Noční útěk

22. dubna 2010 v 15:42 | Atthea |  Čaroděj
Tady je druhý dílek čaroděje, doufám, že se vám bude líbit.





U snídaně se dokážu tvářit normálně, ale jakmile je po ní vyběhnu a začnu hledat někoho, kdo by mi řekl o Merdikovi, cítím, že o něm musím dovědět víc. Trvá to dlouho, než narazím na starou ženu, která je ochotna o Merdikovi mluvit.
Každý jiný, jakmile jsem vyslovil jeho jméno, utekl.
"Proč všichni utekli, když jsem se jich na něj zeptal?" povzdechnu si a napiji se bylinkového čaje, který mi připravila.
"Král zakázal, aby se zde vyslovovalo jeho jméno, je za to trest smrti. Merdik si přál, abys žil se svou rodinou i když tím sám trpí," vysvětlí mi dobrá žena.
"Trpí? Vždyť mě nezná," namítnu a postavím malovaný hrnek na dřevěný stůl.
"Zná tě líp, než si myslíš, to on u tebe bděl, když jsi měl noční můry, to on se o tebe staral, když jsi byl nemocný, utěšoval tě, když jsi byl ztrápený. Vždycky v noci, abys o něm nevěděl a byl šťastný, ale stálo ho to jeho štěstí. Miluje tě, jako ty miluješ jeho, ale nevíš o tom," sedne si žena naproti mně.
"Už dávno ti měli říct pravdu, Zikare. A hlavně Merdik, je to ale starý tvrdohlavec," povzdechne si žena.
"Ty ho znáš? A jak to, že znáš mě?" zvednu překvapeně hlavu.
"Nedivím se, že si mě nepamatuješ, byl jsi hodně malý, když jsem byla propuštěna," povzdechne si žena. Přimhouřím oči a najednou pochopím, proč mi připadala tak známá.
"Aja," vydechnu poznáním.
"Ano tak jsi mi říkal Ziku, pamatuješ si, co se stalo před osmi lety?" zeptá se mě stará chůva. Zavrtím hlavou.
"Musel ti vymazat paměť. Před osmi lety, přišel na hrad, aby zničil tvého otce, za smrt jeho, ale situace se vyvinula jinak, než očekával. Zabil ho tvůj strýc, který chtěl i zabít tvého otce, zničil ho jeho drak Zaver, který chránil svého pána. Při tom ti vypálil i značku, kterou máš na krku. Nikdo kromě něj se tě nesmí dotknout," vypoví mi chůva stručný děj toho dne.
Roztřesou se mi ruce, o znamení čarodějů vím dost na to, abych věděl, že tenhle nejde odstranit.
"Proč mi to udělal?" zašeptám zničeně.
"On nechtěl, snažil se znak odstranit, ale už to nešlo," zašeptá chůva.
Najednou se otevřou dveře a v nich stojí on. Nevím, jak to vím, ale prostě to vím. Je jedním slovem nádherný, černé rovné vlasy mu spadají na záda, z krásného obličeje se dívají dvě tmavě modré oči připomínající tmavomodrý safír na kouzelnické holi, kterou svírá v ruce. Oblečen je do černého včetně pláště, který mu držela spona ve tvaru černého draka, přesně toho, kterého jsem vypáleného na krku. Jeho oči se zabodly do mých a chvíli stál ve dveřích jako přimražený. Potom se vyčítavě podíval na chůvu.
"No na mě se nekoukej, to on za mnou přišel, že chce vědět, kdo jsi," brání se chůva.
Merdik se ve vteřině obrátil na patě a šel pryč.
"Počkej," vykřiknu zoufale a letím ke dveřím, ale to už slyším jen šum dračích křídel, jak odlétá pryč. On byl pryč a vzal si mé srdce sebou. Rozloučím se s chůvou a zamířím k hradu, nestarajíc se o kradmé pohledy, které mě provází.
V hradě je poprask a hledají mě. Ušklíbnu se tak je to vždycky, když někam chci jít musím mít kolem sebe minimálně dva tucty stráží, zatímco ostatní sourozenci si užívají volnosti. Snažím se tvářit, jak nejnormálněji to jde, vypadá to, že mě nikdo neprokoukl a to je dobře. U večeře to však nevydržím.
"Otče, kdo je Merdik?" zeptám se ho a napjatě čekám na jeho reakci.
Doslova ztuhne a vyvalí na mě oči.
"Kdo ti o něm řekl?" zahřmí a položí lžíci do talíře.
"Zaslechl jsem dvě služebné," odpovím zmateně, o chůvě se nezmíním ani slovem.
"Nikdo kdo by tě měl zajímat, Zikare. Zapomeň na to, byly to jen bláboly," odpoví mi táta.
"Ale lidi si po…" nenechám se odbýt.
"Je mi jedno, co si lidi povídají nebo nepovídají, prostě to není nikdo, s kým by sis měl dělat starosti," odsekne otec takovým tónem, že je mi jasné, že debata skončila. Sklopím hlavu a v jídle se jen povrtám. Přešel mě hlad.
"Zikare, jestli nemáš hlad, odejdi do svého pokoje. Nehneš se z něj do odvolání," nařídí mi otec.
"To mi dáváš domácí vězení?!" podívám se nevěřícně na něj.
"Přesně tak," odpoví mi, aniž by se na mě podíval. Prudce vstanu a vyběhnu z jídelny, chci jit do parku, ale zabrání mi v tom stráže, kteří mě doslova vecpou do pokoje a zamknou. Marně volám, aby mě pustili, nebo vydávám rozkaz. Neposlechnou.
Svezu se podél stěny na zem a skrčím se u ní. I když přemáhám slzy, jak můžu, stejně se mi začnou kutálek po tváři. Nešťastně opřu hlavu o kolena a tak nevědomky usnu.

Tiše vklouznu do jeho pokoje a zamířím, jako vždycky v posteli jen abych zjistil, že tam není. Rozhlédnu se po pokoji a uvidím ho zkrouceného spát u zdi. Jemně si povzdychnu a přejdu k němu, opatrně ho vezmu do náručí a položím na postel. Začnu ho svlékat z oděvu, ve kterém by se mu špatně spalo a obléknu mu noční oděv, přikryji ho.
"Už jsem zapomněl, že jsi dospělý, promiň. Pozítří si pro tebe přijedu a vezmu tě sebou, bylo by nejlepší, kdybys na mě zapomněl, ale to už není možné. Musím připravit svůj dům na tvůj příjezd, tak měj prosím trpělivost," zašeptám a políbím ho na sametové rty.
Poté se zvednu a s posledním pohledem na jeho spící tvář sednu na Zavera a odletím domů.

Ráno se vzbudím s nejasným pocitem, že je něco jinak. Otevřu oči a zjistím, že jsem v posteli namísto u zdi a dokonce jsem převlečen do nočního oděvu, moje šaty jsou úhledně složeny na stoličce.
Prsty si přejedu přes rty, kde ještě teď cítím horký dotyk cizích rtů. Nechápu to, copak jsem někoho líbal? Vždyť se mi zdál tak krásný sen. Sen, který se mi zdál vždycky, každou noc, nebo že by to nebyl sen?

Do mé komnaty vejde bez zaklepání otec.
"Sbal si věci, zítra ještě za svítání odjíždíme, dnes už je pozdě, naprosto nechápu, jak můžeš spát celý den," řekne znechuceně otec a odejde.
"Celý den?" zeptám se šeptem.

Vstanu a přejdu k oknu, to co jsem považoval za východ slunce je ve skutečnosti jeho západ. Podívám se do zahrad a ke svému překvapení tam spatřím černého hřebce. Nikdy jsem ho tu neviděl.
Rychle se obléknu a začnu si balit nejnutnější věci, ne abych se připravil na svůj odjezd, ale aby se připravil na útěk. Složím je do nejmenšího balíčku, aby se mi dobře nesl, a ukryji ho, pro případ, že by někdo přišel.
Přijde jen služebná, která mi donese večeři. Ani se ji nedotknu. Vezmu raneček a kouzlem se zneviditelním, pak vytvořím naprosto totožnou kopii. Při troše štěstí vydrží až do rána, nejsem v tom moc zběhlý. Otec mi zakázal čarovat a nikdo mě nemohl ani učit.
Když služka přijde pro plný tác, proklouznu otevřenými dveřmi a dávám si pozor, abych nezavadil ani o cíp závěsu, který by mě mohl prozradit. Jdu přímo do stájí, kde je můj černý kůň.
Nevím, od koho jsem ho dostal k dvanáctým narozeninám, ale poslouchal jen mě. Musel jsem ho i krmit a čistit, nikoho jiného nenechal, aby se k němu třeba jen přiblížil.
Jen co vstoupím, zneklidní.
"Sine, to jsem já," oslovím ho a zviditelním se. Podívá se na mě a přátelsky zafrká, jemně strčí do kbelíku. Položím věci a skočím mu pro vodu, musím jít pětkrát, než uhasí žízeň, nasypu mu krmení. Když se nažere, vezmu ho z naprosto znečištěné podestýlky a podívám se mu na kopyta. Nejraději bych ty podkoní zabil. Rychle ho pečlivě očistím a vyvedu ho ze stáje do sadu, kde začne pobíhat.
"Sine pojď nemáme moc času," napomenu koně a ten hned poslechne. Snášejícím se šerem a přicházející nocí, spěcháme co nejdál od zámku.
Najednou mě Sin zastaví a stoupne si přede mě. Rychle se na něj vyšvihnu a spoléhajíc na jeho instinkt, se rozběhneme temnou nocí.
 

26 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Yuuki-chan Yuuki-chan | Web | 22. dubna 2010 v 16:32 | Reagovat

Krása, další báječná povídka, honem porkáčko jinak zešílím XD

2 Mordvold Mordvold | 22. dubna 2010 v 17:31 | Reagovat

Naprosto skvělý, rychle sem prosím přidej pokráčko. Už se na něj těším. Tohle bude určitě velice zajímavá povídka, jsem zvědavej, jak se to ještě vyvrbí.

3 Davida666 Davida666 | 22. dubna 2010 v 17:32 | Reagovat

Nádherný díl, už se těším na pokračování :-)

4 noriuke katsa  kai sairo noriuke katsa kai sairo | 22. dubna 2010 v 19:16 | Reagovat

uhmmm to je tak....rychle další díl nebo se zblázníííím...přečetla jsem to jedním dechem a už byl konec...naprosto skvělýýýý!!!!!doufám že se dalšího dílku dočkáme brzy...nádhera!!!

5 Lachim Lachim | 22. dubna 2010 v 20:24 | Reagovat

Proč? Proč? proč si to musela takhle utnout? Sotva dopíšeš jednu povídku, stávám se okamžitě závislím na druhé. Nádhera. Fofrem pokračuj!!! Prosííííííííííím!!!!!!!!!!

6 Kira-chan Kira-chan | Web | 22. dubna 2010 v 20:46 | Reagovat

perfektní *.* ale takhle se minou ne? O_O nebo že by ho koníček dovedl kam má? ^.^

7 Lex-san Lex-san | Web | 22. dubna 2010 v 20:58 | Reagovat

Slint! Na tenhle cykluás jsem se hodně těšil. Fantasy, to je moje!!!

8 Teressa Teressa | 22. dubna 2010 v 21:27 | Reagovat

nadhera!!! uz sa neviem dockat pokracovania=) uz aby tu bolo=) na tento cyklus som sa moooc tesila=) ani neviem aku si mi urobila radost=) rychlo prosiiim pokracko=)

9 xXxIchigoxXx xXxIchigoxXx | Web | 23. dubna 2010 v 11:56 | Reagovat

Hodně dlouho jsem čekala na pokračování této povídky a konečně je to tady. A čekání se vyplatilo. No už se těším na pokračování :-)

10 Satiras Satiras | 27. dubna 2010 v 22:00 | Reagovat

Super už se těším na pokráčko, doufám, že bude brzo :-)

11 darknesska darknesska | Web | 28. července 2010 v 11:46 | Reagovat

chi, no začíná to být dosti zajímevé XD myslím že se máme ještě hodně na co těšit!

12 Nikolka Nikolka | Web | 22. března 2011 v 19:50 | Reagovat
13 Nikolka Nikolka | 22. března 2011 v 19:58 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama