Letmé shledání

6. června 2013 v 21:58 | Atthea |  Bestie - ochránce

Ahoj další dílek :)
Jak tu někdo psal, ne neskončila jsem, z omluvy sešlo a mě bylo líto nechat tenhle blok jen tak zahálet, ale nečekejte, že články budou přibývat rychle, budu ráda, když zvládnu jeen měsíčně.


Ráno se probudím rozlámaný ze špatného snu. Nevím, co se děje, ten sen si nepamatuji. Jen to, že jsem běhal s fakt obrovským psem. Nebylo by to divné, kdybych psa měl. Jo, irský vlkodav by mi vyhovoval, ale bohužel jsem musel uznat argumenty mámy, že by ten pes byl chudák. Naši jsou málokdy doma a já vlastně taky.
Dokulhám se do koupelny, kterou mám spojenou s pokojem a dám se do kupy, obleču se a s taškou seběhnu dolů.
"Ahoj zlato, už musím, snídani máš na stole. Pusu a pa," mávne mi máma a s tátou vyběhne z domu. Každý sedne do jednoho auta a odjedou. S povzdechem zavřu dveře a jdu se najíst. Když otevírám dveře, že půjdu na autobus, vzpomenu si na medailon. Vyběhnu do pokoje, ale na stojánku není. Nemám čas ho hledat, tak nad tím mávnu rukou a vyběhnu z domu, pečlivě zamknu, zapnu alarm a mizím na autobus, který se objeví na rohu. Stíhám v pohodě. Sednu si na sedadlo, sedím sám, nikdo se mnou nechce sedět. Podívám se ven a tehdy si všimnu mihnutí něčeho velkého mezi domy. Po chvilce si řeknu, že to byla halucinace a začnu se věnovat notám.
Jako obvykle mě musí probrat řidič, že jsme na místě. Vydám se přes parkoviště ke škole a těsně za mnou zaparkuje auto, ze kterého vyskočí Conor.
"Kone, proč jsi na mě nepočkal, vzal bych tě," jde naštvaně ke mně. Okamžitě dělám, že ho nevidím, jenže on se nedá odbít. Snažím se ho nevnímat, co na tom, že se mi líbí? Nepotřebuji, abych měl znovu ze školy peklo! A jako na potvoru se Aurelie dívá Conorovým směrem, nejspíš si usmyslela, že ho dostane. Zapátrám v paměti, jestli jsem Conora někdy viděl s nějakou holkou, kupodivu si na nic podobného nemůžu vzpomenout.
"Autobus mi vyhovuje," ucedím skrz zuby a pokusím se mu vyhnout. Pustí mě a jde vedle mě. Hodím na něho vzteklý pohled. V jeho blízkosti se nemůžu soustředit na hudbu, příliš mě vyrušuje.
"Co by ti udělalo, kdybys se mnou šel na rande?" zeptá se mě, zrovna když k nám zamíří Aurelie.
"Dostal bych infarkt," ujistím ho a snažím se zrychlit, aby to nevypadalo, že jdeme spolu. Conor se nedá, strhne mě k sobě. Prudce se otočím, abych mu vynadal, ale než stačím říct, slovíčko hbitě mě políbí. V dalším momentě mám pocit, že nohy mám z kusu želé a ne z masa a kostí. Stojí mě to dost síly ho od sebe odtrhnout a vrazit mu facku.
"Já nejsem žádná děvka, která ti vleze do postele, jen co pokývneš prstem," zasyčím na něho a jdu pryč s obličejem jako malina. Minu šokovanou Aurelii, které v očích bleskne vztek. No super, zase mám tu mrchu proti sobě.
Takřka bez dechu oběhnu ke skříňkám, kterou otevřu a začnu hledat učebnice, které potřebuji, pak zamířím o třídy. Sakra, ještě teď se mi z toho polibku točí hlava.
"Co mi zase lezeš o zelí!" zasyčí za mnou jedovatý hlas. A je to tady.
"Do zelí? Já nevěděl, že s sebou taháš zelí," ušklíbnu se na Aurelii, které blýsknou oči vztekem.
"Myslím tím Conora, hodlám ho mít pro sebe," oznámí mi nadutě.
"Jo? A co ten kapitán fotbalového mužstva, jak jen on se jmenoval, Brabenec?" zapátrám v paměti.
"Bran. Je to nula co s ním," odfrkne si Aurelie.
"Jo ten, ty jsi ho už stačila vysát? Víš, že něčemu takovému se říká psychický upír? Musím se podívat, kde mám dřevěný kůl a svěcenou vodu, to prý pomáhá, nebudeš se zlobit, když ti ten kůl proženu srdcem, že ne? Zachráním tak spoustu krásných chlapů. A co se týče Conora, klidně ti ho zabalím jako dáreček a posadím pře dveře," usměji se na Aurelii, která zrovna neví, jak mě zabít. Pohledem ji to moc nejde, i když s tím výrazem se zařadila mezi černé čarodějnice.
"Teda, snad bys nebyl tak zlý?! Kdo by chtěl tuhle čarodějnici, to ty se mi líbíš o dost víc a už znám i tvé rodiče," ozve se za mnou Conor, hlas mu zní víc než jen pobaveně.
"Ty's mi tu fakt chyběl," zavrčím na něho, " ne nikam s tebou nejdu!" oseknu, když vidím, že se nadechuje.
"Mám dva lístky, do kina, dávají Dobu ledovou 4," mrkne na mě. Dostal mě, tenhle film fakt chci vidět, naši mě samotného nepustí, to vím na pevno, navíc lístky nejsou k sehnání. Hodím po něm tak vraždící pohled, že se musí zasmát.
"Dojdu k tobě v pět hodin a vyzvednu tě, pak půjdeme…" začne plánovat.
"Nepůjdeme, maximálně kino a pak rovnou dom!" upozorním ho.
"Dobře, jen kino," kývne Conor. Divil bych se, kdyby to pak nezkusil ještě jednou. Ještě musím k tetě vrátit jí ten medailon. Složím se do lavice a školou projdu jako ve snu. Přesněji řečeno mimo. Skoro celý den mi hraje v hlavě muzika, kterou si prostě musím zapsat! Učitele s tím přivádím k šílenství, zvlášť když si hraju na lavici jako na piáno, abych si líp uvědomil noty. Po škole zamířím do divadla.
"Teto?" křiknu o maskérny. Většinou je tam nebo v kostymérně, kde spravuje kostýmy, nebo je šije. V maskérně není, tak se podívám do kostymérny a uchichtnu se. Teta sedí za šicím strojem, v uších sluchátka a na plný pecky poslouchá Merkuryho, kterého jsem jí musel postahovat. Líbil se jí jeho hlas. Jinak poslouchá jen stará, devadesátá léta. Senu si na taburet a sleduji ji. Když už to nemůžu vydržet, vypnu jí Iphon, jako reakci na to zaječí, jako by ji brali na nože. Doslova se jí leknu.
"Proboha teto, já tě nechci zabít, tak proč se o to pokoušíš ty?" zděsím se.
"Kdo já nebo ty!? Jenou z tebe budu mít infarkt! Co jsi potřeboval, dnes zkouška není," podívá se na mě.
"Opravdu vtipné, donesl jsem ti nějaký medailon, nevím, jak se mi dostal o tašky," podám jí medailon. Podívá se na něho a zamračí se.
"Ale ten není můj. Víš jistě, že jsi ho našel tady?" zeptá se mě. No tak to mě zarazí.
"No jasně že jo, našel jsem ho v krabici s bižuterií a tak," snažím se ji přesvědčit.
"Kone, sama jsem pořizovala veškerou bižuterii a tak a můžu tě ujistit, že tenhle jsem nekupovala. Je dost zvláštní, pamatovala bych si, kdybych ho někde koupila," zavrtí hlavou teta.
"A nemohla ho ztratit nějaká holka?" zeptám se.
"Možné to je. Vezmu si ho a zeptám se, jestli nikomu nebude patřit, můžeš si ho nechat," pousměje se teta a vezme medailon, který vzápětí s výkřikem upustí.
"Co se stalo, teto?" chci vědět a skloním se pro medailon. Zraněná teta není, toho bych i všiml.
"Jak to můžeš držet, je rozžhavené jak železo, které zrovna vytáhli z výhně!" podívá se na mě nechápavě. Vyvalím na ni oči a pak zrak sklopím na medailon, který mi leží na ruce, chladný jako by ho ani nezahřívalo lidské teplo.
"Vždyť nepálí, sáhni si," podám ji ho.
"Ne díky, jednou stačilo. Když tě nepálí tak si ho nechej. Když ho tu nikdo nehledal, ničí nebude," pousměje se.
"A co s ním mám jako dělat?" zeptám se tety.
"No přece ho nosit," opoví mi logicky.
"Copak jsem holka?!" ohradím se dotčeně.
"Jsi poloviční holka, takže to vadit nebude," cuknou tetě koutka.
"Hahaha," zasměji se ironicky a podívám se na medailon.
"Ukaž," vezme ho teta opatrně za řetízek a než se stačím ohradit, připne mi ho na krk.
"Sluší ti," usměje se.
"Nevěřím tomu, že jsi to udělala," zavrčím na ni.
"No vidíš a teď už pojď, po tom tvém překvapení už nemám chuť tu být sama, tak to pro dnes balím," usměje se a o pět minut později vyjdeme ven. Než teta všechno uklidí a pozhasíná, taky to trvá. Já zamířím na tramvaj, která mě má odvézt domů, vzpomenu si totiž na kino a tak odmítnu tetino pozvání.
V pokoji se pokusím sundat řetízek, ale nejde to a to proto, že zapínání prostě zmizelo! Pokus o sundání přes hlavu taky selže, řetízek není moc dlouhý a tak to odevzdaně nechám být. Zítra zajdu ke klenotníkovi a on to přeštípne. U nás byste něco takového hledali marně.
Jsem upocený tak zaběhnu do sprchy a začnu si vybírat oblečení, ven vyhodím tmavomodré džíny, jsou úplně nové a začnu přemýšlet mezi šedou a černou košilí, teprve pak si uvědomím, s kým jdu a vyhodím světle modrou košili. Přece se nebudu kvůli němu strojit!
Pak jdu do kuchyně něco zhltnout. Sotva dojím sendvič, už někdo zvoní a ne zrovna krátce. Vykouknu a vidím Conora, který se ledabyle opírá o zvonek. Zabiju ho.
"To chceš, abych ohluchl?!" zaječím na něho.
"No pokud bych tě pak mohl zvát častěji, tak by mi to nevadilo, dokonce bych se naučil i znakovou řeč," uculí se.
Přejdu to mlčením, protože bych ho musel zliskat a ruky je mi fakt líto! Chci zamknout, když si všimnu mámy, jak zajíždí na svou polovinu parkovacího místa a vystupuje.
"Jdete na rande?" uměje e máma.
"Ne, jdu s ním jen do kina," opravím mámu.
"No za našich let se tomu říkalo rande, že by se doby změnili?" zamrká. A dost!
"Teď se tomu nejspíš říká srazy," ozve se táta, který právě zaparkoval. Jak je možné, že rodičové vždycky dorazí v tu nejméně žádanou dobu?
"To nevím, stejně nikam nejdu, nějak mě přešla chuť," zavrčím. Taky musí všechno zkazit!
"A proč bys nešel? Jen si dávejte pozor a žádné temné uličky, po městě se prohání něco obrovského. Ještě to nikoho nenapadlo, ale čert ví, kdy se to změní, radši jeďte tramvají nebo vám půjčím auto," zamračí se táta.
"Nebojte se, dám na Konera pozor," usměje se Conor a táhne mě od dveří jako málo mocného. Začínám litovat, že jsem na to kývnul!
"Musíš mě táhnout?" zeptám se ho podrážděně.
"Promiň, kdybychom tam stáli ještě pár vteřin, asi by šli s námi, to jsem nemohl dopustit," usměje e na mě.
"Jo jistě a v kterých jeskyních jsi vyrostl?" odseknu. Táhne mě jako neandrtálec.
"Ty jsou momentálně pod mořem," uchichtne se.
'Blbec!' vyjádřím svůj názor na Conora. V hlavě se mi ozve uchichtnutí. Zarazí mě tok, že se zastavím a přemýšlím, odkud se to uchichtnutí ozvalo.
"Děje se něco?" zataví se Conor a podívá se na mě. Zavrtím hlavou a jdu dál, na tramvajové zastávce skočíme do tramvaje a sedneme si. Není tam moc lidí, tak se bavím tím, že si cestující prohlížím. Zastavím se u kluka, který na mě bezostyšně a pobaveně zírá. Pak střelí pohledem po Conorovi a lehce se zamračí. Když si všimne, že na něho zírám, místo toho aby mě přibil pohledem do země, na mě vesele mrkne.
Na krku se mi zježí chloupky a tak se podívám jinam, Conor mě chytne kolem pasu a přitiskne k sobě. Je to tak smyslné gesto, že zrudnu.
'Vy spolu nebudete dlouho, že,' ozve se mi v hlavě, úplně ztuhnu.
"Co jsi říkal?" otočím se na Conora, který právě vraží někoho za mým ramenem. Otočím se a moje oči se setkají s hnědým pohledem dlouhovlasého kluka. Úplně se do něho vpiji pohledem.
'Je to žárlivec, že,' pousměje se kluk. Conor změní taktiku a v momentě mě strčí za sebe, takže kluka už nevidím. Ovšem ty slova mě rezonují mozkem stále. Točí se mi z nich hlava, že se stěží zachytím tyče, abych se neporoučel k zemi.
"Pojď, vystoupíme," chytne mě kolem pasu a jen co tramvaj zastaví, vystrčí mě ven na vzduch a posadí na lavičku.
" To byl blbý nápad, kdybych to věděl, vezmu auto," zavrčí Conor a někam odběhne, za chvíli se vrátí s dvěma malými flaškami, jedna je coca-cola druhá voda. Sáhnu po vodě a napiju se.
"V tramvaji se mi špatně nedělává," oznámím mu. Sám si tenhle stav neokážu vysvětlit.
"Jedl jsi dnes něco?" zeptá se mě.
"Dvě bagety," oznámím mu.
"Proč jíš takový blafy?" zeptá se zhnuseně.
"Za prvé, to byli domácí bagety, sám si je dělám, za druhé, do toho, co jím ti může být hovno!" odseknu.
"Fajn, tak pojď nebo zmeškáme začátek filmu," vezme mě za ruku. Vytrhnu mu ruku a jdu vedle něho. U kina jsme za chviličku a zrovna začali pouštět do sálu. Skvělé!
Koupí si u stánku tabasco a jdeme dovnitř, nabízel i mě, ale já to nemusím, dovede mě k dvousedadlu.
"Ty si děláš prdel?" zeptám se ho naštvaně.
"Jiný místa už neměli," pokrčí rameny a sedne si. Přemýšlím, jestli mi tak náhodou nelže, na poslední chvíli, že by měli lístky uprostřed sálu odkud je nejlepší výhled na plátno? Tomu se mi nějak nechce věřit. Chvíli se na něho podezřívavě dívám, než si sednu. Pro dnešek to budu muset překousnout. V zádech cítím pohledy nevěřícnosti. Zatracený Conor! Zaskřípu zuby a naštěstí se po chvíli sál ponoří do tmy. Chvilku se dívám na filmové reklamy, než to začne. A je to stejná bomba jako díly před tím. Nechybí tam ani veverka, moje nejoblíbenější postava. Ze sálu vyjdu úplně vytřesený smíchy.
"Viděl jsi to?" zeptám se Conora a složím se o umělé židličky, abych se uklidnil. Považuji to za řečnickou otázku, ale jen o doby, kdy mi odpoví.
"Neviděl," odpoví mi a sedne si naproti mně. Zůstanu na něho hledět jak idiot.
"Tyhle filmy považuji za blbost, prostě se mi to nelíbí," odpoví mi.
"Tak proč jsi kupoval lístky?" zeptám se ho.
"Protože jsi to chtěl vidět ty," opoví mi logicky.
"Fajn, tak jsi vyhodil tři stovky za lístky na film, který se ti nelíbí, a nedíval ses na něho. Stálo ti to za to?" zeptám se ho. Niky jsem se necítil trapněji.
"Jo stálo, vedle sebe jsem měl ten nejlepší film, jaký existuje a trval celou hodinu a půl," zazubí se. Tak mi perfektně zkazil dojem z filmu.
"Doufám, že sis to užil," zavrčím jedovatě, vyskočím a než se stačí pohnout, jsem z kina venku. V kapse se pokusím najít drobné na jízdenku, když nenajdu, s pokrčením ramen jdu pešky, není to zase tak daleko. Byl to pěkně blbý nápad!
Musím projít temnější uličkou, kde nesvítí světla, někdo je vymlátil až na dvě, na začátku a na konci ulice. S divným pocitem vstoupím o uličky, jdu uprostřed, jak mě to učil táta, abych mohl rychle reagovat.
"Hele, nějaké štěně, určitě bude mít nějaký prachy, které nám laskavě věnuje, že," ozve se za mnou lehce ironický hlas. Trhnu sebou a ignoruji ho, místo toho přidám do kroku.
"Hej, já s tebou mluvím!" ozve se znovu, tentokrát honě blízko. S trhnutím se otočím. Za mnou stojí kluk možná tak o rok starší než já a za ním další čtyři.
"Se mnou? Já myslel, že pokřikuješ na ty své kámoše, co vypadají jako dlažební kostky," odseknu. Hlavně nedat na sobě znát strach.
"Líbíš se mi a oni ti asi moc nepoděkují, ale když mi dáš všechno, co máš, tak tě určitě necháme projít," zkřiví koutek.
"Nemám nic," oseknu. Doufám, že mi nezačne zvonit mobil.
"Myslím si, že mi lžeš, nějaké drobné určitě máš," zamračí se kluk.
"Kdybych nějaké měl, tak jedu tramvají a neproducíruju se tady," ujistím ho stejným tónem.
"Na tom něco bude," kývne kluk, " ale když nic nemáš, určitě ti nebude vadit, když tě prohledám," ušklíbne se.
"To mi tedy vadit bude," ujistím ho a odstřelím ruku, kterou mi chtěl sáhnout o bundy. Kdyby našel klíče, chtěl by moji adresu.
"Tak hele, chlapečku…" chytne mě za bundu. Tohle nevypadá dobře.
"Nech ho být, Jacksone, je tu se mnou," ozve se ledový hlas Conora. To je snad poprvé, kdy ho vidím docela rád. Jackson docela ztuhne a pustí mě.
"Měl by sis své známosti na jednu noc líp hlídat, někdy bys mohl přijít i pozdě," ozve se Jackson jedovatě.
"To není známost na jednu noc, ale můj přítel, a momentálně mám chuť ti tu ruku odřezat," ozve se Conor ještě ledověji.
"Ty těmhle hulvátům velíš? To jsem si mohl myslet," ozvu se naštvaně. Proč mě musel zachraňovat zrovna on?
"Jackson je můj bratr, ale zrovna rád se k němu nehlásím," opoví mi Conor. No tak to je pecka.
"Tak už nejspíš vím, po kom jsi takový blbec," usadím ho. Jackson mě v okamžiku chytne za krk a napřáhne ke mně pěst.
"Okamžitě se mu omluv, nebo ti dám dělo," varuje mě zrovna ve stejné chvíli, kdy mu Conor říká, aby mě okamžitě pustil. O toho se ozve tak hnusné zavrčení, že všichni ztuhnou, včetně mě. Podívám se na Jacksonovu bílou tvář a je mi jasné, že to, co tam vrčí, není moc přátelské. Jackson mě pomalu pustí a začne pomalu ustupovat. Conor se vydá ke mně ve tváři stejně bílý jako Jackson, s očima upřenýma za mé rameno. Neměl bych se otáčet, vím, že toho budu litovat, ale stejně to udělám… a lituji!
Kousek za mnou je bestie, koutkem osahuje dospělému člověku po ramena nebo ještě víš, nedá se to moc dobře poznat, protože je přikrčená a zježená. Dost připomíná vlka až na tu svoji monstrózní velikost a oči rudé jako řezavé uhlíky. Zavrčí znovu a vydá se ke mně. Vím, že bych měl utéct, ale strach mě doslova přimrazil k zemi. K mému údivu mě mine a jde přímo na Jacksona, který i s kumpány vezme nohy na ramena. Sotva bestie udělá dva kroky, jsou pryč. Bestie si pohrdlivě odfrkne, podívá se na mě, na Conora, trochu vyčítavě, mě se to aspoň zdá a v klidu odkluše ulicí pryč.
"Co to k čertu bylo?" zeptá se mě otřeseně Conor.
"Mě se k čertu ptej," ujitím ho ironicky a snažím se vzpamatovat s šoku. Když se mi to podaří, vydám se domů. Conor se mlčky zařadí vedle mě. Podíváme se na sebe, abychom se ujistili, že o tomhle budeme mlčet. Doprovodí mě domů.
"Nechceš u nás přespat?" zeptám se ho. Ani svého nepřítele bych teď nepustil domů.
"Pokud mě nepustíš do své postele tak ne. Mám tu kousek auto, při nejhorším se mě zbavíš," ušklíbne se. Vztekle se na něho podívám a zabouchnu za sebou dveře. Idiot!
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kana~♥~ kana~♥~ | Web | 6. června 2013 v 23:46 | Reagovat

jejky, hezké setkání, ale tu ulici si mohli odpustit. Fakt je ten hňup Conorův brácha? no pěkně. Doufám že se zase ti dva potkají za příjemnější situace :-)(tedy konor a ten vlk :D )

2 Lafix Lafix | Web | 7. června 2013 v 7:59 | Reagovat

no, tak tohle byla pecka :), doufám, že se nedá dohromady s Conorem, už se mooooc těším na další dílek :)

3 Lili Lili | 7. června 2013 v 17:29 | Reagovat

Tak toto bol zaujímavý diel. Conor vie ako dostať to čo chce. Vie ako na Konera. No jo tak sa zdá, že sa rodina nezapre (Conor a jeho brat). Jeden imbecil väčší ako druhý. Žeby ten chalan, ktorým sa Koner stretol v tramvaji bol náš vlčí ochránca v ľudskej podobe? To by znamenalo, že sú psychicky spojení. To sa mi páči. A ten vyčítavý pohľad vlčieho ochráncu Dawera poslaný na Conora bol geniálny. Teším sa na pokráčko

4 Hatachi Hatachi | 8. června 2013 v 18:09 | Reagovat

To je mi rodinka...jeden neodbytný blbec až je to k nevíře a druhý rváč a kriminálník až to bolí. A teď mi řekni,kdo z nich je na tom lépe.
A tak mě napadlo...má něco společného ten kluk z tramvaje s tou bestií co ochraňuje Kona? Ledacos by tomu nasvědčovalo.
Jsem zvědavá co bude dál.
Těšim se na další díl.

5 Lachim Lachim | 9. června 2013 v 13:39 | Reagovat

Bratr měl být okamžitě exemplárně zakousnut. Krásný dílek.

6 Nella Nella | 9. června 2013 v 16:16 | Reagovat

Ja tusim ze ten vlk a chalan z tranvaje bude jedno a to iste. Nebude stoha nakoniec trojka???

7 KATKA KATKA | 11. června 2013 v 11:18 | Reagovat

myslím že náš vlček je mi víc sympatický než conor

8 Tercza Tercza | 20. června 2013 v 8:44 | Reagovat

jestli ten komentar v clanku patri k memu komentu z minule kapitoly, tak se omlouvam,a le vazne jsem netusila, ze to tady jeste jede... ani nevim jestli me to vic potesilo nebo vydesilo, ze to nevim :-D.
priznam se, ze jsem tenhle komentar odkladala jak jen to slo, ale 14 dni je uz celkem dost, tak jsem se teda odhodlala ozvat. Pekna povidka, jsem zvedava co se stane dal.. ;)

9 atthea atthea | 25. června 2013 v 22:22 | Reagovat

[8]: Tercza neomlouvej se, jen jsem ukláala vše na pravou míru :) vážně mi bylo tohole bloku strašně líto. Moc a moc děkuji za krásné komentáře, myslím, že mě zakousnete, jak mám vymyšlený příběh, ovšem je otázka jetli si ten příběh dá říct :D

10 Zakuro Zakuro | E-mail | 5. července 2013 v 0:12 | Reagovat

Juuuu, moc hezké :D <3 těším se na další díl :D

11 Tercza Tercza | 14. července 2013 v 19:17 | Reagovat

No tak! Nenapinej nas tolik.. vzdyt je to uz dyl nez mesic...

12 lula lula | 13. srpna 2013 v 10:35 | Reagovat

Juuuuu, zajímávé:)

Další dílek prosíííím:D

13 Darky Darky | 4. září 2013 v 22:46 | Reagovat

ha, tak už se tam ten chlupatej uličním mihl! muhehe! fakt to začíná bejt pecka, Atth!
Jen tak dál pokračuj!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama