Předsvatební shon

2. března 2010 v 16:28 | Atthea |  Vítr
Tak se nám to pěkně zamotává



"Robine, potřebuji, abys zašel do obchodu. Nemám fůru věcí," křikla máma nahoru. Obrátím oči v sloup a vstanu. Seběhnu do kuchyně.
"Mami, nerad ti to připomínám, ale teď jste s Romanem přijeli z města s takovým nákupem, že by to stačilo na celé anglické námořnictvo a ještě by zbylo na čtyři sirotčince," rozhlédnu se po kuchyni, kde se všude válí balíky mouk, cukrů, tuků a všeho možného do pečení a vaření. Podotýkám, že spíš je narvaná k prasknutí.
"Nemám rybičky v oleji," začne. Ironicky zaměřím zrak na linku, kde se vrší třicet krabiček.
"Lískové ořechy," zkusí. Otočím se na druhou stranu kde je půl pytle nevyloupaných oříšků jen je rozlousknout.
"Rozinky," podívám se na přepravní bedničku, kde je tucet velkých sáčků.
"Marion zase jsi to popletla, říkal jsem olivy, měli jen zelené a chybí mi černé, máma říkala, že je v obchodě má tak jsme se rozhodli, že už nikam nepojedeme. Zašel bys tam?" usměje se na mě.
"Jo to není problém, ale řekněte mi, proč jste toho nakoupily tolik?" rozhlédnu se po kuchyni. "V našem kraji je odedávna zvykem, že se pozve celá vesnice, no a vzhledem k tomu, že máme hodně příbuzných tak je o to víc hostů, za chvíli přijdou ženy z vesnice a část si rozeberou, aby pomohly s pečením a vařením. Vše se donese až na svatební hostinu," vysvětlí Roman.
"Aha tak mi sepište, co vám ještě chybí a já tam skočím, kde je vůbec Lukáš?" zeptám se.
"Randí a zároveň sbírají ovoce na dorty, budou všelijaké dokonce i malinové či ostružinové," odpoví máma s úsměvem.
S úsměvem kývnu a hlavou mi projede, že aspoň někdo je šťastný. Co asi dělá Dei? Pořád se schází s tím klukem?
"Robine, Robine?" ozve se zaječení do mého ucha, že odletím pár kroků.
"Jsi blbý? Co mi řveš do ucha?" mnu si brnící ucho.
"Promiň poslední čtvrt hodinu se, tě snažím dostat na zem. Tu máš ten seznam a peníze," omluví se mi Roman. Zmateně sklouznu očima na jeho ruku, která svírá papír s pěti položkami a peníze.
"Jo jasně," vezmu si roztřeseně peníze a schovám je do peněženky i se seznamem. V rohu vezmu batoh, když ke mně přiběhne Dar a zakňučí.
"Jasně, že můžete se mnou, běž najít Půlnoc," pohladím ho. Dar vesele odběhne a za chvíli je tu i s Půlnocí, která mi vyskočí do náruče. Vydám se na cestu do městečka s pohledem světle fialkových očí v zádech, o kterém nevím.

Jen co zmizí za zatáčkou zavřu oči a zakloním hlavu. Je to několikátý den od toho, co mě nachytal. Od té doby se mi vyhýbá na sto honů. Nejhorší je, že si nechce poslechnout ani Rieda.
Když se ho pokusí zastavit, prostě ho odhodí bokem s takovým pohledem, že by nejspíš zabil. Na mě se ani nepodívá, a když už tak jen s obviňovacím výrazem, při kterém doslova a do písmene ztratím řeč. Když na něho mluvím, ignoruje mě.
Ne, že bych se mu divil, kdybych ho u toho nachytal já, nejspíš bych ho vykastroval a pak zabil, ale tohle je horší než smrt. Vydám se do městečka daleko kratší cestou, pár sousedů potřebuje pomoct s výzdobou kostela. Žebříky jsou na strop krátké. A další důvod je ten, že ho nechci potkat.

"Dobrý den," pozdravím v obchodě, kde kraluje Romanova máma.
"Nazdar Robine, ty olivy už mám připravené, potřebují ještě něco?" zeptá se.
"Ano ještě čtyři věci, zajdu si pro ně," usměji se a vezmu nákupní košík, kde dám, co potřebují a pro sebe si koupím něco sladkého. Nezapomenu ani na Dara s Půlnocí a vše odnesu k pokladně.
"Co Dei?" zeptá se mě a já zkřivím ústa.
"O něm přede mnou nemluvte," odseknu vztekle.
"Nemyslíš, že bys ho měl aspoň vyslechnout?" zeptá se mě a požádá o peníze, zaplatím.
"Ne. Podle mě si už vybral," odpovím klidně a hodím si batoh na záda.
"Robine…" začne.
"Nashledanou," přeruším ji a strhnutím otevřu dveře. Málem z toho obchodu vyletím jen proto, abych se střetl s Deiem.
V srdci ucítím bolest, když se na něho podívám. Obrátí ke mně oči a zamíří ke mně.
Prudce se otočím a jdu k místu, kde jsem nechal Půlnoc s Darem.
"Robine," ozve se. Ignoruji ho. My si už nemáme, co říct.
"To nebilo tak jak se to jevilo," začne.
Otočím se na něho.
"Jo a jak to bylo? K líbání jsou třeba dva nebo mi snad chceš říct, že tě k tomu donutil?" zeptám se ho chladně.
"Ne," odpoví a skloní hlavu. Projdu kolem něho a ucítím jeho ruku, jak mě chytla za loket. Obrátím se na něho a málem podlehnu žadonícímu pohledu. Fakt jen málem.
Vytrhnu mu ruku a zaběhnu do nejbližší budovy, kterou je shodou okolností pošta. Hned mě napadne, poslat telegram bratrancovi.
Přihrnu se jako velká voda k volné přepážce.
"Prosím vás, chtěl bych poslat spěšný telegram," vyhrknu do okýnka.
"A to nemá ten dotyčný mobilní telefon?" podiví se paní na přepážce.
"Má, ale já nemám číslo," přiznám. Zapomněl jsem si ho vzít.
"Tak to je jiná, potřebuji adresu a číslo," vezme papír. Udám vesnici.
"Tak to tam bude lepší fax na tamější poštu, pak to jen dodají do domu, napiš text a já to odfaxuji. Vedoucí je moje známá," nadhodí a podá mi papír. Napsat krátký text i adresu je dílem okamžiku a po zaplacení vyjdu ven, aniž bych si všimnul Deie, který stál zkoprněný kousek ode mě.
Venku se skloním pro Půlnoc a podívám se na Dara, který po mě hází nevraživé pohledy.
"Dare, promiň, posílal jsem zprávu Liborovi, ať přijede na svatbu," vysvětlím mu a jestli mě neklamal zrak, nejenže mi odpustil, dokonce se i pousmál.
"Kdo je Libor," ozve se za mnou Dei vzteklím hlasem.
Kdyby se s ním nelíbal, možná bych mu to řekl.
"Po tom ti nic není," odseknu vztekle.
"Okamžitě mi řekni, kdo to je?" chytne mě až Půlnoc vyděšeně mňoukne. Hodím po něm naštvaným pohledem.
"Říkám ti, pust mě a dělej, dokud tě jen žádám," procedím skrz zuby.
"Až mi řekneš kdo ten grázl je," odsekne. Místo odpovědi dostane facku, až odletí pár kroků.
"Takže já se nesmím bavit s nikým a ty se s někým dokonce můžeš líbat a já mám držet hubu, jo? Tak na to zapomeň. To bych si teda dal, kdybych s tebou zůstal," odsekávám jednotlivé slova ledově, pak se otočím a bez ohlédnutí odcházím.

"Panečku ta sedla," ozve se babička, která sedí s dalšími třemi nedaleko pod stromem.
"Proboha, takhle to pokazit já se z toho Deie zblázním. Jen přilévá olej do už tak pěkně rozdmýchaného ohně. Tohle si tedy mohl odpustit," povzdechne si poštovní doručovatelka, která šla zrovna kolem.
"Láska nehněvaná není milovaná, Anežko," míní další babička.
"Nehněvaná ano, ale tohle vypadá na rvačku. No bůh ví, kdo je ten Libor, komu posílal tu zprávu," přisadí si pošťačka a jde po své práci.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Teressa Teressa | 2. března 2010 v 16:59 | Reagovat

super diel =) uz sa moooc tesim na dalsi =) rychlo prosiim =´)

2 bacil bacil | 2. března 2010 v 18:47 | Reagovat

uáááá tak tohle nedorozumnění se teda vyvíjí pro ně oba docela špatným směrem. Hm už se moc těším co bude dál. Já to snad do té doby vydržím a nepadnu zvědavostí. Ach jo.

3 Lex-san Lex-san | Web | 2. března 2010 v 19:37 | Reagovat

Hohohó! Dei hořce platí za svoji pitomost. Jen co je pravda. Jsem zvědav, jak Libor ještě zamíchá kartami :-))

4 ....HOneY... ....HOneY... | Web | 2. března 2010 v 20:03 | Reagovat

Yeah užasný,rychlo dál..heh jak mu dal facku..:D..A zajmalo by mě ten Libor..xD..To je ten jeho příbuznej?

5 Lachim Lachim | 2. března 2010 v 22:15 | Reagovat

Dei je blb.  Jen to zhoršuje. Pravdou je, že mu ale Robin nedal šanci.

6 atthea atthea | 2. března 2010 v 23:42 | Reagovat

co říct? oba jsou to tvrdohlavý blbciXDD

7 Kira-chan Kira-chan | Web | 3. března 2010 v 0:24 | Reagovat

původně bylo v plánu přečíst to až zítra, ale neodolala jsem ^.^  úžasné, ale doufám že se brzo usmíří. =(

8 darknesska darknesska | Web | 7. srpna 2010 v 12:07 | Reagovat

O_o  ježkovy voči! tohle mě začíná pomalu děsit!

9 Nikolka Nikolka | Web | 22. března 2011 v 19:55 | Reagovat
10 Nikolka Nikolka | 22. března 2011 v 20:02 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama