Do školy

17. února 2010 v 20:47 | Atthea |  Vítr


Ráno mě probudí Půlnoc, která se mě začne olizovat, jazyk má jako struhadlo a tak ji odstrčím, uslyším dotčené prsknutí, ale jediná reakce, které docílí je, že se otočím na druhý bok a spím dál. O minutu později se s řevem probudím na zemi a nade mnou stojí Dar, který mě stáhnul z postele.
"Ne Dare, nebudu vstávat, jdu spát," zamračím se na psa a vylezu na postel, kde se zahrabu do peřin. V zápětí se opakuje shození z postele a tentokrát mě ten zablešenec táhne po schodech až do haly, kde mě položí k nohám mamy.
"Dobré ranko, to půjdeš do školy v pyžamě a s dekou místo školní tašky?" baví se máma.
Překvapeně zamrkám a pohledem se zastavím na elektrickém kalendáři s budíkem, který ukazuje datum prvního září a půl osmé, za pět minut jede autobus.
Vytřeštím na něj oči a začnu se hrabat do sedu, což není nejjednodušší z toho důvodu, že prostě a jednoduše mě Dar drží za límec pyžama.
Mávám rukama jako letadlo, než se mi ho podaří přesvědčit, že se jdu jen převléct, ještě mě radši běží zkontrolovat a spokojeně mává ocasem, když se dostanu do haly oblečený a s taškou za limit dvou minut, což patří k mým rekordům.
V hale se máma ještě pořád svíjí v smíchu, ale v rukou drží sáček se svačinou, který hodím to prázdné tašky k tužce a bloku, a dva velké koláče, které popadnu a letím k čekajícímu autobusu.
Lukáš stojí opřený o autobus a pobaveně mě pozoruje.
"Tebe poslat pro smrt, kde jsi?" zeptá se mě a vleze do autobusu. Něco zahuhlám s plnou pusou koláče a dám řidiči připravené peníze na jízdenku. Podá mi ji a pádím za bratrem. Ten už sedí vedle Richarda tak si sednu na sedadlo přes uličku, které je prázdné.
Zrovna dojídám koláč, když autobus zastaví na Deiho zastávce a on nastoupí. Nevšímám si ho, je mi ukradený a to do slova. Spokojeně sním koláč a chci kousnout do druhé. Místo toho zamžikám na ruku, která držela koláč a teď drží vzduch, vedle mě se ozývá spokojené mlaskání. Podívám se na Deie, který zrovna do pusy strčí poslední kousek.
"Díky Robine, jako správný zachránce chudých, jsi mě zachránil od smrti hladem, děkuji ti," zazubí se na mě vesele.
Mám co dělat abych mu ten úsměv nestřel pěstí.
"Okamžitě mi ten koláč naval, Šerife z Notinghemu," procedím skrz zuby.
"Promiň, zvracet se mi nechce, Robine Hoode," zamrká na mě.
"Jsi bezcharakterní bastard," oznámím mu vztekle.
"Ale tak ostrá slova? Tady Richard Lví srdce ti řekne, že jsem bezúhonný občan," baví se Dei.
Místo něčeho ostrého to vzdám, sednu si zády k němu a sleduji ubíhající krajinu. Znenadání mě obejmou jeho ruce a vzadu na krku uctím polibek.
"Koupím ti nový koláč," zašeptá mi do ucha. Slastně zavřu oči a držím, je to tak příjemné.
Někdo mi poklepe na rameno.
"To tu chceš s otevřenýma očima snít do soudného dne? Dei je už dávno ve třídě," oznámí mi řidič.
Rozhlédnu se a vyletím s rozloučením jako namydlený blesk. Zatraceně, co jsem si myslel, že jsem se tak zasnil?
Do třídy vběhnu zároveň s učitelem a rozhlédnu se po třídě, kde si mám sednout. Volné místo je pouze u Deie. Kroutím hlavou ze strany na stranu a hledám volné místo vedle kohokoliv nebo aspoň volnou lavici, ale nikde nic není.
"Tak se posaďte, pane Hoode," pobídne mě k lavici Deie, který mě pozoruje.
"Nechápu, proč mě chcete potrestat," procedím skrz zuby a nehnu se ani o píď.
"Tak jste seděli i v loni a nevadilo vám to," zamrká překvapeně učitel.
"Loni není letos," odseknu naštvaně.
Dei pomalu vstane a opře se o lavici přede mnou.
"Myslíš, že bys mohl konečně přestat zdržovat a sednout na ten svůj nádherný zadek?" zeptá se mě mile.

Z očí mi vyšlehnou blesky a napodobím jeho postoj.
"Nech můj zadek na pokoji, není tvůj a vedle tebe si sednu jen v případě, že mi prokážeš, že jsi očkovaný proti vzteklině," odpovím mu stejně mile.
Propálí mě nasraně pohledem.
"Jediný kdo tu potřebuje očkovat proti vzteklině, jsi ty, a to jsem se ještě nezmínil o vakcíně proti blbosti," zasyčí vztekle.
"Ty s ní máš nejspíš bohaté zkušenosti, že," propálím pohledem pro změnu jeho.
Chvíli se jen tak měříme pohledem, když shodně zaječíme a začne z nás kapat voda.
"Promiňte, měli jsme dojem, že chcete podpálit školu tak jsme vás preventivně uhasily," ozve se bráška, který se kření možná půl metru ode mě a který drží teď už prázdný kýbl. Zbytek třídy se směje..
"Ty zmetku jeden oranžovej," zaječím a hrnu se na něj.
Cestu mi zablokují hned dva objekty, jednak Richard, který si stoupne před bráchu a pak vítr, který mě přimáčkne na osobu za mnou.
"Ty jsi nevrlejší než medvěd, to jsi tak málo snídal?" zavrní mi do ucha Deiuv hlas.
"To bude nevyspáním, celou noc se převracel na posteli a v jednom kuse křičel tvoje jméno," vykoukne Lukyn za zády Richarda na Deie. Já ho snad roztrhnu jako hada!
"Ty skřečku jeden oškubaný, já tě rozcupuji jako hada," zaječím na bratra a snažím se k němu dostat přes vítr, který mě stále drží na místě a mezitím mě úplně osušil.
"Jsem rád, že ti chybím a teď pojď, nechci mít s kluka placku, nebo plácačku na mouchy," chytne mě Dei za ruku a odtáhne mě do lavice. Není nijak silný, ale co neudrží on, to zařídí vítr.
Strčí mě k oknu a sedne si na moje místo.
"Okamžitě vypadni z mého místa," zaječím na něj.
"Ty zase sedíš na mým tak jsme si kvit," setře mě s klidem Dei a natáhne si nohy před sebe.
To se mi snad zdá, kdy se tak změnil? Dokonce se baví s ostatními a je docela normální, že by ta nevšímavost přinesla ovoce? No uvidíme, jak to bude dál, pousměji se.
"Dva zlaté za tvoje myšlenky," objeví se v mém zorném poli Dei.
"Tobě bych nedal ani polámané smetí," odfrknu si.
"Když tě tak pozoruji, chápu, že jsem byl asi dost otravný pro své okolí," povzdechne si Dei.
"Nebo tě vyměnili ufoni," odseknu a obrátím se k oknu. Za sebou slyším jeho uvolněný smích a je mi báječně.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kira-chan Kira-chan | Web | 17. února 2010 v 22:12 | Reagovat

Nádherná kapitola ^.^ co víc dodat, a vtipná XD

2 Alexia Alexia | 17. února 2010 v 23:04 | Reagovat

nadherna kapitola :-D to s tou vodou sa strasne pacilo :-D som sa dobre nasmiala a som zvedava na pokracovanie a co zase vymyslis:-D

3 bacil bacil | 18. února 2010 v 0:08 | Reagovat

kde na ty nápady chodíš, bože já umírám smíchy. Tohle bylo dobré. Uf už se moc těším co bude dál

4 Teressa Teressa | 18. února 2010 v 7:43 | Reagovat

to bola nadherna kapitola =) uz sa neviem dockat dalsich dielov =) rychlo prosiiiim =)

5 Lachim Lachim | 18. února 2010 v 9:19 | Reagovat

Nádhera. I když mám pocit, že to Robin trochu přehání.

6 Lex-san Lex-san | Web | 18. února 2010 v 9:59 | Reagovat

Jé! Je to čím dál příjemnější, už už doufám ve šťastný konec, snad se nic nepokazí!

7 darknesska darknesska | Web | 7. srpna 2010 v 11:25 | Reagovat

jéé to je pěkné když  se tak škorpí, to má darky ráda ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama