Tak, podařilo se :-)
dílek máte o něco delší a dozvíte se tam něco o Avenově síle :-)
"OK. Chápu, mohl bys tuhle potvoru odvolat?" zaskučím s vytřeštěnýma očima.
"Co se ti na mém mazlíčkovi nezdá?" ozve se Arim pobaveně.
"Tak nevím, jestli je právě toto mazlíček nebo ty jsi moc velký blázen," zavrčím a neodvažuji se spustit oči z tesáků té bestie.
"Uznávám, že co se týče mazlíčků je Ari trochu švihly, ale je to vážně neškodné. Aspoň pokud je Ari blízko," zasměje se Raven. Odvážím se ušklíbnout, on má tak něco říkat o nebezpečných mazlíčcích, když se ze zoo pře deseti lety pokusil propašovat mládě krokodýla.
Naštěstí mu na to přišli.
"Dobře tak můžete ze mě tohle zvíře sundat?" zeptám se s mírnou panikou v hlase. K těmhle bestiím bych se rád moc nepřibližoval.
"Simi, dej pusu," ušklíbne se Ari.
"Ne!!!!!!!!!!" zaječím. Pozdě. Bestie se na mě podívá a začne mě svým obrovským jazykem olizovat. Raven se může přetrhnout smíchy. Chvíli si připadám jako lízátko než mě ta bestie pustí.
Jsem dost naštvaný a tak se do těch dvou bez varování pustím. Přestanu, až se uklidním.
"Zatraceně kluku, to ses nás snažil zabít?" zaječí Raven. Podívám se a vidím, že klečí obalený v jakémsi podivném brnění a před sebou svírá obrovský vyleštěný meč jako štít, za ním stojí Ari s napřaženou holí, vše kolem nich je rozdrceno na práh.
"Jak se vám tohle povedlo?" rozhlídnu se po okolí, vzápětí zavrávorám a sletím na zem do černé tmy.
***
"Prokrista Pána," vyrazí se sebe Ari a sedne si do prachu. Dívá se vytřeštěně do míst, kde leží Aven. Vyprostím se z pracně přivolaného brnění a přeběhnu k němu, kde se nad ním skloní. Oddechnu si, když zjistím, že je jen v bezvědomí.
"Síla draka už musela propuknout jinak nevím," ozve se Ari zamračeně.
"Síla draka, ještě tím straš, vždyť ani nedokáže ovládat svoji vlastní! Říkal jsi, že jsi jeho dračí sílu zablokoval," zaječím na Ariho.
Ari ke mně rychle přejde a vyhrne Avenovi rukáv na ruce, na které mu upletl magický náramek. Je na místě, ale místo mdlé skoro průsvitné zelené se v něm převalují zelené mlhy různě zelené barvě. Ještě před chvíli byla blokace aktivní. Jinak řečeno nedovolil jeho druhé síle, aby se projevila. Polknu.
Máme jedinou možnost, musíme, s Arim, Avena naučit tu sílu ovládat, ale ne tady, rozdrobil by tuhle planetu na prach.
"Dovedeš si představit, co by se u nás dělo, kdyby ten parchant dostal, Avena jako novorozeně a vychoval ho jako bastarda?" zeptám se zničeně.
"Myslíš, že o jeho síle věděl?" zamumlá nevěřícně Ari.
"Jo, jinak by ho nechtěl unést jako novorozeně sotva pár hodin po porodu. Navíc i před tím se ochomýtal kolem královny a stále se jí vyptával, kdy bude rodit. Zapomínáš, že se v magii vyznal," povzdechnu si.
"Pak se ho pokusí dostat i teď. Navíc takovou sílu nebude mít stále, jakmile se ji naučí používat, dokáže ji zvládnout. Podle mě ji zvládá i teď, jen se trochu naštval a vybuchnul," zamumlá Ari.
"Zvládá už teď? A zbláznil ses nebo jsi nikdy neměl rozum, podívej se kolem," zaječím na bratra.
"Ty se podívej kolem, s takovou silou s jakou rozdrtil beton, by lehce dokázal potrhat i zemský plášť. Spíš si myslím, že i v tom vzteku se krotil. Navíc je to měsíc a půl, co jsi ho začal učit psychiku a je pomalu lepší než Richard, který se ji učil od narození. Je stejný jako otec, ten měl na psychiku a magii neobyčejný talent. Otec nikdy nepřestal litovat, že král nesložil korunu a nestal se čarodějem," ozve se Ari klidně.
"Ty něco o Avenovi víš?" zeptám se bratra.
"No jistě, ale řeknu ti to doma, tady by mohli poslouchat. Tedy v tvém bytě," usměje se Ari. Kývnu, nemá cenu mu odporovat, když má vlastně pravdu. Vezmu, Avena do náruče a odnesu ho domů, naštěstí nepotkáme ani jednu z těch sudiček. Položím, Avena do postele a jdu s Arim do obýváku, ještě rychle nám udělám čaj a už poslouchám.
"Znáš tu legendu o Pánu draků? Údajně žil před pár tisíci muž, který dokázal vládnout magii a psychikou na stejné, hodně vysoké úrovni, na tak vysoké, že se mu nevyrovnalo ani vojsko všech zemí. Dobře víš, že to je vzácnost, můžeš ovládat psychiku třeba na Druhém stupni a na magii být levý jak šavle. Maximální stupeň jak magie, tak psychiky je pátý stupeň, málo kdo se dostal na třetí a už jen vzácně na čtvrtý stupeň. On ovládal obojí na Pátém, tedy nejvyšším stupni. K tomu vládl neobyčejnou silou, dokázal rozdrtit kámen v dlani. Tehdy se takoví lidé zabíjeli jako zrůdy, než se stačili narodit. Nezdědil to, bylo to prostě v genech, člověk se s tím musel narodit. Žil jako obyčejný člověk, ani malíčkem neprozradil, že je tak silný a všichni ho brali jako obyčejného člověka.
Jednou se však stalo něco neočekávaného, draci, kteří dosud žili v míru s lidmi, začali útočit. Vypalovali jednu vesnici po druhé, stejně jako města. Avar, tak se ten muž jmenoval, se vydal k dračím horám, kde žil drak, který rozkazoval ostatním. Avar ho vyzval na souboj. Drak se mu vysmál a řekl mu, že jestli ho porazí, tak zanechá útoku a Avar jim bude vládnout. Slovo dalo slovo a pustili se do křížku. Bojovali tři dny, noci využívali na odpočinek a hojení ran. Na konci třetího dne se drak vzdal.
Avar však dračí korunu odmítl. Nakonec se dohodli, že králem zůstane drak a bude Avara poslouchat, a když bude třeba, propůjčí mu svoji sílu. Na stvrzení smlouvy se Avarovi na rameni objevilo tetování rudého draka. Když se vrátil Avar do vesnice, lid ho oslavoval jako hrdinu a na hlavu mu nasadili královskou korunu na místo krále, který zbaběle uprchl a nechal lid svému osudu.
Původní král se ho pokusil svrhnout a opět usednout na trůn, stalo se však něco, co nikdo nečekal, za Avara se postavili draci. Ještě nikdy se nestalo, že by se draci pletli do lidských válek či do jejích sporů. Původní král se zalekl a už se nikdy nevrátil. Avar dal na svoji zástavu vyšít draka jako svůj symbol a tomu království se začalo říkat dračí království nebo také království draka, každý si dvakrát rozmyslel, jestli s ním bude válčit.
Králové, začali nabízet Avarovi své dcery, aby se připojili k mocnému království. Nedbal na ně a na hrad si přivedl dívku svého srdce, byla spravedlivou královnou.
Od té doby jsou draci spojenci království. Jednou za určitý čas, někdy je to za tisíciletí, jednou je to dřív nebo později, se narodí dítě, které má znamínko draka. Podle legendy to dítě vládne tou samou silou jako Avar, první král Dračího království. To dítě poslouchají draci a říká se mu Pán draků, je to přímý dědic, Avara," dovypráví příběh Ari. Znám ten příběh. Tahle legenda se vypráví všem generacím.
"To je jen legenda," pokrčím rameny.
"Skutečně Ravene? Každá legenda má své kořeny, jen si vzpomeň na ten den, kdy jsi unesl, Avena. Řekni mi, co bylo v jeho kolébce?" pozvedne obočí Ari.
"Co? Spíš kdo, byl to plamenný dráček," odseknu a zarazím se, když si vzpomenu na neobvyklé znaménko na Avenově ruce.
"Ty si myslíš, že Aven…" vytřeštím na bratra oči.
"Nemyslím, vím, sám sis všimnul jeho znamínka. Proto jsem ti řekl, abys ho naučil si to znaménko zakrývat. Nezapomeň, že ho hledá Króm, který chce ovládnout s jeho pomocí svět. To znamínko je jasný ukazatel, kdo je Aven," pousměje se Ari.
"Dobře, dejme tomu, že máš pravdu, teď je otázka, co budeme dělat," povzdechnu si.
"No nejdřív ho musíme dovést domů a pak ho dobře ukrýt," zauvažuje Ari,
"Jestli máš pravdu a Aven je skutečně pán draků, tak ho draci vyčmuchají do hodiny, co se tam dostaneme," ušklíbnu se.
"Sakra máš pravdu, tak ho musíme udržet tady, dokud mu nebude sedmnáct," zaúpí Ari.
"Klídek, to zvládneme už je to pouze měsíc a půl, co mi z něj budou šedivět vlasy," zachechtám se.
"To jsou skvělé vyhlídky," ušklíbne se Ari.
"Nejsi jediný, kdo si to myslí," ujistím ho ze solidarity.
***
"O čem se to tu bavíte?" zamračím se na Ravena, který sedí v křesle a kecá s bratrem. Raven se po mě udiveně podívá.
"O ničem, vytahuji z něj novinky z domu," pousměje se.
"Fajn, je něco k jídlu? Mám hlad," zamračím se.
"Hned něco udělám, dáš si zapečené brambory?" zeptá se mě Raven a vstane.
"Cokoliv, hlavně, aby toho bylo hodně," zívnu a jdu do koupelny, mám pocit jako by se pro mě projel nákladní vlak.
***
"Na to, že se přepnul, vypadá nějak čile," poznamenám a jdu vařit. Naštěstí mám v lednici hrnec uvařených brambor, kterých mi bylo líto vyhodit. Teď se hodí, vytáhnu uzené maso a dám ho se zeleninou upéct, po dvaceti minutách tam hodím brambory, promíchám to a po dalších pěti to všechno zaliji několika vajíčky, okořením, nechám zapéct a je hotovo. Ještě nastrouhám sýr, kdyby měl někdo chuť a je hotovo.
Při vaření mi dělá společnost Ari, který mě sleduje při vaření.
"Tělo si začíná zvykat na magii, to je dobře. Za pár dní to s ním ani nehne. Prosím tě, jak tohle můžete jíst?" zašklebí se, když hodím brambory k masu a promíchám to s vejcem.
"Však uvidíš, až ochutnáš," zasměji se.
Zavolám, Avena ke stolu a nachystám jídlo. Aven se na to vrhne jako by nejedl měsíc. A to si tam dá ještě hrst sýra. Já se zatím bavím výrazem Ariho, který si vezme malé sousto do úst, překvapeně zamrká a začne se cpát, nakonec se s Avenem málem porve o poslední sousto.
Po večeři se s Arim rozhodneme, že mu dáme v neděli volno a Ari se vrátí domů, však už ho shánějí.
***
V pondělí jdu do školy, ve skleničce si nesu pár žížal, pro ředitele, mám v plánu mu je nenápadně hodit do oběda v jídelně, při troše štěstí se mi to podaří, aniž by si mě všimnul. Nepodaří, dává si na mě pořádný pozor, ale na svoje pití rozhodně ne. Pije zásadně kupovanou vodu.
Všimnu si, že trochu upil a láhev postaví na parapet, pak odejde řešit nějakou rvačku. Hbitě k láhvi přiskočím, odšroubuji víčko, hodím tam pár žížal a rychle se vrátím na místo, sklenici se zbytkem žížal se mi podaří strčit jednomu tyranovi do tašky.
Dan, který moji lumpárnu postřehne, se málem udusí blivajzem, které se v jídelně vydává za zelí s knedlíkem.
Pozorujeme jak, ředitel vyřídí rvačku a napije se vody ochucené o žížaly, zpozoruje je až pak. Předvede perfektní trysku, jak všechno vyplivne a začne se dávit. Po tom, co hodí šavli, docela působivou, se začne rozhlížet, kdo to byl. V ten moment vstane tyran a sklenice se zbylými žížalami mu vypadne z tašky.
"Ty jeden parchante! No já ti dám," zavřeští ředitel a chytne tyrana za ucho. Táhne ho do ředitelny. Kluk, který ani netuší, o co vůbec jde, vřeští jak na lesy. Rychle s Danem vrátíme oběd do zbytků a vypadneme na dvůr, kde se složíme smíchy.
"Pane Bože, Avene, jak jsi na tohle přišel? Mě by tohle nenapadlo, tobě to zapaluje," vyráží mezi jednotlivými výbuchy smích Dan.
"Tohle byla nouzovka, chtěl jsem mu to hodit do jídla," přiznám se a Dan se zase skácí na zem.
"Mě z tebe jednou klepne, nikomu to nezapaluje tak, jako tobě, to se musí nechat," plácne mě do zad o deset minut později, kdy se vracíme do třídy. Učitel nás jen odmávne a pokračuje v látce.
Zatím, co Dan píše o sto šest, já se dívám z okna a přemýšlím, o plánu na večer.
Školu a mučící předměty přežiji jen se zaťatými zuby. Ještě že teď má Raven odpolední a Ari u nás není. Budu moct proklouznout nepozorovaně. Kluka, který Avoton navštěvoval, jsem důkladně vyzpovídal, skoro nic mi neřekl, jen že je to ve sklepě. Zrazoval mě od toho, abych se tam vůbec vydal. Nepřesvědčil mě, spíš jsem si o něm začal myslet, že je to zbabělec.
No však se uvidí. Stavím se u Ravena v práci a doma se najím. V osm hodin vyklouznu z domu a rozběhnu se ke škole Avoton.
Zastavím se před její železnou bránou.
"Jsem zvědavý, co skrýváš za tajemství," ušklíbnu se.
"Ty jsi mi kamarád, to mi nemůžeš říct, že ses to rozhodl prozkoumat?" stoupne si vedle mě Dan.
"Jak to víš? A Co tu děláš?" zeptám se.
"No ten kluk, co jsi ho zpovídal, mi to přišel říct," vysvětlí mi.
"Taky neumí držet jazyk za zuby," zavrčím.
"Naštěstí, tak jdeme?" podívá se na mě kamarád. Jen se usměji a jako dva stíny se přehoupneme přes železné ostny plotu.
Lachim | 24. února 2011 v 10:50 | 
Mám dojem že tady bude ještě veselo =D