Otcův výslech

20. července 2015 v 11:29 | Atthea |  Bestie - ochránce
Hmm tak netuším co k tomu říct, obrázek si udělejte sami :)


S tátou zamíříme k autu.
"Oba sednout!" pronese ledovým hlasem a sekne po nás pohledem.
'A jsme v háji,' oznámím Dawerovi telepaticky a sednu si dozadu. Dawer se na mě jen zamračí, netuší, co tím myslím, ale sedne si ke mně a zabouchne dveře. Táta se odpíchne od chodníku, div tam nenechá gumy. Rozhodně vyjede nepovolenou rychlostí. Podívám se na něho do zpětného zrcátka a setkám se s jeho ledovým pohledem.
'Sakra, sakra a ještě jednou sakra!' zaúpím duchu. Tím přilákám Daweruv pohled k zrcátku a vedle mě totálně ztuhne. Taky on pochopí, že hra skončila. Aspoň pro tátu.
'Co budeme dělat?' zeptám se Daweho trochu zoufale.
'To, co vždycky. Budeme mlžit, a když se nedá ošálit, budeme muset s pravdou ven. A upřímně budeme muset s pravdou ven, podle mého pocitu,' pokrčí rameny Dawe. Povzdechnu si, tohle bude tvrdé, hodně tvrdé. Trochu vyčerpaně se o něho opřu, hádat se s tátou je to poslední, co dnes skutečně chci.
"Nemůžeme si o tom promluvit zítra? Jsem unavený," zeptám se táty zkusmo.
"Ne," odsekne úsečně a já si jen povzdechnu.
"Máma je doma?" zeptám se ho.
"Ne, ve tři odjela na služební cestu, čekala na tebe do posledního momentu," utrousí. Zesmutním. Zapomněl jsem na to. Jako na většinu dřív pro mě smrtelně důležitých věcí. Dawer mě chlácholivě obejme. Radši opřu hlavu o jeho rameno a zavřu oči. Nechci nic vědět, vidět ani cítit!
Zavrčím, když se mnou někdo zatřese a otevřu oči. Zachytím otcův bolestný pohled těsně předtím než odvrátí hlavu a vystoupí. Trochu to nechápu, ale vystoupím také a Dawer vyleze z druhé strany. Dojdeme k domu a podívám se na Dawera, který je klidný. Vždycky všechno bral s klidem, pokud nešlo o můj život a je zatraceně divné si pamatovat víc životů, které jste prožili, mít divný stesk po místech, u kterých je jisté, že se na téhle planetě nevyskytují. Nervózně zašmátrám po kapse koženého kabátu pro brýle, které bych si nasadil, když si uvědomím, že žádný takový kabát nemám a nikdy jsem ho nevlastnil. Periferním viděním vidím, jak Dawerovi zacuká levý koutek. Tenhle tik měl vždycky, když mu bylo něco k smíchu a musel udržet kamenný výraz. Probodnu ho pohledem a jeho koutek zacuká zřetelněji. Je smutné vědět, že svému ochránci jste k smíchu!
Počkám, až táta otevře, skopnu botasky, tašku hodím do nejbližšího kouta a jdu udělat pro všechny ledový čaj, který zanesu do obýváku, kde je takové dusno, že byste ho mohli rozbít a vyvést za hranice bez úbytku.
Dawer a otec sedí naproti sobě, rozdíl je ten, že otec se Dawera pokouší zabít pohledem, naproti tomu mu Dawer pohled klidně oplácí. Táta vypadá jako by tušil…
Tátovi strčím sklenici do ruky, druhou podám Dawemu a sednu si vedle něj. Táta po mě hodí zamračený pohled.
Sedíme potichu, než mlčení prolomí táta.
"Tak o co tu jde?" zeptá se ostře.
"O co by mělo jít?" zeptám se na oko nechápavě.
"Nedělej ze mě kreténa, Korene! Co je tady on, dočista ses změnil. Nelítáš hlavou v oblacích, vyrostl jsi, i když máš dávno po růstovém období, zesílil jsi, kdyby ses teď vysvlékl, vsadil bych se, že budeš samý sval, i když necvičíš. V noci mizíš z postele, vrátíš se až ráno dokonale čilý s kruhy pod očima, nenosíš noty. Sníš dvakrát tolik někdy i třikrát, zatraceně se ti zlepšil sluch, spravili se ti oči. Teď čteš bez brýlí pořád, zatímco jindy by sis po hodině nasadil brýle, jsi rychlejší, i když se hlídáš, ve škole ses neuvěřitelně spravil, protože i když jsi mimo, nemýlíš se v odpovědích. Jsi drzejší na učitele, víc než je normální, máš jiný pohled už ne tak zasněný, ale tvrdý a bezcitný, zapomínáš tisíce drobností a věcí, které znáš líp než já a neuvěřitelně ses nám vzdálil, jsi pořád s ním, i když spolu nemluvíte nahlas, vsadil bych se, že spolu komunikujete… mám pokračovat?" zeptá se zamračeně.
Podíváme se s Dewerem na sebe takřka ohromeně, tolik podrobností, kdy si toho všiml?
"Kdy sis toho všiml?" zeptám se táty.
"Dal jsem si to dohromady dneska ráno, když mě zastavil kolega z dopravního, že tě viděl běžet zkratkou a viděl, jak jste přeskočili třímetrový plot, aniž byste se ho dotkli a zatáčkou jste proběhli klouzavě jako vlci, zbytek už šel snadno," zaboří do nás oči. Musím se napít čaje, tak blbě se nechat nachytat!
" Tady jsem částečně ztratil ostražitost, jinak bych si jich všiml," zamumlá Dawer na omluvu směrem ke mně. Kývnu a pozoruji otce, který jako by před očima stárnul.
"Čím chceš začít?" zeptám se táty. Tady je veškeré popírání na dvě věci, které slušné nejsou.
"Skladiště a únos. Jak jsi je dokázal porazit? Ty chlápky, co jsme zatkli znám, popravili desítky nejlepších policistů!" podívá se na nás. Podíváme se s Dawerem na sebe a zacukají nám koutka.
"Takto budeme muset začít od začátku. Nebude se vám to líbit, ale nepřerušujte mě, dokud neskončím," ozve se Dawer. Ok, tak to nechám na něm, ostatně já si to taky rád poslechnu!
"Mně se nelíbí už ta situace, že tu vůbec sedíš," ujistí táta Dawera, který se jen uchichtne.
"Nepocházíme odsud, jsme ze Ziáhy, sestry téhle planety," začne Dawer vysvětlovat a táta mu skočí do řeči.
"Tím chcete, že jste mimozemšťané?!" vyskočí táta. Dawer obrátí oči v sloup. Tohle nesnáší.
"Právě teď jsme hosté na téhle planetě a ano, tak by se to říct dalo," kývne.
"Kde je můj opravdový syn?" vyhrkne táta. Auuu, tak tohle fakt bolelo! Oni mě vychovali!
"V bezpečí, až uděláme svůj úkol, prostě se vrátí. Vy nebudete mít žádné vzpomínky na Drewa, ale jen na něj. A jestli mě budete pořád přerušovat, tak neskončíme ani do dalších vánoc! O vašeho syna je postaráno, nebojte, a ne nemůžete ho teď vidět, nabouralo by to celou misi!" vyštěkne Dawer. Kopnu ho do kotníku a on se zklidní, táta ovšem taky.
"Ok. Takže na Ziáhře jsme policisté, lépe řečeno, patříme mezi Černé anděly. To je speciální útvar na potírání nejhorších, nejbezpečnějších, paranormální a mystických záležitostí. Dostanou se tam jen ti nejlepší z nejlepších a ještě ne každý. Teda on je polda, já jsem jeho tajná zbraň.
V tom skladišti, jsem mu pomáhal spolu se svým synem Andreem, on obsluhoval jeřáb, na který jsme věšeli ty ozdoby. Je dostal Koren s mojí pomocí, je úleva vidět, že za pár tisíc světelných let se jeho schopnosti neošoupaly. I když kdyby se vzpamatoval dřív, nemuselo by k únosu vůbec dojít, jeho smysly se scvrkly," ušklíbne se Dawer. Je vidět, že táta to nedokáže skousnout.
"Nikdo by neměl být tak dobrý i s pomocí," vydechne za chvíli.
"Buďte rád, že nevíte, proti jakým bestiím se musíme postavit," ušklíbne se Dawer. Radši nevzpomínám, ten poslední úkol mě stál život!
"Jsem rád, že jsi to zmínil, proč jste tady?" zeptá se táta. Dawer se zvedne a donese dnešní noviny a hodí je před otce. Zabodne prst do hlavního titulku.
"Kvůli tomuhle," odpoví.
"Bestie z Konveru. Co o ní víte?" zvedne oči táta s dychtivým zábleskem.
"Dost, tuhle bestii jsme honili na Ziáhře přes půl roku, než se nám ji podařilo vystopovat. Dokáže používat magii v souladu s přírodou, lesy ho chrání. Drew zemřel, když ji zabil, ale nějak vyklouzla z pekla, máme za úkol ji vrátit," odpoví Dawer.
"Tolik času nemáme!" zalapá po dechu.
"Proto potřebujeme na policajtech špiona, který by nás informoval o dalších obětech, únosech a tak, podaří nám to lokalizovat nynější působiště. My nemůžeme se zdejšími složkami spolupracovat, nemáme oprávnění a za druhé, nikdo by nám nevěřil a mohli by nás zavřít," odpoví Dawer.
"Dobře, ještě poslední otázka, co to ohromný zvíře, co se tu potuluje?" zeptá se.
"To jsem já," přizná Dawer.
"Tak to moment, dokážu vám uvěřit, že jste mimozemšťané, že hledáte nějakou bestii, která utekla z pekla, ale takhle mě za nos tahat nebudeš," ukáže na něho otec. S povzdechem se zvednu a všude zatáhnu žaluzie, k sousedčině vzteku, která nám nahlíží do oken. Jen co to udělám Dawer dojde doprostřed obýváku a promění se ve vlka. No tátu to mírně porazí, vytřeští oči, naprázdno polkne a začne sahat po pistoli. Ukážu mu ji ve své ruce a jdu mu nalít brandy, vypije skoro celou láhev, kterou mi vytrhne z ruky.
"Fajn, jsem připraven zemřít." Dawer se promění zpátky.
"Mám radši hovězí," ušklíbne se a napije se čaje.
"Všechny složky byly odveleny ze všech případů, dokud tohle nechytneme, budu vám dělat špeha," ozve se po chvíli.
"Děkuji," usměji se na tátu.
"A teď spát, oba!" rozkáže. Musím se zasmát, je to tak normální! Na schodech se otočím a vidím, že přišel ke vzpomínkovým fotografiím. Bodne mě z toho u srdce. Dawer mě postrčí ke dveřím a já se nechám.
"Dobrou noc," zašeptám Dawerovi, který se jako vlk uvelebil vedle postele.
"Dobrou noc," pousměje se a přivolá mi spánek.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kana kana | 20. července 2015 v 11:38 | Reagovat

je mi jich líto, co bude dál? nezbývá než čekat co? :-)

2 Lafix Lafix | 20. července 2015 v 17:36 | Reagovat

tak to jsem zvědavá, co bude dál, je mi ho líto :)

3 Hatachi Hatachi | 15. srpna 2015 v 12:53 | Reagovat

Plně chápu tatínka, ale vzpamatoval se z toho šoku celkem rychle. Tak snad i tu bestii chytí brzo, aby mohl mít u sebe pravého syna, ale věřím, že na Korena si i přes vymazané vzpomínky vzpomene...
Moc se těšim na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama