Zlatá klec

11. ledna 2010 v 14:30 | Atthea |  Vítr


"Dai, to jsi ty? Už jsem se bála, že ses cestou ztratil," ozve se z jedné místnosti.
"To nemusíš mít strach, víš, že tu znám každý kámen," zavrčí Dai a s dvěmi taškami v jedné ruce a mou rukou v druhé, mě táhne za hlasem.
Dojdeme do kuchyně, nepoloží tašky na zem.
"Dobrý den," pozdravím.
"Dobrý den," usměje se na mě překvapeně.
"Jsem Robin Grey, a při…" představím se a začnu vysvětlovat, proč tu jsem.
"…a je to můj kluk," přeruší mě Dai, dost hlasitě, aby začátek mého vysvětlování zanikl.
Jeho máma se podívá na syna a pak se otočí ke mně.
Už se nadechnu k protestu, když uvidím, jak Dai varovně zvedl ruku, připraven k lusknutí a spolknu protest.
Už vím, co takové lusknutí dokáže a další zaškrcení vzduchu by Lukáš nemusel přežít.
Mám pocit, že jsem se ocitnul v kleci.
"Půjdeme ke mně. Budeme tam mít víc soukromí," protáhne se Dai kolem šokované matky a začne stoupat do schodů. Automaticky ho následuji, aniž bych věděl, co dělám.
"Nepřeháníš to trochu?" zasyčím na něho, jen zavře dveře a třísknu sešity o stůl.
"Ne, teď tu kladu podmínky já," ušklíbne se na mě.
"Občas nevím, jestli tě víc miluji nebo nenávidím," odseknu zuřivě, obrátím se na patě a třísknu za sebou dveřmi.

Další den v autobuse zívám o sto šest. Nedokázal jsem zabrat, a když už, měl jsem otřesnou noční můru. Ve čtyři jsem to vzdal a šel udělat na snídani lívance.

"Dobré ráno, Robi. Co tu děláš tak časně?" podiví se máma, která právě vstala.
"Snídani, nedokázal jsem spát," zabručím.
"Nejsi nemocný?" zamračí se máma
"Nejsem, jen nevyspalý to přejde," zabručím a natáhnu se po sáčku kapuccina. Káva mi nechutná je pro mě příliš hořká.
"Nechceš zůstat doma s námi? Aspoň by ses vyspal," láká mě máma. Nejradši bych hned kývnul, ale to by si zase myslel, že mám z něj strach tak zavrtím hlavou a sednu si s kapuccinem ke stolu.
Vezmu jeden chleba zakousnu se do něj. Máma si sedne naproti mně a vyčkávavě na mě hledí. Snažím se ji nevšímat.
"Vypadáš jak upír po mejdanu. Takhle vypadáš ostatně vždycky, když tě něco trápí, tak co se děje?"zeptá se mně máma vážně. Zakuckám se.
"Nic mami, jen jsem doufal, že bude Lukáš po té operaci v pořádku," povzdechnu si.
"To já taky, ale takový záchvat už neměl dlouho. Byly časy, kdy jsme se modlily za každou minutu, byla jsem ho zkontrolovat, klidně spí," povzdechne si máma.
"Vím, byl jsem u něj v noci asi desetkrát," přiznám.
"Tenhle doktor mu pomůže," usměje se máma.
"Tomu věříš, nebo chceš věřit?" zeptám se ji klidně, i když to ve mně vře.
"Vím to," vyvede mě z omylu.
"Tobě se líbí, že," uhodím na ni. Ani nemusí odpovídat, její zrůžovělé tváře hovoří za vše.
"Jako otec by nebyl špatný," přiznám a s jiskřičkami v očích zpozoruji, že nabere sytější odstín červené.
"Robine, nakoupíš mi, jak pojedeš ze školy? Nechci ho tu nechávat samotného a toho kluka vezmi sebou, nemůže před domem čekat do noci," podá mi lísteček s nákupem a penězi.
"Ty umíš…?" vypravím ze sebe namáhavě.
"Ano, Lukáš předpovídání budoucnosti, zdědil po mně. Ty máš také zvláštní schopnost, jen jsi ji ještě neobjevil a já nevím jaká to je," usměje se na mě.
"Díky, ale celkem rád bych byl normální," snažím se probrat ze šoku. Mámě zacukají koutka, do batohu mi dá nákupní tašku a svačinu a vystrčí mě za dveře. Na zastávku přijdu rovnou s autobusem.
"To je poprvé, co vidím jít někoho tak akorát," usměje se na mě řidič. Počká, až si sednu a vyjede.
O pár zastávek dál nastoupí Dai a jde přímo ke mně. Po chvilce váhání se ke mně nakloní a dá mi polibek, pak si sedne ke mně a přitiskne se ke mně. Moje ruka ho automaticky obejme kolem ramen. Autobus zůstane jako u vytržení.
Pokusím se zůstat vzhůru, ale vzhledem k tomu, že mě probudí, až zatřesení se mi to nepovedlo.
"Jsi v pořádku?" zeptá se mi starostlivě Dai.
"Jo jsem jen unavený. Celou noc jsem kontroloval Lukáše, jestli dýchá," vymluvím se znovu na bráchu. Těžko bych mu vysvětloval, že Lukáš je druhý důvod. Moje myšlenky zaměstnal Dai.
"Je v pořádku?" zeptá se ustaraně.
"Ano, zatím. Doktor Hood mi řekl, že ta operace, kterou podstoupil, nebyla stoprocentní, proto má problémy. Po vyšetření ho bude znovu operovat," vysvětlím mu cestou do školy.
"Doktor Hood, myslíš tím Romana Hooda?" zeptá se mně tiše.
"Jo přesně toho," podívám se na něho a překvapí mě jeho bledost.
"Takže se přece jen vrátil," řekne tak tiše, že ho sotva uslyším. Nejspíš to nebylo pro cizí uši. Zrovna se ho chci zeptat, když mě přeruší učitel.
"Pane Greyi, máte jít do ředitelny," ozve se za námi.
"Jistě," zamířím tam.
"Počkej, vezmu ti tašku," ozve se Dai. S díky mu ji podám a zamířím do ředitelny, tam už sedí Richard.
"Promiň, že jsem tě do toho zatáhnul," stáhnu ramena.
"Neboj, to se vysvětlí, ředitel není pes. Jak je na tom tvůj bratr?" zeptá se zvědavě. Po cestě ze mě všechno vytáhnul.
"Zachránily ho, ale tak, tak. Rozdýchal se na poslední vteřinku," odpovím mu s úlevou v hlase.
"To je dobře. Táta se snaží sehnat jednoho perfektního doktora, je specialistou na plícní nemoci, jmenuje se…" začne povídat Richi.
"Roman Hood," přeruším ho.
"Jo určitě mu pomůže," povídá nadšeně.
"Tak mu řekni, že už ho shánět nemusí. Je tady na soukromé klinice a on bude mého bratra vyšetřovat a operovat," krotím ho.
Richard na mě vyvalí oči a usměje se.
"V tom případě má tvůj bratr vyhráno. Ty poslouchej, prý chodíš Daiem," začne se mě tahat rozumy.
"Jo to je pravda," odpovím ledově.
"To je skvělé. Netušil jsem, že to půjde tak rychle. Jsi šťastný člověk.
"Co je na tom skvělého? Že mi nedal na výběr, protože drží mého bratra jako rukojmího?" zeptám se ho ledově.
Richard zkoprní a zůstane na mě zírat. Než se rozhoupe k odpovědi, zavolá nás ředitel. Vejdeme a sedneme si do křesla.
"Pane Greyi, nevím, jestli vám to někdo už řekl, ale škola není holubník! Pro vás to platí také, Richarde," zavrčí na nás ředitel.
Nadechnu se.
"Ano vím to, pane učiteli, ale můj bráška byl v nemocnici, skoro se udusil," promluvím tiše.
"Proboha a je v pořádku?" zeptá se ředitel.
"Ano, zachránili ho, ale měl na mále. Richard byl tak hodný a vzal mě tam na motorce," odpovím.
"Dobře. Omluvím vám hodiny a budu informovat učitele, aby vás pustili, kdyby se něco takového stalo znovu, ale nezneužívejte toho jasné?"
Podívá se na nás přísně. Oba zakýváme hlavami.
"Dobře můžete jít, ať nepřijdete pozdě ještě na tuhle hodinu," začne nás vyhánět, i když hodina už dávno začala. Poslušně se zvedneme a jdeme.
"Robine, Dai by nikomu úmyslně neublížil. Není tak rozmazlený, jak se zdá. Je jen nešťastný, má strach, používat svoji schopnost, protože si myslí, že tím někoho zabil. Ten někdo byl jeho nejlepší kamarád. Zemřel na plicní kolaps, zachránila by ho jen rychlá operace, ale ten doktor tenkrát odmítl operovat, prý měl naléhavější případ. Tím byl nejspíš golfový zápas.
Dai, Gabriela, tak se jeho kamarád jmenoval, držel při životě asi tři dny, než únavou skolaboval. Ten den byl operován, operoval ho jiný doktor. Gabriel zemřel na operačním stole. Byl to bratr Romana. Dai si to vyčítá dodnes. Odmítá použít svou schopnost na cokoliv a vyhýbá se nám, jak jen může, protože trpí pocitem viny. Nedokážeme mu rozmluvit, že za to nenese odpovědnost. Tehdy Daiovi bylo asi jedenáct," promluví na mě Richard u automatu, kde si kupuji energetický nápoj a nechá mě tam stát. Zírám na plechovku v odběrovém prostoru a snažím se strávit, co jsem se dozvěděl.
´Dai je parchant! ´ Rozhodnu se.
"Nebo ty blbec," ozve se moje svědomí v ten nejnemožnější okamžik.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Teressa Teressa | 11. ledna 2010 v 15:15 | Reagovat

super kapitola..uz sa neviem dockat pokracovania =) rychlo prosiim =)

2 Davida666 Davida666 | 11. ledna 2010 v 15:36 | Reagovat

Nádherný díl, doufám , že pokračování bude brzo už se na něj těším.

3 Kira-chan Kira-chan | Web | 11. ledna 2010 v 15:40 | Reagovat

O_______O stále Daie trochu nechápu.jsem ochotná uvěřit, že není spratek a to co se mu stalo je hrůza, ale nerozumím proč se jako spratek chová... chtělo by to nahlídnout mu do hlavy ;)

4 Lachim Lachim | 11. ledna 2010 v 16:33 | Reagovat

Krásný díl. Daiovo chování se celkem vysvětlilo, přesto sa ael nemusí chovat jako blb. Aspoň se tak někdy chová. Dodej, prosím, rachle další díl.

5 noriuke sairo noriuke sairo | 11. ledna 2010 v 18:51 | Reagovat

áááá já už vážně nevím co si o tom mám myslet....jsem  z toho tak trochu na  větvi...

6 Lex-san Lex-san | Web | 11. ledna 2010 v 20:13 | Reagovat

Čím dál víc otázek a žádné odpovědi. Húúú, co mám dělat? nezachrání mě nic, než další pokračování... :-))

7 Satiras Satiras | 11. ledna 2010 v 20:33 | Reagovat

Super jsem zvědavá jakou bude mít schopnost Robin a doufám, že Roman to Daiovi vysvětlí a ten to konečně pochopí

8 bacil bacil | 14. ledna 2010 v 10:42 | Reagovat

je to čím dál napínavější. Teď jem zvědavá na tu schopnost a taky jak to vše dopadne

9 Kio-san Kio-san | Web | 17. ledna 2010 v 18:29 | Reagovat

užasný super dál..:)

10 darknesska darknesska | Web | 3. srpna 2010 v 13:37 | Reagovat

ty poslední věty jsou nejlepší XDD ale chuďátko Dai.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama