Nečekaná návštěva

26. ledna 2010 v 14:27 | Atthea |  Vítr


Ráno se probudím s šokem, když na mě přistane balvan v podobě bráchy. Těch jeho pár kilo mi neublíží, přesto se prohnu v pase a s roztaženýma rukama a nohama, kterými vzápětí dopadnu na postel. Pro větší efekt obrátím hlavu bokem a vypláznu jazyk.
Lukáš se rozesměje a začne na mě skákat.
"Luky co jsi to provedl Robinovi? Teď tu placku budeme muset nafouknout," práskne máma ve dveřích ruce.
"Momentálně mě rozplácl, můžeš mi říct, proč mě budíš?" zasténám a shodim Luka do peřin, v zápětí se doslova vymrštím.
"Škola, zatraceně jak jsem na ni mohl zapomenout?" zavřísknu a začnu se hrabat z postele.
"Uklidni se, je sobota," rozesměje se máma a já sebou praštím zpátky.
"Tak proč mě budíte a ještě vraždou," zamručím, Lukáše shodím z postele a zahrabu se zpátky pod peřinu.
"Protože máš návštěvu," ozve se Lukáš.
"Tak ji pošli sem, dnes odmítám vstávat před dvanáctou a je…" kouknu se na budík, "… sotva sedm, kdo může v tak nekřesťanskou hodinu otravovat," zavrčím a hlavu strčím pod peřinu.
"No jak chceš," zahučí Lukáš a je pryč než mě napadne se zeptat, kdo to vůbec je.
"To by mě zajímalo, jestli tě chytla lenóra, nebo tak vyspáváš pořád," ozve se ve dveřích až příliš známí hlas. Začnu předstírat, že jsem usnul, nechci ho vidět.
Najednou ucítím, že je peřina pryč a na kůži ucítím ledový vítr. V ten moment si vzpomenu, že jsem včera šel spát nahý, protože bylo strašné horko a vítr nebyl.
Zavřísknu, jako panička, kterou nachytali nahou v koupelně, a rychle si přitisknu peřinu k sobě.
"Jů netušil jsem, že spíš naostro, ale nejspíš mě to ušetří práci. Když už jsi připravený, tak můžeme dnes zůstat v postýlce," zamrká na mě roztouženě a na důkaz, že to myslí vážně si začne sundávat košili.
Bez ohledu na to, že jsem nahý, vystřelím z postele, vystrčím ho ze dveří, které za ním zabouchnu a skočím pod sprchu. Netrvá ani pět minut a sbíhám schody.
"Vida, tu ho máme," usměje se na mě Dei a vesele na mě zamrká.
Hodím po něm vražedným pohledem.
"Co tu chceš tak brzo?" zavrčím vztekle.
"Mám jít na maliny, tak jsem si řekl, že tě vezmu sebou," odpoví mi.
"Jako bych o to stál," zavrčím a jdu si udělat něco k snídani, nakonec se spokojím s míchanými vejci a chlebem. Jen co se najím, mi mamka do ruky strčí plechový džbánek.
"Dones také nějaké, udělám malinový trhanec," usměje se a vystrčí mě ze dveří. Než stačím protestovat Dei mě popadne za ruku a táhne za sebou do lesa. S povzdechem se nechám.
"Tak fajn, kde máš ty maliny?" zeptám se otráveně.
"Na ty dost času," zasměje se a vede mě k potoku. Nechápavě na něho hledím.
"Slíbil jsem hajnému, že mu donesu pár pstruhů, pomůžeš mi je nachytat," vysvětlí mi Dei a začne si vyhrnovat nohavice.
Chvíli váhám, ale nakonec se nechám zlákat a napodobím ho.
"Dej si pozor, ty mršky se rádi schovávají pod kameny a podobně," podívá se na mě Dei s úsměvem.
Skoro ho ani nepoznávám, není ta rezervovaný, ani upjatý. Prostě mi připadá jako by byl sám sebou.
"A mám tě," uslyším Deie a otočím se právě včas, abych viděl, jak vyhazuje jednu rybu na břeh.
"Jeden ti proklouzl mezi nohy," otočí se na mě s úsměvem.
Skloním hlavu a uvidím dalšího, rychle se pro něj sehnu a kupodivu ho chytím, už, už ho vytahuji z vody, když sebou mrskne, uhodí mě ocasem přes tvář a jako by to nebylo dost, ještě mě pokropí sprškou vody, že bych se na místě dal máchat.
Nečekaně uslyším stříbrný hlas smíchu. Otočím se po zvuku a okouzleně zůstanu zírat na Deie, který se prohýbá smíchy. Po chvíli se naštvu, začnu na něho cákat až je stejně mokrý jako já.
"To bylo za co?" zeptá se mě ještě se smíchem.
"Za tu rybu co mi uplavala," odseknu a znovu se pokusím o štěstí.
"Příště se pokus chytnout rybu tak, abys zachytil žábry, pak tak neklouže," poradí mi.
Chystám se něco odseknout, ale pak si to rozmyslím a poslechnu ho. Další rybu přitisknu ke kameni a opatrně zaháknu prsty za žábry, vytáhnu ji a ryba si to plachtí k dalším třem na břehu.
"Pěkný kousek," ozve se pochvalně Dei a vyhodí na břeh další rybu.

"Nebude to už stačit?" zeptám se po půlhodině a podívám se na břeh, kde jsou dva tucty ryb.
"Jo bude," uzná Dei a začne se brodit ke břehu, následuji ho. Než tam dojdu Dei má ryby svázané v chumlu a je obutý. Natáhnu si plátěné tenisky, které jsem si včera obul a vezmu džbán. Dei jde přede mnou a zastaví u hájenky. Ze dveří se vyhrne bígl a skočí na Deie, když se s ním přivítá, obrátí se zvědavě na mě a pak mě začne očichávat.
"Dei ty už jsi tady? Myslel jsem, že ti to bude trvat déle," ozve se udivený hluboký hlas a ven vyjde Krakonoš. Nebo asi tak, podezřele moc Krakonoše připomíná.
"Měl jsem pomocníka," odpoví Dei a hlavou ukáže na mě.
"Konečně jsi taky přišel ukázat svého kluka," otočí se na Deie a pak na mě. Dei povážlivě zrudne.
"Jsem rád, že tě konečně poznávám, Robine, nenech si od něj nic líbit. Klidně mi říkej Krakonoš, dělají to tak všichni," podá mi medvědí tlapu, kterou v šoku sevřu.
"Už musíme jít, strejdo. Nebo mi ho ještě vyplašíš," vyhrkne Dei, popadne mě za ruku a táhne pryč.
"Někdy přijďte na srnčí guláš," volá za námi hajný.
Než stačím odpovědět, ocitnu se za kmenem stromu s Deiovími rty na svých. Bezděčně mu polibek začnu oplácet. Po chvíli se ode mě odtrhne a za ruku mě vede k malinovému ráji. S úžasem se dívám na ten nekonečný pás malin.
Po chvíli se pustím do sbírání a za chvíli máme plně džbánky.
"Pro tohle by měli chodit holky," zavrčím, když se asi po tisící píchnu o trn.
"No původně měla jít sestra, předběhl jsem ji," usměje se Dei. Na to nic neřeknu, jen obrátím oči v sloup a vydám se domů v celkem dobré náladě, která zmizí jen, co uvidím před naším domem známé auto.
"Podrž to," vrazím rozzuřeně Deiovi džbánek do ruky a rozběhnu se do domu.
"Co tu k sakru děláš?" zaječím na otce, který zrovna uhodil mamku, že odletěla ke stěně.
"Co bych tu dělal, buzerante, jsem tu doma," odsekne mi.
"Zavolej policii," hodím Lukášovi mobil, který jsem si pro jistotu vzal sebou. Lukáš ho chytí a začne vyťukávat číslo. Když se k němu otec přiblíží, chytnu ho a odhodím na druhou stranu, že narazí do stěny. V ten moment vytáhne pistol a vystřelí po mě. Stěží stačím uskočit i tak mě střela škrábne do ruky.
"Co se tu…" ozve se Roman, který zrovna vešel a v další vteřině se začne prát s otcem. Nějakým zázrakem se mu podaří vykroutit mu pistol z ruky a vyhodit ho ven. Jdu za nimi, kdyby potřeboval pomoc. Nepotřebuje. Za chvíli dorazí policie a postará se o něho.
"Co se tu vůbec stalo?" zeptá se jeden z policistů, když otce zpacifikují a všimne si mého ramena.
"Řeknu vám to, ale v obýváku leží ještě nabitá zbraň, kterou postřelil syna," ozve se máma, která vyjde s Lukášem ven. Až tady si všimnu, že oba mají nové modřiny a podlitiny.
Jeden z policistů vejde dovnitř a za chvíli se vrátí se zbraní v sáčku.
"Výslech se bude konat v nemocnici, všichni potřebují ošetřit," zasáhne Roman a otevře dveře od svého auta. Pátravě se na něho podívám, a zaměřím se na Lukáše, zdá se mi, že špatně dýchá.
"Pojedu s vámi," ozve se Dei na kterého jsem úplně zapomněl. Najednou se do policistů ozvou varovné výkřiky, otočím se právě včas, abych viděl, jak otec vytáhl zbraň některému z policistů a zamířil na Lukáše. Odhodím ho bokem a než se vůbec stačí ozvat výstřel, otec leží zkroucený na zemi, drcen neviditelnou silou.
"Dei, přestaň, zabiješ ho," zaječí Roman.
Obrátím se na Deie a vytřeštím oči. Dei má obličej zkroucený v hrůznou masku, z jeho očí sálá takový vztek a touha zabít, že mě doslova přimrazí k zemi.
"Jak si dovoluje ublížit Robinovi," vydoluje ze sebe ledově. Konečně se pohnu a rozběhnu se k Deiovi.
"Dei, když ho teď zabiješ, jen mu pomůžeš, nechej ho trpět," zašeptám mu do ucha a zdravou rukou ho obejmu. Chvíli se nic neděje a potom se napětí z Deiova těla začne vytrácet. Dei se ke mně přitiskne a zlehka mě políbí na krk.
"Ale jen kvůli tobě," zašeptá.
"Lukáši," zaječí máma. Prudce se obrátím a vidím, jak Lukáš padá v bezvědomí na zem. Roman rychle vytáhne telefon a za okamžik se nad námi ozve hluk, který vydává vrtulník. Přistane a rychle naloží Lukáše i s Romanem. Vzápětí se k nim přidá Dei a začne mu pomáhat dýchat.
"Vezmeme vás do nemocnice," ozve se jeden policista, rychle nasedneme a zamíříme do soukromé nemocnice, kam vrtulník odvezl Lukáše.
Druhé auto s otcem, odjede směrem k městečku.
Do nemocnice dorazíme v rekordním čase a nás se hned ujmou doktoři a začnou nás ošetřovat.
"Kde je Lukáš?" zeptám se doktora.
"Na operačním sále, neboj tvůj bratr je v těch nejlepších rukou," usměje se na mě a věnuje se mojí ruce. Jen co skončí, vyběhnu a zamířím do čekárny, kterou mi ukáže sestřička, vejdu a ocitnu se v náručí mámy. Je tu i Dai, který si sedne kousek ode mě a vezme mě za ruku. Sevřu mu ji a modlím se, aby všechno dobře dopadlo.

 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Davida666 Davida666 | 26. ledna 2010 v 15:09 | Reagovat

Moc pěkný díl

2 Lachim Lachim | 26. ledna 2010 v 16:00 | Reagovat

Krásný díl. Ten konec, to nemyslíš vážně, koukej sem dát rychle pokračování. Moc, moc, prosím!!!!!!!!!

3 Teressa Teressa | 26. ledna 2010 v 16:39 | Reagovat

wow...zeby sa to medzi tymi dvomi konecne dalo doporiadku?? uz sa neviem dockat pokracovania =) rychlo prosiiim =)

4 Kira-chan Kira-chan | Web | 26. ledna 2010 v 20:55 | Reagovat

O_O To byla skvělá kapitola, tak pěkná a pak napínavá a teď... musí to dobře dopadnout!

5 Lex-san Lex-san | Web | 26. ledna 2010 v 22:09 | Reagovat

Ajta krajta! Akční dílek, jen co je pravda, ale skusem romantiky :-)) Pěkné a nezbývá, než se těšit na další...

6 noriuke sairo noriuke sairo | 27. ledna 2010 v 14:27 | Reagovat

nádhera jen doufám že vydržím do dalšího dílu se zdravou myslí...pokud brzy nebude další díl odvezou mně do blázince...

7 Kio-san Kio-san | Web | 29. ledna 2010 v 12:12 | Reagovat

suigoi..rychle dál..doufám,ale že nenecháš lukáše umřít??..To by byla škoda..:)..Jinak rychleeeeeee dááááááááááál

8 Marta Marta | 29. ledna 2010 v 21:01 | Reagovat

moc hezké :-)

9 bacil bacil | 31. ledna 2010 v 15:20 | Reagovat

Krásný díl. Ten zmetek měl štěstí, že ho Dai neudusil. Patří mu to. Ale takhle napínavé ukončení je smrt pro čtenáře. Takže nás tu nenech dlouho trápit.

10 Sax Sax | Web | 1. února 2010 v 12:35 | Reagovat

Kde je pokráčko... hm? Jak dlouho nás chceš napínat...? Krásná kapitola, krásný příběh... tak honem... ^_^

11 darknesska darknesska | Web | 4. srpna 2010 v 14:17 | Reagovat

jééé to je sladý... :)

12 Nikolka Nikolka | Web | 22. března 2011 v 20:04 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama