Nech mě být!

19. března 2010 v 14:01 | Atthea |  Vítr
Další kapitolka

Probudím se do divného tepla. Otevřu oči a nad sebou spatřím bílý strop a průhlednou hadičku. Trhnu sebou. Vedle mě se ozve zapípání a do pokoje vběhne sestřička.
"Už ses probudil? To je dobře, vydrž, doběhnu pro doktora," usměje se na mě a vyběhne z pokoje. Netrvá dlouho a do pokoje vtrhne Roman.
"Dobré ráno, jak se cítíš?" usměje se na mě.
"Docela blbě, nemůžu dýchat, hýbat se a bolí mě noha. Který traktor se po mě projel?" zaskuhrám zničeně a pokusím se posadit.
"Zůstaň ležet. Co si ze včerejška pamatuješ?" napomene mě Roman.
Zamračím se, ze včerejška? Pak si vzpomenu, hádka ve škole a útěk z ní, pak jsem potkal Richarda, kterému jsem si postěžoval a nechal se od něj utěšit. Potom další žárlivá scéna Deie, pláč, déšť, pád a pak, pak už nic.
"Všechno do toho pádu, potom jsem se pokoušel dostat nahoru jakési strže, ale znovu jsem spadl a pak už nic," odpovím mu.
"Jo to by odpovídalo, jinak spadl jsi do starého lomu, který je mimo vesnici," vysvětlí mi, kde jsem se ocitl.
"Mimo vesnici?" podívám se na něho trochu nechápavě. Roman kývne a pátravě se na mě dívá.
"To se ani nedivím, neviděl jsem, kam šlapu natož, kam běžím," povzdechnu si a ignoruji Romanovo povytažené obočí. Když pochopí, že mu nic víc neřeknu, tiše si povzdechne.
"Ta noha tě bolí, protože máš naštípnutý kotník, do tří týdnů by to mělo být v pořádku, a co se týče toho dýchání máš zápal plic, ta umělá hadička vede k dýchacímu přístroji, který ti pomáhá dýchat. Zůstaneš tu minimálně týden, až se ti zlepší dýchání, půjdeš do domácího léčení," vysvětlí mi klidně.
"Dobře, ale to mi nevysvětluje, proč mě bolí celý člověk, včetně těch svalů, o kterých ani netuším, že je vůbec mám," zavrčím a sestřička za Romanem tiše vyprskne. Roman se taky uculí a obrátí list na deskách, díky tomu si všimnu, že nosí prstýnek, který v sobotu dostal.
"Já ani ne, Dei tě našel zkrouceného jako paragraf a poslal pro mě Rona. Kdyby tě nenašel, tak tě hledáme ještě teď, protože do lomu by nás nenapadlo ani nakouknout. Měl bys mu být vděčný nebýt Deie…" začne.
"… tak neskončím na dně lomu zraněný," přeruším ho ostře.
Překvapeně se na mě podívá.
"Nemyslíš, že to trochu přeháníš?" zeptá se mě tiše.
"Romane, jsi objektivní?" zeptám se klidně. Roman se otočí na sestřičku a ta odběhne, nejspíš se mnou chce mluvit o samotě.
"Rád bych byl, řekneš mi, co se stalo a proč jsi odešel ze školy? Deie už jsem vyzpovídal, teď bych chtěl vědět tvoji verzi, než se rozhodnu, na které straně je právo," přitáhne si Roman židli a sedne si na ni.
To se mi zdá celkem fér a tak se rozpovídám, co se od toho polibku stalo.
"A teď řekni, Romane, kdo je podle tebe v právu?" zeptám se ho na konci vyprávění.
"Nejspíš ty, neměl se líbat s někým jiným, na tvém místě bych ho napřed zabil a pak se s ním rozešel. Ale stejně tak si myslím, že si šanci zaslouží," pokrčí rameny.
"Šanci k čemu?" zeptám se ho klidně.
"Šanci, aby to vysvětlil," odpoví mi.
"Tu už dostal, řekl mi, že mi do toho nic není," odpovím mu klidně.
"A to je blbec nebo debil?" zeptá se mě ohromeně.
"Proč se ptáš mě? Ty ho znáš déle, tak bys to měl vědět ne?" odseknu mu a zavřu oči, jsem unavený.
"Jo to máš asi pravdu," zaslechnu ještě Romana a upadnu do bezesného spánku.
Zavrtím sebou a zasténám, jak pohnu nohou, ta bolest mě probere a ještě něco, ale jak mám dojít na záchod?
Posadím se a v ten moment nakoukne, sestřička.
"Pane Hoode, měl byste ležet," zamračí se na mě.
"Jenže já…" podívám se na ni významě.
"Aha, chvilku vydržte," pochopí rychle a za okamžik se vrátí s berlami. Sundá mi přístroj na dýchání. V momentě se mi dýchá o poznání hůř, ale jde to. Opřu se o berle a vstanu. Několika metrová cesta za asistence sestřičky, kdybych se náhodou kácel, což se mi zkraje stane, trvá skoro čtvrt hodiny. Připadám si naprosto neschopně. Konečně se dostanu na onu místnost a sestřička mě nechá o samotě.
Hned jak vyjdu, mě doprovodí na pokoj a po tom, co mi nasadí dýchací přístroj, odnese berle. Unaveně zavřu oči.
"Já se tu o tebe bojím a ty si tu flirtuješ se sestřičkami," ozve se nade mnou Dei. Zasténám, ne znovu už ne!
"Občas přemýšlím, jestli máš oči a mozek jinak by ti bylo jasné, že na mě pouze dávala pozor, protože je to její práce," zavrčím vztekle, vážně na toho idiota nemám náladu.
"Její práce je tě osahávat?" zavrčí Dei, nějak moc blízko. Otevřu oči a podívám se do jeho fialkových, které jsou jen pár centimetrů nad mýma.
"O co ti jde? Už jsem ti řekl, že mě máš nechat na pokoji," zasyčím.
"Nenechám, já tě miluji!" vyzná se mi, bohužel tomu už nevěřím.
"A tomu mám věřit? Takhle se nechá někdo kdo je schopný milovat," odpovím mu. Možná je to kruté, ale je to pravda.
"Cože? A co mám podle tebe dělat? Nechat tě, ať se líbáš s kýmkoliv? Za chvilku to bude co? Sex?" zaječí na mě.
Tak na to mám jen jednu odpověď a tu mu hned vrazím rukou přes tvář.
"Kdo tu koho líbá Dei? Zatím jsem při tom přistihnul jen tebe, to soudíš podle sebe? Tak toho bych se spíš měl obávat já ne? Nech mě být Dei, pro nejsi nic víc než rozmazlený fracek, který musí každému rozkazovat a nic víc," řeknu chladně.
"Ty parchante, napřed mi řekneš, že mě máš rád a teď uděláš tohle? Kdo je tu rozmazlenec?" zaječí na mě.
"Podívej se do zrcadla, tedy pokud se nerozbije, aby se na tebe nemuselo dívat," zasyčím.
"A teď vypadni, než ti něco udělám, prostě mě nech být!" zaječím a hodím po něm vázu s květinami, kterou mi sem někdo donesl. Je mi ji líto, ale momentálně musím nějak ventilovat vztek.
"Co si to vůbec dovoluješ! Toho budeš litovat," zavřeští na mě.
"Lituji jen toho, že jsem tě kdy poznal," odpovím mu mezi dobou, kdy lapám po dechu.
Zůstane na mě hledět v šoku.
"To přece nemůžeš myslet vážně," fňukne vyjeveně.
"Po tom, co jsem tu viděl a slyšel, bych se mu ani nedivil. Uvědomuješ si, že´s ho teď klidně mohl zabít? Odejdi Dei a sem už nechoď, Robin potřebuje klid a ne tvoje hysterické scény, které ani nemají podstatu a pevný základ," ozve se ve dveřích rozzlobený Roman.
Když se Dei nehne, prostě ho z pokoje vyhodí a sestrám řekne, ať ho sem nepouštějí a pravidelně kontrolují i okna.
Pak přistoupí ke mně, zatímco sestřičky uklízejí střepy.
"Jsi v pořádku, Robine?" zeptá se mě tiše.
"Já mu to nechtěl říct, vždyť to ani není pravda," vzlyknu a rozbrečím se. Roman mě začne uklidňovat, a když se mu to nepodaří, ucítím píchnutí, po kterém se odeberu do říše snů.
 

23 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kira-chan Kira-chan | Web | 19. března 2010 v 15:04 | Reagovat

Tak to bylo něco. Chudák Robin TT_TT Dei je fakt idiot. Snad mu to konečně docvakne, nebo už nevím...

2 noriuke sairo noriuke sairo | 19. března 2010 v 15:16 | Reagovat

na začátku jsem se upla na Deie a byl mi fakt sympatický,ale teď si myslím,že je to nafoukanej kretén a měl by se už vážně trochu probrat...ale celkově se mi  povídka líbí...no nevim mam v tom nějak zmatek...

3 Teressa Teressa | 19. března 2010 v 16:02 | Reagovat

boze moj ...ten dei v tej hlave urcite nieco nema v poriadku...aj tak to bol ale super diel...rychlo prosiim dalsi =)

4 bacil bacil | 19. března 2010 v 18:57 | Reagovat

tak tihla dva to bude ještě veselo. Se divím, že ten pokoj je ještě v celku. No už se těším na další díl

5 Lachim Lachim | 19. března 2010 v 19:32 | Reagovat

Nádhera. Jak se tohle spraví, je mi záhadou. Rychle pokračuj. Prosím.

6 atthea atthea | 19. března 2010 v 20:29 | Reagovat

nebojte Dei si to už začíná uvědomovat, jen netuším jak to chce napravit:-DD

7 Lex-san Lex-san | Web | 19. března 2010 v 20:33 | Reagovat

Fňuk. Chjo, oni si tak navzájem ubližují, že to bolí i mě. Už aby si to nějak vyříkali, protože ty konflikty je jen ubíjejí.

8 Kio-san Kio-san | Web | 21. března 2010 v 10:17 | Reagovat

wau tak to bylo moc pěkný..:)
Ale nedělej z Deie pořád takovýho namyšlence,prosím..:)Já už chci aby byly spolu..muck..:D..Jinak rychle dál.:)

9 atthea atthea | 21. března 2010 v 21:36 | Reagovat

[8]: Kio-san neboj Dei si poradí XD je fakt, že takový namyšlenec není, ale jak vidí Robina s jiným vidí i to co tam neníXDD

10 Sakura Jaganshi Sakura Jaganshi | E-mail | Web | 22. března 2010 v 18:43 | Reagovat

Nádhera *.* Chudáček Dei XD No jo,Dei je pěknej žárlivec XD

11 Nikolka Nikolka | Web | 22. března 2011 v 19:53 | Reagovat
12 Nikolka Nikolka | 22. března 2011 v 20:00 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama