Ještě podivnější den

21. března 2014 v 21:27 | Atthea |  Bestie - ochránce
Ahoj strašně se omlouvám za dlouhou odmlku.
Neblbnul mi jen pc, ale měla jsem i dost krutý blok,a promýšlela jsem další nit, tohle je taková vsuvka,
Ale mám dobrou zprávu, mám lehoučkou návaznost tak doufám že se to neuthne :)


S Dawerem poobědváme. Už na téma reinkarnací nepronese ani slovo. Stejně mi nedá, abych se na to nepodíval na internetu. Skutečně tam jsou průkazné příběhy, ale není jich dost na to, aby mě přesvědčili. Z venku zaslechnu zaklení a zvědavě vykouknu z okna. Přímo pod mým oknem je Dawer a vyrývá zeminu.
"Co proboha děláš?" zeptám se ho nechápavě.
"Coby, pohřbívám zeleninu," ušklíbne se Dawer.
"Dotkni se mé zeleniny a za uši tě pověsím do průvanu!" zhrozím se.
"K čemu je zelenina dobrá? Jen po ní bolí žaludek," zahučí.
"Brepto, hlavně, že když udělám vajíčka s paprikou, můžeš se po tom utlouct," zabručím a zalezu dovnitř. Zvenčí se ozve smích.
"Tenhle argument používáš v jednom kuse! Nebyl jsi v některém ze životů králík?" zakřičí Dawer.
"Ne, ale z tebe udělám masovou mrkvu jestli mě nepřestaneš štvát!" zakřičím zpátky.
"To radši ne, co kdybys vyšel ven, abych se podíval, co všechno jsi zapomněl z boje," mrkne se dovnitř oknem. Otráveně se na něho podívám.
" Chtěl jsem skládat," namítnu.
"To můžeš potom, nebo se bojíš, červíčku?" zazubí se na mě. Tímhle mě vytočí k nepříčetnosti. Skočím k oknu a lehce se přehoupnu přes jeho rám. Tělocvik mi nikdy nedělal problémy.
"Proč ne, dveře jsou jen tak navíc," zasměje se Dawer a hladce uhne. Málem si pěst rozmašíruji o kmen stromu.
"Au, to sakra musíš uhýbat?" vyjedu na Dawera, který z toho má legraci.
"No já měl vždycky za to, že účelem tréninku je trefit pohybující cíl. Ony se osnovy změnili?" směje se mi. Zabít ho je málo! Chvíli útočím jen tak do prázdna, než se k němu dostanu, vypaří se jako pára nad hrncem. Pak mnou projede mlhavý pocit, když zmizí, instinktivně se otočím kolem své osy a zasáhnu ho přímo doprostřed hrudi. Ani nevím, kde se tam vzal. Dawer odletí až skoro k domu.
"No vidíš, že to jde a já myslel, že se snažíš odehnat mouchy. Tak a teď, když sis vzpomněl na základy útočení, zkusíme obranu," hodí mi hůl, kterou chytím.
"A co já s tímhle?" zvednu hůl, právě včas, abych odrazil jeho výpad. Skoro se leknu, jak o sebe hole třísknou.
"Dobré," usměje se Dawer a začne systematicky útočit. Napřed se mu to zkusím rozmluvit, ale dbá na mě asi jako strom na déšť. Za hodinu ho srovnám a vyčerpaně si sednu do trávy, připadám si jako po maratonu!
"S kondičkou na tom nejsi nejlíp, ale to se spraví. Ani nevíš, jak se mi ulevilo, že tohle jsi nezapomněl," dřepne si ke mně Dawer. Vůbec nechápu jak je možné, že není ani trochu zadýchaný!
"Proč mě ke všem čertům nenecháš věnovat se hudbě?" zaúpím. A hned si odpovím.
"Protože hudbou se neubráníš a notami nezneškodníš bastarda s pistolí," zavrčím.
"Správně, jsem velice rád, že si moje slova pamatuješ," usměje se. Probodnu ho pohledem vraha a už vydýchaný se začnu sbírat ze země.
"Nechceš si ještě udělat kolečko?" zeptá se mě Dawer provokativně.
"Jdi ode mě, Satane," zahučím a zapadnu do domku. Jsem totálně vyždímaný, ani z citronu byste toho tolik nevyždímali. Z venku se ozývá Daweruv smích. Naliji si do sklenice vodu a začnu pít. Při tom se podívám z okna na Dawera, který je jednoduše opřený o kmen stromu a pobaveně na mě zírá.
"Co je?" zavrčím na něho.
"Nevycházím z úžasu, jak bídně na tom jsi, normálně by ses ani nezadýchal," odpoví mi.
"Bídně?! Vždyť jsem ti dvakrát nakopal zadek!" ohradím se.
"Protože jsem tě nechal, nestíháš mě fyzicky," zavrtí hlavou. Jen zaskřípu zuby, protože tak nějak tuším, že mluví pravdu. Můžu na něho jen hodit bobek.
No ne že by mě nechal, za půl hodiny ho honím po lese naštvaný na maximum. Ten hniločerv popadl můj sešit s nedokončenou písničkou a spálil ho! A přitom se mi tak povedla, kdybych měl čas, brečel bych, jenže teď mě spíš svírá vražedná nálada. Až já ho dostihnu!
Jo to se líp řekne, jak udělá, po čtvrt hodině plného sprintu sebou prostě seknu do měchu a napůl mrtvý se vydýchávám.
"Jsi na tom hůř než posledně, tam jsi sebou sekl po půlhodině," zamračí se a dřepne si ke mně. Co mě zarazí je jeho hlas, ani kapka lítostí jen rezignovanost, ani po tom že běžel žádné stopy. Bože, jak já ho nesnáším!
"Táhni k čertu," vydechnu. Divím se, že nekašlu krev.
"To máš z toho svého vysedávání za klavírem, Konere," povzdechne si Dawer a čeká, až se vzpamatuji. Trvá to bez mála skoro hodinu. Pak se otočím a vydám se k chatě. Zrovna když začnu pochybovat o správnosti směru, vynoří se před námi. Nemůžu uvěřit, že jsme toho tolik uběhli!
"Ještě, že jsi neztratil svůj smysl pro orientaci," oddechne si. Ušklíbnu se a jdu uvařit večeři. Jemu natruc udělám salát bez kousíčku masa!
"Kde je maso?" zeptá se mě, když třísknu talíři o stůl.
"V mrazáku," odpovím mu a pustím se do salátu. Hmm povedl se. Dawerův výraz mě co chvíli rozesmává.
"Pak máš něco vydržet," zavrčí a pustí se do salátu. Sice ho sní, ale pak hned vyskočí a vytáhne obrovský kus masa a hodí ho do mikrovlnky rozmrazit. Za půl hodiny syčí maso na pánvičce, a že voní! Ještě salát nemám snězený, přidal jsem si, a na něm mi přistane pořádný kus prskajícího masa.
"Jsi normální! Takhle ze mě bude za chviličku kulička!" bráním se.
"Trochu masa na kostech potřebuješ," odpoví mi a sobě na talíř prskne dva kusy, ještě větší než mám já a k tomu salát.
"Jako příloha se ta břečka hodí," pousměje. Urazím se, ale do masa se pustím. Pravda je, že nic lepšího jsem nejedl. Sním sotva polovinu a už funím.
"Neříkej mi, že máš dost," udiveně se na mě podívá.
"Mám, ještě trochu a prasknu jako žalud," ujistím ho. Dawer zavrtí hlavou.
"Už se nedivím, že jsi skoro jako chodící kostra. Neříkám, že dřív jsi byl jako kulička, ale teď jsi štíhlejší než před tím. Už máš milence?" zeptá se mě přímo. Zůstanu na něho zírat jako na fantomovu hlavu.
"C-cože?" zeptám se ho, jestli jsem neslyšel špatně.
"Co se divíš? Stále jsi tíhnul spíš ke stejnému pohlaví než k opačnému. A upřímně, zakopl jsi i o několik grázlů, jeden nebo dva se tě pokusili zabít. V minulém životě ses rozhodl zůstat sám," naprosto klidně odpoví Dawer. Upřímně pár minut nejsem schopný promluvit.
"Ne, nemám," odpovím mu, když se vzpamatuji. Vezme to jako fakt.

"Takže už to jíst nebudeš?" ukáže na můj talíř. Mlčky zavrtím hlavou a zbytek masa má nového konzumenta. Posbírám nádobí a začnu ho umývat. Zbytek dne odpočívám a kolem deváté jdu spát.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lafix Lafix | Web | 21. března 2014 v 21:38 | Reagovat

musím říct, že to za to čekání stálo, ale že bylo dlouuuuuuuuhéééééééé :D, moc hezká kapča :), už se těším na další

2 Juiko Juiko | 22. března 2014 v 18:14 | Reagovat

krásná kapitolka jen too čekání na ní mě málem zabilo, ale jinak jsem ráda, že už je tady ta nová kapitolka :)

3 Tess Tess | 23. března 2014 v 9:47 | Reagovat

Skvělá kapitolka :-) vážně se ti povedla.

4 KATKA KATKA | 27. března 2014 v 13:14 | Reagovat

Dawer skvěle vaří a už se znají tak dlouho byli by spolu skvělí

5 Lachim Lachim | 30. března 2014 v 14:59 | Reagovat

Nějak mi to tady uteklo. Krásný díl.

6 Kiki Kiki | 1. dubna 2014 v 21:27 | Reagovat

Krásný díl, moc se těším na pokračování :) !!

7 Zakuro Zakuro | E-mail | 10. května 2014 v 13:04 | Reagovat

Moooooooc hezké :D Už se těším jak to dopadne :3

8 marketa marketa | E-mail | 21. května 2014 v 20:54 | Reagovat

Nádherná povídka. Píšeš fakt skvěle a jsem moc ráda, že s povídkou pokračuješ. Už jsem se bála, že to necháš jenom tak (to by byla vážně škoda). Mooooc se těším na pokračování :)

9 lyrao lyrao | 22. května 2014 v 8:50 | Reagovat

Ahoj právě jsem tě nominovala na Tag koukni sem :http://lyrao.blog.cz/1405/tag a dozvíš se víc.

10 Nella Nella | 3. června 2014 v 21:17 | Reagovat

Skvelá povídka už se teším na pokráčko

11 Hatachi Hatachi | 5. července 2014 v 15:31 | Reagovat

Super díl. Moc se těšim na další, jen nás nenech moc dlouho čekat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama