Svatební slavnost

26. června 2010 v 14:29 | Atthea |  Čaroděj
Bonusový dílek, o který jste si zažádali, doufám, že se vám bude líbit.





Probudím se a podívám se na Zikara, který spí vedle mě, nějak jsem si na to zvyknul, asi by nebylo od věci říct, že sám bych už usnout nedokázal. Doložit to můžu činem, zrovna včera se vydal na výlet, který se trochu protáhnul, byly skoro tři ráno, když Rizo přistál a Zirad unaveně seskočil s draka.
Čekal jsem na něj na nádvoří, když se všechno u pozdní večeře či brzké snídaně vyjasnilo, šli jsme spát. Nikdy bych nevěřil, že lze zabloudit nad mrtvou plání.
"Dobré ránko," zavrní Zirad a otevře své smaragdové oči.
"Dobré, nejsi unavený?" pohladím ho po tváři.
"Kupodivu ne," usměje se a přitulí se ke mně.
'Už jste vzhůru?' nakoukne do okna Zaver, 'už jsem myslel, že vás budu muset budit, tak byste to nestihli, čekáme vás za čtvrt hodiny na nádvoří,' pokračuje dál ve svém monologu a přímo ignoruje, že ho snažím umlčet.
"Co bychom nestihli?" zeptá se zvědavě Zikar.
"Ale nic, jeho si nevšímej," snažím se ho zaměstnat polibky. Odtáhne se ode mě.
"Zavere, řekneš mi to?" obrátí se na mého draka.
'Ale s největší radostí. Tvůj otec dnes pořádá váš svatební den a ženichové tam nesmí chybět ne?' zamrká a ignoruje můj vražedný pohled.
"Tys mi to chtěl zamlčet?" podívá se na mě Zikar.
"Jak si něco podobného můžeš myslet? Miluji svatební veselí a miliony lidí okolo," zabručím a z každého slova doslova ukapává sargasmus.
"Tak to jsme na tom stejně, miláčku, jenže jak znám otce, je schopen celou hostinu přesunout sem během pár minut a k obřadu nás dotáhnout třeba nahé. Navíc tu bychom se jen těžko ztratili, když pojedeme tam, tak si za prvé ušetříme nepříjemnosti, za druhé, nebude mít důvod tu zůstávat dalších pár let, aby dohlédl, jak se ke mně chováš a navíc, můžeme navést draky, aby nás unesly," usměje se lišácky na mě po tom, co mi představí hororový scénář.
Polknu a zhluboka se nadechnu.
"Letíme!" vyskočím z postele a během chvíle jsem obléknutý do svátečního roucha. To si neberu ani k audienci.
Zikar se chichotáním vyhrabe z postele a také se oblékne.
"Jak znám mámu, tak mi svatební šaty připravila, abys mě v nich neviděl," vysvětlí mi svoje normální oblečení, společně se odebereme do jídelny a pak na nádvoří, kde už čekají draci, vyskočíme na ně a ve vzduchu je seznámíme s naším plánem, podle jejich výrazů se jim skutečně líbí.
"Táta už nás vyhlíží," všimne si krále na balkoně Zikar.
Podívám se tím směrem a vidím krále přecházet po balkoně. Přejde na jeden konec, dá si ruku nad oči a vyšponuje tělo přes zábradlí, rozhlédne se a udělá to samé na druhém konci.
"Jo a vypadá u toho jak ježibaba, která vyhlíží kořist," zabručím si pod vousy. Odpovědí je mi trojnásobný smích.
"No kde jste?" rozhodí rukama, když nás uvidí.
"Copak jsme neviditelní, že nás nevidíš?" podivím se nahlas a dám pokyn k přistání. Zaver se vrhne mezi ten největší hlouček a Rizo ho následuje, způsobí tak perfektní rozruch a dojem, že jsou draci nevychovaní. Jen co seskočíme oba vzlétnou a Rizo ještě málem s sebou vezme vyděšeného koně, aby dojem jen umocnil. S kamennou tváří vejdu do hradu předstírajíc, že jsem si toho nevšimnul, i když doslova bublám smíchy.
"Taková nehoráznost, měl jsem za to, že máš svého draka vychovaného Merdiku," sbíhá král schody.
"Co na to říct? Zřejmě se v nevychovanosti nakazil od Riza," pokrčím rameny a spiklenecky mrknu na Zikara, kterého hned odvádí jeho matka. Pak jen s mučením čekám na nejhrůznější okamžik mého života; na obřad.

Ten nastane hned, jak Zikarova matka dá pokyn, že můj miláček je připravený.
Dostavím se před oltář, kde si mě prohlíží tisíc vdavekchtivých žen, čekající jen na to že mě Zikar odmítne. A na něho nejspíš taky.
Otočím se v momentě, kdy vycítím jeho přítomnost a zůstanu hledět. V bílém obleku zdobeném stříbrem a smaragdy mu to neskutečně sluší. Jako v mrákotách čekám, až dojde ke mně, pak se ho dotknu, abych věděl, že je to skutečnost a ne jen sen.

S mučením se podřídím matce a obléknu se do bílého obleku zdobeným stříbrem a smaragdy, jsem v přesném opaku Merdika, který je v černém se stříbrným vyšíváním, vypadá v tom neskutečně. Určitě se tak vystrojil naschvál, protože mu černá tak strašně sluší, naopak já v bílé vypadám strašně, když si k tomu připočtete, že mám i stříbrné vlasy, vypadám jak maškaráda a ne čaroděj.
Pak stoupím do hradní kaple a pomalu jdu k Merdikovy. Vidím ty hnusné čarodějnice, které na něm vysloveně visí očima a čekají, až řeknu ne, ale to se rozhodně nestane. Tedy pokud tam dojdu, cítím, jak mi hrdlo svírá čím dál větší tréma, nohy vypovídají službu, doslova se mi podlamují.
Vědomí, že za chvíli budu spojen s Merdikem na věky mě nutí otočit se a utéct.
Jsem sotva v půlce, když se Merdik otočí, jeho černé oči se rozšíří překvapením a usadí se v nich nevýslovný obdiv, jen to mi dá odvahu pokračovat. Jen co dojdu k němu, vztáhne ke mně ruku.
Položím do ní svou a nechám se k němu přitáhnout, pak se mě dotkne zlehka po tváři a usměje se.
"Neskutečně ti to sluší miláčku," zašeptá, tak potichu, že to slyším jen já a dá mi jemný polibek, aniž by dbal pohoršeného pohledu kněze, který si odkašle. Cítím, jak mi zahoří tváře, když na nich vyvstane jemný ruměnec, v rozpacích se otočím ke knězi a začnu poslouchat jeho slova.
"Drazí svatebčané, sešli jsme se…" když v tom zaslechnu Merdika, který si pro sebe šeptá.
"Drazí pozůstalí, sešli jsme se, abychom zde…" jen tohle mi stačí, aby mi zacukali smíchem koutka. Nenápadně se na něho podívám a sevřu mu ruku. Podívá se na mě vesele a zamrká, přitom pokračuje monotónním tónem v proslovu. Už se vážně musím ovládat, abych se nerozesmál, přitom zjistím, že tréma, která mi svírala hrdlo, je ta tam. Vděčně se na něj podívá a podívám se na kněze, který zvýšil hlas a ten teď doslova duní v kostelní lodi, jeho oči jsou nevraživě zabodnuty do Merdikových úst, která pronášejí smuteční obřad, mám pocit, že se knězi za chvíli začne valit kouř z uší.
Znovu se zaposlouchám do Merdikovy mluvy.
"…z důvodů, že jsme se přišli jen najíst a napít zadarmo…" víc slyšet nepotřebuji, do očí mi vyhrknou slzy smíchu.
Merdik si to jako obvykle vysvětlil po svém a teď to předříkává knězi, který se zarputile snaží držet pravé verze, kterou přednáší.
Merdik zmlkne, až když kněz se mě začne ptát, zda si ho beru dobrovolně, s úsměvem se podívám na Merdika a přímo jemu do očí řeknu 'ano' v jeho pohledu se v ten moment rozsvítí snad tisíc hvězd radosti. Stejně jako v mých očích, když mi tím jediným slůvkem slavnostně slíbí, lásku a věrnost do konce našich dní.
Momenty, kdy sobě navzájem navlékneme prsteny a políbíme se, považuji za nejkrásnější okamžiky v životě.
Až v momentě, kdy se otočíme, aby nás kněz představil, jako pár uslyším štkaní žen, které spíš lituji ztráty dvou nejlepších partii, než že pláčou štěstím.
"Tak a teď konečný pohřeb," povzdechne si Merdik a s úsměvem odejdeme k slavnostní tabuli, kde pod dohledem otce provedeme veškeré nudné tradice a stoupneme si, abychom přijímali kondolence- e tedy blahopřání od svatebčanů.
Když se po hodině a půl dostaneme k svatební hostině, jsme tak hladoví, že se na všechno doslova vrhneme, když se najíme, všimneme si, že otec chce pronést svatební řeč, vzhledem k tomu, že předtím vypil asi pět sklenek vína se na sebe s Merdikem zděšeně podíváme a vyhlásíme poplach.
V dalším okamžiku uvidím, jak se k nám žene Zaver a Rizo všechno jistí ze vzduchu.
"Unáším tě, lásko," zašeptá mi Merdik a popadne mě kolem pasu, v další vteřině se odrazí a v perfektním načasování dopadne na záda draka.
Táta se ohromením nevzmůže ani na půl slovíčka.
"Uvidíme se za pár set let," křikne Merdik, chtě nechtě se nad zděšenými výrazy hostů prostě musím rozesmát. Zaverovi stačí párkrát mávnout křídly, abychom zmizeli v mracích. Odnese nás do nádherného paláce, jejíž věže zdobí Merdikuv znak.
"Vítej doma, lásko," usměje se na mě v momentě, kdy oba draci přistanou na obrovském nádvoří paláce.
 

40 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nana Nana | Web | 26. června 2010 v 14:45 | Reagovat

Nádhera!!!!!! *.* úžasné a nasmála jsem se u toho =D udělat ze svatby pohřeb... =D

2 Teressa Teressa | 26. června 2010 v 15:12 | Reagovat

TO BOLO UZASNE!!! ten merdikov preklad bol bezchybny=) uz sa neviem dockat dalsich tvojich poviedok=) dufam ze tu budu coskoro=)

3 Davida666 Davida666 | 26. června 2010 v 15:26 | Reagovat

Nádhera, ten kněz musel mít po obřadu dost :-D

4 Lachim Lachim | 26. června 2010 v 15:59 | Reagovat

Tak tomuhle říkám svatba. Nádhera.

5 Glorilian Glorilian | Web | 26. června 2010 v 17:27 | Reagovat

Hh, pekné... to s tím jídlem zadara... lol. =D

6 Yuuki-chan Yuuki-chan | 26. června 2010 v 22:34 | Reagovat

Svadba dvou čarodějů musí být originál a tahle byla ta nejlepší..XD

7 darknesska darknesska | Web | 29. července 2010 v 19:09 | Reagovat

k'ňáááá... ^.^ to bylo sladký, lámala jsem se smíchy jak tam Merdik říkal ,přišli jsme se zadarmo najíst a napít' XDD z toho jsem fakt nemohla, ale bejt ten kněz tak ho něčím přetáhnu, aby ho dal pokoj :D

8 Tracy Tracy | 19. srpna 2010 v 23:23 | Reagovat

tak to bylo užasný, jen škoda že už je konec moc se mi to líbilo a brala bych i pokračování :-D

9 KiS KiS | Web | 20. srpna 2010 v 12:36 | Reagovat

Naprosto skvělý ... :) Až jsem u toho brečela ... ale smíchy ... :D
Píšeš úžasný povídky ... :)

10 nell nell | 19. září 2010 v 18:35 | Reagovat

úpě nejlepší... zvlášť u toho pohřbu... já prostě nemohla...

11 alla alla | 20. srpna 2011 v 0:15 | Reagovat

mooc dobrý. hlavně ta svadba... jéj, jetšě ted se směju :D

12 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 13. února 2012 v 17:33 | Reagovat

Oh to byla dokonalá povídka! Zhltla jsem ji celou najednou. Je pocta číst něco tak dokonalého

13 Nella Nella | 13. května 2013 v 21:35 | Reagovat

Uuuuwaa fakt dobre a vtipne.

14 Mika Mika | E-mail | 14. června 2013 v 13:23 | Reagovat

So dokonal... Nechceš napsat ještě jeden bonus?? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama