Šok za šokem

20. února 2010 v 14:13 | Atthea |  Vítr


O přestávce Dei zmizí, chvíli čekám a pak se zvednu a jdu ho hledat. Projdu půl školy a nikde není, s povzdechem se zastavím u střechy. Nechce se mi jít nahoru. Nakonec přece jen stoupnu na první schod a vyjdu na ni. Jen co otevřu dveře, zažiji nevětší šok svého života. Dei se opírá o pletivo, které chrání před pádem, na něj je nalepený nějaký kluk a líbají se jak o život. Do očí mi vrhnou slzy. Nedokážu pohnout ani svalem.
Po pár minutách se od sebe oddělí a Dei se na kluka nádherně usměje. Nepotlačím vzlyk, tohle si nezasloužím. Dei se polekaně podívá směrem ke mně a zbledne jako plátno.
Snaží se odtrhnout od kluka, který ochotně ustoupí. Na nic nečekám, obrátím se na patě a utíkám pryč.
Se slzami v očích vrazím do třídy a zběsile se rozhlédnu. Úplně vzadu spatřím lavici, kterou jsem dřív neviděl.
"Tahle lavice je volná?" zeptám se kluka, který sedí před ní. Něco v mém hlase ho přinutí kývnout. Na nic víc nečekám, seberu si věci z Deiho lavice a přestěhuji se na nové místo.
Všichni na mě nechápavě a trochu zklamaně hledí.

Jemně odstrčím Rieda, který se uvolil, že mě naučí líbat a usměji se na něho. Konečně chápu základy.
Než stačím něco říct, ozve se hlasitý vzlyk. Prudce obrátím hlavu a před očima se mi zatmí šokem, když ve dveřích vedoucí na střechu uvidím Robina.
Sotva se stačím pohnout, když se Robin otočí na patě a uhání pryč.
"Robine," křiknu, ale slyší mě jen dveře, které se za ním zabouchnou.
"Promiň Dei, sem nechodí, nevím, proč sem šel zrovna teď," omluví se mi Reid.
"Nemáš se za co omlouvat, tohle jsem zbabral já," povzdechu si a vrhnu se ke dveřím a pomocí větru se dostanu do třídy v rekordním čase. Vrhnu se ke své lavici a kousek od ní se zarazím.
Robin tam nesedí a jeho věci jsou pryč. Rozhlédnu se a Robina uvidím v úplně zadní lavici, jak leží s obličejem v loktech. Přes tvář mi přeběhne zklamání a cítím, jak se mi stahuje žaludek strachem. Pomalu k němu zamířím.
Zvedne hlavu a podívá se na mě, chvíli počká, a když začínám nabírat sebevědomí, vstane a druhou stranou proletí ke dveřím. Ried ho sice chce ve dveřích zadržet, ale Robin se nenechá. Nejspíš mu vrazí pěst do žaludku, protože Ried se prudce zohne a pomalu se sveze na zem.
"Tak to jsi nemusel, on ti nic neudělal," křiknu na Robina. Ten se ve krádce obrátí a probodne mě pohledem.
"Nemáš pravdu, na podvádění musí být vždycky dva," odsekne vztekle a odkráčí.
Sklopím hlavu.
"O jakém podvádění to mluvil Dei?" zeptá se mě spolužačka.
"Požádal jsem Reida, aby mě naučil líbat a Robin nás při tom chytil," vysvětlím tiše.
"Dei! Měl´s požádat Robina ty idiote! Nauč se používat mozek!" třískne mě učebnicí po hlavě, až se poroučím k zemi.
"Vy chlapy, místo mozku myslíte jen tím, co máte mezi nohama," povzdechne si další spolužačka. Uraženě se na ni podívám, tohle přece není pravda.
"Co tu ležíš jako rozpláclá žába? Vypadni za ním a donuť ho, aby tě vyslechl!" křikne další a spolu s ostatními mě zvednou na nohy a vystrčí na chodbu, pak se obrátí na spolužáka a začnou zjišťovat, co mu Robin vyvedl. Podle toho, že si drží rozkrok, to nebylo břicho, ale pro muže něco mnohem důležitějšího.

Jde z něj děs.
Otřesu se a vydám se ho hledat po škole.

Řítím se chodbou a je mi jedno kam hlavně, co nejdál od něj. Tohle neměl dělat, co jsem mu k čertu udělal, že musel udělat tohle? Copak si tohle zasloužím?
Kolem mě proletí závan větru a já přidám. Za chvíli uslyším spěšné kroky. Přidám do kroku.
"Robine, počkej, já ti to vysvětlím," slyším za sebou zoufalí hlas Deie.
"Nevím, jak tohle chceš vysvětlit," odseknu vztekle a zahnu za roh.
Vzápětí zažiji druhý šok za den. V koutě se krčí Lukáš s Richardem a Richard má své ruce pod Lukášovým trikem. Bezmocně otevřu pusu, strnulí v půlce kroku.
Mám pocit, že namístě omdlím. Nestačí šok s Deiem, on se musí opičit i brácha.
"Co to k čertu Richarde, provádíš s mým bráchou," zařvu, až se otřesou stěny. Místo aby od bráchy odskočil a začal koktat omluvy, se na mě klidně podívá a ještě klidněji odpoví.
"Pokouším se Lukáše svést, ale miláček se nechce dát, tak ho přemlouvám," usměje se na mě andílkovsky.
"Hups, Richi to musíš všechno říkat tak naráz?" zachichotá se brácha.
Zapotácím se, tohle vážně není možné!!
"Tys nevěděl, že spolu chodí?" ozve se za mnou překvapeně Dei. Nevšímám si ho.
"Na téhle škole jsou jen samí úchylové," zaječím.
"To se mezi ně počítáš také?" vyvalí na mě Lukáš oči.
"Co tu k čertu děláte po zvonění? Škola není holubník,"zaječí za námi ředitel.
"Možná ne, ale dost holubník připomíná," odseknu a vyrazím do třídy, přitom málem porazím Deie. Na rohu se ujistím, že nesletěl a jako tajfun vletím do třídy.
"Kde k čertu jste?" zavrčí na mě učitel.
"Tady," odseknu.
"A ostatní?" zeptá se.
"Za mnou," odseknu stejně a složím se do mé nové lavice. O chvíli později do třídy vběhnou ostatní a omluví se. Dei si sedne do lavice a v jednom kuse se po mě ohlíží stejně jako já po něm, ale dávám pozor, aby mě neviděl. V půlce hodiny mi vítr donese od něj dopis, který bez přečtení roztrhám, nemám na jeho výmluvy náladu.
Po konci školy vyrazím, co nejpomaleji, abych se s ním nemusel bavit, jen co vkročím do autobusu se otočím a vypadnu se slovy, že půjdu pěšky. Místo bylo jen vedle něj.

Když o hodinu později dorazím unaveně domů, čeká mě tam další šok. V obýváku máme návštěvu, Radimovu rodinu a před každým i bratrem stojí sklenička šampaňského.
"Co se oslavuje?" zeptám se.
"Určily jsme datum svatby," odpoví máma.
"Kdy bude?" zeptám se s úsměvem
"Tuto sobotu," odpoví máma. V šoku se opřu o dveře a pomalu se svezu dolů. Tohle je už na mě hodně.
"Robi, je ti něco?" zděsí se máma.
"Jsem v pořádku mami, jen těch šoků je na mě dneska trochu moc," odpovím ji a jedním hltem do sebe hodím šampaňské, které mi Roman podá. Nezabere to úplně, ale pomůže to.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kio-san Kio-san | Web | 20. února 2010 v 14:40 | Reagovat

užasný,rychle dál...:)

2 Teressa Teressa | 20. února 2010 v 15:06 | Reagovat

uzasna kapitola!!! uz sa neviem dockat pokracovania =) rychlo prosiiim =)

3 Kira-chan Kira-chan | Web | 20. února 2010 v 15:38 | Reagovat

To je pako ten Dei, takhle si to podělat =/ chudák Robin... dneska se toho na něj navalila fakt hromada, se nedivím, že je z toho na nervy.

4 Lachim Lachim | 20. února 2010 v 18:26 | Reagovat

Chudák Robin, snad si to konečně všechno vyříkají. Rychle pokračuj.

5 bacil bacil | 21. února 2010 v 17:21 | Reagovat

jeden šok za druhým. No doufám, že bude mít i pozitivní den.

6 Lex-san Lex-san | Web | 21. února 2010 v 22:44 | Reagovat

Jen aby to s chudákem neseklo :-)) Pěkný dílek...

7 Alexia Alexia | 22. února 2010 v 13:39 | Reagovat

nadherne, strasne pekne, som zvedava na pokracovanie a na to vysvetlovanie ak niake bude :-D

8 darknesska darknesska | Web | 7. srpna 2010 v 11:42 | Reagovat

to je opravdu výstižný název pro kapitolu! XD ale nějak je mi víc líto Deie než Robina

9 Nikolka Nikolka | Web | 22. března 2011 v 20:06 | Reagovat
10 Nikolka Nikolka | 22. března 2011 v 20:06 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama