Podivný den

22. listopadu 2013 v 22:25 | Atthea |  Bestie - ochránce

Ahoj*stidí se* já vím že je to moc pozdě:(
mám docela trable tak se to snažím látat jak se to dá, vydržte to se mnou prosím Plačící


Na víčkách mě zašimrá světlo, zabručím a otočím se na druhý bok. Znovu upadám do spánku, když mě něco studeného žduchne.
"Co je?" zavrčím.
'Máme problém, bratříčku,' ozve se mi hlas v hlavě. Otevřu oči a podívám se na vlka, který stojí uprostřed mého pokoje tak, aby nešel vidět z okna. Vytřeštím na něho pohled, to nebyl sen? No asi ne. Podívám se z okna a uvidím lovce, některé znám z večírků.
"Nemůžeš se proměnit?" podívám se na vlka.
"To bych mohl, problém je, že jsem nahý. Když jsi šel ven, byl jsem zrovna ve sprše," pokrčí vlk rameny. Super! Vstanu a jdu do šatny, kde vezmu nějaké oblečení. Je úplně nové, ještě na něm jsou visačky.
"Tohle by ti mělo být," ukážu mu to a věci mu dám do koupelny, pak se v šatně obleču a jdu dolu. Dawer tam již dělá čaj na stole rozdělanou snídani.
"Můžeš mi říct, jak jsi to stihnul tak rychle?" vytřeštím na něho oči.
"Radši bys měl otevřít," ukáže na dveře, kde se ozvou rány. Zakleji a vyrazím do dveří, otevřu dveře a pěst mi přistane přímo mezi očima.
"Ty parchante!" zavrčí a dám pěstí Conorovi, který jen zamrká.
"Proč mi nezvedáš telefon?" zaječí na mě.
"Protože slušní lidi v tuhle dobu spí!" zaječím v domnění že je šest ráno.
"V deset?" zeptá se Conor pochybovačně.
"Mejdan blbečku, nebo něco co se tak dá nazvat," zavrčím. Conor si povzdechne.
"Je mi líto, že ses nebavil," podívá se na mě. Nechápu co tím myslí, já se bavil ovšem jen do té doby, kdy jsem vyslechl jeho rozhovor. Dost mě mrzí, že jsem o něm ztratil iluze.
"Byla chyba tam jít. Co dělají ti blbci kolem našeho domu?" zeptám se Conora. Naštěstí mě napadlo zadní dveře zajistit, než jsem šel spát.
"Jací blbečci?" zeptá se zmateně Conor. hraje to dobře chlapec!
"Ti, co se teď pokouší vloupat do domu," odpovím mu. Zadní dveře nejsou tak daleko, abych neslyšel skřípání kovu. Conor povážlivě zbledne a zamrká očima.
"Nevím, o čem to mluvíš," prohlásí, ale oči ho prozradí. Jak se mi vůbec mohl kdy líbit?
"To, že ze sebe děláš naprostého imbecila, zkříženého s kreténem ti nepomůže," ujistím ho. Z kuchyně se ozve smích. Conorovi se zúží oči.
"Koho tam máš?" zavrčí a protlačí se do domu.
"Co si to k čertu dovoluješ," běžím za ním. Ozve se zabouchnutí vchodových dveří, nevšímám si toho, myslím, že je to vítr.
"Co tu ke všem čertům děláš?" zavřeští Conor, který se dostane do kuchyně.
"Zrovna piju čaj, nevidíš?" zazubí se Dawer.
"Jak se můžeš zahazovat s někým takovým?" otočí se na mě Conor.
"Od tebe to rozhodně beru. Napřed se podívej na sebe," ujistím ho suše. Conor sevře rty, otočí se na patě a vypochoduje z kuchyně, vzápětí slyším třísknutí dveří. Fajn, to bychom měli, teď druhá věc. Vezmu telefon, přejdu k bočním dveřím a připravím si foťák. Prudce otevřu dveře a vyfotím dva muže, jak zrovna spouštějí vrtačku ve výši zámku, oba se na mě vyděšeně podívají.
"Máte dvě vteřiny, pak volám policii," oznámím ji. Stačí jim vteřina, aby vypadli. Ještě obejdu dům, abych se přesvědčil, že zmizeli všichni. Když vejdu dovnitř a uvidím Jacka, už se ho chci na něco zeptat, když si dá prst před ústa a naznačí, že v domě někdo je. Vzteky se mi zúží oči. Do hlavy mě zasáhne oříšek nebo něco tak malého. Otočím se k Dawerovi a on zvedne telefon, že už volal policii. Po chvíli začne dělat randál a ozvou se spěšné kroky k hlavním dveřím. Otevřou se dveře a následuje rozkaz, aby se ani nehnuli. Mezi nimi poznám tátu. Zajímalo by mě, co tu dělá, měl být mimo město. Vyjdu do haly.
"Konere jsi v pořádku?" zeptá se mě táta.
"Jo jsem, zrovna jsem byl v kuchyni s kamarádem," poznamenám.
"Dobře, mám ještě službu. Ted bys tu neměl být, stačili něco ukrást?" zeptá se táta.
"Podívám se," nabídnu se a proběhnu dům.
"Nic. Zdá se, že se zatím jen rozhlíželi," ujistím otce, který kývne.
"Neměl bys tu být sám," zachmuří se.
"Může jít dnes ke mně, stejně potřebuji něco vysvětlit," objeví se za mnou Dawer. Zaskočeně je představím. Táta kývne a odvede lovce. Zatraceně, sotva jsem vstal a už jsem unavený. Sednu si a najím se.
"Půjdeme?" zeptá se mě. Hrnek už má opláchnuty. Kývnu a zaběhnu si nahoru pro věci. Ani nevím, proč si zabalím věci na noc a na další den, nakonec tři knížky, který jsem si chtěl přečíst, notový sešit s tužkou a učebnice. A ještě blok, vzpomenu si, nejspíš bude chtít vysvětlit matiku.
"Všechno už je čistý," podívá se na mě Jack, když přijdu do kuchyně.
"Proč nám pomáháš?" zeptám se Jacka.
"Protože nesnáším otce a jeho anarchii a Conora ještě víc, je to blbec," odpoví mi Jack.
"Tak to nechápu, proč jsi ho tenkrát bránil," zabručím. Ještě míň chápu, proč se s ním teď a tady bavím!
"Před nimi se musím přetvařovat, nebo by mě zabili. Odstraňovat nepohodlné je jejich specialita," odpoví mi Jack. Tomu skutečně věřím!
"Měli bychom jít," ozve se Dawer. Kývnu hlavou a vezmu menší sportovní tašku. Jack se rozloučí a vykrade se zadními dveřmi. Zajistím dveře a vyjdeme ven, zamknu a zapnu alarm, tak, aby to nikdo nemohl odkoukat dalekohledem. Tohle byl první trik, co mě táta naučil, když jsem byl malý.
"Ještě musím nakoupit," poznamená Dawer. Kývnu a jdu s ním do obchodu. Nevím, kde vzal peněženku, když byl nahý, nebo aspoň to tvrdil.
"Když sis balil věci, zaběhl jsem si domů, dokážu být celkem rychlý, když se mi chce," odpoví mi Dawer, aniž bych se ho na něco zeptal. Zrudnu hanbou.
"Taky bych se tě zeptal," odpoví mi.
"Můžeš se mi přestat hrabat v mozku?" zavrčím na Dawera.
"Tak si postav štít a přestanu se ti tam hrabat," odtuší a vezme nákupní vozík. Zavřel mi pusu. Jak mám do prdele vědět, co je to ten štít a jak ho postavit?!
"Koupíš špenát?" zeptám se ho. Tuhle zeleninku miluji, ovšem Dawer povážlivě zezelená.
"Hlavně, že jsi nezapomněl, jak mě máš mučit," poznamená, když po pár minutách dostane normální barvu. Musím se kousnout do rtů, abych se nerozesmál. Jak někomu může vadit ta nádherně zelená rostlinka? Stejně mu špenát hodím do košíku, stejně tak další zeleninu, občas jsem magor na zdravou výživu, ale slaninou nebo čokoládou nepohrnu taky.
"Ty ses naprosto nezměnil," zabručí Dawer nevěřícně.
"Jak jsem se měl změnit?" zeptám se ho.
"Měl jsi z jídelníčku vynechat všechno to zelené roští," prozradí mi a já jdu do kolen. Smích mě dokonale přejde, když uslyším jednoho ze spolužáků, jak mě pomlouvá. Rozhlídnu se po uličce, kde jsme sami. Chvíli si myslím, že mám halucinace, když se ten spolužák vynoří zpoza rohu. Ještě chvilku mě pomlouvá, než si mě všimne a se širokým úsměvem jde ke mně.
"Ahoj Konere, zrovna jsme si říkali, kde je tě konec? Nepůjdeš s námi na fotbal? Mám lístek navíc," zubí se mi do obličeje. Je mi najednou hodně špatně, z něho i ze mě, jak jsem ho někdy mohl považovat za kamaráda. Podívám se do jeho očí, kde najednou vidím jeho pravou tvář, vypočítavost a zlo. To není ten, kterého jsem znal.
"Ne, nepůjdu, musím se doučit matiku," odtuším a shodím jeho ruku z ramene.
"Aha, tak to jo. Tvůj otec je v práci? Na čem pracuje, nevíš?" pousměje se. Zatrne ve mně, najednou mi dojde, proč se se mnou bavil. Já mu vždycky nevědomky donášel!
"Ne, to nevím, ve čtvrtek někam letěl, má se vrátit v úterý," odpovím mu. Jeho úsměv se rozšíří a hned zmizí. Kdybych ho nesledoval, nepostřehl bych ho.
"Aha, to jsem nevěděl, no uvidíme se v pondělí, zatím," mávne mi a jde s ním pryč.
"Jo zatím," zamumlám a podívám se na Dawera, který mě sleduje s kamenným pohledem. Ohlídnu se přes rameno a pak jdu pryč. Jen co jsem si jistý, že zmizeli, zavolám otci a všechno mu řeknu. Nekomentuje to, jen poděkuje, že jsem mu to řekl a zavěsí.
"Viděl jsi někdy většího idiota, než jsem já?" zeptám se Dawera.
"Právě teď jsi všechno napravil. Promiň, ale já ti to musel dát poslechnout, nevěřil bys mi," podívá se na mě.
"To je v pořádku, potřebuji sladké," zamručím a zašátrám po kapsy, jestli mám peněženku. Když se ujistím, že je v kapse, zamířím do oddělení cukrovinek. V takovém rozpoložení jsem schopný všechno utratit za cukrátka.
"To už stačí, jdeme," chňapne mě za ruku Dawer a táhne mě k pokladně. Když přijde na řadu, prostě všechno zboží jednou rukou vyndá na pás, nejdřív podstrčí čokoládu, která mě zaměstná, než všechno dá do tašek. Pak už nemá problém mě vystrčit ven z obchodu. Trochu se vzpamatuji až v parku a po druhé čokoládě. Pak mu s nákupem pomůžu. Mlčky dojdeme k malému domku v lese. Jo vypadá na to, že je to takový typ.
"Máš to tu pěkný," zamumlám, když se rozhlédnu.
"Díky," pousměje se a začne vařit. K vaření mě nepustí se slovy, že jestli jsem takový nemohlo, jaké jsem byl vždycky, tak bych si nejspíš uřízl ruku.
Zaraženě se na něho dívám. Jasně sendviče a čaje bez problému zvládnu, díky rychlovarné konvici, kde voda skutečně nejde usmažit, ale to je tak vše. Ale jak to mohl vědět on?
"Jak to ke všem čertům můžeš vědět?" zeptám se ho naprosto vykolejeně.
"Konere, my dva se známe tisíce let, jsem tvůj strážce. Naposledy, když jsme se viděli, jsi byl policista a honil jsi zrůdu, která tě zabila, bylo to před pěti tisíci lety v jiné dimenzi," podívá se na mě.
"Ty jsi idiot! Patříš na psychiatrii," oznámím mu.
Nevěřím mu ani slovo a on mě nepřesvědčuje. Ukončí to slovy, že si nakonec vzpomenu já sám a víc se k tomu nevrací. Víkend skončíme bez toho, abychom se k tématu vrátili. Divné je, že v jeho přítomnosti se vážně cítím bezpečně.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kana~♥~ kana~♥~ | 22. listopadu 2013 v 22:55 | Reagovat

to se ale hodně komplikuje :D jsem zvědavá jak to bude dál :-)

2 Hatachi Hatachi | 23. listopadu 2013 v 0:39 | Reagovat

No...čím dál víc se to lomplikuje.
Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.
Těšim se na další díl.

3 Lafix Lafix | Web | 24. listopadu 2013 v 11:36 | Reagovat

wau, tak tohle je opravdu zajímavé, jsem zvědavá na pokračování :)

4 Saks Saks | 24. listopadu 2013 v 21:33 | Reagovat

Prosí ať je s Conorem *smutně koukám*, moc prosííím naprosto úžasný díl, strašlivě se těším na další díl !!

5 Lachim Lachim | 28. listopadu 2013 v 19:07 | Reagovat

Čekání se rozhodně vyplatilo. Nádhera.

6 KATKA KATKA | 2. prosince 2013 v 21:21 | Reagovat

jsem zvědavá jak a kdy si vzpomene , no a s Dawera mám radší

7 KATKA KATKA | 2. prosince 2013 v 21:23 | Reagovat

jsem zvědavá jak a kdy si vzpomene , no a  Dawera mám raději diky

8 market market | E-mail | 24. února 2014 v 19:22 | Reagovat

Ahoj, nádherná povídka a moc hezcí kluci :D Těším se na pokračování :P Mohla bych poprosit, že jak tady dáš další díl, že mi dáš vědět emailem? Byla bych moc ráda :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama