Přízračná smečka

11. listopadu 2009 v 15:40 | Atthea |  Bouře
Přízračná smečka

Snažím se dýchat co nejpovrchněji a zděšeně se rozhlížím.
Co se tu k čertu děje?
Kdo z nich je Erden?
Klopýtavě se vydám od jednoho těla k druhému, ale všechna jsou naprosto stejná. Nic mi neříká, který z nich je Erden. Nechápu to, když jsem s Erdenem, srdce mi div nevyskočí z hrudi a dech se mi zastavuje.

Zezadu někdo zakašle. Rozběhnu se za zvukem a v koutě, co nejdál od ohně se krčí postavička, celá od sazí.
Srdce se mi zastaví a pak zběsile rozběhne.
"Erdene," skočím k postavičce a zarazím se. Tohle není on. Prudce se obrátím a běžím zpět. Skoro zakopnu o skrčenou postavu v rohu a v ten moment se mi zatají dech.
Skloním se k ní a obrátím ji. V momentě, kdy tak učiním, se všechny ostatní postavy rozpadnou.
Vezmu bezvědomého Erdena do náruče a rozběhnu se z hořící stáje. Proběhnu pod propadajícím se stropem a zastavím se až u Ramiese.
"Jak jsi ho poznal?" zeptá se mě překvapeně. Mluví tak tiše, že mu sotva rozumím.
"Nechápu, jak to myslíš! Copak tohle je nějaká zkouška?" zavrčím a položím ho na zem. Začnu mu dávat umělé dýchání, když tu mě popadne kolem krku a přitáhne k sobě.
Odtrhnu se a podívám se do jiskřících očí Erdena.
Mám co dělat, abych mu jednu neubalil.
"Co to má znamenat?" zasyčím vztekle.
"Kam se poděl ten oheň?" ozve se překvapený hlas otce. Otočím se a údivem otevřu pusu, stáje jsou naprosto nedotčené. Po plamenech ani stopy.
Podívám se na sebe a uvidím oblečení nasáklé kouřem a černé od mouru.
"Prosím tě, vezmi ho, pak ti všechno vysvětlím," zašeptá Ramies.
Mlčky kývnu a popadnu Erdena do náruče. Odnesu ho do svého pokoje, kde ho postavím na zem. Vezmu si čisté oblečení a zavřu se v koupelně, kde skočím pod sprchu. Vyjdu z ní a začnu se oblékat.
"Máš krásnou postavu," ozve se od umyvadla.
Prudce zvednu hlavu a setkám se s Erdenovíma jiskřícíma očima, které mě sjížděly od hlavy k patě a zpět. Naštvaně se vystavím, ať se podívá a začnu si ho prohlížet stejně.
Erden zrudne a během vteřinky vystřelí z koupelny, jako by za ním hořelo. Ušklíbnu se a obléknu se, pak vejdu do pokoje, kde v krbu hoří plamen, a sednu si do křesla.
"Tak o co tu jde?" zeptám se Ramiese, který u krbu upíjí pohár vína.
"Tohle byla zkouška, jestli ho poznáš," řekne tiše.
"O jaké zkoušce tu mluvíte?" zeptám se podrážděně. Vážně nemám chuť na nějaké hádanky.
"Jde o to prokletí. Jen ten kdo má šanci ho prolomit, dostane tři zkoušky. Ty jsi prošel dvěma. Smrtí a ohněm. Čeká tě ještě jedna. Samozřejmě můžeš ji odmítnout," vysvětlí Ramies.
"Co se stane, když ji odmítnu?" zeptám se zvědavě.
"Nás čeká dalších tisíc let prokletí jestli se nenajde nikdo, kdo by ji byl schopen tak i víc. Smůla je, že prokletí se může zlomit jen jednou za tisíc let. A tebe a tvou rodinu čeká smrt," doplní Ramies tiše.
"Neříkáš mi všechno," nakloním se k němu. Raies ztuhne.
"Ne. K tomu, aby se to splnilo jsi tohle měl vědět už po první zkoušce. Jenže nečekal jsem, že se prohodí. Takže jsi splnil většinu a smrt vám nehrozí. Jestli teď couvneš, čas se vrátí zpátky a vy nikdy nezažijete to, co jste zažily. Rozdíl bude jen v tom, že prožijete jinou minulost," vysvětlí mi a ruka s pohárem se neznatelně roztřese. Chápu ho. Jsou tak blízko vysvobození a já můžu vše zhatit.
"Co se stane, jestli to přijmu?" zeptám se tiše.
"Vysvobodíš nás. Čas nás vrátí do naší doby bez toho, aby se porušila časová linie. Nikdo si nás nebude pamatovat," odpoví a v jeho hlase zaslechnu naději.
Podívám se do Erdenovích průzračně azurových očích a náhle vím, že na něj nikdy nezapomenu, protože na lásku je i čas krátký a nedá se ošidit.
"Vy si budete všechno pamatovat," řeknu s jistotou.
"Ano," odpoví Ramies.
Přistoupím k oknu a přemýšlím. Pak smířený s tím, že na mě Erden zapomene a najde si svou lásku v jeho době, se rozhodnu.
"Udělám, co bude třeba," řeknu pevným hlasem a aniž bych se na jednoho z nich podíval, vyběhnu z pokoje.
S očima pálicíma od slz chytnu Bleska a tryskem se vyřítím ze dvora, naprosto ignorujíc křik otce, že musím chytit koně. Teď na to nemám ani pomyšlení. Nero to zvládne.

Pádím po vřesovišti, nedaleko útesů. Nic nevnímám jen míjející krajinu, která kolem běží dost rozmazaně. To kvůli slzám.
Zadržím Bleska v šíleném trysku. Je zvyklí, že když chci zpomalit tak se ho dotknu břicha. Jinak bych ho asi zabil a sebe taky. Seskočím z jeho hřbetu a nechám ho běžet, vím, že na zahvízdnutí přiběhne. Učil jsem ho to.
Začnu se procházet a znenadání zjistím, že jsem skoro u útesů. Sednu si na jeden z větších kamenů a začnu se dívat na moře. Skoro mu závidím. Překlene čas, aniž by se změnil, nezná lásku, nic necítí. Nemusí přemýšlet o přítomnosti, minulosti či budoucnosti. Nepotřebuje nikoho, ale všichni potřebují jeho.
Ne nezávidím, co by to byl za život, kdybych nic necítil. Jsem rád, že jsem poznal Erdena.

V jeskyni zírají tři páry oči nevěřícně do zrcadla.

Stalo se něco, co nikdo nepředpokládal.
Jako prvnímu, přeběhne přes tvář úsměv skřetovi.
"Myslím, že už tu dlouho nebudete vaše Bleskovosti,"

podívá se skřet na orla, který se v úžasu stále nedokáže pohnout.
Nikomu nejde do hlavy, jak Erdena poznal. Tohle nedokázal ani jeho otec.

Podívám se na noční nebe a zvednu se. Nevím kolik je hodin, ani kolik uběhlo, co tu sedím, ale jedno vím jistě. Cítím se tak na tisíc let. Těžkým krokem se začnu vracet ne vřesoviště, kde jsem nechal Bleska.
Najednou zvednu hlavu a zaposlouchám se. Blíží se kůň a je osedlaný. Že by Erden?
Ne to určitě není on, ale proč mi něco říká, že na tohle setkání do konce života nezapomenu?
Zaslechnu čenichání a z křoví se vynoří pes.
Ztuhnu hrůzou, jde z něj vidět jen obrys a jako by se vznášel pár centimetrů nad zemí. Potom se dostane do měsíčního světla a jeho srst jakoby vzplála ohněm. Upře na mě černé studené oči a pomalu se vydá ke mně.
Svaly mám úplně ztuhlé. Psisko ke mně přijde a očichá mě pak zvedne hlavu a začne výt. Dusot kopyt zrychlí a z ničeho nic se přede mnou objeví jezdec.
Černý klobouk stažený hluboko do čela, že není vidět obličej. Plášť černé barvy halí tělo, že není nic vidět. Kolem jeho stejně černého koně obíhá smečka psů, některým srst svítí zeleně některým modře.
Jezdec se zastaví přímo u mě a z pláště se vynoří ruka s malým svitkem, který je převázaný černou stuhou.
Ztuhlou rukou ho vezmu.
,Nezklam je, jsi jejich poslední naděje´ozve se mi v hlavě sytý hlas.
"Nezklamu," pronesu hlasem, který schovává přísahu.
Spíš cítím, než vidím, že se jezdec usmál. Vzápětí obrátí koně a tryskem zmizí z dohledu i s přízračnou smečkou.
Sklopím pohled ke svitku a stáhnu černou stuhu. Pak ho opatrně rozvinu a přečtu si jediné slovo
"BLUDIŠTĚ"


Jen ho přečtu, svitek se mi v ruce rozpadne v prach. Hvízdnu na Bleska a vyšvihnu se mu na hřbet. Tryskem zamíříme
k zámku.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 noriuke sairo noriuke sairo | 11. listopadu 2009 v 16:40 | Reagovat

já už vážně nemám slov tahle povídka je prostě supéééér skvělááá úžasná a naprosto předčila mé očekávání!!!!
honem další dílek!!!!

2 Zuzka Zuzka | Web | 11. listopadu 2009 v 17:26 | Reagovat

[1]: soihlasim s tebou .. je to vazne skvelá povídka ... moc se mi líbí :) a už se moc moc tesim na dalsi dilek :)

3 Ester Ester | 11. listopadu 2009 v 20:29 | Reagovat

Krásnej dílek,těšim se na pokráčko

4 Satiras Satiras | 11. listopadu 2009 v 21:32 | Reagovat

Páni čím dál větší zvraty. Je to úžasná kapitolka a už se těším na další :-D

5 Kira-chan Kira-chan | 11. listopadu 2009 v 21:48 | Reagovat

To si děláš pr*** ne?! O_O Já čekám HAPPY END!!! tohle mě fakt zabije... ty mě fakt zabíjíš... *death*

6 tess tess | Web | 11. listopadu 2009 v 22:57 | Reagovat

vš začínám z toho být trochu deprimovaná. už nevim co mám psát. a trochu se stydim za to že nestále píšu jak to bylo úžasný a super a skvělí a já nevm co. takže ... ;-D

7 Lachim Lachim | 12. listopadu 2009 v 2:17 | Reagovat

Nádhera, jako vždy. Nevím co víc psát.

8 Lex-san Lex-san | Web | 12. listopadu 2009 v 9:18 | Reagovat

Tak to jevážně krutý! Erden si bude v klídku žít v minulosti a nechá ho tak chudáka samotnýho, bůů, tak to sem vážně nečekal! Jinak co se týče vývo příběhu, je to suprový, a nutí to netrpělivě čekat na další dílek :-))

9 Ebika Ebika | E-mail | Web | 12. listopadu 2009 v 16:19 | Reagovat

No to bylo...honem pokráčko!!!A hele, že až to jako, že erden neodejde...

10 Teressa Teressa | 12. listopadu 2009 v 16:23 | Reagovat

fiiiha...nadherna kapitola =) dufam ze coskoro bude dalsia =) rychlo prosiim =) dufam ze ich nechas spolu!! =)

11 Ni-chan Ni-chan | Web | 13. listopadu 2009 v 21:47 | Reagovat

whaaa to je napínavé...úžasné...*nedočkavá*

12 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 13. listopadu 2009 v 22:40 | Reagovat

ohromující.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama