Mejdan

9. září 2013 v 17:25 | Atthea |  Bestie - ochránce

Ahoj, tak tu máte nový díl, omlouvám se, že to tak trvalo. Upozorňuji, že je BEZ OPRAVY!
jo v obrázcích máte i Jacka:)


Není mi zrovna nejlíp, od té doby, co jsem viděl toho vlka, nebo co to je, nemůžu pořádně spát. Je to víc jak týden. Nemůžu ho dostat z hlavy, stejně jako Jacka. Zatraceně, z hlavy nemůžu dostat ani Conora, který se mi od té doby vyhýbá stejně důkladně, jak mě před tím naháněl. Udělám si čaj a začnu hledat malé lžičky, dokud si neuvědomím, že je hledám mezi vařechami. No super, začíná to skvěle. Znechuceně zavřu šuplík a otevřu druhý, odkud si vezmu lžičku a zamíchám si čaj. K tomu si po chvilce vezmu krajíc chleba se salámem a otevřu noviny, které tam nechal otec. Nepíše se tam nic moc, jen že vlk byl spatřen v naší ulici. Nevím, proč mě to ani nepřekvapí. Pohledem zkontroluji čas a se zaklením se shýbnu pro batoh a vystřelím z domu. Skoro zapomenu zamknout a ztratím klíče.
Jen co zamknu, rozběhnu se k autobusu v naději, že ho ještě stihnu. Stihnul bych ho, kdyby mě skoro nepřejelo auto.
"Ty kreténe, tu je přechod," zaměřím se na řidiče, který se na mě culí. No jistě, kdo jiný než Conor!! Vzápětí si všimnu autobusu, jehož hydraulické dveře se zavřou a rozjede se.
"To jsi udělal naschvál, kvůli tobě mi ujel autobus," zaječím na něho.
"Hysterko," odfrkne si někdo jiný. Podívám se tím směrem a uvidím otráveného Jacka. Výborně, další idiot do sbírky!
"Nasedni, jestli nechceš přijít pozdě," pobídne mě Conor. Probodnu ho pohledem, dobře ví, že jinou šanci nemám.
"Jsi prevít, málem jsi mě přejel proto, abych ten autobus nestihnul," obviním ho.
"Vinen. Nasedni, nebo přijedeme pozdě, nechce se mi být zrovna po škole," zamračí se na mě Conor.
"Jeď si sám. Nepojedu s idiotem, který se mě pokouší zabít jen proto, aby bylo po jeho," otočím se na patě a rozběhnu se ke škole.
"Konere, nebuď blbý, to nestihneš!" snaží se mě přemluvit Conor, který mě dohnal v autě. Nestojí mi ani za pohled, tohle není poprvé, co jsem nestihnul autobus. Zahnu ostře do leva, vezmu to zkratkou přes pár zahrádek. Jsem tam mezi posledními, ale stíhám. Vyřízeně se opřu rukama o kolena, abych se aspoň trochu vydýchal.
"On to fakt stihnul," ozve se udivený hlas. V prvním momentě ho nikam nemůžu zařadit. Až když se narovnám a ohlédnu po hlasu. Jack, a kouká pěkně udiveně. Nahodím ksicht a zamířím do školy, přece jim tu nebudu dělat divadlo? Sednu si do lavice a vytáhnu notový sešit. Netrvá mi dlouho, než najdu nedokončenou píseň. Chvíli se prodírám notami a pak pokračuji v psaní, nevyruší mě ani otravné zvonění.
"Máš tu volno?" zeptá se mě příjemný hlas. Vzhlédnu do lehce pobavené tváře. Chvíli mi trvá, než obličej přiřadím ke klukovi v tramvaji. Hnědé vlasy má spletené do copu. Kývnu a stáhnu učebnice k sobě, aby měl víc místa. Pak se mrknu na tabuli, co hodlá probírat, vzhledem k tomu, že jde o novou látku, kterou neznám, se zamračením zavřu notový sešit a otevřu normální. Koutkem oka zachytím, jak kluk marně hledá něco na psaní, zalovím ve své tašce a vytáhnu čistý blok, z pouzdra vytáhnu jednu z náhradních propisek a přistrčím mu to.
'Díky' ozve se mi v hlavě a lehce ztuhnu. Po chvíli si dodám odvahy a podívám se na kluka, vypadá pobaveně ještě víc než před chvílí!
'Můžeš se mi přestat hrabat v mozku?' zasyčím v duchu.
'Myslím, že jsem ti před nějakou dobou vysvětloval, že to hrabání v mozku není, ale je to telekomunikace. Docela praktické, když se tu nesmí mluvit, nemyslíš?" ozve se znovu hlas, teď se zoufale snaží nedat najevo pobavení. Jen tiše zaúpím a začnu se věnovat učení, zároveň se modlím, abych viditelně nezešílel dřív, než mi bude osmnáct! Hlas už dá naštěstí pokoj.
Jen co zazvoní, seberu učebnice a vystřelím z učebny. Teď mám latinu, nevím, co mě na tohle předmětu láká, ale prostě cítím, že ho musím umět.
"Korene, počkej přece," ozve se za mnou. Prudce se otočím v domnění, že zase budu čelit Conorovi, ale chyba lávky, za mnou je ten hnědovlásek.
"Co se děje, Dawere?" zeptám se ho. Klukovi se na rtech objeví úsměv.
"Myslím, že to nebude tak tragické, jak jsem si myslel," poznamená, zatímco já se snažím přijít na to, proč jsem ho oslovil takhle, vždyť neznám ani jeho jméno!
"Už začínám blbnout," zavrtím hlavou, "co jsi potřeboval?" zeptám se ho.
"Najít učebnu latiny," zazubí se. Lehce se zamračím.
"Zrovna tam jdu, tak pojď se mnou," nabídnu mu. Kluk kývne.
"Bude lepší, když mi tu budeš říkat Dawe, není to tak nápadné," poznamená jen tak mimochodem. Není to špatný nápad.
"Konere, kdo to je?" objeví se přede mnou z ničeho nic Conor.
"Co je ti do toho?" odseknu.
"Celkem dost, když se mnou chodíš!" odsekne. Pozvednu obočí, to je pro mě vážně novinka!
"A mohl bys mi říct od které doby? Nebo máš na mozku vlčí mlhu?" zeptám se ho zvědavě. Daweho pobavení vzroste.
"Byli jsme na rande, takže spolu chodíme," trvá na svém Conor.
"Jestli to bereš takhle tak se oficiálně rozcházíme," ujistím ho.
"A to jako proč?" dožaduje se vysvětlení Conor.
"Za prvé, nepotřebuji idiota, který mě nahání raketovou rychlostí. Za druhé nepotřebuji nikoho, kdo mě málem zabije jen proto, aby na sebe upozornil a za třetí, jsi namyšlený křupan, stejně jako ten vedle!" probodnu pohledem pobaveného Jacka. Při pohledu na něj se mi srdce rozbuší o něco rychleji.
"Tím chceš jako říct, že ti nejsem dost dobrý?" zavrčí Conor.
"Oh, ony ti ještě nějaké buňky na přemyšlení zbyli? Jak vidím tak se i snaží myslet," zavrním sarkasticky. V dalším momentě si myslím, že ho sklátí infarkt.
"Fajn, jak chceš, nebudu se vnucovat. Na," strčí mi do ruky nějaký list a protáhne se kolem mě. Doslova oněmím, tak tohle se ještě nestalo! No aspoň od něj bude pokoj," pousměji se a rozložím list. K mému překvapení je to pozvánka na mejdan, na pátek. To znamená dnes v osm hodin.
Zauvažuji a nakonec se rozhodnu tam jít. Z přemýšlení mě vytrhne zvonek. Sprostě zakleji a vyrazím k učebně latiny. Vedle sebe slyším ještě Dawerovi kroky, které m z nějakého důvodu uklidňují. Do učebny vrazím pět vteřin před učitelem, který v zápětí, těsně po tom, co vejde, oznámí krátký test nevědomostí. Ke konci usoudím, že se trefil. V životě sem v testu neměl tolik chyb jako v tomhle.
Zbytek dne se mi daří soustředit i přes zjištění, že Dawer má nějakým způsobem naprosto stejný rozvrh a v některých hodinách potkám Jacka. Netváří se nějak nadšeně, že je ve škole. Taky by mě zajímalo, co tu dělá. Dozvím se to až v rodince, kde učitel pokládá za nutné nové žáky, představit a vysvětlit proč tu jsou. Dawer učiteli odsekne, že mu do toho nic není, čímž se zařadí mezi ty, co je nutné ponižovat. S Jackem začne hned. Dozvím se, že je ve škole ve jménu nápravného systému, pro delikventy. Tedy pro ty, co to s nimi není tak zlé a stát nad nimi ještě nezlomil hůl. Ne, že by mě to překvapilo.Dawer si znechuceně automaticky sedne vedle mě. To znechucení je směřováno učiteli, ne mě.
Dnešní téma je 'Úchylky a odchylky sexuální deviace' ten se v tom nějak vyžívá! Znechuceně sáhnu pro notový sešit a pustím se do skládání. Po pár vteřinách, uhodí do lavice pravítko, až v něm křupne. Mrknu se na prasklý kus plastu a pak na učitele, který je vzteky rudý.
"Vás tohle téma nezajímá?" zavrčí.
"Upřímně. Je mi naprosto jedno, jakou úchylkou trpíte,"odseknu učiteli. Kvůli němu jsem zapomněl noty! Blbec! Třída se v momentě prohne smíchy. Vůbec nechápu, co jsem řekl. Dawe je vedle mě taky mrtvý smíchy.
'Ty jsi tomu zase dal,' ozve se mi vysmátě v hlavě. Pomalu si přehraji celý rozhovor, když mě to kopne. Opatrně se podívám na učitele, který je tak rudý vzteky, že kdyby ještě trochu zrudnul, nejspíš by vzplál.
"Do ředitelny," zaječí na mě. Pokrčím rameny, vezmu si své věci a zamířím s ním do ředitelny, kde se mi dostane karatelského proslovu. Nakonec mě ředitel propustí se slovy, že jestli se to ještě jednou bude opakovat, tak si vezmu pár dní prázdniny. Vzhledem k tomu, že mezitím vyučování skončilo, jdu ke skříňce.
"Napomenutí není tak špatné," mrkne na mě Dawe. Pokrčím rameny, už mě přestává udivovat, že o tom ví. Vezmu si sešity, kde mám úkoly a vyrazím domů. Upřímně moc se mi nechce, ale samotnému se mi ještě míň chce courat po městě. Doma nikdo není, jak jinak, tak si vezmu něco z lednice a vyběhnu nahoru, sešity dám bokem a sednu k piánu, kde si přehrávám melodii, dokud nejsem spokojený, písnička hotová, teď ještě text.
O půl sedmé se jdu převléct a vyrazím na party, vzhledem k tomu, že se rodiče ještě neobtěžovali dojít, nemám zapotřebí se jich ptát. Teď to ještě jde. Je celkem i světlo a jezdí tramvaje, při troše štěstí se mi tam podaří přespat nebo mě někdo vezme domů. Když zazvoním, otevře mi Conor v upnutých kožených kalhotách a černém triku s obrázkem vlka.
"Ani jsem si nedělal naděje, že bys přišel, pojď dál," pozve mě dovnitř.
"Nemám co dělat, tohle se mi zdálo jako slušné zabití času, když to nebude moc divoké," pokrčím rameny.
"Je dobré vědět, že jsi to neudělal kvůli mně. Ale i tak jsi vítaný," usměje se na mě.
"Jak melodramatické," ušklíbnu se. Na oplátku se lehce zamračí, ale dovnitř mě pustí. Zavede mě do obýváku, kde je pozoruhodná parta lidí a já náhle vím, že jsem udělal chybu. Odejít hned nemůžu, tak si vezmu pivo a usadím se trochu bokem. Trvá jen chvilička, než ke mně někdo přijde a začne se se mnou bavit. Odehnat je bohužel nemůžu, takže se podvolím a dávám si bacha na jazyk! Mejdan se rozjede kupodivu i bez velkého množství alkoholu a drog. Pár nadšenců odsune nějaký nábytek stranou, čímž vznikne miniaturní parket, kde se začne tančit. V jedenáct se omluvím a jdu hledat toalety, to pivo bylo moc. Konečně z něj vyjdu a zamířím do obýváku, když zaslechnu útržek hovoru.

"Conore, ty ses zbláznil! On není lovec a ty ho pozveš na mejdan, kde je plno lovců, co když si někdo pustí pusu na špacír?" zavrčí hluboký hlas.
"Pak je to jejich problém, každý ví, že k nám nepatří, tati,"odtuší Conor suše.
"Ne, to je náš problém, stačí, aby někde ceknul, a všechno je v háji, jak jim asi vysvětlíme ten arzenál divných zbraní, že lovíme bestie? To by se nám vysmáli. Občas přemýšlím, jestli máš rozum," zavrčí jeho otec.
"Kon takový není," namítne Conor. Divím se, že mi tak věří.
"Jen aby, ta bestie se očividně drží kolem něho. Nejspíš z něho uděláme návnadu," zabručí jeho otec.

Slyšel jsem víc než dost. Do obýváku se už nevrátím a na chodbě začnu hledat své boty a bundu. Místo toho najdu něco jiného, podivnou zbraň s upravenou hlavní. Stačí chvilka, abych zjistil, jak se dostanu do nábojníku a jednu kulku vyndám, pak rychle zbraň schovám, protože někdo jde. Objeví se Conor.
"Co tu hledáš?" zeptá se mě.
"Co by? Boty a bundu," oznámím mu. Zarazí ho to.
"Myslel jsem, že se bavíš," poznamená tiše a pátravě se na mě dívá.
"Jo, bavil jsem se," připustím. Zamračí se.
"Tys nás slyšel že? Kolik jsi toho slyšel?" zeptá se.
"Dost, abych věděl, kdo jste a co máš v plánu. Návnadu ze mě nikdo dělat nebude, to si pamatuj," zavrčím na něho, konečně najdu své boty a začnu si je obouvat.
"Nebudu z tebe dělat návnadu," podívá se mi Conor do očí. Pozvednu obočí.
"Čím to, že ti nevěřím? Odjakživa ti záleželo jen na tom, co jsi chtěl ty, proč si myslíš, že to teď bude jiné?" odstrčím ho a obléknu si bundu. Nechápu, že jsem je neviděl dřív. Asi jsem s ním potřeboval promluvit. Prudce otevřu dveře a vypadnu ven. Udělal jsem chybu, že jsem sem šel.
'Rozhodně ne, aspoň víme, co mají v plánu, bratříčku,' ozve se mi v hlavě vážný hlas. V zápětí jsem zase sám.
"Jestli mají pravdu, kryl bych si záda, budou tě pronásledovat,"ozve se za rohem. Prudce se otočím a podívám se na Jacka, který se ledabyle opírá o stěnu domu.
"Co tím myslíš?" zeptám se.
"Jeden z nich je dobrý v sestrojování, těch malých elektronických věciček. Myslím, brouků nebo švábů… brouk jako brouk. Měli dost času, nemyslíš?" zeptá se mě klidně. Ztuhnu a okamžitě si stáhnu bundu. Nejsem tak blbý, abych nepochopil, kam míří. Centimetr po centimetru prohledávám bundu a skutečně štěnic najdu. Zakleji a pro jistotu prohlédnu i boty, v každé po jedné. Nacpu je do nejbližšího květináče.
"Díky, Jacku," otočím se po něm, ale ten se snad vypařil. Nebo spíš nenápadně vytratil. Nevím, proč mi to řekl. Dumám nad tím celou cestu domů, cesty si moc nevšímám.
Z ničeho nic se za mnou ozve hluboké zavrčení, prudce se otočím a pak znovu zpátky, když uslyším jak o beton třísknout nějaký kovový předmět. Už vidím jen mizející postavy a absolutně nechápu, co se právě stalo.
"S tebou je ještě víc práce než posledně, tehdy ses aspoň chtěl stát poldou a dával sis pozor. Neříkám, že jsi mě tím svým podezřívavým postojem nelezl krkem, ale nikdo neměl šanci tě přepadnout. Za těch pět tisíc let to s tebou šlo pěkně z kopce," ozve se odevzdaně za mnou. Znovu se vyděšeně otočím k vlkovi.
"Co tu ke všem čertům děláš?" vyjedu na vlka. Nevím čím to je, ale jak se na mě kouká, jako na malý děcko, strach z něho nemám.
"Zachraňuji ti kůži, Drewe… Konere, promiň, hodně jsem si zvyknul na tvé staré jméno, víc ti slušelo," zabručí vlk.
"Cože?" těžce nechápu.
"Víš co? Popovídáme si po cestě, moc rád bych podrobnosti o tom hovoru, mezitím tě doprovodím domů," koukne po mně.
"Proč bys mě chtěl doprovázet domů?" zeptám se ho.
"Třeba proto, abych tě nemusel hledat za dvacet let, když mě ještě neznáš v tomhle životě," odpoví mi a čumákem do mě strčí, abych se konečně pohnul. Radši tomu pokynu uposlechnu, zvlášť po tom, co zaslechnu policejní sirény. Zavedu ho do parku, který vede přímo k našemu domu.
Zatraceně, připadám si jako totální trotl, když tu odpovídám na otázky vlkovi! Mezitím dojdeme k domu, a já odemknu dveře. Vlk do nich strčí čenich, než můžu vejít.
"Zatraceně začíná pršet," podívá se nahoru. Podle všeho nesnáší déšť.
"Rodiče nejsou doma, nechceš tu zůstat přes noc? Vrátí se až v neděli," vyletí ze mě.
"Díky, to neodmítnu," projde dveřmi. Upřímně, celkem se divím, že se těmi dveřmi protáhnul. Rychle zabouchnu dveře, když si všimnu, že se v protějším domě pohne záclona. Tahle sousedka je zvědavá jak něco.
"Vypadá to, že ve všech světech je to stejné," zabručí vlk. Zazvoní telefon.
"Půjdeš prosím do kuchyně?" zeptám se vlka a ten poslušně jde dál z chodby, kam dopadá světlo zvenku, a já zvednu telefon. Je to táta, jestli jsem v pohodě. Oznámím mu, že jo a položím sluchátko, abych ho znovu zvedl. Tentokrát je to Conor. Doporučím mu, aby mi nechodil na oči, a zavěsím.
Jdu do kuchyně, vidím, jak se snaží otevřít dvířka.
"Počkej," napomenu ho a najdu největší misku, co máme a napustím do ní vodu, musím ji naplnit dvakrát. Otevřu ledničku ať se podívám, co mi máma nechala, je tam toho jako pro armádu na měsíc, nejvíc mě dorazí vzkaz, ať to sním všechno.
"Nedáš si kuře s rýží?" podívám se na vlka, který leží u skříněk.
"Rozhodně neodmítnu," pousměje se. S vděčností mu to ohřeji, a zatímco chroupe pozdní večeři, jdu mu připravit pár dek na zem u mě v pokoji. Vlk vyběhne za mnou a stočí se na ně. Já se umyju a zapadnu do postele s poslední myšlenkou, že to byl hodně podivný den.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kana kana | 9. září 2013 v 18:21 | Reagovat

Páni, tak to je spousta novinek :D
No jsem zvědavá jak se to nakonec vylíhne :D

2 Lachim Lachim | 9. září 2013 v 21:11 | Reagovat

Musel jsem si to trochu připomenout. Jinak nádhera. Honem další.

3 Lafix Lafix | Web | 9. září 2013 v 22:34 | Reagovat

tak tahle se ti opravdu povedla :), už se moooc těším na další :)

4 Hatachi Hatachi | 10. září 2013 v 16:29 | Reagovat

Fíha...to jsou mi novoty.
Taky nevim, jestli Conorovi věřit.
Bude to vše ještě hodně zajímavé.
Těšim se na další díl.

5 Darky Darky | 12. září 2013 v 22:42 | Reagovat

No koukám, že to nabírá solidní obrátky! ^^ V jedné kapitole tolik zvratů, to si nechám líbit, Ath!

6 KATKA KATKA | 14. září 2013 v 20:11 | Reagovat

skvělé , jsem nadšená miluji vlky

7 Lili Lili | 15. září 2013 v 14:37 | Reagovat

Tak teraz už vážne neviem akomu a čomu veriť. Z Conora sa vykľuje lovec a Jack mu z ničoho nič pomáha. Čo je vlastne Jack zač a čo je jeho cieľom? To mi fakt nedá pokoj.Okrem toho ma dosť zenpokojuje fakt, že sa Konerovi pri pohľade na Jacka rozbúšilo srdce. Dalo by sa to považovať za náznak niečoho. Takže ak som to správne pochopila tak Dawer ten hnedovlasý chalan je zároveň aj vlčím ochrancom. Preto sa chcem spýtať či Dawer a Koner sú bratmi, pretože ho nielenže tak oslovil v myšlienkách po mejdane u Conora. Inak sa neviem dočkať ďalšieho dielu.

8 Fusee Fusee | 5. října 2013 v 14:26 | Reagovat

Jsem neskonale ráda že jsem narazila na tenhle blog :D máš úžasné povídky :) ani tahle není vyjímkou. Hodně mě zaujala doufám že přibude další díl :) strašně se těším

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama