Ráno poté

7. června 2016 v 16:09 | Atthea |  Bestie - ochránce
Ahoj, vím že je to tady hodně pozdě omlouvám se, neměla jsem moc času a taky tak trochu nestíhám. Je už veřejným tajemstvím, že píši pod dvěma nicky (první je Akyra) a tak jsem se rozhodla k jedné věci, samozřejmě ještě je tu váš názor, můžete hlasovat v aketě na spodu článku.
Týkalo by se to toho, že bych tyto stránky ráda přesunula na archív Akyry, které se jmenují Za souhvězdím snů. Všechny povídky, by se tam přestěhovali pod podrubryku Atthea, pokud by to šlo, hodně by mi to usnadnilo práci, tři veby vážně nestíhám, nehledě na to, že mám docela problémy se Souhvězdím, nemám tam pomalu co dávat, teď nemám na psaní moc času a upřímně ani moc nálady, nejspíš by tam přibívali rychleji články, navíc byste si mohli přečíst i mé výmysli, co píšu coby Akyra :) no je to na vás a už si užijte povídku :)



Au…au… auuuuuu
To bolí, jen nevím jestli víc hlava, kterou někdo zevnitř roztlouká kladivy nebo zadek, ke všemu je mi děsně blbě. Přestanu se hýbat a žaludek, který si nejspíš vyrazil na námořní plavbu, se uklidní a přestane se obracet. Pootevřu víčko a s bolestným stenáním ho zase zavřu, jak se mi do něj zabodne světlo.
"Dobré ráno," zahlaholí mi v mozku Dawerův hlas. Mě to spíš připadá, jako by mi mozek protnul střepem. Doslova zaskučím.
"No jo, těžká jsou rána opilcova," zasměje se Dawer. Každý ten hlas je pro mě horší, než kdyby mě někdo probodnul střepem.
"Kdybych aspoň byl opilý,¨'" zabručím a zaúpím, když se postel zhoupne, jak se ten někdo vedle mě zvedne.
"Zastavte, krucinál, někdo tu loď," zafňukám do polštáře, který je potažený sametovou látkou. Hmm, něco takového v pokoji nemám. Dawer se skvěle baví, cítím to. Otevřou se dveře a někdo mi pod nos strčí bílý prášek.
"Acylpyrin, na bolest hlavy neznám nic lepšího," uklidní mě čísi hlas.
"A na bolest v zadku nic nemáš?" zabručím, ale prášek si vezmu a zapiji ho. Zabere chviličku poté a já se konečně podívám u koho si vegetím. Zmateně zamrkám na Jacka.
"Co tu děláš?" zeptám se ho, když se mrkáním ujistím, že se mi to nezdá.
"Bydlím tu. Ted eventuálně u své babičky, naštěstí se s otcem nemůžou vystát tak mě tu maximálně otravuje brášin, ale toho můžu vykopnout." uculí se na mě.
"Pamatuješ si co se stalo?" vejde Dawer a opře se o rám dveří.
"Dej mi chvilku," zabručím. Za chvíli se mi začnou v mozku honit vzpomínky na Conora a hnusnou kolu.
"Drogy, mě někdo dal do pití drogu," zaúpím.
"Asi tak, Conor, nejspíš se pokusil o poslední protest. Nebo se tě znovu pokusil získat, nevím, každopádně mu to nevyšlo," pousměje se Jack. Prášek už trochu stačil zabrat, takže jsem štěstím bez sebe. Od nevolnosti mě to nepomohlo. Chytnu se za pusu, Dawer je na tolik pohotový že mě vytáhne z postele a strčí do nejbližší místnosti od pokoje. Je to koupelna, díky všem bohům, hned se nahnu nad mísu.
O chvíli později mě za krkem přistane studený mokrý kapesník nebo ručník, je mi to jedno, hlavně, že to pomáhá zahnat dávivý reflex, jinak bych si nejspíš vyzvracel žaludek.
"Myslíš, že to pomůže? Mám tu něco na zklidnění žaludku," zaslechnu Jacka.
"Hlavně žádnou další chemii, právě ta ho dráždí," zaslechnu zamítavý hlas Dawera.
"A ten acylpyrin je co?" zavrčí Jack.
"Houba ve formě prášku," odvětí klidně Dawer.
"To je penicilin ne?" dá si Jack ruce v bok.
"Co je penicilin?" zeptá se Dawer po chvilce uvažováni. Málem to se mnou sekne.
"Technický dotaz, víš jistě, že jsi mi dal Acylpyrin?" zaskučím, než se znovu nakloním nad mísu.
"Nevím, ale bolest to zastavilo ne?" zamrká Dawer. Proboha lidi, držte mě nebo toho pitomého čokla zabiju!
"To bych ti nedoporučoval, dobře víš, že za zabití strážce si odsedíš 750 let v gerwoodském sadistickém zařízení," uculí se Dawer.
"To by ještě někdo musel vědět, že nějakého strážce mám," odseknu mu a setřu mu ten jeho vypočítavý úšklebek z tváře.
"Drewošku a kdo jiný by ti dělal společnost při těch sadistických cvičeních, při kterých si tak libuješ?" zavrní Dawer.
"Jacku můžeš být tak hodný a donést mi moji magnošku? Je u mě doma v modré cestovní tašce," otočím se na současného milence. To jsem neměl dělat. Jack stojí mezi mnou a Dawerem, skáče pohledem z jednoho na druhého jako vyjukané kuře mezi dvěma kohouty. Cuknou mi koutka.
"Vy dva jste normálně trotli!" usoudí vyděšeně.
"Ne to nejsme Jacku, je to trochu složitější na vysvětlování a teď ti to vysvětlit nemůžeme. Musíš mi věřit," podívám se na něho. Je mi fakt moc mizerně, než abych se ho snažil obelhávat, ještě navíc jsem zjistil, že jemu z nějakého důvodu lhát ani nedokážu. No, to je fakt problém.
"Proč bych ti měl věřit, když mi nic nemíníš vysvětlit?" zavrčí Jack.
"Ne, že by nechtěl, jen nemůže. On sám je z toho ještě zmatený. Koner se o všem dozvěděl ani ne před týdnem," odpoví Dawer.
"Před chvílí jsi mu řekl jinak," odsekne Jack. Ano, příliš jsem si na Drewa zvyknul, je to skoro jako moje jméno, Koner se k němu navíc nehodí," potvrdí s klidem Dawer. Mlčky sleduji konverzaci, jsem zvědavý, kdy ho usekne.
"Dobře co je Mag…" začne Jack.
"To stačí, kdyby ses dozvěděl víc, musel bych tě zabít, i kdyby mě za to můj syn nenáviděl. Nech si něco, až to všechno skončí ano? Co kdybychom tomuhle pomohli do jeho domu? Ale nejdřív ho musíme obléct," zašklebí se.
"Dokážu se obléct sám, kokoti," zavrčím, když mě nejhorší nevolnost přejde. Opatrně stoupnu, připraven jít okamžitě na kolena a znovu pokřtít mísu. Žaludek se mi sice zhoupne, ale hned se uklidní. Jo to je dobré. Opatrně znovu dojdu do pokoje a začnu hledat své věci. Ani jeden není takový Gentleman, aby mi pomohl. Spíš stojí ve dveřích a culí se, jak blbě mi jde oblékání. Zabít, pohřbít a zahodit lopatu! Vážně mi právě teď chybí moje magnoška, nebo taky magnostar 98, takové malé dělo. Dokonce mám i sarbotové kulky kdyby mě Dawer nasral víc než by mi bylo milé. Trvá mi půl hodiny, než se obléknu a zazubím se na tu dvojku.
"No ještě poklopec,"upozorní mě Dawer. S kyselým výrazem si ho zapnu a projdu mezi nimi. Po schodech se drží hned za mnou, aby mě nějak chytili, kdybych padal. Ok, trochu se mi hlava točí, ale bolest zmizela, takže si s tím moc hlavu nedělám.
Oba mě doprovodí ten kousek domů. Stěží vylovím klíče a odemknu.
"No konečně, kde jsi celou tu dobu byl?!" vyletí na mě táta.
"Promiňte, pane, včera se přihodilo něco dost zlého a upřímně, byl jsem rád, když jsem ho dostrkal ke mně," ozve se Jack s upřímným úsměvem.
"Zlískal se jak blbec, že," pochopí táta špatnou variantu, ale řeknu si, že to je nejspíš lepší varianta než pravda, tak mu to potvrdím. Kupodivu ani trochu nezrudnu a nezačnu koktat.
"Když neumíš, tak nechlastej. Máš tu návštěvu," oznámí mi a jde dovnitř.
"Koho?" zeptám se a po tom co se vyzuji, jdu za ním. V obýváku strnu uprostřed kroku, když můj zrak padne na Conora.
"Ty bastarde, ty se ještě odvážíš ukázat mě na očích?!" zavrčím a rozmáchnu se. Než mě kdokoliv stačí zastavit, moje pěst skončí drtivě na nosu Conora. Uslyším křupnutí a Conor odletí přes celý obývák, aby se zastavil o stěnu a chytl se za zlomený nos, z kterého mu crčí krev.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Souhlasíte s přesunem této stránky na jiné?

ano
ne
je mi to jedno

Komentáře

1 Lafix Lafix | 7. června 2016 v 16:28 | Reagovat

Tak to jsem zvědavá, co na to Conor, ale upřímně, dobře mu tak, těším se na další kapitolku :) moc hezké :)

2 kana~♥~ kana~♥~ | 7. června 2016 v 17:47 | Reagovat

dobře mu tak, blbečkovi, přijde mi to trochu zamotaný ale to bude moje chyba.
každopádně se jako vždy těším až bude pokračování :-)

3 Arin Arin | 7. června 2016 v 22:35 | Reagovat

Paráda, další dílek povídky zrovna dneska. Báječný dárek za odstátnicování :)

4 Hatachi Hatachi | Web | 9. června 2016 v 21:13 | Reagovat

Co si budem nalhávat...Conor si tu tečku zasloužil. Dobře to udělal Koner. A jsem moc ráda, že nakonec skončil s Jackem a ne s tim blbem.
Těšim se na další díl...

5 atthea atthea | 11. června 2016 v 19:10 | Reagovat

[3]: arin gratuluji k odstátnicování :)

6 Arin Arin | 13. června 2016 v 23:30 | Reagovat

[5]: Díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama