Znamení

22. listopadu 2009 v 11:09 | Atthea |  Čaroděj
První povídka do Anketky, která bude v druhé povídce


Znamení

Král zděšeně zíral na most, jenž vedl k jeho hradu. Bál se toho člověka co po něm šel. On to vlastně ani člověk být nemohl. Kdo jiný než démon dokázal zkrotit obludu, co křižovala oblohu a hlídala svého pána?
Zoufale se podíval na oblohu, kde létal černý drak. Blanitá křídla měl roztažená do neuvěřitelných rozměrů a obrovské rudé oči odhalili sebemenší pokus o útok, o který se jeho vojáci pokusili.
Došlo to tak daleko, že zakázal veškeré útoky.
Drak opět vychrlil oheň na vojáka, který se pokusil proti muži na mostě vrhnout očarované kopí.
"Sakra, řekl jsem, aby, jste přestali, copak jste hluší?" zaječí na ně král.
"Ale copak? Že by sis mě tak vážil?" zeptá se posměšně muž a vzhlédne ke králi s naprostou arogancí.
"Tebe ne Merdiku, ale svých mužů!" odsekne král a s nenávistí se dívá na muže, který mu kdysi zachránil život, jen proto, aby ho zrazil na kolena.
"To bych od tebe nečekal. Kde jsou ty doby, kdy sis bojem podmaňoval národy, jen proto, aby ses mohl vytahovat, že jsi nejmocnější král na zemi?" ozve se výsměšný hlas muže za jeho zády.
Král se, se zlým, tušením otočí a podívá se na muže, který drží jeho ženu pod krkem.
"Pusť ji, nic ti neudělala," zařve král.
"To tobě můj otec taky ne a předals ho pod gilotinu. A při tom ti zachránil život, když vylil otrávený kalich, který ti podstrčily rádci na příkaz tvého bratra," zaječí na krále Merdik.
Králi se zatočí hlava.
"To ne, to nemůže být pravda. Můj, můj bratr by nic takového neudělal!" zaječí na čaroděje král.
"Ale udělal a s největší radostí, bratříčku," vejde do sálu muž s nataženou kuší, kterou míří na krále.
"Dwarene! Proč? Proč jsi to udělal?" podívá se král na bratra zlomeně.
"Proč? Protože chci vládnout jo a taky se mi líbí tvá žena. Ty spratky zabiji, ať mi nestojí v cestě," usměje slizky Dwaren.

V tom do sálu vběhne sotva devítiletý syn krále a vrhne se na Dwarena.
"Nikdy tě nenechám ublížit tatínkovy," buší do něj pěstičkami.
"No ne my máme asi hrdinu. Tebe možná nechám žít, ale jen možná," rozesměje se Dwaren a odhodí ho směrem k čaroději.
"Ziku," vykřikne zděšeně král, ale to už ho chytá čaroděj a staví vedle sebe. V nestřeženém okamžiku mu vypálí na krk svůj znak a kluk se rozpláče.
"To jsem nechtěl," povzdechne si smutně čaroděj a snaží se mu znak odstranit. Zbytečně, už to nejde vrátit zpět.
Tímhle znakem se čaroděj zavázal, že ho bude navždy chránit a… milovat.
"Kdo zabil mého otce?" zeptá se Merdik útočníka, který se smíchy popadá za břicho, zatímco král s královnou se snaží skrýt zděšení.
"No přece já," ušklíbne se Dwaren, když se stěží uklidní.
"Hodil jsem to na milovaného bratříčka, protože čarodějové tyhle věci nenávidí. Doufal jsem, že ho bez ptaní zabiješ!
Bohužel nevěděl jsem, že tak miluješ drama. Dokonce jsem provedl i pár útoků pod jeho záštitou, abych mu způsobil války, ale vždycky se z toho dokázal nějak vymluvit. Zabiji ho, ale nejdřív tebe, abys nemohl chránit prince, zároveň tak ovládnu tvého černého draka a s jeho pomocí budu vládnout celému světu," rozvášní se Dwaren tak, že si nevšimne, že za jeho zády se objeví černý drak.
Ten na nic nečeká a vychrlí na Dwarena proud ohně a spálí ho.
Merdik pustí královnu, ale zůstane stát po boku prince.
"Kdy si ho odvedeš," zeptá se zlomeně král.
Čaroděj vezme prince do náruče a uspí ho, zároveň mu vezme vzpomínky na dnešní den. Zároveň mu na krk nenápadně pověsí kouzelný medailonek, který ho bude chránit. Normálnímu oku je neviditelný.
"Neodvedu, budu ho navěky chránit, ale nikdy mě už nespatří. Jediné o co vás prosím je, abyste se o něj postarali. Nikdy mu neříkejte, od koho ten znak má, jinak ho zde neudržíte.
Dokud nebude vědět mé jméno nebo mou podobu nevzpomene si," předá ho do náruče královně a odejde k oknu. Sedne na hřbet drakovi, který ho odnese pryč.
Nikdo si nevšimne služky, která za čarodějem hledí s nenávistí. V hlavě jí právě uzrál plán na pomstu. Bude však potřeba hodně času než ho bude moct uskutečnit.
Pak se stejně nenávistně podívá na krále s královnou a jejich syna, kdyby nebylo jich, byla by dnes už královnou po boku Dwarena.
Odejde tiše, stejně jako přišla, nikým neviděna.

Sedmnáctiletý mladík se postaví před zrcadlo a podívá se na svůj obraz.
´Co je na mě tak ošklivého, že mě nikdo nechce? ´ posmutní. Při tom se podívá na své světlé, takřka bílé vlasy, které mu dosahají k loktům. Lemují mu oválnou tvář, ve které svítí jako smaragdy zelené oči, které svou sytostí zastiňují ony zmíněné drahokamy. Teď v nich sídlil smutek.
Jasně červené, plné rty rozkošného srdcového tvaru dokreslují takřka dokonalou tvář stejně jako rovný nos.
Postava je štíhlá a souměrná oděna do bílého šatu s vysokým nákrčníkem, aby zakryly jediný nedostatek, jizvu, která vzdáleně připomínala černého draka.
"Zikare, zase se vzhlížíš v zrcadle? Pomalu si začínám myslet, že jsi stejně marnivý jako tvé sestry," ozve se král, který zrovna vešel do sálu, kde stál před zrcadlem jeho nejstarší syn.
"Nejsem marnivý, jen přemýšlím, proč mě každý odmítá. Nejsem ošklivý, ale přesto dívky i muži mě odmítají, dokonce i ta princezna, která přijela na námluvy, mě odmítla, i když jsem nejstarší a dědic trůnu," dožaduje se princ odpovědi.
"Nejsi dědic trůnu, tím je tvůj mladší bratr," odpoví mu král a to jen proto, že ty patříš někomu jinému a každý to pozná na první pohled.
"Ale já jsem nejstarší, tak proč…" začne se bránit princ.
"Protože jsem tak rozhodl! A teď běž spát, je skoro půlnoc," rozkřikne se král na syna, který se skloněnou hlavou poslechne.
Cestou marně přemýšlí, proč ho nikdo nemá rád. Nevšimne si utrápeného pohledu krále, který se rozhodne, že kontaktuje Merdika. Ještě tu noc ze zámku vyjíždí posel se zprávou pro čaroděje.

Princ smutně ulehne do postele a nechá volně téct slzy, které dopadají na polštář. Po nekonečně dlouhé době usne.
U jeho okna zastaví drak, který mácháním kožnatých křídel udržuje výšku a do pokoje vklouzne postava.
Potichu přejdu k posteli a skloním se nad princem. Překvapí mě slzy, které se stále třpytí na dokonalém obličeji, tak rád bych věděl, jakou barvu mají jeho oči.
"Proč pláčeš moje srdce? Kdo ti co udělal, že jsi tak nešťastný?" zašeptám a skloním se nad ním, abych mu setřel slzy. Přitom mi z ramen sklouzne temný pramen, který prince zalechtá na tváři a probudí ho.
Tiše čekám, že opět usne, ale on otevře oči a podívá se na mě neuvěřitelně zelenýma očima. Spletl bych si je se smaragdy. Rychle si přes obličej přehodím kápi a děkuji bohu, že je tma.
"Kdo jsi?" zeptá se mě.
Rychle uskočím od postele a rozběhnu se k oknu. Koutkem oka spatřím, že také vyskočil z postele a pošlu na něj nejjemnější svazovací kouzlo, aby ho zdrželo. Povedlo se.
Vyskočím na hřbet svého draka a dám mu pokyn k rychlému odletu. Tohle bylo o vlásek.

Rychle vyskočím z postele, ale něco se kolem mě ovine. Hned poznám svazovací kouzlo, ale je tak jemné, že ho bez problému protrhnu. Rychle se rozběhnu k oknu. Pozdě slyšet je jen šumění dračích křídel.
"Kdo může být tak silný, že zkrotil draka?" zašeptám si pro sebe a vrátím se do postele.
Do rána už neusnu a jen přemýšlím o tajemném návštěvníkovy.

Ráno jdu do jídelny na snídani a potkám dvě služky, které se sotva slyšitelně baví. Rychle uskočím za roh, aby mě nezpozorovaly, a nepatrným kouzlem zesílím jejich hlas.
"Slyšela jsi to? Včera v noci prý navštívil princovi komnaty čaroděj, který mu udělal to znamení na krku. Že by se přece jen rozhodl si ho vzít k sobě?" promluví jedna služka.
"Ví se, kdo princi udělal to znamení?"zeptá se zvědavě druhá.
"Ano, prý to byl Merdik, stalo se to v době, kdy jeho drak zabil králova bratra, ale nikomu neříkej, že jsem ti to řekla. Nikdo o tom nesmí mluvit je za to smrt," zašeptá první služka, opatrně se rozhlédne a odspěchá pryč.
Princ, dosud schovaný za rohem si vloží tvář do dlaní. Téměř okamžitě se rozhodne, že čaroděje najde a donutí ho, aby znak zmazal. Ale zároveň cítí, že tohle nechce, nevyzná se sám v sobě.
Loudá se do jídelny a přemýšlí, co udělá.

 

25 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Čaroděj vs. Vítr

Čaroděj
Vítr

Komentáře

1 Kira-chan Kira-chan | 22. listopadu 2009 v 12:30 | Reagovat

toto je skvělé *.* hned jdu číst i tu další

2 Ebika Ebika | E-mail | Web | 22. listopadu 2009 v 13:40 | Reagovat

Teda vím, že jsem psala , že chci čaroděje a určitě se už moc těším až jej napíšeš,a le tak nějak musím znát pokračování povídky Vítr, takže to mám asi jasný

3 darknesska darknesska | Web | 22. listopadu 2009 v 15:32 | Reagovat

pááni! tahle je ttaké suprová! a-chan, klobouk dolů! *smeká*

4 Teressa Teressa | 22. listopadu 2009 v 18:45 | Reagovat

nadhera!!! uz sa neviem dockat pokracovania =) rychlo prosiim =)

5 Lachim Lachim | 23. listopadu 2009 v 7:09 | Reagovat

No, jestli je druhá možnost tak dobrá jako první, tak vážně nevím jak se rozhodnout.

6 Sax Sax | Web | 24. listopadu 2009 v 13:52 | Reagovat

Máš opravdu úžasné nápady. Chudáček princátko, já si ho klidně vezmu domů, jestli ho nikdo nechce... -_-

7 Lachim Lachim | 22. dubna 2010 v 20:18 | Reagovat

V důsledku přidání druhého dílu, jsem si tenhle přečet znovu. Mám jen jedno slovo, Nádhera.

8 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 16. května 2010 v 20:17 | Reagovat

páni tohle je vážně pěkná povídka!

9 Glorilian Glorilian | Web | 22. června 2010 v 16:42 | Reagovat

Je to... dobré. I když - zdá se mi to takové hrr, hrr. Člověk se ani nestačí vpravit do děje a už je po všem. Ten úvod se podle mě dal daleko více rozvést, takhle se mi to zdá okleštěné, takové nijaké.

Přesto - zajímavý nápad, líbí se mi, jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama