Nemocnice

30. prosince 2009 v 1:57 | Atthea |  Vítr



Už druhou hodinu se nudím a snažím se přijit na to, jak pomoct jak Daiovi tak ostatním. Chtěl bych, aby k sobě našli cestu a to jakýmkoliv způsobem.
Podívám se na svého souseda v lavici, který spí. Podle výrazu ostatních to není poprvé. Spolužák před námi si prostě vzal jeho sešit a píše jak do svého tak do jeho. Na první pohled absolutně nestíhá. Učitel si toho všimne a přijde k jeho lavici. Znovu mu nadiktuje, co mají ostatní už napsané a pak diktuje o poznání pomaleji. Řídí se tím klukem, myslím, že Richardem, který vše zapisuje dvakrát.
"Robine Hoode, máš ještě ten koláč, co jsi dal Větříčkovi?" otočí se na mě.
"Jistě Richarde Lví srdce, Marion mi toho nabalila až moc," odpovím mu pobaveně v podobném duchu a třída vyprskne smíchy.
"Neznáš náhodou nějakého, kdo by mohl hrát zločinného šerifa z Notinghemu?" zeptá se mě Richard s hlavou v dlaních.
"Jestli si ho nechce zahrát tady Dai tak ne," odpovím pokrčením ramen.
"To je škoda, ale jinak říkej mi Richi Robine," podá mi ruku.
"Těší mě," potřesu mu jí.
"Stejně nechápu, jak jsi k němu pronikl tak blízko," poznamená.
"Nenechal jsem se jim odbít," odpovím.
"Já také ne ale, že bych se dostal tak blízko, to říct nemohu"zamračí se Richi.
"Jestli to nebude tím, že jsi nezaujal," rýpnu si. Navzdory očekávání, že vyletí jak čertík z krabičky, se zasměje.
"Jo to máš pravdu, odněkud si přijede šikovný brunet s oříškovýma očima a my máme všichni smůlu. Kdybys nedal najevo, že se ti líbí Dai tak máš na každém kroku deset holek," zasměje se Rick.
"To myslíš jako vážně?" zatvářím se přiměřeně šokovaně.
"Jo smrtelně, však se rozhlídni, kouká po tobě nejedna holka či kluk," culí se Rick.
Polknu, mám v puse najednou sucho. Vstanu, že se půjdu napít, když tu mě zadrží ruka, která mě znenadání chytne za rukáv.
Podívám se na ni, pak na spícího Daie a znovu si sednu. Jeho ruka mě pustí a znovu se vrátí na své místo pod hlavu. Kdybych nebyl jeho otrok, nejspíš bych se ohradil, ale takhle jen požádám Richiho, aby mě pro pití skočil. Ten kupodivu moc neprotestuje.
Chvíli se na něho zamyšleně dívá a otočí se na mě.
"Teda ne, že by mně moc vadilo, že se baví s tebou, ale nezačíná být na tobě závislý?" zamračí se Richi.
"Taky začínám mít ten pocit," ale nemohu s tím nic dělat, ´ dopovím pro sebe.
"Doufám, že to nepřekročí únosnou mez, nechtěl bych být mezi těmi, kdo by ho přiváděli k rozumu," zamračí se.
Na další poznámku nebo odpověď, nemám čas, jelikož zazvoní. Richard se natáhne pro jeho sešit, zadržím mu ruku a dám se do buzení Daie. Rozmazlovat jako oni ho teda nemíním.
Normální buzení nezabere tak ho dvakrát proplesknu, než se vzpamatuje. Zůstane na mě šokovaně zírat.
"Na spaní máš noc a vlastní postel, ne školu," obořím se na něho.
"Jsi tyran," obviní mě.
"Jistě, že jsem, konečně ti to došlo?" zeptám se ho.
Sevře rty a vstane. Srazím ho zpátky do lavice.
"Je hodina," napomenu ho.
"To je mi jedno mám hlad," oboří se na mě.
"V tom případě si počkáš na přestávku. Začínám si myslet, že jsi rozmazlený fracek a ostatní jsou tvá oběť. A to se mi teda nelíbí," řeknu ledově.
"Mě je fuk, co se ti líbí nebo ne, kreténe," zaječí na mě.
Mám toho právě tak akorát dost, vrazím mu facku.
"Jestli si pohráváš s ostatními prosím, ale u mě si to nezvykej, nejsem tvůj poskok. Jestli chceš se mnou vycházet, budeš se mnou mluvit slušně," usadím ho.
Nezůstane na mě hledět jen on, ale i třída. Dosud mě viděli, jak s ním jednám v rukavičkách, ale i když jsem mu vděčný, rozhodně se sebou už nenechám zametat.
"Já tě nenávidím," zasyčí mi do tváře.
"Tak to se mi ulevilo, doufám, že ti to vydrží co nejdéle," zradím jeho taktiku.
Když nezabere ano to začne brečet. Prostě se otočím k tabuli a nevšímám si ho. Zaslechnu lusknutí prstů, otočím se na něho a uvidím ledový pohled.
I když ve mně zatrne, otočím se zpátky a nevšímám si ho, najednou jsem spatřil jeho pravou tvář a nelíbí se mi. Už jsem se rozhodl, nikdy nebudu skákat podle toho, jak on bude pískat.
"Jestli se mi omluvíš, obnovím dohodu otroku," zasyčí mi do tváře.
"A co když ji nechci obnovit? Dělá se mi z tebe špatně, lituji ty, kteří musí žít ve tvé blízkosti," odseknu stejně ledově, jako je ledový jeho pohled.
V další vteřině si hledíme do očí. Stejně neústupný ledový pohled.
"Dobře víš, že beze mě umře," zasyčí mně do tváře.
"Ty chceš využít mého bratra k tomu, abych ti dělal poskoka?" zeptám se ohromeně.
"Jestli to bude třeba tak klidně," ujistí mě. V ten moment zazvoní telefon.
Vezmu ho a podívám se na displej. Oči se mi rozšíří hrůzou. V tuhle dobu máma volá, jen když se něco stane Lukášovi. Nehledě na to, že je zrovna vyučování hovor vezmu. Položím ho o pár minut později bělejší než papír.
"Jestli bude žít, záleží na tobě," zašklebí se.
"Parchante," zasyčím mu do obličeje.
"Stačí poslat Rona," doporučí mi. Neodpovím, naházím věci do tašky a v zápětí jsem u dveří. Učiteli stačím jen křiknout, že jde o rodinný problém.
"Vezmu tě tam, mám dole motorku," ozve se těsně za mnou Richi. Přijmu s radostí.
"Prosím tě do nemocnice a fofrem," křiknu na něho a nasednu. Beze slova poslechne.

"Mami jak je na tom?" zeptám se vyděšeně sotva k ní přiběhnu. Máma sedí na židli na chodbě a pláče.
"Špatně nemůže chytnout dech, asi ho nezachrání. Já už doufala…" zbytek zanikne ve vzlycích.
Nemám na výběr. Přejdu k oknu a kývnu na Daiova sokola, který hned vzlétne. Netrvá ani pět minut a přijde doktor se zprávou, že se rozdýchal a bude v pořádku.
"Můžu ho vidět?" zeptám se tiše.
Doktor kývne a já vstoupím do pokoje bratra.
"Lukáši?" ozvu se tiše.
"Už je mi dobře, Robine. Půjdu už domů?" zeptá se tiše.
"Za chvíli půjdeš,"pohladím ho.
"Robine, Dai není zlý, jen chce, aby si to každý myslel. Věř mu. Nechce ti ublížit, neviděl jsem všechno, ale jednou nezvládnul svou sílu, nevím, co se stalo, bojí se ji používat, bojí se, že ho budou nenávidět, že se ho budou bát. Pomož mu než bude pozdě," mluví na mě naléhavým tónem.
Dám si hlavu do dlaní, čemu mám věřit? Ptám se po tisící sám sebe.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ebika Ebika | E-mail | Web | 30. prosince 2009 v 2:18 | Reagovat

Zeda Dai mě pěkně překvapil....
No začíná se to vyvíjet pěkně zajímavě , tak nenapínej a honem dál:-D

2 Lachim Lachim | 30. prosince 2009 v 6:49 | Reagovat

Dai se nám pěkně vybarvuje. Prosím, rychle další díl.

3 Teressa Teressa | 30. prosince 2009 v 11:16 | Reagovat

teraz neviem ci daia lutovat alebo nenavidiet...super diel =) rychlo prosiim dalsi =)

4 noriuke sairo noriuke sairo | 30. prosince 2009 v 12:23 | Reagovat

teda to jsem nečekala,že by se Dai mohl chovat takhle....pekně to zamotáváš...paráááda...

5 Kira-chan Kira-chan | Web | 30. prosince 2009 v 13:53 | Reagovat

O_________O tak to je mazec....... vůbec teď nevím co si o Daiovi myslet... doufám, že tu bude brzo další část, jsem napjatá jak struna *.*

6 Zuzka Zuzka | Web | 31. prosince 2009 v 15:13 | Reagovat

Vážně skvělá kapitolka, nemyslim si, že je jeninej kdo se nemůže nadechnout .... já jsem taky úplně bez dechu tak doufám, že mě v om nenecháš moc dlouho a brzy pridáš dalsí dílek :D

7 Kio-san Kio-san | Web | 31. prosince 2009 v 21:06 | Reagovat

Kawaii,rychle dál..

8 Ni-chan Ni-chan | Web | 1. ledna 2010 v 10:25 | Reagovat

wau, pěkně zamotané :-) , ale já nevěřím, že by byl Dai špatný, takže doufám, že se všechno objasní :-) skvělej díl

9 Nana-chan Nana-chan | Web | 1. ledna 2010 v 17:32 | Reagovat
10 atthea atthea | Web | 2. ledna 2010 v 16:26 | Reagovat

[9]: díky za upozornění už tě tam mám:)

11 Narashi-chan Narashi-chan | Web | 2. ledna 2010 v 17:26 | Reagovat

Díky za pochvalu a za to, že si nás přidáš. Jsem spolumajitelka blogu s Kio-san, takže se teď budeme častěji potkávat. A přidali jsme si tě taky.
Mimochodem, těší mě. Jsem Narashi-chan.

12 Lex-san Lex-san | Web | 3. ledna 2010 v 22:27 | Reagovat

Tak mi nezbývá než doufat. že Dai svým chováním jen skrývá své pravé já, protože to, jak se zachoval je pěkně hnusný... Jinak se jako všichni ostatní těším na další díl :-))

13 bacil bacil | 4. ledna 2010 v 19:02 | Reagovat

moc hezké a už se moc těším na další díl. Píšeš moc krásně.

14 atthea atthea | Web | 6. ledna 2010 v 13:58 | Reagovat

[11]: Narashi-chan také mě moc těší^.^ budu k vám chodit co nejčastěji to půjde :)

15 Glorilian Glorilian | Web | 22. června 2010 v 18:37 | Reagovat

Tak tohle bylo... (ano, já vím, ohrané toť slovo) za-jí-ma-vé.
Temná, děsivá, ale přitom stále ustrašená stránka Daie... toš, to se nedá vydržet, hned musím číst další díl!

16 darknesska darknesska | Web | 3. srpna 2010 v 13:15 | Reagovat

ty jo, Dai umí bejt taky vostrej! O_o to jsem nečekala... no ale doufejme, že se to nějak srovná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama