Dei

3. února 2010 v 21:22 | Atthea |  Vítr


Nevěřícně se koukám za vlakem, který zmizí za ohybem. Nechápu, z jakého důvodu odjel, jak si tohle vůbec mohl dovolit? Zuřivě setřu slzu, která mi teče po tváři, tohle mu ještě spočítám!
Další slzy už nechám stékat volně, sednu si na kopci a skrčím se, nohy přitáhnu k sobě, začnu se pohupovat dopředu a dozadu.
Opustil mě tak jako každý.
"Dei!" přinese mi vítr volání od vesnice. Nevolá jeden hlas, ale spousta. Nevnímám to, je to jen přetvářka, která se v naší vesnici nosí. Stočím se do klubíčka na bok a s rukou pod hlavou usnu. Nechci nikam jít, dokud se nevrátí, musí mi to vysvětlit.
Necítím, jak mě někdo bere do náruče a nese přes vesnici domů, kde mě pokládá do postele.

Proberu se v posteli a nechápavě se rozhlédnu po svém pokoji. Absolutně netuším, jak jsem se sem dostal, rozhodně však nemůžu zahálet. Čeká mě dost důležitá návštěva, ale škola to dnes nebude. Vyskočím z postele, když zjistím, že jsem oblečený, vezmu si čisté věci a obsadím koupelnu na dost dlouho, aby se sestry začaly rozčilovat.
Nereaguji na to, ony tu jsou vždycky tak dlouho, že pokaždé chytám fantaz. Jestli někdy přijdu pozdě je to kvůli nim. Konečně jsem hotový, vyběhnu z koupelny rovnou ke dveřím.
"Dei, ještě nemám hotovou snídani, školní autobus ještě nedorazil," vykoukne máma z kuchyně. Neobtěžuji se odpovědět, vlastně odpovím třísknutím dveří.
Zamířím rovnou do nemocnice. Robinův bratr mi dluží pár odpovědí. V recepci nikdo není, naštěstí, jeho pokoj znám tak sestra není potřeba. Zrovna probíhá vizita, tak se schovám, nikdo mě nesmí vidět. Konečně debatující doktoři minou můj úkryt, ještě chvíli počkám, než opatrně vystrčím hlavu a rozhlédnu se. Nikde nikdo.
Vyklouznu z úkrytu a po špičkách přeběhnu k pokoji Lukáše, vejdu dovnitř.
Zrovna se láduje rohlíkem s máslem a marmeládou, trochu mě zabručí v žaludku, ale stáhnutím ho umlčím.
"Ahoj pojď si vzít je toho víc, než můžu sníst, aspoň mi s tím pomůžeš, už teď si připadám jako kulička, jen se kutálet," usměje se na mě, aniž by zvedl oči od časopisu, který drží na klíně.
"Tohle je jediné, co ti nehrozí," ušklíbnu se a přistoupím k němu. Vezmu si rohlík, který ve mně v okamžiku zmizí, stejně tak i druhý.
"Díky, hrozně jsi mi pomohl," usměje se na mě mile.
"To byl jen obchod mezi mnou a Robinem, zbaběle se z něj vyvlekl. Chci vědět kde je," zavrčím a opřu se o postel.
"To jsem nemyslel, myslel jsem ty rohlíky, kdybys je nesnědl, Roman by je do mě nacpal jak do husy," zachichotá se, naprosto moji otázku ignoruje.
"Ptal jsem se tě…" nakloním se k němu.
"Ty ses mě ptal? To jsem nezaregistroval, můžeš mi tu otázku zopakovat?" podívá se na mě, v oříškových očích jasně vidím tančit čertíky. On ze mě má legraci!
"Ptal jsem se tě, kde je Robin," zaskřípu hlasitě zuby.
"Na prázdninách, měl by se vrátit posledního srpna, ale vrátí se asi týden před koncem prázdnin," odpoví mi. V té větě mi řekne všechno, ale nic se nedozvím.
Pomalu začínám počítat do tří.
"Kde na prázdninách?" zeptám se znovu.
"Mimo město, to je přece logické," pokrčí rameny, čertíci v jeho očích se doslova chechtají.
"Víš, že tě můžu udusit?" začnu mu vyhrožovat.
"Ale, to bys dokázal?" vyvalí na mě oči, tak tohle snad nerozdýchám. Jasně, že nedokázal, ale jak to, to škvrně může vědět?
"Už ti někdy někdo řekl, že jsi strašný?" zavrčím a sednu si na kraj postele.
"Jo Robin mi to opakuje desetkrát denně a pak ještě před spaním, aby se ujistil, že to nezapomenu," odpoví mi s andělským úsměvem. Momentálně se blíží spíš k peklu jak k nebesům.
"Proč jsi mi pomohl? Kvůli Robinovi to nebylo," zeptá se mě.
Trhnu sebou, jak to může vědět?
"Připomněl jsi mi Gabriela, měl asi to samé, co ty, jenže tenkrát mu nedokázali pomoct nebo nechtěli," dopovím tiše, mé oči se vrátí do minulosti.
"Vůbec nejsi takový vzteklý vlk, jak se snažíš stavět," vytrhne mě z minulosti Lukáš.
Cítím se v jeho přítomnosti jinak než s Robinem, u něj jsem uvolněný, uklidněny a míň mě bolí duše.
"Proč si myslíš, že to není maska?" zeptám se ho.
"Kdybys takový byl, lidé v městečku by tě neměli rádi a nezajímali by se, jak se cítíš," odpoví mi klidně.
"Jak si tohle vůbec můžeš dovolit říct? Vůbec mě neznáš!" zaječím na něho.
Ani se nelekne.
"Robin by na to řekl, že jsi slepec, který se snaží zůstat stejný," poví mi starou novinku.
"Díky, tohle jsem už od něj slyšel," odseknu ironicky.
"Pokud jsi to slyšel, v tom případě jsi, ještě navíc blbý," odsekne mi nový hlas od dveří.
Otočím se a dívám se do nemilosrdných očí Romana. Takhle jsem ho za celou dobu neviděl, takhle nějak asi vypadá člověk, kterému došla trpělivost.
"Co ty o tom můžeš vědět?" zasyčím na Romana, považoval jsem ho za přítele.
"Vím víc než ty, protože jsem jeho bratr a lékař. Gabriel měl rakovinu plic, už se nedalo nic dělat, musel ji mít už dlouho," řekne mi otřesnou skutečnost. Tohle jsem nečekal.
"To není možné, na to by museli přijít! Rakovina není nemoc, která by se dala skrýt," zaječím na něho, tohle přece nemůže být pravda.
"Jsou různé druhy rakoviny, na některé se nepřijde, dokud není příliš pozdě, jako v Gabrielově případě. Neměl odvahu ti to říct, pak už bylo pozdě," vyvede mě z omylu, v jeho hlubokých očích se usadí tolik nenáviděný soucit.
Vyběhnu ven, strhávajíc ho stranou, je toho na mě příliš moc, napřed odjezd Robina a teď tohle. Proč? Proč se to dovídám jako poslední?
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ebika Ebika | E-mail | Web | 3. února 2010 v 21:40 | Reagovat

Ježiš chudák, no snad se z toho vkouše a Robin se brzo vrátí, skvělí díleček:-D

2 Kira-chan Kira-chan | Web | 3. února 2010 v 21:49 | Reagovat

Tak to jsem nečekala O_O skvělá kapitola, ale stále není pozitivní... Dei je ještě víc smutný a Robin si vzal neplacené volno --_-- chjo... kami-sama už je netrap *štěněčí očka*

3 Kio-san Kio-san | Web | 3. února 2010 v 22:01 | Reagovat

Téda tohle jsem nečekala..:)..
Je to užasný rychle dál..:)

4 Lex-san Lex-san | Web | 3. února 2010 v 22:35 | Reagovat

Dei to má holt těžký, chudák... Ale vsadím se, že ani Robin to nemá jednoduchý. Tak je nenech dlouho trápit, a stejně tak i mě, a ať už je tady pokráčko :-))

5 Teressa Teressa | 4. února 2010 v 8:46 | Reagovat

wow..uzasna kapitola...uz sa neviem dockat pokracovania...rychlo prosiiim =)

6 Lachim Lachim | 4. února 2010 v 9:41 | Reagovat

Je mi Deie skoro líto, ale je to takový tvrdohlavec, že si ani nevšime, když ho má někdo rád. Prosím o další díl. nemůžu se ho dočkat.

7 Davida666 Davida666 | 4. února 2010 v 14:36 | Reagovat

Strašně smutný dílek, doufám že další veselejší bude brzo

8 atthea atthea | Web | 4. února 2010 v 18:26 | Reagovat

Ještě chvíli budou rozděleni asi tak dva tři dílečky a pak se Robin vrátí trochu je potřebuji rozepsat snad to nebude vadit:)

9 darknesska darknesska | Web | 5. srpna 2010 v 11:55 | Reagovat

chudák...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama