Pátrání

23. května 2015 v 22:38 | Atthea |  Bestie - ochránce
Ahoj jsem tu s další kapitolkou, prosím trpělivost musím se opět do toho dostat :(
a ještě word mi přepisuje slova :( (můj cukroušek to nedělal:'() takže jakmile si všimnete něčeho divnýho budu ráda když to napíšete do komentů, moc díky:)


Středeční ráno je divné. Jako obvykle zaspím, ale místo toho, aby mi řidič zabouchl před nosem, těch pár kroků počká. První úkaz. Pozdravím a ukážu předplacenou průkazku a zapadnu na místo vedle Dawera, který se na mě usměje.
"Nebydlíš náhodou na druhé straně města?" zeptám se ho zvědavě.
"Už ne, našel jsem si podnájem u jedné bábinky. Obtěžují ji nějací chuligáni, tak jí pomůžu. Musím být na dosah," odpoví mi Dawer.
"Tu myslíš tu milou bábinku v tom patrovém domě?" zeptám se. Mám ji rád, často mě zve k ní na čaj, je hodně osamělá. Dawer jen kývne. Usměji se a opřu se o něj. Jsem unavený. V noci mě vytáhnul na kondičku, při čemž jsme museli uběhnout třicet kilometrů do čtvrt hodiny, další cvičení se střelnými zbraněmi, noži… dokážete si to představit, že?
"Co děláš?" zeptá se mě Dawer upřímně nechápavě. Jeho blbý dotazy bych fakt chtěl občas přeslechnout.
"No hádej, někdo mě v noci spát nenechá a snaží se ze mě udělat Ramba, Terminátora a Chucka Norise v jednom!" zavrčím.
"Kdo je Chuck Noris?" zeptá se zvědavě.
"To je blbec, co strčí všechny bestie do kapsy a ještě třískne otáčivými dveřmi," odseknu a autobus se zaplní jeho smíchem.
"O někom takovým jsem ještě neslyšel," pochichtává se.
"Já taky ne, dokud jsem nedorazil sem," ujistím ho se zíváním. Z autobusu mě musí vystrkat, ocitnu se na trávníku před školou, kde se naprosto každá hlava otočí přímo na mě, a do mě se zabodnou stovkou očí. Zamračím se, vůbec se mi to nelíbí a trochu nejistým krokem se vydám ke škole, když se objeví Aurelíe. V momentě lituji, že u sebe nemám samostříl. Pokus se jí vyhnout nevyjde, hned ho postřehne a přižene se jako tajfun.
"Ahoj Konere, máš odpoledne čas? Mohli bychom si vyrazit," našpulí na mě rty. Obrátí se mi žaludek, když se mi snaží vrazit prsa přímo do kvichtu.
"Ne nemohli, za prvé toho mám tolik, že den mi bude ještě chybět. Za druhé nechodím s upíry a za třetí, abych si s tebou vůbec vyrazil, ti jasně něco přebývá a něco mezi nohama chybí! Sbohem!" odstřelím ji a obejdu ji kilometrovým obloukem. Tedy její sochu, do které se přelije s vyvalenýma očima a otevřenou tlamou.
"Už jsem si myslel, že tě budu muset zachraňovat," ozve se vesele Conor.
'Tak ten mi tu fakt chyběl!' obrátím oči v sloup.
'On není tvá spřízněná duše,' potvrdí mi vesele Dawer. Obrátím se k Conorovi, abych ho už měl z krku, přitom se setkám s pohledem Jacka. Vypadá jako po nejhorší bitce svého života, fialový monokl kolem oka, roztržený ret, ošklivá jizva přes tvář. Na krku zahlídnu krvavý vystouplý šrám, mizející pod trikem. Nejspíš dostal řemenem. Přenesu pohled k jeho zápěstím, který si přikryje dlouhým rukávem mikiny, ale pro mě ne dost rychle, zahlídnu krvavé podlitiny a odřeniny jako by se snažil dostat z pout.
Znovu se mu podívám do obličeje a zadívám se mu do očí. Má je tyrkysově modré, než jimi uhne. Všimnu si v nich bolesti, tichého utrpení a osamělosti, to všechno se snaží skrýt za maskou tyrana.
"Od tebe zachraňovat nepotřebuji, jsem rád, že tě nemám za zadkem," odseknu Conorovi, když ovládnu svůj vztek. Stojí nějak divně a pohledem střílí ze mě na Jacka a zpátky, koutkem oka postřehnu že Dawer dělá naprosto to samé, jen trochu míň nápadně.
"Máš snad někoho jiného?" zavrčí po chvíli Conor.
"A kdyby jo, bylo by ti do toho něco?" odseknu kousavě a pak si povzdechnu.
"Podívej Conore, jsi fajn kluk, ale nejsi pro mě. Říkám ti to už dlouho, ale teď mě už konečně poslechni, nemám o tebe zájem!" hláskuji mu poslední větu. Ještě jednou se podívám na Jacka a střetnu se s jeho zelenomodrým pohledem, kde se ukrývá překvapení a jakási divná radost. Ještě před chvíli bych přísahal, že ty oči jsou tyrkysové. Conor kupodivu vůbec neodsekne, že jednou budu jeho. Hmmm, úkaz číslo dvě, nebo už tři? Pozastavím se u Aurelie a jejího divného chování. Na chodbě potkám zvrhlíka, podívá se na mě dost vztekle, ale jde mi z cesty. To nepovažuji za divné, asi jsem mu u ředitele zavařil. Daleko víc mě matou obdivné pohledy studentů. Co se tu kruci děje?
"Tvůj otec tě přišel osobně omluvit a trochu si pustil pusu na špacír, že jsi únosce přemohl sám a ani ses u toho nezapotil," prozradí mi Dawer s uchichtnutím.
"Pane bože, jeho pusa zase předběhal mozek… hej jak to víš?" otočím se na něho. Jen na mě upře svůj pohled, dokud na to nepřijdu. Vlkodlak, no jasně.
"Takže Jack?" zeptá se po chvíli.
"Netuším, něco mě k němu přitahuje a odpuzuje současně," zabručím.
"Hmhm," zabručí Dawer. Podívám se na něho.
"Co má znamenat zase tohle? Ty něco víš?" uhodím na něho.
"Za chvíli bude zvonit, máme toho hajzlíka," vyhne se odpovědi a jde do třídy. Do prdele, nesnáším, když tohle dělá! A dělá to pokaždé, když chci něco zatraceně vědět! Zmetek!! Nasupeně dupu za ním, jak vidím má z toho legraci. Když dorazím do třídy už sedí v lavici a i když ho vidím z profilu. cuká mu koutek. Složím se vedle něho a nafoukle si nachystám knihy. V tom zazvoní. Vejde náš sexialistický idiot. Proboha, asi budu puntíkovat den.
"Tak vás vítám ve škole, naše nová hvězdo, nenatloukl jste si nos moc?" pokusí si ze mě utahovat. Jinak tu ironii, co mu kape z úst, nechápu. Chladně se na něho podívám.
"Ani ne, ale vám nejspíš, co nejdřív nakopu zadek, jestli okamžitě nepřestanete ze mě dělat hvězdu. Od někoho jiného by mě to ne nejspíš potěšilo, ale určitě ne od takového kreténa, jako jste vy, znamenalo by to, že jsem stejný a to bych si fakt asi hodil mašli!" zavrčím na něho. Před tímhle učitelem určitě nebudu mít respekt nikdy. Učitel přede mnou vystřídá všechny barvy, než zasípe, že mi to přijde hodně draho.
"Tuhle větu začínám slyšet podezřele často, dal jste se na zločineckou dráhu?" ušklíbnu se na něho. Křída, kterou stačil vzít do ruky, rupne a mě na noze přistane Dawerova noha. A v hlavě mi zaječí ať držím hubu nebo mi ji zašije. Znělo to, jako když drží pod krkem, křečka, který se snaží neudusit se smíchy. Radši ho poslechnu a na zbytek hodiny splynu s lavicí. Nevím, jestli je mi vděčnější on nebo učitel.
Zbytek školy proběhne jako ve snu, i když učitelé se jeden za druhým courají k mé lavici a koukají mi na kolena, ba i pod ni. Nechápu, o co jim jde, dokud se mě jeden inteligent nezeptá, jestli jsem náhodou někde nezakopal noty. Ani jsem si na ně nevzpomněl!
Povzdechnu si a vyjdeme ze školy.
"Kam teď?" zeptá se Dawer.
"Na policejní stanici," odpovím mu a vyrazím jako první. Dawer mě následuje a rozhlíží se. Konečně dorazíme na stanici.
"Ahoj Kone, tvůj otec je na zásahu, počkáš?" podívá se na mě velitel. Kývnu.
"Víte něco o těch vraždách?" dojdu k němu a kývnu na malou holčičku. Velitel jen si povzdechne, a aniž by se divil nebo zarazil, vysype ze sebe všechno, co ví. Dawer rychle zapisuje, zvlášť zapíše místa. Musíme se na ně podívat. Zazvoní mi mobil. Nechápavě se podívám na tetino číslo a zvednu ho. Připomene mi divadlo. Proboha, na to jsem zapomněl jako na humří smrt! S větou hned tam budu se s Dawerem vyřítím ze stanice. Na otce, který vystoupí z vozu, houknu, že jdu do divadla. Na hromadnou dopravu hodím bobky, při troše štěstí bude ucpaný každý metr.
Protáhnu se několika uličkami a ocitnu se u divadla. Díky těmito zkratkám, a ač nerad to přiznávám, tréninkům, dorazím s minimálním zpožděním.
"Kde jsi… ach, to jsi mi měl říct, že máš rande a s takovým fešákem. Co Conor?" zeptá se teta a civí na Dawera zpoza brýlí, které si posunula na špičku.
"Uzavřená kapitola," zahučím a vezmu si náhradní noty a usednu za piáno. Zkusím pár kláves a usměji se, dokonale naladěné.
"Teto, můžeme začít," podívám se na tetu, která civí na Dawera, který si sedl dál od zkoušejících. Zacukají mi koutka. Mrknu na Daweho a podívám se do horních řad, kde se objeví nečekaná postava. Jacka bych tu fakt nečekal. No co, ať si ty krákoraly, poslechne.
Počkám na pokyn tety a pustím se do první skladby. Jaký údiv když spolužák, kterého vidím občas na chodbě, vše zazpívá bezchybně. Teta si nejspíš dala práci a probrala účinkující. Ušetřila tím hodně zdržování. Nekonečné čtyři hodiny!
"Tak to by bylo všechno, od příště zkoušíme v kostýmech a tak," ukončí mučení teta. Schovám noty a vezmu si tašku. Při tom se podívám do horních řad - Jack je už pryč. Škoda.
"Můžeme?" podívám se na Dawera, který se zvláštně usmívá. Neříká nic, jen kývne. Vyrazíme z budovy na první místo činu. Oni nevědí, co hledat na rozdíl od nás.
Park, jeho nejoblíbenější místo na únosy, mezi stromy se pohybuje jako vítr. Netrvá dlouho a narazíme na první totálně zapomenuté stopy a jen se zděsíme. Ty holčičky byly dvě! A objevila se jedna, to znamená, že druhou ještě někde vězní.
"S těmihle složkami pracovat nemůžeme, nemáme na to oprávnění," zamračí se Dawer.
"Takže jsme na to sami," zamračím se a prudce se otočím. Dawer sleduje můj pohled bez odpovědi a vyrazíme jako jeden muž. Díky zbystřeným smyslům cítím z postavy před námi divný zápach. Honíme ji takřka dvě hodiny když se ji podaří zmizet v lesích za městem.
Bezradně se rozhlížíme.
"Lesy pracují pro něj, pamatuji si, jakou nám dalo práci najít ho na Ziáhře," ušklíbne se Dawer.
"Našli jsme ho tam, najdeme ho i tady," ušklíbnu se a otočím se k domovu. Jdeme nazdař bůh, zpátky, když nás nedaleko parku zaujme nějaký pohyb. Vydáme se tam a uvidíme vyděšenou holčičku v bílých šatečkách, jak je hustě omotaná páskou. Z očí jí tečou obrovské slzy a je vyděšená. Podíváme se s Dawerem na sebe a seběhnu dolů, z kapsy vytáhnu skládací nůž a přepižlám pásku, moc ostrý není, budu si muset pořídit lepší. Z kůže jí to musím strhnout, což se neobejde bez křiku. Pak ji zvednu a vyrazím do parku, kde najdu nejbližšího strážníka a holčičku mu předám.
Už po ní pátrali, s povzdechem sednu do auta k policajtům a nechám se odvézt na výslech. Okolo vlka, který prý byl se mnou, mlžím a dělám ze sebe blbce. Nadhodím, jestli si ho nevymyslela, aby vypadala zajímavěji. Naštěstí to spolknou skoro všichni, jen táta se na mě dívá podezřívavě. Kruci, to mi tak scházelo!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tee Pee Tee Pee | 23. května 2015 v 22:46 | Reagovat

Zdravím Tě,
netuším jak začít, nikdy jsem nebyla nucena nic podobného dělat, ale bylo mi to doporučeno a logicky jsem si i jistá, že je to asi to jediné, co mi může pomoci splnit můj sen. Proto se předem omlouvám, pokud Tě má žádost bude obtěžovat, ale věř, že i těch pár sekund, které mi věnuješ, mi pomůže splnit můj největší sen.
Jsem hrdá majitelka toho nejúžasnějšího stvoření, které jsem kdy potkala- tříleté psice čistokrevného voříška jménem Amy. Ačkoliv jsme si prošly nejednou nesází, je mým nejlepším parťákem, přítelem, ochráncem a oddaných společníkem. Po váhání a uváhách "ono to stejně nevyjde" jsem se nakonec rozhodla nás přihlásit do jisté soutěže. Pokud jsi dočetla až sem, jsem Ti velmi vděčná za Tvou pozornost a dovolím si troufale požádat, zda by jsi mi tento sen pomohla splnit. Stačí otevřít tento odkaz → http://www.brithappytogether.cz/ a pod videem ("Tee Pee") kliknout na tlačítko "To se mi líbí" (nutno dole na stránce listovat na stranu 3).
Předem děkuji a věřím v Tvojí pomoc :).

2 kana kana | 23. května 2015 v 22:51 | Reagovat

rodiče jsou někdy občas až moc zvídaví co? :D :D
takže jack říkáš? hm....jo ten by šel :-) lepší než conor :-)
budu se těšit na pokračování

3 Lafix Lafix | 26. května 2015 v 19:20 | Reagovat

takže jack? no..proč ne, je to lepší než ten blbec conor, moc se těším na pokračování a držím palečky, aby ses sžila s novým pc

4 Melisan Melisan | 27. června 2015 v 20:49 | Reagovat

úžasný díl, už se nemohu dočkat pokračování :)

5 Hatachi Hatachi | 3. července 2015 v 22:18 | Reagovat

No tak snad už Conor konečně pochopil význam slova odmítnutí. Ale Jack jo? No...docela by k sobě šli.
Jsem tedy zvědavá, co bude dál. Moc se těšim na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama