Polibek

6. prosince 2009 v 13:20 | Atthea |  Vítr

"To je s tebou strašné. Chvilku člověk nedává pozor a ty zmizíš. Mám co dělat, abych tě našel," stěžuji si svému klukovi a zaplácnu se těsně vedle něho.
"Co tu děláš? Proč mě nenecháš být?" zaúpí Dai už skoro plačky.
"Co by, dohoda Dai," pousměji se a juknu na jeho výraz. Stojí za to.
Nevěřícný pohled kombinovaný s nechápavostí. Doslova přimrzl na místě.
"Svou část dohody jsem splnil! A kdo ti řekl mé jméno?" začne se obhajovat.
"Ty ano, ale… Vítr, kdo jiný," pousměji se, aniž bych dopověděl první větu. Ještě by mohl požadovat dohodu, že ho nemám otravovat, pak bych mu moc nepomohl.
"Ale, co?" zeptá se mě zvědavě.
Místo odpovědi zavřu oči a užívám si mírný vánek v jinak rozpáleném odpoledni. Jinde je takové parno, že se nehodí být jinde než ve vodě a ryba rozhodně nejsem. Počasí vůbec neukazuje na to, že má být květen. Nebo spíš už je, dojde mi, když si vzpomenu, že jsem do školy nastupoval právě prvního května.
"Ty někam jdeš?" pootevřu oko, když ucítím, že vánek se vzdaluje.
Nevěřícně se na mě podívá.
"Jo koupat se!" odsekne a rozběhne se po svahu. Nadšeně se vydám za ním a doufám, že mi ukáže jiné koupaliště než to, které je blíž vesnici a je na něm hlava na hlavě.
Také, že jo zastaví na kraji přírodního jezera.
"Krásné místo," ozvu se, když je ve vodě. Mám pocit, že kdybych se ozval dřív, utekl by a nikdy by se sem nevrátil. Polekaně se na mě otočí a vytřeští oči, když uvidí, že si stahuji triko.
"Co… co to děláš?" vyhrkne a zabodne očí do mého hrudníku.
"Jdu se koupat, děkuji, že jsi mi to tu ukázal. U městečka je hlava na hlavě," usměji se.
"Tak já jdu pryč," zareaguje podle očekávání.
"Kam bys chodil? Je to tvé místo, doufám, že ti nebude vadit, když si ho občas půjčím," kouknu po něm a stáhnu si letní kalhoty, pod kterými mám plavky. Ještě, že mě napadlo si je obléknout. Asi by se mu nelíbilo, kdybych tu byl na Adama.
Rozběhnu se a z vyvýšeného místa skočím elegantní šipku kousek od něj. Vynořím se před ním a hned ho chytnu kolem pasu, protože se šokem začne potápět.
V těle se mi hned vynoří hejno motýlů a žížal, které mě začnou stahovat a kroutit útroby. Nějak se mi ho nechce pouštět.
Zírám do jeho fialkových očí a nevím, který démon mi pošeptal, abych to udělal.
Pomalu se k němu přiblížím a přitisknu své rty na jeho. Úplně se do polibku ponořím a nevnímám absolutně nic. Z ničeho nic ucítím, jak mi polibek oplatí. Slastně vydechnu, a odtáhnu se od něj.
Podívám se mu do očí a usměji se na něho.
V dalším momentě mi na tváři přistane facka, vykroutí se mi z náruče a rychle zamíří ke břehu. Vyběhne z vody a já zjistím, když se za ním otočím, že on na Adama byl.
Trochu překvapeně koukám, jak se rychle obleče, ani nečeká, až ho vítr osuší a upaluje pryč, co mu nohy stačí.
Nechápu to.
Nechápu, proč jsem to udělal.
Nechápu nic, co k němu cítím.
Nevím, proč ho pomalu, ale jistě začínám milovat.
Co nechápu nejvíc, proč ho chci chránit před vším, co ho může ohrozit.
Ale ze všeho nejvíc mu chci pomoct najít jeho samotného.
Zamířím ke břehu a vylezu ven, než zapomenu plavat a bídně se utopím. Počkám, než trochu oschnu, obléknu si kalhoty a pak nejkratší cestou zamířím domů. Nevšimnu si světle fialových očí, které mě tajně pozorují z nedalekého křoví a jsou zaplaveny zmatkem.

Tajně se na něho dívám a pozoruji, jak odchází. Pak se vrátím na místo, odkud skočil a sednu si na balvan. Jsem plný zmatku.
Od té doby co jsem ho poprvé uviděl, ho vídám všude. I ve snech.
Pokaždé mi nabízí ruku a já pokaždé odmítnu. Pak se nenávidím, protože vidím, jak jeho nádherné oči zaplavuje smutek a začne mi mizet před očima, i když se hned rozběhnu k němu, už ho nemohu dohnat.
Nevyznám se sám v sobě. Dřív jsem si myslel, že mně ke štěstí stačí, když mě nechá každý na pokoji, ale je tomu i teď stejně?
Přejedu si konečky prstu po rtech, na kterých stále ještě cítím polibek.
Zakloním hlavu a dívám se, jak se pomalu snáší soumrak a rozsvěcují se první hvězdy. Vstanu a loudám se domů.
"Kde jsi byl? Málem jsem po tobě vyhlásila pátrání! To se dělá chodit tak pozdě domů?" začne mi vyčítat hned ve dveřích, ale v hlase slyším spíš úlevu než cokoliv jiného.
Překvapeně se na ni podívám, tohle je poprvé, co na mě čeká.
"Tohle není poprvé! Jestli se někdy někde zdržíš tak mi to nějak dej vědět, třeba po tom sokolu co s tebou létá, nedokážu se stále nervovat. V kuchyni máš večeři, najez se a spát ráno vstáváš do školy," povzdechne si máma a odejde do ložnice.
Nevím, jak na to mám reagovat. Netušil jsem, že ví o Ronovi.
Jdu do kuchyně a sednu k teplé večeři jako kolikrát. Teprve teď mi dojde, že pokaždé byla vzhůru, než přijdu.
Najím se a ještě naliji Sandře do sklenice džus. Vždycky o půlnoci se vzbudí a má žízeň, pak teprve se osprchuji a jdu do svého podkrovního království, abych se vyspal na další vyčerpávající den.

Probudím se a zamířím do kuchyně, kde je už brácha s mámou a snídají.
"Už jsem tě chtěla jít budit," usměje se na mě a položí mi na stůl talíř s vejci a chleba. Pustím se do snídaně a po očku mrknu na bratra.
Zdá se mi, že zdravější barvu v obličeji a nedýchá tak těžce. Doslova se láduje vajíčky.
Pousměji se a odběhnu se obléknout. Vrátím s e s taškou přes rameno a vezmu si objemný sáček s obědem.
"Proboha mami, nejedu na celodenní výlet!" Vyděsím se.
"Je to moc? Na snídani jsme ti tam zabalila jen šest koláčů a dál tam máš…" začne vyjmenovávat máma.
"Já to nechci slyšet, tohle je pro armádu ne pro jednoho člověka!" zděsím se.
"Teď přeháníš. Je to i pro toho kluka, se kterým chodíš, však si rád dá a běž nebo ti ujede autobus!" zabouchne mi dveře před nosem.
Zůstanu na ně zírat s pusou dokořán. Vzpamatuje mě až troubení autobusu. S ještě otevřenou pusou se otočím a konečně ji zavřu.
Pousměji se a rozběhnu sek autobusu, kde se vyvalím na prázdné místo. Konečně dojedeme k jeho zastávce a já nedočkavě vykouknu z okna. Dai vběhne do autobusu s průkazkou v ruce a zamíří k volnému sedadlu, když prochází kolem mě, chytnu ho a stáhnu k sobě.
"Dobré ráno Dai," vtisknu mu polibek a do otevřených úst mu strčím koláč.
Je natolik v šoku, že se vůbec nebrání a spokojeně začne ukusovat s koláče.
 

24 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 noriuke sairo noriuke sairo | 6. prosince 2009 v 14:48 | Reagovat

ááá já nemám slov prostě naprosto úžasně dokonalé!!!honem další díl!prosím prosím prosím!

2 kira-chan kira-chan | Web | 6. prosince 2009 v 15:10 | Reagovat

skvělé úžasné perfektní dokonalé... *rozplývá se* začíná se to mezi nimi rozjasňovat. bože tohle miluju *.* už aby tu byl další díl! *in love*

3 SiMcA SiMcA | Web | 6. prosince 2009 v 15:51 | Reagovat

dokonalosť sama:D heh teším sa na ďalšie časti

4 Niniel Niniel | Web | 6. prosince 2009 v 16:48 | Reagovat

*chichotá se* perfektní skvěle se to vyvíjí

5 Lachim Lachim | 6. prosince 2009 v 17:54 | Reagovat

Já už vážně nevím co mám psát. Je to nádhera. Netrpělivě očekávám pokračování.

6 Teressa Teressa | 6. prosince 2009 v 18:18 | Reagovat

nadhera!!! uz sa neviem dockat pokracovania =) rychlo prosiim =)

7 Satiras Satiras | 6. prosince 2009 v 22:13 | Reagovat

Super prostě užasný nádhera netrpělivě čekám na další pokračování:-) tak rychle prosím :-D

8 Ebika Ebika | E-mail | Web | 7. prosince 2009 v 18:16 | Reagovat

Jaj nbo teda taky bych byla na větvi:-D
Honem pokráčko moc se ti to povedlo=)

9 Zuzka Zuzka | Web | 8. prosince 2009 v 15:27 | Reagovat

a to je skvely .. už se tesim na dalsi dilek

10 Erumoice Erumoice | 17. prosince 2009 v 11:41 | Reagovat

Taky se mi to líbí - bude pokračování brzo?

11 noriuke sairo noriuke sairo | 22. prosince 2009 v 15:01 | Reagovat

ááá já  to snad nevydržím!!!!bude brzy další díl?už je to pomalu měsííc.....já sem chodím každej den....a furt nic novýho....neber to jako rejpání...já jen že tahle povídka je skvělá...a chtěla bych rychle vědět jak to dopadne....

12 darknesska darknesska | Web | 2. srpna 2010 v 22:11 | Reagovat

jéé to je miloučký :D teď se mi bude skvěle usínat!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama