Únos II

9. listopadu 2014 v 18:29 | Atthea |  Bestie - ochránce
Takže tohle je těsně poprobuzení :D



Probudím se šokem. Někdo na mě vylil kýbl ledovky.
"Vida, vyšlo to, poděkuj Gretchenovi, já byl pro, strčit ti mezi prsty u nohou zápalky a podškrtnout je," zaslechnu Derikův výsměšný hlas. Podívám se na něho a mám pocit jako bych se díval na nějakou křivou karikaturu Derika. Vidím sebe z vrchu, jak sedím uprostřed nějakého skladu, plných beden. Židle je s kováním, ale ruce mám svázané jen provazem. Vedle mě je na stolku bomba, ale není aktivovaná. Kus přede mnou je další stůl s obyčejným telefonem. O ten stůl se opírá Derik, vedle něho jsou tři muži. Dalšího zahlédnu vlevo za bednami a další přichází zepředu. Šest. Prudce zamrkám a podívám se na Derika. Zase ho vidím normálně.
"Nějaká divná party ne?" ušklíbnu se a hned schytám ránu, že se mi otočí hlava. Využiji toho a zkusím provazy, utažené, ale cítím ještě nějaký hrot. Hned pochopím, že hrot je k ničemu. Zkouším přemýšlet, kdo to přede mnou je a proč mě ke všem čertům unesl.
"Za všechno můžeš ty! Bastarde!" zaječí na mě Derik.
"No obvykle můžu i za to, že prší, ale můžeš mi říct, za co můžu v tvém případě?" zeptám se ho zvědavě.
"Mého tátu zatkli u jedné akce! V ten moment, kdy měl být na druhém konci světa! Podle tebe! Já jsem zdrhl, jen tak tak!!" zaječí na mě Derek. Huh tak to moment, vraťte někdo čas nebo mi sundejte židli z dlouhého vedení! Jo jasně, táta je protidrogáč a teď šel po nějaké zásilce ze Severní Afriky. Pokud měl Derikova otce zatknout znamená to, že musel kupovat drogy, oni jsou nejbohatší ve městě, tolik peněz by nevydělali z několika prádelen, jak se chlubí.
"Tvůj otec je drogový dealer a ty mu pomáháš. Ze mě jsi tahal informace, na čem můj táta pracuje, abyste se mu vyhnuly," docvakne mi a všechno nádherně do sebe zapadne.
"Dost ti trvalo, než ti to došlo, ještě že máš v hlavě jen noty, hodně jsi nám pomáhal." Ušklíbne se Derik.
"Já jsem tedy korunovaný kretén, asi bych s těmi notami fakt měl seknout. Ta poslední akce vám tedy nevyšla?" zajímám se.
"Kvůli tobě! Naštěstí jsem většinu stačil ukrýt, takže na suchu nebudeme. A ty nám posloužíš jinak," ušklíbne se Derik.
"Aha, takže bez tatíčka jsi jen bezmocný červ a mě chceš vyměnit za otce. Ovšem aby ses mi pomstil, přivážeš mi na tělo bombu, kterou odpálíš, abyste měli čas na útěk," odhadnu stav věci. Podle toho jak na mě Derik čumí, jsem to nejspíš odhadl dobře. Sakra, kdybych nebyl v tak vážné situaci, asi bych se začal smát.
"Kurva, jak to víš?!" vyjede na mě.
"Asi jsi ze mě vytřásl noty," odtuším suše. Ze vzteku mi vrazí další ránu, ve které uslyším kovové cinknutí. Vzpomenu si na další otcův poznatek. Když zločinec neví kudy, kam začne mlátit. To mi ovšem moc nepomůže, když se mi před očima objeví různobarevné hvězdičky. Rozhodně jich není málo.
"Poslouchej, nejsi tak náhodou mlátič?" zeptám se Dereka. Znovu na mě zůstane čumět.
"Jak to víš?" zeptá se mě.
"Na obchodníka máš moc malý mozek," odseknu. Dostanu další ránu, ale tentokrát zahlédnu na naskládaných bednách něco obrovského, chlupatého a skvěle se bavícího. No jasně ten vlkodlak. Nebo spíš Dawer. V kapse mi zazvoní mobil. Já jsem si ho nezapomněl doma?
"Ale copak to tu máme?" zavrčí Derik a vytáhne mi mého broučka, který je nadupaný nádhernými písněmi, některé už ani nejdou sehnat, z kapsy.
"Ty si říkáš zločinec? Nemá být první činností prohledat oběť? Proboha, kvalita zločinců upadá," zaúpím. Odněkud se ozve smích podobný kručení v břiše. Dawer nějak nezvládá.
"No já si to nechal na později, chtěl jsem totiž vidět tvoji reakci,"ušklíbne se Derik a položí můj mobil a jednu bednu pak zvedne kladivo… okamžitě vím, co chce udělat.
"To se neodvážíš," podívám se na Derika smrtelně vážně. Ten se jen ušklíbne a telefon přestane drnčet pod drtivým dopadem kladiva. Stisknu zuby, abych na něho nevychrlil všechny nadávky co znám a že jich není málo.
Sleduji Derika jak jde k telefonu a vytočí číslo.
"Dobré odpoledne Noodwerde, tak už mi věříte, že jsem unesl vašeho syna?" zeptá se do telefonu. Slyšet? Ale jistě, přiblíží se ke mně s telefonem a sluchátkem se přiblíží k mému uchu.
'Konere?' ozve se nejistě.
"Ahoj tati. Jo unesli mě, byl to Derik, má osma třicítku s těmi střelami, které proletí neprůstřelnou vestou. Ten parchat mi rozbil mobil," zavrčím vztekle. Víc říct nestačím.
"Tak jste slyšel. Chci helikoptéru, tři miliony v drobných neoznačených bankovkách a otce, dávám vám hodinu, pak si ze svého syna budete moct poskládat puzzle…" šklebí se do telefonu. Zkusím pohnout nohami, volné, dost nebezpečná chyba. Prudce vykopnu a čirou náhodou se trefím přímo do kulí. Zároveň se na druhé straně skácí bedny, všichni se tam zaměří a já mám čas se s židlí vrhnout bokem. Skoro zaječím bolestí, když mě něco chytne za ruku a hodí mě za bedny, kde se bolestně narazím. V zápětí cítím, jak se do provazů zakousnou silné čelisti. Pár trhnutí a jsem volný.
Teď není čas skučet a okamžitě zmizím v bludišti beden.
"Kurva, najděte ho!" uslyším Derika.
Povzdechnu si, on si asi nedá pokoj. Chci vykouknout, ale něco se sakra ostrými zuby mě stáhne víc do stínu. Podívám se na to, chvilku mi trvá, než se rozkoukám, ale pak uvidím těsně u sebe obrovskou hlavu psa… OK vlkodlaka s rudýma očima. Vzpomenu si, že stejného jsem viděl v té uličce. To mě uklidní, akorát stále nechápu, jak se mi může zdát tak známý!
'Tak si vzpomeň, Bratříčku," přesune se jedno ohnivé oko ke mně. Jen polknu.
"Dawere?!" zeptám se šeptem, i když mě to zní jak vyjeknutí.
'Přesně tak. Měli bychom vypadnout a zavolat pomoct.' Jo to rozumné je, problém je, že já rozumný být nechci.
"To oni náhodou, ty hajzly dostanu," zavrčím. A víte co? Dawer jen protočil oko v sloup, ale stejně si myslím, že souhlasil.
Rozběhnu se bludištěm, musím si najít nějakou zbraň. Dawer by těžko schovával pistol v kožichu že? Divné je, že teď se mnou není a přesto vím, kde se nachází. Varuje mě včas, takže uskočím, jinak bych měl hlaveň v oku. Všimnu si, že po levé ruce ucítím prasklou bednu, sáhnu dovnitř, v naději, že najdu nějakou zbraň, je mi jedno jak směšnou. Kupodivu ji najdu a opatrně sevřu v ruce.
Je to nějaká ocel nebo železo, dost silné, aby se mi nezlomila v ruce. Snad to bude stačit, než získám zbraň. Začnu se plížit mezi bednami, jsem asi v polovině, když mě Dawer upozorní na jednoho hajzlíka za mnou. Znovu mám ten divný pcit kolem žaludku a mozek mi začne promítat divný obraz mě s něčím v ruce a toho hajzlíka s pistolí. Není ode mě zase tak daleko.
Prudce se otočím a zároveň jdu do kolen, současně se rozpřáhnu a to železo mu vrazím do břicha, uslyším prasknutí žebra. Trochu železo stáhnu a vymrštím ho vzhůru, čímž mu vyrazím zbraň z ruky. Odlétne, bůh ví kam, a já mu přerazím spodní čelist. Další ránou ho pošlu do říše snů. Tedy doufám.
Měl bych se podívat po té zbrani, když už jsme u těch zbraní, s uznáním se podívám na ten kus železa, co držím v ruce a vyvalím oči. V ruce držím půltónovou notu C.
"A pak, že notami nikoho neumlátím k smrti," zabručím si rozhořčeně pod nos. Pak se začnu rozhlížet po pistoli.
'Je nalevo od tebe mezi těmi bednami,' ozve se mi hlas v mozku. Zajdu tam a najdu poloautomatickou pistol s automaticky plněným zásobníkem. Zásobník je plný, to je dobrá zpráva, špatná je ta, že nevidím další idioty.
Pustím se dál a vedle mé hlavy se odštěpí kus bedny. Zakleji a stáhnu se zpátky, podle úhlu musel být nahoře, což pro mě není moc výhodné. Zahlídnu posunuté bedny a opatrně k nim přeběhnu a začnu šplhat nahoru.
'Bacha na kebuli,' ozve se varování. Takže je nahoře.
"Vidíš ho?" zeptám se a okamžitě mi přijde přesná poloha. Ok, mám jen zlomek vteřiny. Vztyčím se, vypálím určitým směrem a zase zmizím mezi bedny. Ozve se přidušený výkřik a pád těla.
'Pěkná rána, přestřelil jsi tepnu, o toho se už nemusíš starat,' ozve se klidný hlas.
"Takže je to 4:1," zabručím.
"Ty zasraný bastarde! Kde ses kurva, naučil střílet?!" ozve se Derekuv hlas. I přes jasný vztek v něm slyším i paniku. S tímhle nepočítal.
"A co sis myslel? Jsem syn policajta!" křiknu a přesunu se jen o kousek dál. Proč bych měl ty krysy nahánět? Hezky ať si mě najdou
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kana~♥~ kana~♥~ | 10. listopadu 2014 v 16:40 | Reagovat

konečně se vzchopil a jde po nich. chudák táta, takhle ho vyděsit, no jsem zvědavá jak to dopadne, a běda jestli to nevyhraje

2 Lafix Lafix | 10. listopadu 2014 v 19:43 | Reagovat

Jak jsem si myslela, hlavního hrdinu nám nenecháš umřít :) *dost se jí ulevilo*

3 KATKA KATKA | 11. listopadu 2014 v 23:50 | Reagovat

díky za skvělé pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama