svatba

5. března 2010 v 16:15 | Atthea |  Vítr
Trochu oddychový dílek


Tak dneska je ten den, kdy se máma vdává a ze mě bude Robin Hood, pomyslím si zděšeně. Otevřu oči do překrásného rána, kdy cvrlikají vrabci o sto šest. V domě cítím nervozitu.
Nechápu to, tohle přece není poprvé, kdy se mamka vdává. Vstanu a obléknu se, vzápětí seběhnu dolů do kuchyně, kde se už otáčí máma.
"Dobré ráno, co tak nervózní?" zeptám se s úsměvem.
Jen se na mě podívá a povzdychne si.
"Ukaž mi nevěstu, která není ve svůj jedinečný den nervózní," poukáže na skutečnost. Je pravda, že jsem žádnou ještě neviděl. Zazvoní zvonek.
"My ještě někoho čekáme?" trhne sebou.
"Mami v pátek jsem ti říkal, že se má stavit Libor. Pozval jsem ho na svatbu," uklidním ji.
"Jo máš pravdu a to jsem tě ve středu chválila, že mě to nenapadlo. Mám nervy na dranc, ani na své první svatbě jsem nebyla tak nervózní, nevím, co se mnou je," povzdechne si.
"Nejspíš to bude proto, protože sis konečně našla toho pravého," mrknu a zmizím dřív, než popadne utěrku a hodí ji po mě. Odměním se jí smíchem.
Doběhnu ke dveřím a prudce je otevřu. Za nimi stojí Libor a v ruce svírá sněhově bílé růže.
"Ahojky jsem vítaný?" pousměje se.
"Čeká se jen na tebe, Libore," skočím mu rozesmátě kolem krku.
"Hele nech mě, co si o mě bude myslet moje holka," zaúpí se smíchem.
Pustím ho a podívám se na krásnou brunetu, která nás trochu šokovaně pozoruje.
"Ahoj, nestůjte tu a pojďte dovnitř," ustoupím.
"Dobrý den, promiňte, že jsem sem tak vtrhla, ale Libor říkal, že to nebude vadit. Ještě jsem se zapomněla představit, jsem Adéla Lowelová," vysvětluje překotně a podává mi ruku.
"Těší mě, jsem Robin Grey tedy prozatím a rozhodně tu vadit nebudete, vzhledem k tomu, že je pozvaná vesnice, se na počet nehledí," usměji se, když do haly vletí vyděšená mamka.
"Já věděla, že jsem něco zapomněla, já zapomněla objednat kytici pro sebe," zaúpí zděšeně.
"To nebude problém, jestli vám nevadí bílé růže a máte tu trochu zeleně a kousek závoje navíc," usměje se Adélka na mámu.
"Jak víte, že jsem nevěsta," podívá se na Adélku máma.
"Jednoduše, jste nervózní a nevěsty bývají stále nervózní, zvlášť když je dnes jejich den," zasměje se Adélka.
"Adélka je květinářka, hotoví hlavně svatební kytice," vysvětlí Libor s úsměvem.
"Vážně?" podívá se máma na Adélku.
"Vážně, přivezli jsme vám růže jako takovou omluvu, že jsem sem vrhla bez pozvání, ale k lidně z nich může být svatební kytice, co myslíte?" zeptá se Adélka a ukáže ji kytici asi třiceti bílých růží.
"Ty jsou úchvatné," vzdechne máma a odběhne do kuchyně dodělat snídani. Jen co se najíme, máma zavede Adélku do pokoje, kde jí dá kus krémové krajky, ze které má ušité šaty. Adélka si ještě doběhne pro pár zelených větviček asparátu, který nám roste na zahradě a trochy nevěstina závoje. Z toho udělá tak nádhernou kytici lemovanou krémovou krajkou. Nevěstin závoj i asparát dodávají kytici lehkost.
Zůstanu na tu nádheru zírat, lepší kytici jsem snad neviděl.
"Ty jsou skvostné," vydechne máma jen, co je spatří, hned donese velkou vázu a vsadí do ní kytici. Pak se přiženou nastrojené ženy z vesnice a začnou oblékat nevěstu. Adélka se s mým dovolením vytratí do mého pokoje a oblékne se do světlounce růžových šatů.
Do toho hemžení se vkrade Roman v ženských šatech, v zápětí je poznán a vyhnán z domu, párkrát dostane přes hřbet koštětem. Pak jak ženy, tak mladé dívky, hlídkují kolem domu, aby se znovu nepřiblížil.
O půl hodinky později se Roman pokusí do domu dostat znovu, ale to už jsou u nás chlapi z vesnice a milého ženicha odnesou v pytli od brambor.
Nemůžu ho ani litovat jak se směji.
Konečně je máma hotova a v autě s kouřovými skly zamíříme ke kostelu ve středu vesnice.
Máma je v krémových šatech vážně kouzelná.
U kostela už čekají vesničané a malé družičky, každá drží košík plný růžových lístků a v momentě, kdy se kostelem ozve svatební pochod, který někdo hraje na varhany, holčičky vykročí a na zem sypou růžové lístky. Jeden z vesničanů mi podá prsten a pošle k oltáři, u kterého stojí zklamaný Roman.
Ten se na mě podívá a začne se hrnout ke mně, ti co stojí za ním, ho za řetěz přitáhnou zpátky. Vyvalím na něho oči, nechápu proč ho tak spoutali. Vedle mě si stoupne Libor. Nedá mi to a rozhlédnu se kde je Dei. V chrámové lodi ho nevidím tak obrátím oči zpátky a střetnu se s jeho pohledem. V nádherných fialkových očích zahlédnu slzy, pak pohled odvrátí.
Obrátím pozornost na Adélku, která vejde před mámou. Požádala ji na poslední chvíli, aby šla za družičku.
Pak vejde máma. Vedle sebe uslyším nevěřícné zalapání po dechu. Otočím se na Romana, který má oči jako tenisáky, dokořán otevřenou pusu a zírá na mámu. Dokonce trochu zavrávorá, ale hned se vzpamatuje a nádherně se usměje, když je máma kousek od něj, natáhne ruku. Máma mu do ní vloží svou a spolu pokleknou před oltářem.
"Drazí snoubenci sešli jsme se zde…"
Dál neposlouchám, svůj pohled zaměřím na Deie a v momentě si představím, že s ním stojím u oltáře, ani nevím, jak dlouho tam na něj koukám, když do mě drcne Lukáš a naznačí mi, že mám Romanovi předat prstýnek. Krvavě zrudnu a rychle mu ho podám.
Roman se vědoucně usměje a mámě nasadí prstýnek. Máma si vezme prstýnek od Deie a dá ho Romanovi.
Kněz odříká poslední formuli, kterou je spojí a představí manžele Hoodovi. Jsem šťastný za mámu.
"Ještě moment," ozve se starosta a spěchá k manželům.
"Vím, že tohle se má dělat až na svatební hostině, ale tohle nesnese odklad. Marion Hoodová jelikož jste měli Větrný domek pronajatý zde vám s Deiho svolením daruji klíče od již vašeho domu a zároveň vám předávám otěže manželství i ženicha," podá ji klíč, kožené koňské opratě a řetěz na kterém je přivázán Roman. Ač se to zdá neslušné vyprsknu smíchy a půlka kostela i s mámou se mnou.
"Jak já k tomu přijdu?" ozve se nemálo pobaveně Roman.
"Ticho Hoode jak je známo, tak vše přebírá starší z manželů a v tomto případě je to paní Hoodová," setře ho starosta a vrátí se na místo.
Pak je jim konečně dovoleno projít uličkou do zářivého slunce před kostelem, kde na ně čeká kočár tažený šestispřežím.
Roman popadne mámu do náruče a uhání s ní ke kočáru za deště bílé rýže, kterou na ně hází ostatní svatebčané. Jen co nasednou, kočár zamíří k radnici, jejíž sály se proměnily tak, aby zde mohla být hostina.
Najíme se. Ženich s nevěstou jak jinak než z jednoho talíře, víc jich pro sebe nebudou potřebovat, jak míní starosta.
"Tak a teď pár tradic prosím nevěstu, aby si stoupla doprostřed sálu a všechny svobodné ženy, které mají věk na vdávání za ni," ozve se starosta. Za chvíli je vše jak má být a máma hodí kytici přes hlavu. Ke všeobecnému údivu kytice nedopadne mezi hlouček rozdychtěných žen a dívek, ale spadne přímo do náruče Deie, který stojí mimo všeho dění.
Všichni překvapeně strnou, včetně Deie, který na kytici valí oči. První se vzpamatuje starosta.
"Takže nevěstu už máme a teď nám chybí ženich. Romane," zamrká starosta na mého nevlastního otce, který najednou svírá v rukou modrý podvazek.
"Všichni nezadaní pánové za něj," naviguje starosta a všichni páni ho poslechnou. Pak táta hodí podvazek a já si gratuluji, že stojím mimo všeho dění. To si ovšem říkám do doby, kdy se mi do rukou sveze z hlavy podvazek. Šokovaně na něho zůstanu zírat a podívám se na stejně šokovaného Deie.
"Takže tu máme páreček pro další svatbu, bohužel si budeme muset počkat asi rok," okomentuje to starosta do ztichlého sálu.
"Takže abychom tu nestáli, požádáme, drahé novomanželé, aby zahájili svůj první tanec," zahlaholí starosta. Atmosféra se hned uvolní a máma s Romanem začnou tančit to prvních rytmů valčíku.
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Davida666 Davida666 | 5. března 2010 v 17:18 | Reagovat

Moc hezký díl už se těším na další :-)

2 Alexia Alexia | 5. března 2010 v 17:49 | Reagovat

tak to bolo dobre :-D :-D

3 Kira-chan Kira-chan | Web | 5. března 2010 v 18:27 | Reagovat

perfektní *.* a další svatba budou naši dva ^.^ úplně jsem to viděla před sebou. Jen by se nejdřív měl Dei nějak dozvědět, že Robin s Liborem nic nemá =/

4 Teressa Teressa | 5. března 2010 v 21:22 | Reagovat

to bolo uzasne!!! uz sa neviem dockat pokracovania =) rychlo prosiiim =)

5 Lachim Lachim | 6. března 2010 v 1:41 | Reagovat

Nokdo mi nevymluvý, že to nebyly náhody, ale naschvál vesničanů. Krásný díl, fofrem další.

6 bacil bacil | 6. března 2010 v 20:29 | Reagovat

Tak to házení kyticí a podvazku je fakt dobrá náhoda. Jestli to ty dva už konečně nedá dohromady tak už zbývá jedině atomová bomba. Honem s dalším dílem. Já se tak těším až to není možné

7 Lex-san Lex-san | Web | 7. března 2010 v 20:51 | Reagovat

Áááá! Pěkný dílek :-)) Jsem zvědav, jak se Dei postaví k faktu, že Libor je poute bratrancem (tedy až to zjistí) Jinak to házení bylo velmi povedené, co bude následovat dále:-))

8 Kio-san Kio-san | Web | 8. března 2010 v 17:31 | Reagovat

wau užasný,je to opravdu nádhera..:)Rychle dál..:)

9 darknesska darknesska | Web | 7. srpna 2010 v 20:41 | Reagovat

jééé! to bylo pěkné, zkrátka pohádková svatba! tak to má být! skvělé a-chan!

10 Nikolka Nikolka | Web | 22. března 2011 v 19:54 | Reagovat
11 Nikolka Nikolka | 22. března 2011 v 20:01 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama