Dohoda

1. prosince 2009 v 16:44 | Atthea |  Vítr

Tak je tu nový cyklus, který jste vy sami vybrali. doufám, že se vám bude líbit stajně jako Bouře



Skrčím se v lavici co nejdál od něho a snažím se ho ignorovat. Sedne si a dává pozor, ale nenechám se zmást. Stále na sobě cítím jeho oči. Propalují mě skrz oblečení. Jen co zazvoní konec vyučování, vypálím ze třídy. K mé smůle je stejně rychlý jako já.
"Nech mě na pokoji, já ti nemám co říct," snažím se ho setřást. Marně.
"Opravdu ne? Chci po tobě jedno, abys mi uzdravil bratra. Je po operaci plic a občas nemůže dýchat. Když se tělo soustředí na to, aby sehnalo dost kyslíku, nemůže se soustředit na léčení. Udělám pro tebe, co budeš chtít, budu ti sloužit jakkoliv uznáš za vhodné," hučí do mě v jednom kuse.
"Jak můžu uzdravit tvého bratra? Nejsem léčitel," odstřelím ho.
"Ale pomohl jsi mu líp než dýchací přístroj," namítne.
"Ne to jsem neudělal, jen jsem uvolnil dýchací cesty, kolikrát ti to mám opakovat," snažím se mu zmizet v davu na chodbě.
"To jsem zkoušel předtím bez výsledku," připomene mi.
"Tak jsi to dělal špatně," sejmu ho.
"To asi proto, že neovládám vítr tak jako ty," utře mě.
Ztuhnu v půli kroku a z plic mě uniknou poslední zbytky vzduchu. Jak to mohl za tak krátkou dobu prohlédnout?

Jak mohl postřehnout, že ovládám vítr? Za takovou chvíli?
A proč to musel říct zrovna tu, mezi tolika lidmi? Co, jestli to někdo slyšel?
Opatrně se rozhlédnu, všichni se baví mezí sebou a nám nevěnují ani mák pozornosti. Uleví se mi.
"Nic takového neumím a dej mi pokoj," zapřu nos mezi očima a rychle se vytratím.
Cestou přemýšlím, co se pokazilo, že si toho všimnul.

Dívám se za ním a cítím, že mi uniká šance zachránit bratra. Chci za ním, ale nemohu, protože mi někdo svírá ruku. Snažím se vytrhnout, ale marně. Otočím se, abych dotyčnému vynadal a stanu tváří skoro k celé škole.
"Proč ho pronásleduješ?" zeptá se mě kluk, co mě drží.
"To není tvoje věc," trhnu rukou.
"Je to věc nás všech. Patří k nám," usadí mě šikovná holka.
"Nechci mu ublížit," snažím se jim vysvětlit, aniž bych něco vyzradil.
"To doufám. Sice ovládá vítr, ale neumí ho používat k obraně, od toho jsme tu my. Zkus mu zkřivit vlásek a neskováš se před námi ani v pekle," usměje se černo vlásek.
"To mi vyhrožuješ?" snažím se potlačit strach.
"Ne jen tě přátelsky varujeme," ujistí mě drobný blonďák a v zápětí se všichni rozprchnou a dělají jako by se nic nestalo. Vůbec nic nechápu.
Kolem mě projde bělovlásek a já se automaticky na něho přilepím. Všimne si toho skoro hned a bezhlavě přidá do kroku. Držím se mu v patách, i když mám co dělat, abych s ním udržel krok.
"Nech mě na pokoji, nic jsem ti neudělal!" obrátí se na mě prudce a při tom ztratí rovnováhu. Nebyl by to problém, kdyby to nebylo na kraji schodiště.
Prudce ho strhnu na sebe. Doslova cítím jak mě vítr, který se z ničeho nic objevil kolem nás, silou přitiskne na zeď a kluka na mě. Uslyším jen prudké zalapání po dechu a pak už jen tepot svého srdce.
Podívám se na kluka, který mě sleduje vyděšenýma očima.
"Co ode mě chceš?" zní to jako zakňourání kočky, která se dostala moc vysoko do koruny stromu a bojí se slézt dolů.
"To co jsem ti řekl. Chci, abys zachránil´s mého bratra, na oplátku budu tvůj otrok," dodám tak tiše, že to nejspíš přeslechl, ale to je jedno, vím, co jsem slíbil a hodlám to dodržet.
"Fajn vyhrál jsi, tvůj bratr už nebude mít s dýcháním potíže, stačí?" zavrčí na mě.
Štěstím se mi zatočí hlava. Lukáš bude v pořádku. Když se jeho tělo nebude muset soustředit na shánění kyslíku, bude mít dost energie na uzdravení.
"Ano to mi stačí," usměji se a pustím ho. Pak si na něco vzpomenu.
"Počkej, jak se jmenuješ?" zavolám na něj, ale bělovlásek je na schodech a pádí pryč. Povzdechnu si a jdu pomalu za ním ke školnímu autobusu, který nás rozváží do vzdálenějších míst.
Nastoupím a sednu si skoro dozadu na poslední volné dvousedadlo.
"Chybí někdo?" obrátí se na nás řidič autobusu.
"Dai, viděl jsem ho jít do obchodu pro nějakou drobnost," ozve se, kluk se předu.
"Jako vždycky, nechápu, jak jeho máma může zapomenout půlku nákupu, když to má napsané na lístku," zavrčí řidič.
"Už běží," ozve se dívka, která se vykláněla ze dveří autobusu. Rychle si sedne na místo a začne si vykládat s ostatními. Řidič mezitím nastartuje a sotva dovnitř vpadne bělovlasý kluk ze včerejška, zavře dveře.
"Sedni Dai nemám čas ti kontrolovat jízdenku, mám zpoždění," zavrčí řidič a pomaličku se rozjede.
Takže se jmenuje Dai, pomyslím si s úsměvem a dívám se, jak jde na poslední místo vedle mě. Zatím si mě nevšimnul.
Spolužáci, kteří mají natažené nohy v uličce se je těsně před ním snaží schovat. Dvěma se to nepovede a po tváři jim přejede provinilí pohled, ale neomluví se.
Z jeho pohledu to musí vypadat jako schválnosti a podle jeho výrazů to také tak bere. Skoro má slzy v očích. Doklopýtá ke mně a já ho na poslední chvíli chytnu, když sebou autobus cukne. Zachytím rychlý pohled řidiče do zrcátka a úlevný oddech, když vidí, že jsem ho chytnul.
Posadím Daie na sedadlo a zapřu se v opěradle. V hlavě si přehrávám, co se dnes stalo a snažím se přijít na to, co se tu děje.
Všichni dávají na Daie pozor a přitom se tváří jako by byl vzduch. Musím se na to zeptat.
"Daii vystupuješ," křikne řidič na bělovláska a ten sebou polekaně cukne, nejspíš usnul. Vyskočí a rychle se rozběhne ke dveřím, přitom tu nechá nákup. Popadnu ho a běžím za ním.
"Daii," křiknu na něho a když se otočí, zvednu tašku s nákupem. Polekaně zbledne a rozběhne se zpět.
"Díky," zašeptá, vezme ho a upaluje k jednomu z domku.
Sednu si zpět a otočím se na jednoho kluka naproti.
"Můžeš mi říct, proč se k němu tak chováte?" zeptám se ho zamračeně.
"Víš on je trochu divný, odmítá nás, když jsme s ním mluvily a jednali otevřeně, stáhl se a držel se co nejvíc stranou, jako by se něčeho bál. Když jsme si ho přestali všímat, tak se vrátil, teď máme strach, že když s ním zase budeme mluvit otevřeně, tak se stane to samé. Ty mu snad dokážeš pomoci," usměje se na mě smutně a vystoupí.
Povzdechnu si a otočím se zpět. Čím víc o tom přemýšlím, tím větší mám pocit, že Dai chce žít mimo dění. Bude náročné ho přesvědčit, že ho mají rádi a že patří k nim.
Zbožňuji těžké úkoly.
Mému bratru pomůže, není z těch, co by druhého nechaly na holičkách. To dokázal už tehdy, když pomohl Lukášovi i když ho neznal.
Co neví je, že jsem se do něj zamiloval a že jsem ještě tvrdohlavější než on, když jde o to někomu pomoct.
A teď je na řadě Dai.
Vytáhnu ho z té ulity, ať chce nebo nechce. Dokážu mu, že lidem ve vesnici jeho dar není na obtíž, ale chápou ho a berou jako jeho součást.
Budu tě stále milovat Dai ať chceš nebo nechceš. Budu tvůj druhý stín. Dokážu, že se do mě zamiluješ a že přijmeš lidi ve vesnici.
Pousměji se. Je čas rozbít tvou ulitu, za kterou se schováváš Dai.
S tím vyskočím z autobusu a vydám se ten kousek k mému novému domovu.
Znenadání stočím zrak ke kopci nad domem a uvidím tam Daie, jak se soustředí. Pocítím svíraví pocit a rozběhnu se. Jen co dorazím k domu, uvidím Lukaše, jak se nechápavě zvedá ze země.
"Luky, co se stalo?" pomůžu mu.
"Nevím. Znovu jsem přestal dýchat a pak z ničeho nic jsem měl plné plíce vzduchu," podívá se na mě a najednou se usměje.
"Robi slib mi, že to s ním nevzdáš, ať ti řekne cokoli," naléhá na mě.
"To bych už ani nedokázal," usměji se. Zvednu hlavu a kousek nad sebou uvidím sokola, jak mě pozoruje. Vzápětí roztáhne křídla a vzlétne. Podívám se na kopec, ale Dai už tam není.
Povzdychnu si. Chytat jeho bude jako chytat vítr mezi prsty. Je tam, ale když sevřeš pěst, zmizí.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 noriuke sairo noriuke sairo | 1. prosince 2009 v 17:16 | Reagovat

jééé konečně skvělá povídka!!!moc se těším na pokračování!

2 Zuzka Zuzka | Web | 1. prosince 2009 v 17:33 | Reagovat

Skvělá kapitolka :) ten poslední řádek je asi dost vístižnej k nemu co? ale doufám, že se mu podaří ho chytit :)

jinak mám pro tebe..jak to nazvat...ehm, pozvání? :D (zní to blbě já vim... už mě ta věta štve XD ale nevim jak to jinak napsat) a víceméně i pro ostatní, kdo by chtěl...mrkni prosím ke mě na blog, a nebo rovnou sem  http://world-of-angel.blog.cz/  stejně by si se tam, asi jednou dostala :) tedy pokud by te to zajímalo, je tam pozvánka na takovej soukromej sraz yaoistů a animefilů :)...teda pokud nám někdo přijde :D...napadlo nás s holkama že bysme udělali nějakou ... eh ...  seznamku? no prostě aby to nebilo jen takovy no proste sraz XD takže kdyby se ti to hodilo a měla bys náladu, ráda bych tě poznala ;)

3 kira-chan kira-chan | 1. prosince 2009 v 18:01 | Reagovat

skvělé ^.^ jsem zvědavá jak to dopadne. Rozhodně nemá lehký úkol ;)

4 darknesska darknesska | Web | 1. prosince 2009 v 18:03 | Reagovat

jééé A-chan to se ti povedlo! *w* už se nemůžu dočkat dalšího dílku! honem pokračuj, jo a řekni prosím Akyře aby hnula s Bojovníkem, mě nějak neposlouchá XDDD

5 Zuzka Zuzka | Web | 1. prosince 2009 v 18:18 | Reagovat

škoda ... no ale nevadí, snad se mi nekdy postesti te potkat :)

6 atthea atthea | 1. prosince 2009 v 18:25 | Reagovat

[4]:Darky to samé u mě XDD řekla, že má pořádí povídek a nemíní ho měnit! kilnout ji -_-

[5]: Zuzi určitě když bude možnost dostavím se ale sem mi to bohužel nevyjde:(

7 Teressa Teressa | 1. prosince 2009 v 18:46 | Reagovat

NADHERA!!! uz sa neviem dockat pokracovania =)je to naozaj vydarena poviedka =) šup šup s dalsim dielom prosiim =)

8 Zuzka Zuzka | Web | 1. prosince 2009 v 19:06 | Reagovat

[6]: vždyt ja to chápu :) já se nezdám ..priznávám .. obcas delsí vedení mám, ale nekdy mi to pali XD njn rodice do me asi hodne investovali, že mi koupily tak dlouhy vedeni :)

jo jinak jeste k ty akyre (když si tak ctu ty komenty) podle me je dobry v tom mít nejakej rád .. já si ho det taky zavedla ... i když je to fakt primitivní .. tokovyto budu pridavat kazdou nedeli ... ale aspon me neco nuti napsat dalsi dilek ... když už ctenářu je malo ... no i když me to staci ,.. sem rada ze ty moje povidky cte aspon nekdo a už se tesim na dalsi dilek ty tvi ... vazne moc ... že hopridas co nejdriv * psí očka :)

9 Lachim Lachim | 1. prosince 2009 v 19:18 | Reagovat

Krásný díl. Nevím co víc napsat. Už aby tu byl další.

10 Niniel Niniel | Web | 2. prosince 2009 v 9:00 | Reagovat

*chechtá se* tak to bude zajímavé :D:D snad má dostatek trpělivosti a přesvědčovacího nadání, jsem moc zvědavá :-) vážně skvělé

11 Sax Sax | Web | 2. prosince 2009 v 13:13 | Reagovat

Mno, pěkná kapitola... copak nám náš vítr asi tají? To s těma spolužákama bylo dobrý... mají o něj strach, ale nesmí mu to dát najevo... už se těším, co bude dál... ^_^

12 tess tess | Web | 2. prosince 2009 v 14:52 | Reagovat

krása. miluju tvoje povídky. a tohle další ukázka tvýho talentu. je mi daie tak trochu líto, vsadim se že s jeho uzavřeností  bude mít něco společného jeho rodina. už se těším na další kapitlu.

13 Ebika Ebika | E-mail | Web | 2. prosince 2009 v 17:39 | Reagovat

Vapdá to, že tu je někdo netikavka, krásný díleček a honem pokráčko!!!

14 Lex-san Lex-san | Web | 4. prosince 2009 v 6:02 | Reagovat

Velmi povedené, tvrdohlavost je přece jen ok něčemu dobrá, že? :-))

15 darknesska darknesska | Web | 5. prosince 2009 v 22:47 | Reagovat

Atthea: ne asi XDD asi jí přijdu navštívit s chuckem XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama