Nenávist

6. ledna 2010 v 13:54 | Atthea |  Vítr


Čekám v nemocnici s mámou, než doktoři všechno prověří a pustí Lukáše domů. Dostane přenosný dýchací přístroj. To je od minula pokrok, ale pochybuji, že by k něčemu byl.
Lukáše má jako rukojmího Dai a jestli si zamane, vím, že mu nepomůže ani dýchací přístroj.
"Ještě chvilku, paní," ozve se doktor.
Máma se otočí a přejde k němu.
"Ano pane doktore?" zeptá se chladně.
"Neměla byste večer čas na večeři?"zeptá se s úsměvem.
"Je mi líto, ale určitě neměla," ozve se za námi sympatický hlas a pán, kterému patří, vezme mámu za ruku a odvádí ji z dosahu doktora-hnusáka. Vypadají při tom jako manželé. Doktor se zmůže jen na zuřivé pohledy.
Rychle je následujeme.
"Pojďte prosím se mnou. Sleduje nás," zašeptá muž a vede nás do blízké restaurace. Usadí mámu u stolu a počká na nás.
"Ukážeš mi, jaký dýchací přístroj jsi dostal?" zeptá se Lukáše. Ten mu bez řečí podá kyslíkový přístroj a muž brutální.
"Dýchal jsi z něj?" zeptá se Lukáše.
"Ne tati," ujede mu. Já s mámou na něj vyvalíme oči.
"Lukáši," zalapá máma po dechu, zatímco já se na muže podívám a zaútočím.
"Můžete nám říct své jméno, když už se ptáte na tak osobní věci?" zavrčím.
"Promiňte je to ode mne nezdvořilé. Roman Hood," představí se a já se zděsím. Lukáš se rozchichotá.
"Marion Greyová," představí se máma, " a mojí synové Lukáš a Robin," představí i nás.
Roman se na mě pobaveně podívá, pak se otočí zpět na mámu.
"Ten kyslíkový přístroj nepoužívejte, je závadný, když váš syn bude mýt problémy, tak zavolejte na tohle číslo. Je od soukromé kliniky a o vašeho syna se postarají pořádně," podá ji vizitku.
"Jak víte, že je závadný," zeptám se jedovatě.
"Seriové čslo, paří mezi zakázané," odpoví mi.
"Ale my si soukromou kliniku nemůžeme dovolit," začne máma.
"Nebojte, dá se s ní domluvit tak aby to vyhovovalo oběma stranám. Když už tu sedíme, nedáme si něco k jídlu? Samozřejmě platím já," usměje se a zavolá číšníka, kterého požádá o jídelní lístek. Objednáme si a v klidu se najíme, potom Roman zaplatí a zaveze nás domů. Vyskočím z auta a bez rozloučení vyběhnu schody do svého pokoje, kde se zastavím na prahu.
Na mé posteli se rozvaluje Dei a spí. Tomu se říká drzost.
Vztekle vejdu do místnosti a hlasitě prásknu dveřmi.
"Co?" vymrští se Dei do sedu a zamžourá na mě.
"Ahoj, už jsi doma? Jak je tvému bratrovi," usměje se na mě.
"Dostal se z toho jen zázrakem,"zavrčím a sednu si ke stolu. V momentě sedí přede mnou na stole a objímá mě.
"To je dobře, už jsem měl strach, že se to větru nepodařilo stihnout. Co máš dnes na programu?" zeptá se Dei.
"Učit se," odseknu.
"Vždyť je pátek Robine," sveze se mi na klín.
"A co má být? Kvůli někomu jsem zmeškal půlku školy, doufám, že tu máš aspoň sešity," zavrčím a otevřu učebnici.
Posune mi hromádku sešitů a je na stole. Sedí na něm tak, že mi nezavazí. Začnu horečně opisovat.
"Proč jsi na mě naštvaný?" zeptá se mě po chvíli.
Strnu v půlce pohybu. To myslí vážně?
Podívej se ty jsi vlastně nic neudělal, jen jsi ohrozil život mého bratra a to jen tak z rozmaru," osopím se na něho
"Já ho neohrozil vážně, jen jsem chtěl…" zarazí se uprostřed věty.
"No co jsi chtěl?" zeptám se zuřivě.
"Nic," odpoví klidně.
"Nic? Nechtěl jsi ho ohrozit vážně? Když jsem tam dorazil, byl na pokraji smrti!" zaječím na něho.
"V tom případě byla chyba na straně lékařů! Není to tak vážné, jak si myslíš," zasyčí na mě, sebere sešity, které mám už opsané, a vyskočí z okna.
Navzdory
své prohlubující se nenávisti k němu, se rozběhnu k oknu a vykloním se ven, jestli se mu nic nestalo. Nestalo, vzduch ho zřejmě nadzvedl a nechal měkce dopadnout. Vrátím se k učení a za chvíli se do něj nadobro ponořím.

O pět hodin později, jak si všimnu při pohledu na hodiny. Vezmu sešity a sestoupím dolů, abych mámě řekl, že jdu vrátit sešity. Při té příležitosti jsem se chtěl porozhlédnout po brigádě, abych pomohl mámě platit účty.
"Tak zhluboka se nadechni a vydechni, pomalu," ozve se hlubší hlas z obýváku.
Zatrne ve mně a rozběhnu se tam. Lukáš je svlečený do půlky těla a poslouchá Lukáše přes stetoskop. Opřu se o zárubeň a pozoruji ho. Přestane po půl hodině.
"Není to tak strašné, jak jsem se obával. Ještě ho musím prohlédnout na klinice, něco při operaci zanedbali, proto občas nemůže dýchat. Donesl jsem vám novou kyslíkovou masku, když bude nejhůř použijte tu. Tu špatnou odnesu, mohla by mu ještě víc ublížit," oznámí Roman Hood.
"Jak to tak můžete vědět," zavrčím na něho. Nedokážu skousnout, že se točí kolem mojí mamky. Jaký jiný důvod by měl?
"Jsem plícní chirurg a expert, jestli chceš, ukážu ti osvědčení," podívá se na mě s příjemným úsměvem, který bych mu nejraději vymazal s tváře pěstí.
Zatrne ve mně. Konečně vím, odkud jeho jméno znám. V nejedné nemocnici ho vychvalovali do nebes pro jeho zlaté ručičky. A pokaždé, když jsme mu volaly, nás jeho sekretářka vykázala do patřičných mezí. Dala nám jasně najevo, že pro chudé nedělá.
To už se neudržím a v příští vteřině odletí pár kroků, jak mu ubalím pěstí.
"Bráško," ozve se vyděšeně Lukáš. Máma jen zalapá po dechu. Nevšímám si jich. Pěkně doktorovi řeknu, co si o něm myslíš.
"Už jsi skončil?" zeptá se mně klidně, když mu všechno vyklopím.
Zarazím se. Čekal jsem, že se sbalí a vypadne, po tom, co jsem po něm tak příjemně vyletěl, ale on ne, jen si po té ráně sedl do křesla a s rukama spojenýma pod bradou mě klidně vyslechl. Podívám se na něj a vyděsí mě jeho zuřivý výraz.
Polknu a kývnu.
"Fajn, tak začnu já. O tvém bratru jsem nevěděl. Sestře, která s vámi mluvila, jsem nakázal, aby mi všechny podobné případy hlásila. Jak vidno mě neposlechla. To ji bude stát místo, nestalo se to poprvé. Veškeré vyšetření a operaci uhradím já, jelikož došlo k pochybení ze strany osoby, která pro mě pracuje. Tímto se velice omlouvám. Paní Greyová, byl bych rád, kdybyste se, v podělí, dostavila do kliniky. Pořádně ho prohlédnu a uvidíme, co a jak," podá mámě ruku, která ji v šoku přijme.
Doktor se rozloučí a odejde. Na nic nečekám a rozběhnu se za ním.
"Počkejte, proč?" zeptám se, když nastupuje do auta.
"Můj bratr zemřel na plicní kolaps. Světoznámý chirurg ho odmítl operovat, protože jsme neměli na zaplacení. Přísahal jsem, že nedopustím, aby se to nějakému dítěti stalo. A svůj slib hodlám dodržet," odpoví mi.
"Omlouvám se," omluvím se mu.
"Nic se nestalo. Za takových podmínek bych jednal úplně stejně. Mimochodem, máš skvělou ránu," usměje se na mě a odjede.
Zůstanu za ním zírat a pak si uvědomím, že stále svírám půjčené sešity.
Křiknu na mámu, že je jdu vrátit a vydám se k Daiovu domovu. Pře mez to není nijak daleko.
"Co tu chceš," ozve se za mnou zasyčení.
Otočím se a koukám se na Daie, který táhne dvě tašky.
"Při nesl jsem ti sešity," odpovím a zvednu ruku se sešity.
Dai kývne a otevře dveře. Pohybem hlavy mi dá najevo, že mám vstoupit, udělám to Dai za bouchne dveře. Bůh ví, proč mi to v ten moment připadá jako zaklapnutí dvířek od klece.

 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Davida666 Davida666 | 6. ledna 2010 v 14:28 | Reagovat

Moc pěkný díl už se těším na další :-)

2 Lachim Lachim | 6. ledna 2010 v 15:24 | Reagovat

Krásný díl. Už aby tu byl další.
PS: Dai by se mohl konečně začít chovat trochu normálně.

3 Kira-chan Kira-chan | Web | 6. ledna 2010 v 16:02 | Reagovat

woooow nádhera! *.* úžasné... ten doktor je sympaťák. doufám, že se dá s maminkou dohromady a náš Robin Hood že se udobří s Daiem ;)

4 Aylen Aylen | 6. ledna 2010 v 16:47 | Reagovat

Nádhernej fíl,těšim se na pokráčko...

5 Teressa Teressa | 6. ledna 2010 v 18:13 | Reagovat

wow super kapitola...asi by som na robinovom mieste reagovala rovnako...uz sa neviem dockat pokracovania =) rychlo prosiim =)

6 noriuke sairo noriuke sairo | 6. ledna 2010 v 18:34 | Reagovat

já se v Daiovi vůbec nevyznám....rychlo další díl,please

7 Lex-san Lex-san | Web | 6. ledna 2010 v 20:06 | Reagovat

Étó... absolutně nevím, co si mám o Daiovi myslet. Snad mi to objasní další dílek...

8 Marta Marta | 6. ledna 2010 v 21:59 | Reagovat

Moc hezký, jsem zvědavá, jak se bude jejich vztah vyvíjet :-D

9 Zuzka Zuzka | Web | 8. ledna 2010 v 19:03 | Reagovat

krásnej dílek, i když reknu že sem na tom stejně jako Lex-san :D už se tesim na dalsí urcite skvělí dílek :)

10 Kio-san Kio-san | Web | 9. ledna 2010 v 20:03 | Reagovat

Suigoi..rychle dál..je to fakt nádherný..:)

11 bacil bacil | 9. ledna 2010 v 22:08 | Reagovat

ach jo tak tu zase budu umírat zvědavostí. Takhle to utnut a napínat není od tebe teda hezké.

12 darknesska darknesska | Web | 3. srpna 2010 v 13:24 | Reagovat

tak se mi trochu zdá, že Dai má rozštěp osobnosti XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama