Březen 2010

ignorování

31. března 2010 v 14:00 | Atthea |  Vítr
Tu se role trochu obrátily


Zpověď

23. března 2010 v 19:48 | Atthea |  Vítr
Dei se nám zpovídá, bohužel špatné osobě

Nech mě být!

19. března 2010 v 14:01 | Atthea |  Vítr
Další kapitolka

Výčitky

15. března 2010 v 23:30 | Atthea |  Vítr


Celá hospoda rázem strne a vytřeští na Lukáše oči. Dei, který sedí na kraji, zbledne jako plátno a než se kdokoliv stačí vzpamatovat, vystřelí z hospody ven.
Teprve po něm se hospoda vzpamatuje a začne se okamžitě připravovat na hledání. Ženy utíkají domů a staví na plotny hrnce na čaj a kafe, zatím co chlapy shánějí nejlepší stopaře, zkoušejí vysílačky a domlouvají se, kudy půjdou. Ženy jim donesou termosky s čajem a kávou a pár dek, kdyby narazily na promrzlého Robina.
"Dei už ho taky hledá," poukáže jeden na hejno dravých ptáků, kteří křižují na obloze níž než obvykle.
"Však ať se snaží, ono mu to neuškodí," odsekne Simon a jako první vyskočí na koně. Čtyři chlapy, co mají jet s ním a mají za úkol prozkoumat největší část strží, ho následují a spolu s jedním stopařem vyběhnou tryskem z městečka směrem k nedalekým horám. Ostatní je následují různými směry.
Všechno to netrvá ani půl hodinu.

Stojím na nejvyšším kopci a snažím se číst jak z větru, který se prohání všemi směry tak z letu dravých ptáků, jestli ho nevidí. Najednou jeden z orlů slétne a začne stoupat kolmo k nebi. Rozběhnu se tím směrem, kterým leží starý lom. Je tak starý, že se neví, co se tam těžilo. A nebezpečný, jeho stěny spadají v úhlu víc jak sedmdesát úhlů. Jestli tam spadl, tak se bez pomoci nahoru nedostane. Doběhnu ke kraji a nakouknu dolů. Je tam. Mocně se odrazím a skočím, vítr mě nadnese a já dopadnu kousek od Robina na nohy. Otočím se k němu a začnu ho zběžně prohlížet, nelíbí se mi sípot, který z něj vychází jako by nemohl dýchat. Natáhnu k němu ruce a vzápětí je stáhnu, mohl bych mu ještě víc ublížit.
Zavolám Rona a začnu hledat kousek papíru s propiskou. Mám smůlu. Ukážu mu, koho má hledat a vyšlu ho, aby přivedl Romana.
Robina, který je promrzlý a nejspíš i pořádně prochlazený aspoň přikryji bundou, i když tohle ho asi moc nezahřeje. Nezbývá mi než čekat a přemýšlet, kde jsem vůbec udělal chybu.

Roman se nervózně rozhlédne po krajině a popožene koně dál. Je unavený, ale koně jsou schváceni, i když pátrání neprobíhá déle jak dvě tři hodiny. Je to z toho důvodu, že je stále ženou sem a tam jak pátrají po Robinovi.
"Kruci, kde může být? Už jsme ho dávno měli najít, není žádný nerozuma," nadávám jak dlaždič. Pomalu se vzdávám naděje a začínám přemýšlet o povolání speciální jednotky.
"Romane," křikne Simon a ukáže vzhůru. Podívám se nahoru, ale to už se na mě řítí Ron a těsně pře mnou vzlétne.
"Dei ho našel, honem zamnou," popoženu zmoženého koně za sokolem, který letí směrem ke starému lomu. Pak nad ním zůstane kroužit.
Seskočím z koně a nakouknu přes okraj. Jsou tam oba a Robin je nejspíš zraněný. Opatrně začnu klouzat se svahu.
"Romane, díky bohu, že tě našel," zvedne Dei hlavu, ale od Robina se ani nehne.
"Jo taky si myslím, co se tu stalo?" zeptám se ho.
"Nevím našel jsem ho už takhle, neprobral se," odpoví Dei. Nechci hádat, ale podle hlasu má o něj strach, věřím, že ho má skutečně rád, i když se chová jako debil.
"Díval ses na něho?" zeptám se.
"Ne měl jsem strach, že mu ještě víc ublížím," knikne Dei.
Kývnu a začnu ho zběžně prohlížet, zdá se, že největší problém je v noze a v plících, divil bych se, kdyby neměl zápal plic. Vytáhnu dlouhovlnnou vysílačku a zavolám helikoptéru, musí co nejdřív do nemocnice.
Se svahu sjede Simon a podá mi deku. Přikryji ho, ale nemyslím, že mu to pomůže.
"Jak dlouho myslíte, že tu leží," zeptá se starostlivě Simon.
"Těžko říct, ale přes déšť určitě," odpovím. O chvíli později se ozve vrtulník a kousek dál přistane. Lékař Robina na místě ošetří a opatrně ho přemístí na nosítka. Naskočím k nim a za chvíli přilétáme k nemocnici.

Netrpělivě čekám na Romana, který Robinovi prohlíží plíce. S nohou to naštěstí není tak vážné, má naštípnutý kotník a má ji v dlaze, která se za tři týdny sundá.
"Romane?" ozve se jeho máma.
"Má zápal plic, nechám ho tady, kdyby nastaly komplikace, ale měl by být v pořádku," obejme svou ženu.
"Dobře, vůbec nechápu, že šel tamtudy. Vůbec to není cesta domů," skryje si nešťastně obličej v dlaních.
"Nechtěl tamtudy jít to je všechno Deiova chyba," zaječí Lukáš.
"Lukáši," podívá se na něj ohromeně jeho máma.
"Je to pravda. Ty ani nevíš, kolik proplakal nocí, protože se kvůli němu trápil, trápil se kvůli tomu, že byl nešťastný. Kolik nocí prokřičel s jeho jménem na rtech, jak moc mu chtěl pomoc a jen proto, aby ho ten zmetek srážel na kolena. Myslel jsem, že jsi fajn kluk, ale ty jsi jen vypočítavý zmetek, který musí druhé ovládat, aby se cítil dobře. Nenávidím tě, doufám, že jsi spokojený, jak moc jsi mu ublížil," vchrstne mi do obličeje studenou sprchu.
Vytrhne se Richardovi a uteče z nemocnice.
"Tohle… já jsem to přece nechtěl udělat," zakřičím za ním.
"V některých situacích je důležité, co jsi udělal. Ne to co jsi chtěl nebo nechtěl udělat. Tohle je poprvé, co se za tebe stydím, Dei," odpoví mi Richard a vydá se za Lukášem.

Prorada II

13. března 2010 v 10:47 | Atthea |  Vítr
Další z kraťoulinkých dílů, trochu napnout vás musím

Žárlivost

9. března 2010 v 14:04 | Atthea |  Vítr
A bude ještě hůř

svatba

5. března 2010 v 16:15 | Atthea |  Vítr
Trochu oddychový dílek

Předsvatební shon

2. března 2010 v 16:28 | Atthea |  Vítr
Tak se nám to pěkně zamotává