už tak jedovaté.
Nejspíš budu muset žebrat nebo pracovat. Při mé popularitě, by mě obyvatelstvo nechalo s radostí vyhladovět, takže zbude práce. Při tom slově mě pokryje husina, když si představím, že žadoním o práci, já princ!
Znovu prohledám chatrč a najdu hrnčířský kruh na výrobu keramiky! Jestli najdu i hlínu mám vyhráno a ty Naoki mě budeš sloužit! Usměji se zlomyslně při té představě.
Hledám všude možně i nemožně, ale nakonec ji najdu. Zajásám. Mám napůl vyhráno.

Hned se dám do práce.
Práce? Spíš do zábavy!
Než skončí noc, mám v peci několik hrnečků, talířů, mís a podobně. Nechám si jeden talíř a hrnek a zbytek opatrně zabalím a vydám se na trh s nadějí, že vydělám dost peněz.
Sedím tam bezmála celý den a vydělám si jen tak, tak na večeři se snídaní a trochu hrnčířské hlíny. Zklamaně se vrátím do chatrče a dám se znovu do práce.
Kolem půlnoci si vezmu plátek chleba s vodou. Nechápu, jak na tomhle mohli žít. Je to odporné.
Znovu se vrátím k práci, kterou už nepovažuji za zábavu. Stěží udělám pár kousků, když se mi klíží oči. Vypálím poslední kousek a jdu si lehnout.

Na tvrdé madraci se převaluji celou noc, aniž bych zahmouřil oči. Celý rozlámaný a ještě unavenější než večer vstanu. Ztěžka vstanu a vleču se, se zbožím na trh. Sednu si na včerejší místo a snažím se usmívat.
"Hrome ne!" zaslechnu Naokiho, ale už je pozdě.
Můj černý a naprosto nezvladatelný hřebec mi, ve snaze dostat se ke mně, rozdupal veškeré nádobí.
Strnule hledím na střepy. Má práce, která trvala dvě noci, přišla absolutně v niveč.
Hrom se ke mně začne lísat. Odstrčím ho, tohle mu neodpustím.
"To´s ho musel pustit?" obořím se na Naokiho, který ho pevně chytne.
"Promiň, vytrhl se mi," pokrčí lhostejně rameny.
"Podle pravidel trhu musí majitel zvířete, které zničilo zboží, zaplatit škodu," probodnu Naokiho pohledem. Tohle pravidlo zavedl můj otec.
"Jo to máš pravdu," odpoví klidně Naoki.
Oči mi zahraji vítězstvím. Jestli mi zaplatí veškerou škodu, budu mít na novou hlínu i na jídlo a možná deku.
"Ale Hrom je tvůj, takže já ti nic platit nemusím," dopoví a mě zatuhne úsměv na rtech.
Do očí mi vhrknou slzy, rychle se skloním a začnu sbírat střepy, aby si jich Naoki nevšimnul. Ucítím, že se sklonil a začne mi pomáhat.
Odstrčím jeho ruce a s uzlíčkem střepů opustím trh. V chatrči se zhroutím na zem a dám se do breku.
Co jsem komu udělal, že mě tak každý trestá?

"Jak se zdá, má Naoki pevně v ruce vítězství,"
zachichotá se skřet.
"Ano vypadá to tak. Zdá se, že naše rozmazlené princátko konečně dostává zasloužené lekce.
Celá tisíciletí proplouvá na měkkém obláčku a jen přijde Naoki
a najedenou je vše jinak.
Jen ať se učí,"
pousměje se orel.
"Vypadá to, že jsem dělal jednu chybu za druhou,"
povzdechne si král.
"To ano a jedna z nich mě dostala sem,"
Sekne po něm orel vyčítavě okem.
"Promiň,"
skloní hlavu král.
"Už dávno jsem ti odpustil,"
podívá se na něho vlídně orel.

Zatnu zuby a vstanu. Nevzdám to, nechci to vzdát. Podívám se na okoralý chléb a znovu spočítám své drobné jmění. V ruce držím jen pár drobných, co mi nevystačí ani na pár gramů hlíny. Rozhlédnu se po chatrči, jestli tam nenajdu něco z mých výrobků. Nic.
Jdu spát bez večeře a ještě s nejistou budoucností.
Ráno oběhnu celou vesnici a škemrám o sebemenší práci. Všude mě vyprovodí s úsměškem. Když se jeden sedlák zeptá, co umím, skloním hlavu. Neumím, kromě hrnčířství, nic.
Se skloněnou hlavou se vrátím do chatrče.
Druhý den to zkusím v okolních vesnicích s naprosto stejným výsledkem. Teď už mi nezbývá nic jiného, než se vrátit na hrad s prosíkem.
Odkládám to co nejdéle a doufám, že se přece jen něco najde. Zbytečně.
Sbalím si věci a vydám se na zámek, kde se skloněnou hlavou stojím před Naokim dokonale ponížen.
"O půl páté ráno čekám snídani do postele, pak mi pomůžeš, kde bude třeba," vezme mě Naoki na vědomí.
Kývnu a vydám se do svých komnat, abych se prospal.
"Nevzdal jsi to nějak brzo?" objeví se na schodišti otec.
"Ty to nechápeš! Můj kůň mi rozbil…" začnu se obhajovat.
"Výmluvy. Tys to dělal celé roky a vůbec tě nezajímalo jak je těm, co ubližuješ, jestli mají z čeho žít. Kolikrát měli celé rodiny, které museli uživit! A to ještě živili nás a na rozdíl od tebe neměli kam jit," přeruší mě tvrdě a zmizí.
Sednu si na schody a ani se nenamáhám setřít slzy, které mě tečou po tváři. Zdá se mi to nebo poslední dobou brečím pořád?
Tohle jsem si asi zasloužil. Teď si to uvědomuji.
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kira-chan Kira-chan | 7. listopadu 2009 v 3:03 | Reagovat

No jo, má co si zasloužil, ale stejně je mi ho líto =( chudáček malej, už ho moc netrap ;)

2 Lachim Lachim | 7. listopadu 2009 v 10:16 | Reagovat

Krásný díl. Erden si to zasloužil, i když to bylo hodně tvrdé. Těším se na další díl.

3 Teressa Teressa | 7. listopadu 2009 v 11:01 | Reagovat

chudacik erden...ale asi si to zasluzil...ale aj tak mi ho je luto...prosim rychlo novy diel =)

4 Ebika Ebika | E-mail | Web | 7. listopadu 2009 v 11:02 | Reagovat

Jej nechktě abych Erdena litovala, i když u tohohle asi budu muset, honem pokráčko ať víme jak to s tím nakonec dopadne:-D

5 tess tess | Web | 7. listopadu 2009 v 11:47 | Reagovat

asi by mi ho mělo být líto, ale nějak se k tomu nemůžu dopracovat. ach jo. každá kapitola je úžasná a tahle nebyla vyjímkou. už se těšim co bude s princátkem dál. co si na něj naoki ještě vymyslí.

6 Ni-chan Ni-chan | Web | 7. listopadu 2009 v 14:58 | Reagovat

neeeeeee *rozvlyká se* prooooč??? chudáček takhle ho trápit T.T  to jsem jediná kdo má nebohé rozmazlené princátko rád??

7 Lex-san Lex-san | Web | 8. listopadu 2009 v 9:05 | Reagovat

Tak a je to tady :-)) Říkal jsem si, kdo nakonec vyhraje a on Naoki! Už se těším na další lekce, které milému Erdenovi udělí:-))

8 Zuzka Zuzka | Web | 8. listopadu 2009 v 22:38 | Reagovat

krásnej dílek ... akorat mi ho je trochu lito ... dava mu to až moc sežrat, i když mu to patri :)

[6]:  ja ho mam taky ráda ... teda ja mam ale rada všechny

9 indeterminate indeterminate | Web | 20. června 2015 v 3:19 | Reagovat

pujcky online ihned sezemice :-!

10 Quaker Quaker | Web | 7. září 2016 v 10:06 | Reagovat

půjčka na cokoliv :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama