Věřit nebo ne?

21. ledna 2010 v 15:37 | Atthea |  Vítr
Omlouvám se, ale mám doma menší problémy, snad se brzy vyřeší



Když se dostatečně vzpamatuji, vezmu plechovku a zamířím do třídy. Richard už tam je. Učitel mi jen pokyne k lavici a dál se věnuje nové látce. Zkoumavě se podívám na Deie a začnu přemýšlet, jestli je to, co říkal Richard pravda. Vzhledem k tomu, že jsou ve víc, jak půlce zápisu si položím hlavu na ruce. To jsem nejspíš neměl dělat, protože usnu.
Probudí mě bolest, jak mi něco dopadne na hlavu. Trhnu sebou, a jak mi v momentě dojde, co se stalo, napřímím se a zamžourám na učitele.
"Dobře, chápu, že se v mládí věnujete i něčemu jinému, než je učení a ani mi nevadí, když sem tam usnete, protože to doženete, ale rušit mě ve výuce chrápáním je trochu moc nemyslíte?" zeptá se podrážděně učitel.
"Pane učiteli, Robinovi včera málem umřel bráška, nejspíš byl celou noc u něj," ozve se vedle mě Dei potichu.
"Dei o tom vím, Richard už mě stačil informovat. Nechápu, proč jste nezůstal doma a pořádně se nevyspal," odpoví mu učitel s mírným povzdechem.
Všimnu si, že zatím co ostatním tyká, mě vyká. Zamrzí mě to.
"Omlouvám se, už se to nestane," sklopím oči k lavici.
"Dobře, Dei odpoledne dej panu Greyovi opsat dnešní látku, Vás pane Grey zítra prozkouším," podívá se na mě učitel.
"Proč mi vykáte?" nevydržím to a zeptám se.
"Protože jsem nevěděl, jestli ti můžu tykat. Jak se daří tvému bratrovi?" zeptá se učitel.
Rychle vytáhnu mobil a podívám se na displej, žádný zmeškaný hovor mě uklidní.
"Dobře, zatím je v pořádku," odpovím s úlevou.
"Kdyby něco, rovnou utíkej, učení vám pak někdo domů hodí, ano?" napomene mě učitel. Vděčně se usměji a kývnu.
O přestávce se to nejspíš dozví i ostatní učitelé, protože mě nejenže nikdo nevyvolá, ale každý se zeptá na bratra. Někteří, dokonce radí ´osvědčené metody´ o kterých vím, že nezabírají, nechci se jich dotknout tak většinou jen kývám a s úsměvem děkuji.
Oddechnu si, až když si ten dotyčný učitel uvědomí, že je hodina a začne se věnovat nové látce bez prověřování našich vědomostí. Všichni mě o přestávkách blahořečí. Místo aby se věnovaly učení, lítaly za děvčaty nebo za kluky. To záleželo na tom, kdo se komu líbí.
Podívám se z okna a přemýšlím, co se asi děje doma. Aby nebyl pozadu v učení, chodí za Lukášem třikrát do týdne učitel a jednou za půl roku má přezkoušení před komisí.
Konečně zazvoní a jak jinak dnes to zaspím, dnes mě vůbec na začátku hodiny vzbudily, abych dával pozor a na koci popřál dobrou noc. Dokonce jsem se i vyspal.
"Robine, jdeme," nakonec do mě strčí Dei se smíchem.
Automaticky si začnu házet učebnice do tašky, přitom narazím na igelitovou tašku a začnu vzpomínat, co tam dělá. Pak si vzpomenu, že musím na nákup a vypotácím se ze třídy. Dojdu do obchodu a začnu do košíku házet vše podle seznamu. Netrvá dlouho a mám všechno. Ještě si vzpomenu, že Lukáš má rád gumové bonbóny a jedny hodím do košíku. Zamířím k pokladně a strnu.
Paní v pokladně si s ním povídá a Dei se do ní ostře naveze. Pak zaplatí a bez omluvy vyběhne z obchodu, nejradši bych mu nafackoval. Nevím, co ji řekl, byl jsem dost daleko, ale paní má v očích skoro slzy.
"Jste v pořádku?" zeptám se tiše.
"Ale jistě, Dei se snaží vyhnout jakékoliv zmínce o Gabrielovi. Snažíme se mu vysvětlit, že to nebyla jeho vina, ale marně. Snad si jednou dá říct. Jo málem bych zapomněla, Roman vzal Lukáše a tvou mámu na prohlídku, tak doma nejspíš ještě nebudou, oběd prý máte v troubě," vyřídí mi vzkaz.
"Děkuji za vzkaz," usměji se a rozloučím se, pak vezmu zaplacený nákup a rozběhnu se k zastávce, kde už čeká autobus.
"Tak dnes jsi háček ty, to už tě taky naverbovaly?" zděsí se řidič, když si všimne napěchované tašky.
"Dnes jen výjimečně," uklidním ho a zamířím na poslední volné místo vedle Deie. Vypadá zamyšleně, jako by ho něco trápilo.
"Dei, co kdybychom jeli k nám a napsaly si to tam? Nechce se mi nikde trajdat,"zazívu na celé kolo a zamžourám očima. Vypadá to, že se mu ulevilo.
"Jo dobře nemám nic proti," usměje se a vezme mě za ruku. Vystoupíme jako poslední, no vystoupíme, mě spíš vysype, ale pak zjistím, že jsme jen kousek od mého domova. Mávnutím řidiči poděkuji a vydám se k domu. Odemknu a pustím návštěvu dovnitř.
"Jé upír přišel," vyskočí proti mně brácha a pověsí se mi na krk.
"Udělal´s osudovou chybu mladíku," ozvu se temným hlasem a zahryznu se mu do obnaženého krku. Lukáš se začne s výskáním smát
"Ježíš další upír v rodině, kde mám ty krevní balíčky pořád brát? Posledně jsem musela vykrást dvě krevní banky, abych vás uživila," rozesměje se máma ve dveřích a vezme napěchovanou tašku.
"Bude mi nejvyšší ctí vás zásobovat, madam," ozve se Roman.
"A kdopak jste, vážený muži," nezkazí máma legraci.
"Temný pán z podsvětí, neznalí lidé nás nazývají démony," odpoví Roman
"Snad za to nebudete chtít mnou ubohou nevinnou duši," vyvalí na něj oči.
"Ne, duši ne jen vaši ruku a zbytek života, vezmete si mě Marion?" poklekne během proslovu na levé koleno a jedním pohybem otevře krabičku, kde se třpytí safírový prsten osázený diamanty.
Máma v ten moment ztratí hlas a jen zůstane zírat, pak se usměje a se slzami v očích souhlasí.
Má noční můra se naplnila. Už mi jen nebudou říkat Robin Hood, já se tak budu i jmenovat! Ale přeji ji to, zaslouží si být šťastná, a jak vidím, šťastná je.
Teď zbývá druhá půlka proroctví, aby se uzdravil Lukáš. Nevím proč, ale věřím, že Roman to dokáže.
"Asi bychom měli jít nahoru," špitne tiše Dei.
Přikývnu a vedu ho do patra, kde máme já i Lukáš pokoj. Lukáše, který mi stále visí na mém krku, shodím do postele a vypláznu na něj jazyk.
Ten přeběhne k mé polici a vytáhne obrovskou knihu, kde jsou do podrobna popsány zvláštní schopnosti. Chvíli s ní zápasí a kniha ho po chvíli přemůže a Luk padne na záda do postele s knihou na hrudi. Začnu se smát.
"Myslel jsem, že chceš tu knihu číst, netušil jsem, že kniha má číst tebe," dobírám si ho.
Luk na mě vyplázne jazyk a po chvilce vrtění a převalování, kdy zápasí s knihou se mu ji konečně podaří otevřít a začte se to ní. Celé to pozoruji se smíchem. Kouknu se Deiovi a nemůžu uvěřit svým očím.
Dei pozoruje brášku s úsměvem, který jde z hlouby duše, úplně mu projasnil tvář a je snad ještě nádhernější než před tím, tedy pokud je to možné.
Jeho usměv zmizí v ten moment, kdy se otevřou dveře a dovnitř vejde máma s dvěma talíři, které postaví na stůl.
"Dobrou chuť kluci," usměje se na nás a než Dei může začít protestovat, obrátí se na Lukáše.
"Luky nějaký dobrodinec hodil do tašky balíček bonbónů, chceš je?" zeptá se zvědavě.
Lukáš, aniž by vzhlédl od knihy, zavrtí hlavou.
"Takže ty medvídky můžu sníst?" rozzáří se máma a drží sáček před očima. Lukáš sebou mrskne a sáček je pryč.
"Kam zmizely?" fňukne překvapeně máma.
"Nejspíš se tě lekly a vzali nohy na ramena," pokrčí brácha rameny a strčí si dva medvědy do pusy.
"Ale vždyť je jíš!" ukáže na něho prstem.
"To je daň za projití, vlastně mi do pusy skáčou samy, dívej," vyhodí jednoho medvídka a ten mu naprosto záhadným způsobem skončí v puse.
Máma jen pobaveně zavrtí hlavou a odejde.

"Co v té knize hledá?" zeptá se mě tiše Dei.
"Hledám jakou má Robin moc, ale je to naprosto beznadějné, nevykazuje žádné schopnosti," odpoví za mě znechuceně Luky.
Dai překvapeně zamrká očima a podívá se zvědavě na mě. Jen pokrčím rameny také to nevím. Dál se v tom nepitvá a začneme se učit. V devět pro Deie přilétne jeho sokol a Dei se rozloučí. Se mnou polibkem, který odmítnu oplatit.
"Máš tisíc tváří Deii, ale která je ta pravá?" zašeptám do nočního ticha, těsně před spaním.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lachim Lachim | 21. ledna 2010 v 18:51 | Reagovat

Reagujio na poslední otázku. Taky by mě to zajímalo. Jinak krásný díl. Potichu si dovoluji doufat, že na další nebedeme muset čekat tak dlouho. Začínám být na tvých povídkách závislí.

2 kuroi-hachi kuroi-hachi | 21. ledna 2010 v 19:12 | Reagovat

Užasný..já tě miluju..:)..Je to suigoi....)

3 Lex-san Lex-san | Web | 21. ledna 2010 v 19:57 | Reagovat

Taky by mě zajímalo, která z jeho tváří je ta pravá... Jinak čekání na tenhle dílek se vyplatilo :-))

4 Kira-chan Kira-chan | Web | 21. ledna 2010 v 20:15 | Reagovat

nádhera *.* a ten konec *unešená*

5 Davida666 Davida666 | 21. ledna 2010 v 22:36 | Reagovat

Překrásná kapitola doufám že pokračování bude brzo

6 bacil bacil | 22. ledna 2010 v 0:23 | Reagovat

krása a už se moc těším na další díl. No a přiznám se, že jsem i zvědavá na tu schopnost. NO nic budu si muset počkat. Ach jo

7 noriuke sairo noriuke sairo | 22. ledna 2010 v 8:51 | Reagovat

samozřejmě nádherný díl děkuju hned se mi zvedla nálada...(až na tu chřipku samozřejmě)

8 Teressa Teressa | 23. ledna 2010 v 6:32 | Reagovat

wow...super kapitola =) uz sa neviem dockat pokracovania =) rychlo prosiiim =)

9 Ni-chan Ni-chan | Web | 23. ledna 2010 v 9:47 | Reagovat

*spokojená* v tomhle dílu byla tak úchvatná nálada :-) a Dai je vážně perfektní, plus luki bude snad v pořádku :-) a Robin bude skutečný Hood :D:D:D *chechtá se* dokonalost

10 atthea atthea | 23. ledna 2010 v 14:06 | Reagovat

jsem ráda, že se vám líbí :) začala jsem další kapitolku tak doufám, že ji brzo napíšu:)

11 klarrrinka klarrrinka | Web | 23. ledna 2010 v 18:35 | Reagovat

ahoj hlásni pls pro mě v SONB tady http://laska-smutek-stmivani.blog.cz/1001/sonb-1-kolo, jsem tam jako klarrrinka, moc ráda oplatím a pls neber to jako reklamu :-)

12 darknesska darknesska | Web | 4. srpna 2010 v 14:05 | Reagovat

tse, no jaká jaká! ta hodná samozřejmě! XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama