ignorování

31. března 2010 v 14:00 | Atthea |  Vítr
Tu se role trochu obrátily









Konečně jdu domů. Trápil jsem svého otce snad tři týdny, než mi dovolil jít domů. Nohu už mám v pořádku, jen mi dělá trochu problémy dýchání, ale i to se spravilo. Nasednu do sanitky a nechám se odvézt domů, kde mě přivítá Dar. Dojdu do pokoje a lehnu si, ještě musím ležet podle pokynů táty. Na tohle oslovení jsem přešel v nemocnici. Je to lepší, i když je Roman jen o pár let starší než já.
Natáhnu se pro rozečtenou knihu na stolku u postele, ale ani ji nestačím otevřít.
"Už jsi doma? To ti to trvalo, než ses rozhoupal, víš, že budeme mít sestřičku?" nakoukne brácha do mého pokoje.
"Máma je…?" vyhrknu ohromeně.
"Ještě ne, ale při tom tempu to nebude dlouho trvat," zachichotá se.
"Ty jsi, napřed mě natěšíš a pak," nafouknu tváře.
"No tak, musíme vymyslet jméno, aby ji neznemožnili jako tebe, Robine. Co kdyby ji dali jméno Julie," vytřeští na mě oči.
"Pak by hledala Romea," zachechtám se.
"Právě o tomhle mluvím," střelí po mě naštvaným pohledem.
"Co takhle Adélka, vždycky se mi to jméno líbilo u holek," nadhodím s úsměvem.
"Myslím, že je nejlepší. To je poprvé, co jsi něco vymyslel, víme čím přehlasovat naše," zasměje se a pak zvážní.
"Co ty a Dei?" zeptá se mě Lukáš vážně.
"Je konec, nemíním se s ním už párat. Nebo si myslíš, že bych měl pokorně skákat kolem něho s nikým nemluvit zatím, co on mě podvádí na každém rohu?" zeptám se bratra klidně.
"To je fakt k smíchu on si myslí, že ty podvádíš jeho a ty, že on podvádí tebe," ušklíbne se.
"Možná, ale rozhodně je zavádějící, když se někdo s někým líbá a chodí s někým jiným, zatímco ten druhý nemůže promluvit pomalu ani ze zdí, aby ho nepodezříval. V tomhle přímo pasuje pořekadlo, podle sebe soudím tebe," zavrčím a otevřu knihu, abych dal najevo, že v tomhle tématu nehodlám pokračovat.
Já a Dei - to spojení už neexistuje a nikdy existovat nebude. I když ho vážně miluji, nehodlám sebou zametat. Šanci už měl, to že ji nevyužil je jeho problém, ne můj, ale stejně mě to mrzí. Pochvíli se za bratrem potichu zavřou dveře a v dalším okamžiku, kniha, kterou jsem četl, narazila silou do protější stěny, po které se svezla dolů.
Zabořím obličej do polštáře a nechám se na vlně sebelítosti odnést do náruče Morfeovy. Jinak řečeno upláču se k spánku.

Chvíli se na bratra dívám, jak předstírá čtení knížky a pak se zvednu, je víc než jasné, že chce být sám. Zavřu za sebou dveře a zvenčí se o ně opru, vzápětí uslyším, jak nějaký předmět třískne o stěnu a posléze o podlahu. Nejspíš to odnesla ta kniha, pomyslím si a podívám se ke schodišti, kde stojí Roman. Vlastně táta.
Za ním stojí Dei se zoufalým výrazem.
"Tak jak to vypadá?" zeptá se tiše Roman.
"Co ten tu chce?" kývnu opovržlivě hlavou k Deiovy.
"Přišel jsem se mu omluvit a vysvětlit mu to," odpoví mi Dei.
Překvapeně zvednu obočí a už ho chci pustit dovnitř, když se z bratrova pokoje ozve tichý vzlykot. V životě nebrečel a tady kvůli němu brečí skoro v jednom kuse. Nenávidím ho za. Tak strašně moc.
"Vypadni Dei. Jsem ti moc vděčný, že jsi mi několikrát zachránil život, ale nikdy ti nedokážu odpustit, že je kvůli tobě Robin tak nešťastný. Jestli chceš satisfakci tak mě klidně zabij, ale k němu tě už nepustím," podívám se Deiovi do očí.
To co tam zahlednu, mě překvapí natolik a zmizí tak rychle, že chvíli přemýšlím, jestli to nebyl pouze přelud nebo hra světla stejně pomíjivá jako pírko ve větru.
V jeho očích jmen zahlédl kromě lítosti také bolest, která zmizela dřív, než jsem ji vlastně stihnul postřehnout. Pak se Dei otočil a odešel z našeho domu.
"Nebylo to od tebe trochu kruté, Lukáši?" zeptá se mě ostře Roman.
"Nemyslím si to tati. Dei ublížil Romanovi víc, než si myslíš, a taky si myslím, že Robinovi by nebylo zrovna dvakrát po chuti, kdyby ho Dei viděl plakat. Pokud se Dei tak rychle vzdá, nemá po boku Robina, co dělat, protože Robin je válečník," ušklíbnu se a opřu se pohodlně o zábradlí.
"V tom případě je Dei nejspíš jeho dáma, co říkáš?" obrátí se směrem ke dveřím.
"Spíš neochmýřená labuť, ale s tím se dá něco dělat. Doufám, že dřív nebo později dostane jeden nebo druhý rozum," odpovím tátovi suše.
"A co když nedostane rozum ani jeden?" ozve se zezdola máma.
"Začínám uvažovat,co by udělali, kdybychom je na pár týdnů svázali za ruce a nechali někde v pustině," zamnu si bradu.
"To, ale vůbec není špatný nápad," zabručí táta a po tváři mu přejede takový úšklebek, že začnu přemýšlet, jestli není převlečený démon.
"Mě se to také líbí, při nejhorším, by jeden druhého zabil, ale jeden by zůstal na živu. Luky to jméno, co Robin vymyslel, se mi líbí. Když to bude holčička, bude to Adélka," oznámí mi s úsměvem a zajde do kuchyně, to by mě zajímalo, co tam pořád kutí. Uvařit není zas takový problém.

"Robine, chci s tebou mluvit"zaječí za mnou Dei a uslyším rychlé kroky.
"Richarde, prosím tě, přetlumoč mu, že na to musí být dva a já se s ním zahazovat nemíním," podívám se po kamarádovy a vystřelím ke dveřím školy, kterými proklouznu a rychle, aniž bych se zdržoval přezouváním zamířím do třídy. U okna uvidím hlouček spolužáků a přidám se k nim, abych zjistil, o čem si povídají. Za chvíli se do debaty pohroužím natolik, že zapomenu na čas. Ovšem Deie za sebou vycítím okamžitě.
Jediné na co se zmůžu je ignorování a nezájem. Může dělat, co chce, mluvit na mě, stát přede mnou. je mi to jedno prostě ho neposlouchám, když se mi postaví do cesty prostě se otočím a odejdu. Jeho čím dál zoufalejší pohled je mi naprosto ukradený.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Yuuki-chan Yuuki-chan | Web | 31. března 2010 v 14:48 | Reagovat

Krásné moc... věřím že dostanou rozum a usmíří se... hoooonem pokráčko

2 Lachim Lachim | 31. března 2010 v 15:26 | Reagovat

Nádhera. Doufám, že se nakonec usmíří.

3 noriuke kai  sairo noriuke kai sairo | 31. března 2010 v 15:38 | Reagovat

ha myslím že si zaslouží malou lekci...skvělý díl...

4 Kira-chan Kira-chan | Web | 31. března 2010 v 15:43 | Reagovat

wow skvělá část... Dei konečně dostal rozum, ale jen aby na to už nebylo pozdě =/

5 Teressa Teressa | 31. března 2010 v 16:03 | Reagovat

wow...super diel =) ale deia uz zacinam aj lutovat...chudacik...uz sa neviem dockat pokracovania =) rychlo prosiiiiim =)

6 Davida666 Davida666 | 31. března 2010 v 17:06 | Reagovat

Moc krasné

7 bacil bacil | 31. března 2010 v 23:21 | Reagovat

krása, tak jen tak dál. Už se těším na další díl. No to to svázání bude asi nakonec jediné řešení. Pokuď nedostanou rozum. Teda teď hlavně Robin. To ho nemůže vyslechnout. No jo holt tvrdá palice.

8 Nikolka Nikolka | Web | 22. března 2011 v 19:52 | Reagovat
9 Nikolka Nikolka | 22. března 2011 v 19:59 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama